Duše.

(Biblický slovníček)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
1) Pokud si člověk zachová duši, ještě neprohrál.
2) Duše člověka je nesmrtelná až do smrti člověka.
3) Moderní člověk potřebuje duši asi proto, že ji nemá. Neříká to sám, ale říkají mu to jiní.
4) Duše může být čistá nebo špinavá.
5) Některá duše ví o tom, co to je modřina na duši.
6) duše schlíplá, nafoukaná, navoněná, roztrpčená, pitomá a kde co všelicos jiného.
7) Duše je ještě mnohem řídčí nežli pěnová substance.

Duše nezkažená západní civilizací.

1)
Ideál nedostižný a v gruntu nechtěný.
2)
Efektní řečnické tvrzení. Posluchači většinou nemyslí, takže to spolknou i s navijákem. A ještě si přitom zamlaskají.

Duševní aristokratismus. (02).

Církev má kladnou demokratickou orientaci. Riziko nadměrné šlechtické modré krve v ní nehrozí. Vzhledem k tomu, že se průměr a průměrnost stále více stávají normou a kýženou metou, není ani riziko aristokracie ducha.

Duševní lenost.

Lidé jsou obvykle tak líní, že přijímají obvykle měřítka nějakého experta.

Duševní stagnace.

Nejsou nápady.

Dušička je spokojena.

1)
Stačilo k tomu většinou málo.
2)
Malé dušičce obvykle stačí ještě méně.
3)
Asi ta dušička nepotřebovala tuze moc.

Dušovat se.

1)
Na mou duši. Na mou hříšnou duši. Jako že je PB nade mnou.
2)
Duše se má stát ručitelkou za to, co člověk říká. Ale člověk nemá právo dávat svou duši do zástavy.
3)
Kdysi, hodně kdysi si evangelíci zakládali na tom, že se nedušují a že jejich slovo platí i bez dušování.
4)
Formy dušování jsou i dnes v sekularizované společnosti mnohé a různé. I sekularizované. Ale Mnohé slovo mnohého člověka tím stále není věrohodnější.
5)
Dušování je lidová forma přísahy.

Dýchat si na duši, na dušičku.

1)
Dřív. Některé skupiny vyhraněných pietistů se uzavřely do sebe a jen pro sebe. Velkou církev jen využívali, aby sloužila jim a aby ji mohli kritisovat a oživovat. V různé míře tomu tak bylo i v neevangelikálním světě církve, zvl. U liberálně orientovaných ve městech. Tam se ovšem na duši dýchalo jinak než u pietistů.
2)
Dnes takových skupinek přibylo i s jinými prapory či mávátky. Snížila se kritičnost vůči tradiční církvi.
3)
Gheto. Jen mezi sebou a pro sebe. Neotevřenost pro druhé. Druzí jsou téměř bez šance včlenit se do církevních skupin. Účinné prostředky včlenění se:
a)
Přizpůsobit se. Pro počáte¨ční fázi nejraději podle hesla: Poturčenec horší Tu¨rka.
b)
Mít Peníze.

Flastr na duši.

1)
I duše potřebuje občas flastr.
2)
Flastr na duši může dát farář.
3)
Flastr na duši může ovšem dát i PB.

Foukat si na dušičku.

1)
V závětří své zbožnosti se nestarat o nic jiného než o sebe.
2)
Rubem extrémní zbožnosti bývá obvykle sobectví a asociálnost.
3)
Začne tučnět srdce. Srdce je ve SZ sídlem myšlení. Zacementovává se mozek a roste lhostejnost vůči druhému.
4)
Není pak zájem o člověka. Ani o spolukřesťana.

Foukat si na dušičku.

Zvláštní forma zbožnosti. Přisuzováno nejvíce pietistům a jiným obdobným směrům v projevech zbožnosti. Vzbuzuje se povědomí, v němž je člověk utvrzován zbožným prostředím a sám v tom utvrzuje sebe, že je lepší než ti druzí kolem.

Ideál zbožné duše.

1)
Být sama se sebou.
2)
Bůh je přebytečný, člověk si stačí sám.
3)
Pokud se mluví o Bohu, je to transponované zbožné já směrem ven, vzhůru.

Křesťanská a pohanská duše.

Křesťanská duše je vpodstatě duše pohanská natřená nebo štrejchnutá na povrchu něčím, čemu (ona sama) říká křesťanství.

Kvalitní duše.

1)
Ne nutně vždy morálně.
2)
Odolná duše.
3)
Vydrží nápory
a)
života.
b)
Vydrží apely i aféry.
4)
Morálka církve. Svědomí církve.

Lékař duší. (08).

1)
JK.
a)
Přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.
b)
Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
2)
U nás dnes.
a)
Počítá se s 20 000 nemocemi relativně běžně se vyskytujícími. Podle způsobu počítání a podle struktury řazení nemocí.
b)
I hřích je podle bible nemoc. Formy a projevy hříchů jsou rovněž různé a rozmanité a hlavně mnohé.
3)
Farizeové doby JK nepokládaly za nutné se před JK cítit být nemocnými. Nepotřebovali JK jako lékaře svých duší.
4)
Za potřebné uzdravení v oblasti hříchu se v době Jana Křtitele a JK pokládali evidentní a nezpochybnitelní hříšníci tehdejší doby. Např. Nevěstky, publikáni (celníci) a pod.
5)
Lékař léčí.
a)
Ale pacient musí přijít k lékaři, aby mu pomohl.
b)
JK vykročil vstříc celníkovi Zacheovi, k terý si vylezl na strom jako na pozorovatelnu, aby mohl spatřit JK. JK pochopil, že společenská blamáž Zachea signalizuje vnitřní změnu v jeho srdci, v jeho duši. Přišel mu tedy naproti na poloviční cestě. Došel ke stromu a začal se Zacheem mluvit.
6)
Člověk, který je zdraví, nepůjde do čekáren před lékařskými ordinacemi.
7)
Ve vztahu ke hříchu není nikdo zdravý. Naopak, kdo se cítí být zdravým před PB, ten má navíc nikoliv jenom hřích nevědomosti a neinformovanosti, ale velký hřích pýchy a domýšlivosti.
8)
JK nemiluje hřích a neomlouvá ho. Miluje však hříšníka. Odpouští hříchy. Tlačí hříšníka k nápravě jeho vin. Umožňuje a otevírá novou cestu života.

