Jan 1,10-14.
(Kázání Nový zákon -> 4 Jan)Vánoce.Text:
10
Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
11
Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
12
Těm pak kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
13
Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.
14
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Čtení:
Jan 1,1-14.
Postup 1:
1)
Vzpomínky, jak jsme prožili různé vánoce. Mezníky v životě.
2)
Proč svět slaví dávno už ne jen křesťanský svátek. V povědomí lidí stále žije: staré křesťanské svátky.
Proč my křesťané světíme křesťanské vánoce: zvěst evangelia. Lidské tužby, přání, představy.
Proč my křesťané světíme křesťanské vánoce: zvěst evangelia. Lidské tužby, přání, představy.
a)
Děj. Idyla. Stromeček. Dárky.
b)
Dospělí. Vzpomínky. Rodinná pohoda.
c)
Betlém. Podstatné: dítě v jeslích. Okolo stojící postavy. Jak reagují.
d)
Dary. Dárky. Výraz lásky. Vztahy. Udělat radost. Bůh udělal radost nám. Boží dar. JK. Spasitel. Boží dar.
3)
Co máme z toho, že se JK narodil.
a)
Někdo: nic. Lhostejnost. Nezájem.
b)
My. Nebyli bychom tady v kostele. Nebyla by křesťanská církev.
c)
Nebyla by většina nemocnic a ústavů pro postižené a staré.
d)
Dějiny by šly jinak. Křesťanské umění by nebylo. Hudba. Malířství. Stavby. Literatura. Kultura. Námitka: Bylo by něco jiného. Však i pohané docílili vysokou kulturu.
4)
Vánoce. Narození JK.
a)
Všední událost pro běh světa. Chlév.
b)
Dnešní den. Kolik dětí se narodí. A kolik se jich narodí v bídných životních podmínkách a dokonce přímo dnes umře.
c)
Později: Od narození Jk byl veden kalendář pro celý svět.
1.
Francouzská revoluce. Též zavedla svůj kalendář, dočasně.
2.
Přesné datum narození JK neznáme. Ani rok.
5)
Kdo byl JK. Zakladatel křesťanství. Učitel. Mravnost. Filozof. Významný člověk. Nebo naopak: Ubožák. Zkrachovanec. Byl odpraven, popraven.
6)
Text. Byl na světě. Svět ho nepoznal.
a)
Nezazářil jako hvězda umění a pod. Příliš obyčejný pro svět. Navíc vyhraněný, něco držel a hlásal. Určitost požadavků a nároků. Bez reklamy, tlačenky a protekce.
b)
Spasitel. Boží syn. Bůh sám. Poznání: jen ve víře. Nabídka. Svět JK nepřijal. Vlastní ho nepřijali. Jak je to možné?
c)
Proroci připravovali na příchod mesiáše. Zaslíbení. Jan Křtitel.
d)
Prostě mu nevěřili. Prostě ho nepřijali. JK byl pro svět příliš obyčejný. Nezapadal do představ a tužeb mesiáše, spasitele. Ani do lidských plánů.
e)
Svět klidně slaví vánoce a třeba se i zmíní, že jsou to svátky narození JK. Ale přijmout JK? To už by bylo příliš moc. Svět chce slavit, radovat se, ale ne někoho přijmout, koho slaví. Ten někdo chce být jiný než si svět žádá.
7)
Vidět JK tak, jak ho máme vidět. Jak on chce, aby ho viděli. Přijmout ho takového, jaký je a jaký chce být. Přijmout zlato, nebo nám zůstane jen pozlátko.
8)
Slovo se stalo tělem. Žilo s námi. Skutky 4,12. Není v žádném jiném spasení nežli v JK. Kdo přijali. Noví lidé. V blízkosti JK. Otevřel se. Nový svět. Dimenze života. KB. Časnost i věčnost.
9)
Závěr. Pozvání k přijetí.
Úvod. Vzpomínka na vánoce. Dojem: Pohled do minulosti. Dojem: To nejdůležitější se už stalo.
Závěr. Pohled vpřed. Boží sláva. To nejlepší máme před sebou. Výhled.
Úvod. Vzpomínka na vánoce. Dojem: Pohled do minulosti. Dojem: To nejdůležitější se už stalo.
Závěr. Pohled vpřed. Boží sláva. To nejlepší máme před sebou. Výhled.
Postup 2:
1)
JK byl na světě. Hraniční body: Betlém. Golgota.
2)
Pán světa. Stvořitel. Král.
3)
Svět ho nepřijal. Nechtěl přijmout. JK byl příliš obyčejný.
4)
Vlastní. Církev. Židé. Poznali ho. Stupňování. Nepřijali ho vlastní. Vědomě ho odmítli.
5)
Někteří přijali. Víra. Není jiné cesty. Poznání a přijetí vírou.
6)
Dar. Moc božích dětí. Právo dědiců. Zplozeni z Boha. Poznání vírou. Ne přirozené poznání a rozhodnutí. Tělo a krev. Vůle muže. Násilí. Dar. Div. Zázrak. Tajemství.
