Forma podání kázání. (04).

(Klady a vady kazatelů a kázání -> Různé)1) Délka kázání.
a) Kdysi, ale už před staletími, se běžně kázávalo půl až tři čtvrtě hodiny. Neběžně i déle. Kratší kázání bylo dokladem chabé farářské připravenosti na konkrétní kázání nebo známkou, že farář neumí řečnit.
b) V postupu času se kázání zkracuje a z mnohomluvného povídání se zpevňuje osnova. Před půl stoletím se doporučovalo kázávat asi 25 minut.
c) Dnes. Doporučení: Ne přes 20 minut. Většinou se to dodržuje. Část farářů staršího věku (dřívějšího data zrození) se drží délky 20-25 minut. Někteří mladší to však srovnají délkou do 15ti minut.
2) Podání kázání.
a) Kdysi, už hodně dávno před staletími, kazatel většinou povídal hodně volně, aniž měl napsaný řádek. On totiž papír tehdy byl drahý. Rizikem pochopitelně mohla být značná rozvláčnost s dopadem na sledování.
b) Další vývoj v průběhu času. Prolínání různých způsobů.
1. Písemná podoba kázání.
- Přečíst od začátku do konce.
- Riziko: Kázání připomínalo nebo mohlo připomínat dlouhý článek do církevního časopisu. I s předlouhými větami, resp. souvětími.
2. Volná promluva. Zvláště v Katolické církvi.
3. Jen osnova, živý přednes.
- U evangelistů nebo u zkušenějších farářů.
- Udělat si písemnou podobu kázání, kvůli neopakování slov a myšlenek, ale pak mluvit bez papíru.
c) Dnešní inteligentní častá podoba: Napsané kázání v mluvené formě.
1. Inteligentně přečíst pečlivě doslova vypracované kázání.
2. Vyhovuje to lidem, kteří nechtějí poslouchat pindy a přebrepty a chtějí mít pocit volné mluvy.
3. Působí to dojmem promluvy reportérů v televisi.
3) Hledání nových forem a nenalézání něčeho trvale nového.
a) napořád se aspoň v evropských církevních poměrech jeví jako nejúnosnější klasická forma kázání.
1. Konec konců, je to prověřeno dosti dlouhou praxí dějin církve. Resp. dosti dlouhých dějin církve.
2. V současné době se jedná jen o velmi nízkou intensitu nových oživovacích kazatelských pokusů.
3. Hlavně v šedesátých létech se i u nás, zvláště pod vlivem takových pokusů v NDR zvláště v oblasti práce s mládeží, takové snahy děly.
4. Pozdější informace o daleko zajímavějších pokusech z USA v 90tých letech u nás naprosto nezabraly. A to přesto, že se jednalo o daleko rozsáhlejší pokusy.
5. Některé podněty pro nadějného pokusníka. Dialogické kázání.
- Dva kazatelé na kazatelně. Volně se spolu baví na daný biblický text nebo střídavě (monologicky) čtou písemnou podobu své přípravy.
- Kazatel rozmlouvá spontánně s lidmi v posluchačských lavicích nebo má nějakého odpovídače připraveného.
- Mírnou snahou bývá dodnes tato forma používána při dětských bohoslužbách. Doplňkový flanelograf nebo magnetická či jiná tabule se jeví jako prospěšná pomůcka, pokud se s tím umí pracovat a pokud předchází pečlivá příprava předem.
b) Je možno si na kazatelnu nebo za stůl Páně vzít pomůcky nebo nějaký předmět na upoutání pozornosti.
1. Např. hodiny, velké nebo přesýpací. Zrcadlo. Noviny. Pár cihel a zednickou lžíci, místo taláru jiný úbor, kytaru a občas zpívat, vystupovat herecky.
2. Děti nebo mládežníci předvádějí některý biblický příběh, např. jako doplněk prvního čtení. Nebo samostatně. Může se jednat o animaci. I různé tanečky nebo mimiku lze zapracovat do rámce bohoslužeb.
c) Hodnocení.
1. Tyto pokusy vycházejí ze snahy upoutat a povzbudit pozornost posluchačů, kteří vůbec přišli.
2. Zároveň se vychází vstříc touze posluchačů: Nechat se bavit.
4) Viz: Neosobně.

Formálně monolog.

Formy sdělení.