Dějiny Izraele.

(Biblický slovníček)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Historický Izrael.

1)
Sever. Efrajm.
2)
Později byl převzat prapor na jihu. Juda.

Lepidlo společenství Izraele. - 1) Smlouva s Hospodinem.

2)
Spojení etnicky různých, hlavně hebrejských skupin ve společné víře v Hospodina.
a)
Jednalo se o většinou porobené nebo bídně žijící pastevecké skupiny v Kanánu.
b)
Připojily se skupinky nomádů z pouště.
3)
Strážci jednoty Izraele. Levité.
a)
Levitské kněžstvo dbalo na správný vztah k Hospodinu po stránce náboženské.
b)
Levité byli rozptýleni po celém území izraele.
c)
Levité dokázali zasáhnout i vojensko-policejně. Např. U zlatého telete pod horou Sinaj. Exodus 32.
4)
Narušování jednoty. Z řady případů v nejstarším údobí izraelského společenství víry jen několik příkladů.
a)
Nádab a Abiu. Kněží. Dokonce synové velekněze Arona. Cizí oheň. Nábožensko-ideologická diverze. Infiltrace cizích prvků v oblasti náboženské. Leviticus 10.
b)
Na poušti.
1.
Synové Chore. Levitská skupina.
2.
Rubenovci. Bohatí vlastníci stád.
3.
Nesrovnalosti mezi Mojžíšem a jeho sourozenci. Aron. Marie.
c)
Dobývání země za Jozua. Předjordánské kmeny (hlavně Rubenovci) nechtějí pomáhat spolubratřím ve víře v obsazování země proti společnému nepříteli. Rubenovci už měli svoje. Oltář Ed, oltář symbolizující smíření.
d)
Gedeon likviduje města, která nepomohla proti Madiánským.
e)
Občanská válka s Efrajmem.
f)
Občanská válka s Benjaminovci.
5)
Narušování jednoty Izraele bylo chápáno fakticky jako porušení smlouvy s Hospodinem. Jednalo se tedy o oblast nábožensko ideologickou.
6)
Sjednocení Izraele na základě smlouvy s Hospodinem bylo geniální dílo levitských kněží. Fakticky se jedná o demokratický počin v dávných dějinách Izraele.
7)
Když se v Izraeli uchytili králové, tak byla demokracie ta tam.
a)
Jenže i nad králi měl platit Boží zákon. V tom byl rozdíl od okolních despotických orientálních království.
b)
Tam byl král nejvyšší absolutní autoritou v oblasti politické i náboženské.
c)
Díky náboženství přetrvávaly v Izraeli některé demokratické prvky i v době královské.

Předredakční historie počátků Izraele.

