Římanům 14,10-13.
10
Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.
11
Neboť je psáno: 'Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.'
12
Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.
13
Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.
Římanům 14,1-17.
1
Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se sním o jeho názorech.
2
Někdo třeba věří, že může jísti všechno, slabý však jí jen rostlinou stravu.
3
Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.
4
Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.
5
Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.
6
Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.
7
Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,
8
Umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
9
Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.
10
Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.
11
Neboť je psáno: 'Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.'
12
Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.
13
Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.
14
Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
15
Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!
16
Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali.
17
Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.
1)
Odlišnost názorů v oblasti víry a na život z víry.
a)
Formy zbožnosti.
b)
Projevy křesťanského života v praxi.
2)
Odlišnost v etických pohledech a ohledech.
a)
Přikázání desatera.
b)
Úplatky. Újma pro druhé. Nemají na ně.
c)
Poctivost v práci. Vůči druhým. Nebo naopak: Napálit. Odřít.
d)
Vyznání víry ve svém okolí.
e)
Modlitba. Rodina. Rodinné pobožnosti.
f)
Křesťanská výchova dětí.
g)
To nejdůležitější v životě. Peníze. Vztah k penězům.
h)
Člen sboru. Pravidelná účast a podíl na životě sboru.
3)
Odlišné pohledy v teorii i v praxi.
a)
Rozdíly v církvi vždy byly a budou.
1.
Umění soužití.
2.
Vzájemné pochopení.
b)
My:
1.
Jen naše dílčí postižení.
2.
Nemáme právo soudit.
3.
Nepředbíhat soud Boží.
4.
Ohraničenost lidského pohledu.
5.
Jen část pravdy.
c)
Co víme o svém bližním?
1.
O jeho nitru?
2.
Neznáme pořádně druhého vedle sebe.
3.
Panelák. Věžák. Lidé o sobě vědí velmi málo.
4.
I ve sboru je to mnohdy určitý problém. Podají se ruce a prohodí pár frází. Blíž a hlouběji se o sebe lidé většinou nezajímají.
5.
Město a vesnice. Rozdíl ve vztazích mezi lidmi a ve vzájemném zájmu o sebe. Kladně i záporně.
d)
Nebýt sudičem.
1.
Pokora.
2.
Náladovost člověka.
3.
Omlouváme sebe.
4.
Tvrdost k druhým.
e)
Sudičství odcizuje lidi navzájem.
1.
Soud. Boží kompetence.
2.
Neznáme dobře druhého.
3.
Měřme především svůj život. Třísku v oku bližního vidíme, trám nepravostí ve svém oku nikoli.
- Výstižný obraz přitažený za vlasy.
- Zkušuj sám sebe člověk. Zkoušej. Prověřuj.
- Jak já obstojím. Bůh si nás prosvítí jako rentgenem. Bůh si na nás posvítí.
4)
Snaha nebýt pohoršením druhému.
a)
Nejen nesoudit.
1.
Ale i nepohoršovat.
2.
Nezranit.
3.
Neimunizovat druhého vůči zvěsti evangelia.
b)
Pohoršení. Ublížení slabšímu.
1.
Neupřímnost.
2.
Zkrytá zištnost.
3.
Nepřejícnost. Závist.
5)
Být tvořivým v životě.
a)
Nebýt sudičem.
b)
Nepohoršovat. Neublížit.