7)
Slovo. SB. Boží syn. JK. Vtělení. Inkarnace. Ne nadsvětné výšiny. Chlév. Golgota. Mezi námi. S námi. Poznal tíhu života. Solidarita. Neodtahuje se od nás. Utrpení. Nemoc. Potíže života. Má k tomu a do toho co říci.
a)
Vidět slávu. Nápor na víru. Poznání Božího syna, spasitele.
b)
Vánoce. Evangelium. Poznat. Přijmout. Nepodobat se někdejším vlastním. Nový lid. Obcování věřících, svatých.
8)
Slovo plné milosti a pravdy. Láska. Ne rozplizlá, neurčitá láska. Pravdivý pohled na svůj život. Hřích.
Postup 3:
Verš 10-11.
1)
Bůh je stvořitel. Má právo na celý svět. Povinnosti světa vůči pánu, stvořiteli.
2)
Bůh v JK není poznán. Svět a člověk chtějí žít po svém. Pro sebe. Bůh přichází jako slovo. Nárok. Odpovědnost.
3)
Příchod JK. Bosý. Ne královská nepřehlédnutelná sláva. Přehlédnut. Nepoznán. Nechtěli ho poznat, resp. Přijmout. Přitom přirozeně lidská touha světa a člověka po spáse. Plnost života. Štěstí. Smysl. Tragedie, že JK není přijat.
4)
Dnes. JK nepoznán jako osobní spasitel. Pravá náplň vánoc: narození JK.
a)
Jiné náplně vánoc: děláme si vánoce ke svým představám a podle svých představ. Přání. Touhy. Potřeby. Aby to vyhovovalo nám.
b)
únik. Sentimentalita. Zapomnění. Už ani pořádně nevíme, čím by vánoce měly být.
5)
Někteří poznali. Uvěřili. Dar víry. Ochota nežít ze sebe a pro sebe. Vztah k JK.
Poznámky:
1)
Touha člověka.
a)
Pokoj. Mír. Ve světě i v nitru.
b)
Vztahy mezi lidmi. Zlepšit.
c)
Plnější život. Osobní spokojenost. Hluboké prožití pravého života.
2)
Odkud pramení tato touha.
a)
Neuspokojenost v životě. Ve světě. Smysl.
b)
Přirozeně lidská náboženská touha. Ne nutně jen záležitost křesťanství.
c)
Odlesk křesťanství. Vnějšně. Např. Ve zvycích.
d)
Zvěst křesťanství. Nepodceňovat. Každoročně se zachytí po světě spousta lidí. Zaznívá to v kostelích nejen o vánocích.
3)
Obyčejnost života JK. Chlév. Okrášlit. Obyčejnost chléva je nám proti srsti. Ale umělec to pro nás vylepší.
4)
Bez narození JK by všecko na světě vypadalo jinak. Dějiny by se utvářely jinak. Život by byl tvrdší. Přínos milosrdenství z křesťanství do života. Život není sice ideální, ale bez narození JK by to bylo mnohem tvrdší, horší.
5)
Odlesk křesťanství. Jsme křesťanstvím ovlivněni víc, než si myslíme a než (si) připouštíme. Oblast vztahů mezi lidmi. Láska a milosrdenství.
6)
Pohled na JK:
a)
Pohnul dějinami.
b)
Zkrachovanec. Ubožák.
7)
JK chyběly 3 věci:
a)
Reklama.
b)
Tlačenka.
c)
Protekce.
d)
Bohatství. Vládnout světem penězi. Matouš 4. Odmítl pokušení ďábla. Zůstal mu proto kříž.
8)
Svět byl stvořen skrze JK. Nepoznal ho. Vlastní: Nepřijali.
a)
Jak mohl tzv. Cizí svět poznat, když ti vlastní nepřijali? Vlastní nešli dobrým příkladem. Nedosvědčili nic světu.
b)
Janovo evangelium. Je nabroušeno proti vlastním. Židé, farizeové, zákoníci, kněží. Měli předpoklady poznat a přijmout JK.
9)
Odmítnutí JK.
a)
Hrubé. Lhostejný nezájem.
b)
Rafinovaně zbožné.
1.
Plná ústa PJ, ale skutek utek. Zbožnost navenek. Chybí, postrádá se vnitřní přijetí. Vlastní zájmy se vydávají za pravou zbožnost.
2.
Člověk se do toho subjektivně může natlačit. Vžít se do toho, že je opravdově, správně, dokonce příkladně zbožný.
10)
Závěr. Slovo plné milosti a pravdy. Sláva JK (jednorozený od Otce) je v tom, co hlásá. Milost a pravda.
a)
Milost. Ne sudičství, odsuzování lidí. Láska ke člověku. Lidé to cítí. Zájem o člověka.
b)
Pravda. Když nás má někdo rád, přijmeme od něho pravdivé slovo o svém životě. Bereme to pak vážně. Respektujemeto.
c)
Pravda a láska. Jde to u JK ruku v ruce. My máme JK následovat.
11)
Přijít do svého vlastního. Příklad: Kdybychom přišli domů. Z cesty, z práce. Zabouchnuto. Nepřijali by nás. Chovali by se k nám tak, jako že nás neznají. Museli bychom odejít nenávratně pryč. Nadále bychom pro ně byli jako cizí.
Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.