1)
Jít za redakci SZ, která byla kolem roku 450 ante, to není vůbec nijak snadné. Resp., jít ještě před redaktory. Redakční uzávěrka hlavních spisů SZ se uskutečnila v okruhu lidí kolem Ezdráše.
2)
Přípravná a před-přípravná práce pro redaktory hlavních a nejdůležitějších částí SZ (zvl. Pentateuch) byla vykonána přibližně 500 let před konečnou redakční uzávěrkou, tedy za Šalomouna, kolem roku 950 ante. V průběhu dalších staletí se pochopitelně pracovalo dál na náboženských textech, které pak byly podkladem pro práci redaktorů.
3)
Redaktoři bible zpracovali a zapracovali různé jednotlivé tradice a všelijak (různě) je dali (sešili, zkloubily, spojili) dohromady. Tak se dostaly k sobě různé tradice např. Kolem Mojžíše a kolem Arona.
a)
Tradice vyvedení z Egypta a putování pouští je severskou, efraimskou záležitostí. Později se to připasovalo na celý Izrael, tedy i na Judu.
b)
První, jednotící a sjednocující fáze: Mojžíš. Levita. Vnějšně to připomíná sjednocení Egypta za Achnatona (kolem 1350 ante) pod jediným bohem Atonem (sluneční kotouč). Kolem 1320 ante byli Atonovi kněží vypuzeni z Egypta. Podle Bedřicha Hrozného je izraelský Bůh Jahve, v jehož jménu přichází Mojžíš do Egypta vysvobozovat Izraelské, též v souvislosti se sluncem. Mojžíš pobýval 40 let u Madiánců, což byli jakýsi odštěpek Mitánců, kteří později vytvořili velkou a silnou říši, kterou pak zničili Chetité. Pouštní Bůh Jahve, který se zjevil Mojžíšovi v hořícím keři na hoře Oréb (snad Sinaj), je v souvislosti s indickým slunečním bohem Jajašem. Vzhledem ke komunikačním složitostem starověku se jeví vzdálená Indie značně vzdálená pro pronikání vlivů a pro různé ovlivňování. Jenže, ono jde o vlivovou záležitost trvající několik staletí. Přesto nelze Bedřichu Hroznému upřít smělost v jeho teorii.
c)
Mojžíš. Bohoslužba se soustřeďuje kolem truhly smlouvy a kolem stánku. Obé putuje nejen na poušti, ale vždy po sedmi letech i v Izraeli, resp. V severním Izraeli, v oblasti Efraimského vlivu. Hospodin neviditelně sedí na svém podstavci, na truhle. Přenosné truhly, trůny božstva, měli Egypťané i Babyloňané. Takto byli přenášeni pohanští bohové.
d)
Aron. Představitel severské, danovské (nebo i bethelské?) tradice. Jde o uctívání Hospodina sedícího neviditelně na podstavci, kterým je zlaté (bethelské) nebo stříbrné (danovské) tele. V dalším historickém vývoji bylo potřebné, aby se Mojžíš a Aron pobratřili. To pobratření bylo poněkud krvavější, nežli se na první pohled zdá. Tradice se však domluvily.
e)
Jozue, syn Nun (Ryby) nastoupil po Mojžíšovi. Je z Efrajmu.
f)
Od počátku je jednotícím prvkem všech izraelských kmenů smlouva s Hospodinem, společným Bohem. Zárukou a fedrovateli této smlouvy jsou v celém Izraeli Levité, kněžský kmen. Levité jsou poměrně rovnoměrně roztroušeni ve svých městech po celém severním a jižním Izraeli.
1.
Na Severu jejich vliv prudce poklesl po rozdělení království po Šalomounovi. Na jejich místo pak nastupují proroci.
2.
Na jihu, v Judstvu, jejich vliv naopak vzrostl za krále Šalomouna po postavení chrámu v Jeruzalemě.
4)
Redaktoři pracovali s prameny popisujícími a různě ztvárňujícími historické události. Ty historické události jsou pramennými tradicemi různě zachyceny, zpracovány, ztvárněny, modifikovány, upraveny a uzpůsobeny pro vyznavačské potřeby dané chvíle. Redaktoři tedy nepracovali s historií jako takovou. Nepředkládají samozřejmě žádnou historii ve vlastním slova smyslu. To není jejich záměr. Předkládají zpracované historické skutečnosti tak, aby to vše v předkládaném zpracování sloužilo jako vyznání, svědectví víry, podobenství, povzbuzení pro víru.
5)
Je samozřejmé, že se redaktoři někdy nemohli ubránit mnohým lidským sklouznutím, např. Směrem k národní a k národněobrozenecké ideologii. A to ani při sebepečlivější snaze, aby předkládali jen skutečnosti víry v ryzí a nejčistší podobě.
6)

Redakce SZ.

1)
Jít za redakci SZ, která byla kolem roku 450 ante. Resp., jít ještě před redaktory.
2)
Přípravná a před-přípravná práce pro redaktory hlavních a nejdůležitějších částí SZ (zvláště pentateuch) byla vykonána přibližně 500 let před konečnou redakční uzávěrkou, tedy za Šalomouna, kolem roku 950 ante.
3)
Redaktoři bible zpracovali a zapracovali různé jednotlivé tradice a všelijak (různě) je dali (sešili, zkloubily, spojili) dohromady. Tak se dostaly k sobě různé tradice např. Kolem Mojžíše a kolem Arona, představitele severské, danovské tradice.
4)
Redaktoři pracovali s prameny popisujícími a různě ztvárňujícími historické události. Ty historické události jsou pramennými tradicemi různě zachyceny, zpracovány, ztvárněny, modifikovány, upraveny a uzpůsobeny pro vyznavačské potřeby a pod.
5)
Redaktoři tedy nepracovali s historií jako takovou. Nepředkládají samozřejmě žádnou historii ve vlastním slova smyslu. To není jejich záměr.
6)
Redaktoři bible předkládají zpracované historické skutečnosti tak, aby to vše v předkládaném zpracování sloužilo jako vyznání, svědectví víry, podobenství, povzbuzení.
7)
Je samozřejmé, že se redaktoři někdy nemohli ubránit mnohým lidským sklouznutím, např. Směrem k národní a k národněobrozenecké ideologii.
8)
A to ani při sebepečlivější snaze, aby předkládali jen skutečnosti víry v ryzí a nejčistší podobě.