Malá dušička.

Vážné zaujetí drobnostmi jí působí štěstí a potěšení.

Mrtvá duše.

1)
Už neživá.
2)
Neexistující.
3)
Velmi vlažný nebo okrajový církevník.
4)
Duchovně mrtvý je podle názoru některých církevních horlivců ten, kdo nemá senzorium pro duchovní oblast života. Většinou se myslí ve směru pochopení duchovna hodnotiče, hodnotitele.

Nábožná duše středověku.

1)
Tíhne k mysticismu a k víře v zázraky.
2)
Běžný a průměrný moderní člověk se v mystice zrovna nekochá a nerozplývá.
a)
Ale zázrakem různé provenience ho lze opít snadno.
b)
Postačí většinou pouhý slib zázraku.
3)
Zdaleka ne každá středověká duše měla nato, aby se rozplývala v mystice.
a)
Většina lidí živořila jako poddaní a nevolníci a sotva uhájili holý život.
b)
Náboženská slupka v kněžské společenské mezivrstvě a pár mnichů měli šanci zažívat mystické prožitky a měli možnost a šanci pro mystické prožívání života.

Nakloněná duše.

1)
Mně nakloněná duše.
2)
Vstřícná duše.
3)
Duše vstřícná.

Nešťastná nesmrtelná duše. (06).

1)
V šedesátých letech se jeden farář na stránkách Koster opřel proti nesmrtelné duši. Tvrdil, že podle bible a podle učení řady některých církví je duše člověka smrtelná. V církvi se zvedla nebývale silná bouře odporu. Proti farářovi, na ochranu a obranu nesmrtelné duše. Celá diskuse se zakormidlovala do autu, resp. Do ztracena. Ale jednalo se o tiskovou diskusi relativně dlouhou a živou.
2)
V bibli se opravdu nikde výslovně neříká, že je duše člověka nesmrtelná.
a)
Kazatel ale říká, že se prach navrátí do země a duch se vrátí k Bohu, který ho dal. Náznak nesmrtelnosti ducha člověka tu je.
b)
Při stvoření vdechl Bůh člověku (ještě nežijícímu) duši živou. Termínu Duše živá se používá ovšem i v případě jiných (ostatních) žijících živých tvorů.
c)
Člověk umře celý. NZ výrazně a zřetelně mluví o vzkříšení z mrtvých a o životě věčném.
d)
Podle knihy Zjevení Mohou duše zemřelých až do parusie odpočívat pod Božím oltářem.
e)
Jestli bude člověk vzkříšen hned po smrti nebo až při druhém příchodu JK (parusie), to není z NZ zcela zřetelné. Ponechme PB právo ponechat si obě (dvě) možnosti.
3)
Dnes.
a)
Diskuse o nesmrtelnosti duše by asi nikoho moc nezaujala.
b)
Maličko nedávno zaujala diskuse o modlitbách za mrtvé a o očistci. Ale ani zde nic moc.
4)
Dnes je v církvi obecně patrný útlum zájmu o oblast dogmatiky. O nějakém posmrtném životě v jakékoliv podobě či formě se v církvi nediskutuje.
a)
Maně se předpokládá, že něco takového je. Názvy: Vzkříšení. Život věčný. KB.
b)
Kdyby nic takového nebylo, tak to také v církvi nikoho zas tak nadmíru či přespříliš netanguje.
5)
Nemám čas na nějaký život věčný. Mám dost co dělat se svým životem na zemi. Ten mne stačí utahat natolik, že eliminuji přebytečné myšlenky ze své hlavy. A posmrtnost je tak leda na chvilku zastavení, když někdo v rodině nebo v blízkém okolí umře. Ale ani na to není příliš moc času.
6)
Sekularizační větry mají na plochost života v církvi větší vliv nežli mnohá zpronevěra a slabost či selhání církve. Jenže ta zpronevěra a slabost církve se projevuje mimo jiné i v tom a tak, že se církev nedokáže ubránit náporům sekularizačních větrů. Ani ji nenapadne stavět nějaké větrolamy nebo někam (třeba na čas) zalézt.

Plundrovat duši.

1)
Na vyplundrovanou duši je velmi žalostný pohled.
2)
Plundrovat duši lze zvenčí jinému, ale i zevnitř sobě.
3)
Leckdy a leckde není co plundrovat. Někdy už ne, jindy ještě ne.

Přirozeně křesťanská duše.

1)
Normální běžná duše mírně natřená křesťanstvím nebo oblečená do křesťanského kabátu.
2)
Většinou se jedná jenom o nedělní záležitost. Upřesnění: Záležitost nedělního dopoledne v kostele.

Rusalka.

1)
Dvořákova Rusalka ví o duši lidské víc nežli mnohý povrchní farář.
2)
Faráři samozřejmě a pochopitelně Dvořákovu Rusalku znají.
3)
Bůh tě pomiluj, faráři.

Sytič duší.

Člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk. Werich.

Široká ruská duše.

1)
Náznak dobrosrdečného ideálu.
2)
Idealizovaná dobrosrdečnost.

Zrcadlo duše.

Něco obráží, odráží, vytváří.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.