Rekonstrukce a konstrukce izraelských dějin. (04).

1)
Starý zákon v dnešní podobě je kodifikovaným zachycením izraelské tradice v určitém období dějin Izraele.
2)
Dnešní podoba SZ (redakční uzávěrka) je z doby po návratu ze zajetí Babylonského. Přibližně z doby kolem roku 450 ante, za Ezdráše. Myslí se na základní, nejdůležitější spisy SZ. Některé sz-ní spisy byly sepsány později.
3)
Redaktoři bible měli k disposici písemné materiály zachycující předchozí náboženskou a historickou tradici Izraele v průběhu předchozích staletích.
a)
Krom toho měli k dispozici i významnou tradici ústní a konkrétní prožívání zbožnosti a víry Židů své doby.
1.
Redaktoři provedli odpovědný výběr náboženské i nenáboženské látky, kterou měli v hojné míře k dispozici.
2.
Mnohé rekonstruovali, mnohé konstruovali. To samozřejmě neznamená, že by si neodpovědně něco vymýšleli nebo přimýšleli.
3.
Ale určité doplňování bylo pochopitelně nutné.
4.
Jednalo se totiž nejen o rekapitulaci a kritické hodnocení a přehodnocení dosavadního vývoje náboženských tradic Izraele, ale i o pravé a jasné slovo pro přítomnost a pro budoucnost, s výhledem do budoucnosti.
b)
Není (nemůže být) proto divu, že dějinnou současnost nebo aspoň něco ze současnosti a historické přítomnosti redaktorů nalezneme vloženou do dávné minulosti.
1.
SZ je tedy samozřejmě historickým dokumentem své doby (doby svého vzniku), nikoli reportérským dokumentárním či deníkovým zachycením minulosti Izraele.
2.
A to ani ne v oblasti náboženské, tedy v oblasti víry.
c)
Až sem může klidně jít i neutrální objektivní (i nevěřící) historik.
1.
Ale každý (žádný) dobrý historik by neměl přehlédnout, že SZ byl sepsán lidmi věřícími a že jejich záměrem nebylo podání historie, ale že se jedná o svědectví víry.
2.
Jinak vyjádřeno a řečeno: Bible není učebnice dějepisu (ani ne zeměpisu, přírodovědy a pod.), ale učebnicí víry.
4)
Budoucí dějiny.
a)
Při pohledu na SZ (stejně jako na každé literární a jiné dílo) je třeba vidět nejen to, co předcházelo, ale i následnou vývojovou tradici.
b)
Jedná se tedy o dějiny výkladu a pochopení (samozřejmě ovšem i o nepochopení) a i o působení v dalších dějinných obdobích. Jak SZ oslovoval v dalších (různých) historických epochách a situacích dějin i jednotlivého člověka.

Stalo se to? (03)

1)
Obyčejní posluchači si položí tuto otázku při četbě bible.
2)
Faráři se tím většinou netrápí. Teologicky je jim to jasné.
3)
Lidé kolem církve uvažují pragmaticky, realisticky a nikoliv farářsky teologicky.
4)
Církev má zpoždění za myšlením a cítěním lidí kolem.
a)
Stále se nachází ve stadiu umělecké chimérní rozbředlosti a rozplizlosti.
b)
Nejasnost nejasných odpovědí nepůsobí na střízlivě a věcně uvažující lidi příliš povzbudivě.
5)
Farář se nemusí bát vysvětlovat biblické příběhy racionálně.
a)
Pochopitelně, nemusí se v racionalismu utopit.
b)
Světsky uvažující člověk dokáže pochopit a přijmout, když farář otevřeně poví své poctivé Nevím.
6)
Církev ve stavu rozplizlé rozbředlosti není schopna ani realisticky posuzovat realitu církve.
a)
Jak pak lidé kolem církve mohou brát vážně církev?
b)
Narůstajícím problémem v církvi je, že i u církevníků narůstá vnitřní distance vůči církvi.
1.
Vinu na tom má především církev sama a její placení zaměstnanci, především faráři.
2.
Moderní sekularizační trendy pochopitelně hrají též svou roli.

Staré pověsti české a izraelské.

1)
Je zachycena látka z vyprávění lidí a z různých starých kronik v několikerém následném postupném literárním zpracování.
a)
Nejde o objektivní historii.
b)
Každý to ví a bere to tak.
c)
Pouhým aktuálním výběrem v dané době, kdy se některé pověsti připomínají a kdy jsou v oblibě, lze zdůraznit něco důležitého a aktuálního v dané chvíli výběru a připomínání.
d)
Pouhá znalost doby vzniku či připomínání určité pověsti má nezanedbatelnou historickou hodnotu.
e)
Jde totiž nejen o vnitřní obsah, ale i o kontext, o to, co je kolem a kolem, i o dějiny interpretací a aktualisací.
2)
Nejdůležitější (základní) části SZ byly vytvořeny (zpracovány, redigovány) v 5. Století ante.
a)
Jde především o tóru a přední proroky, tedy o tzv. Knihy historické. K tomu lze přiřadit i tzv. Velké proroky.
b)
Řada sz-ních knih vznikala později. Nebo aspoň později dostala dnešní literární podobu. Týká se to zvláště tzv. Spisů, některých malých proroků a knih apokryfních.
3)
Základní strukturu získal SZ ve 3. Století ante (Septuaginta).
a)
Definitivní úřední podobu získal sz-ní kánon v Jamnii u středozemního moře roku 90 post.
b)
Židovský sz-ní kánon převzali křesťané beze změny. Až na malinkaté drobnosti.
4)
Redakční práce v 5. Století ante.
a)
Zpracovávání a třídění dostupné tradice víry v písemné a ústní podobě.
b)
Měřítko, vodítko posuzování: Tvorba nového společenství víry po návratu z babylonského zajetí. Koncentrace kolem druhého chrámu.
c)
Některé starší látky byly přepracovávány, upravovány, přizpůsobovány a přezpůsobovány, jiné přimýšleny a vymýšleny.
1.
Nešlo v žádném případě o nějaký podvod a pod.
2.
Dnešní posuzovací měřítka jsou jiná v důsledku jiného přístupu.
3.
Šlo o tendenční spisy k podepření a k podpoře víry.
4.
Tímto záměrem se ostatně redaktoři netajili.
5.
SZ chce být tím, čím být chce.
5)
Bible je učebnice víry, nikoli učebnice historie, astronomie, zeměpisu a pod.
a)
A to přesto, že i z těchto a dalších oblastí informace v bibli najdeme.
b)
Mimochodem, značně přesné.
c)
Ale bibli jde základně o něco jiného.
d)
Bible používá právem různých příkladů a ilustrací. Příklad: V učebnici angličtiny se žák učí něco o historii a zeměpisu zemí, v nichž se daným jazykem mluví. Navíc se učí i počítat v cizí řeči. Přesto se pořád jedná o učebnici jazykovou, nikoli o příručku historickou, zeměpisnou, matematickou či jinou.

Stylisace dějin.

1)
Fakta bruta jsou někdy příliš surová a syrová. Nevyhovují romantikům.
2)
Prostá skutečnost života se mnohým zdá být příliš jednoduchá a jednotvárná.

Stylizace dějin v bibli.

1)
Bible je (především) kniha náboženská.
a)
A to přesto, že obsahuje mnohé a bohaté rozmanité informace ze své doby.
b)
Z bible nebudeme studovat tehdejší soudobou přírodovědu, zeměpis, astronomii a další, i když i to je v bibli obsaženo.
c)
Bible není ani učebnice dějepisu (historie), i když informací k dějinám je v bibli přehršel.
2)
Pisatelé (redaktoři) biblických spisů (knih) vkládají skutečnosti víry do historických vyprávění a příběhů.
a)
Tento narativní přístup zpracování náboženské látky je velmi sugestivní a svým způsobem geniální.
b)
Bible zachycuje mnohé zkušenosti a úroveň víry své doby vložením do příběhů v dávných dobách. Jedná se svým způsobem o formu odstupu od sebe sama a o nadhled nad skutečnostmi víry v hodnotícím měřítku světla SB.
3)
Zkušenosti víry a úroveň víry (náboženské pochopení života) postupují dál.
a)
Nelze mluvit ve vlastním slova smyslu o pokroku či vývoji víry a zkušeností víry.
b)
Jedná se o přiměřené prožívání a vyjádření skutečností víry v Boha v rámci dané historické doby a v konkrétních osobních situacích konkrétního člověka.
c)
Zdaleka ne vždy lze hodnotit suverénně nadhledovým a odstupovým způsobem. Tedy v nadhledu a v odstupu.
d)
Dálo (stalo) by se tak na základě subjektivních měřítek konkrétního člověka (či skupiny lidí, třeba i církve) v rámci dané doby a v určitém osobním nebo soukromém aspektu či zájmu.
e)
Zdaleka ne vždy se dá povědět a říci, že to či ono je ve víře lepší či horší.
1.
Je to v každém případě jiné.
2.
Jen je třeba posuzovat, zda je to úměrné dané době a situaci.
f)
Pravdou ovšem je, že se i v dějinách víry vyskytují mnohá kacířstva, hereze, úchylky, záměrná nebo nechtěně omylná zkreslení. Ovšem, žel, i racionálně plánovitá zneužití a zneužívání víry lidí a využívání církevní organizace pro vlastní účely a zájmy.
4)
Viz: Neosobně.

Stylisované dějiny Izraele.

1)
Bible není učebnice historie, stejně jako není učebnicí např. Zeměpisu, fyziky, přírodovědy a pod. V nejlepším případě lze povědět, že bible je učebnicí (svědectvím) víry.
2)
V bibli jsou zachyceny dobové názory a poznatky z velké šíře lidského života. Toho všeho používá bible jako prostředků k tomu, aby svědectví víry bylo konkrétní a plastické.
3)
Doba soudců.
a)
Izraelci opanovávají Kanán.
b)
Ideologické pouto Izraelských kmenů: víra v Hospodina.
1.
Spojily se hebrejské kmeny přišlé jako kočovníci z pouště s hebrejskými kmeny usazenými v Kanánu.
2.
To byli většinou otroci nebo nejrůznější vazalové Kanánců.
c)
Kniha Jozue.
1.
Předkládá vítězné tažení Izraele.
2.
Stručně jsou zaznamenány přehledy různých šarvátek.
d)
Kniha Soudců.
1.
Je více zachycena prozaická realita.
2.
Trvalo to dlouho a zdaleka ne vždy Izraelci vyhrávali.
3.
Stálo za to specielně zaznamenat a připomenout vítězství.
4.
To ostatně dělá každý národ, že ze své minulosti vytahuje a vyzdvihuje spíše stránky světlejší a vítězné nežli něco, co není příliš k chlubení či pochlubení se.
e)
Dlouhá staletí období doby soudců (při nejmenším 3 staletí) jsou sražena do nemnoha kapitol několika biblických knih.
1.
Tyto knihy pochopitelně obsahují pohled na minulost přes ideologické a náboženské prizma pozdější, královské doby.
2.
Proto nemusí ani překvapit, ani zarazit, že čtenář má dojem, že se vše událo asi tak ve třech až čtyřech generacích.
3.
Výčet jmen a rodokmenů však může být pouze výběrový.
4.
Nejde však v žádném případě o záměrné zkreslení.
5.
Jedná se o zdůraznění a zvýraznění současného pochopení víry a pohledu na dějiny prizmatem současné víry (5té století ante).
4)
Několikeré zpracování a přepracování doby předegyptské (praotci) a doby královské a exilní a poexilní (tzv. Redakce) se událo na základě dřívějších materiálů (ústní i písemné) s přidáním současného pohledu.
a)
Díky moderní biblistice s přihlédnutím k dalším vědám lze rozpoznávat různé vrstvy, prameny, pohledy a pod.
b)
Lze tak brát vážněji konkrétnost víry v různých dobách a životních situacích Izraele, resp. Těch, kdo to zachycovali a zpracovávali.
5)
Metoda sražených dějin (jako by do kratší doby) je velmi zajímavá a ojedinělá.
a)
Spíše mají starověcí historikové snahu minulá období jaksi protáhnout.
b)
Např. Tzv. Starobabylonské historické prameny hážou v rodokmenech tisícovkami let lidského věku.
6)
Viz: Neosobně.

Vnější evidence historických faktů v bibli.

1)
Dává to jistotu i teologovi.
2)
Nejstarší rukopisy: Ze 3. Století ante.
3)
Historicky doložená objektivní fakta z nezávislých pramenů.
4)
Historie podávaná biblí je tendenčně upravena pro vyznavačské účely.
5)
Co se dá vlastně z bible doložit? Neváhej se zeptat svého faráře. Přece i na to studoval, aby zodpověděl takové otázky.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.