Zachariáš 1.

(Kázání Starý zákon -> 38 Zachariáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Zachariáš 1,4:
Navraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů.

Čtení.:

Zachariáš 1.
Verš 1-6: Výzva k obrácení
Verš 7-17:Zvědové na koních.
1.
Měsíce osmého, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova, proroku, řkoucí:
2.
Rozhněval se Hospodin na otce vaše velice.
3.
Protož rci těmto: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů.
4.
Nebuďte jako otcové vaši, na něž volávali proroci onino předešlí, říkajíce: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se nyní od cest svých zlých, i od skutků vašich zlých, ale neuposlechli, ani pozorovali mne, praví Hospodin.
5.
Otcové vaši kde jsou? A proroci ti zdali na věky živi jsou?
6.
Ale však slova má a soudové moji, kteréž jsem přikázal služebníkům svým prorokům, zdali nepostihli otců vašich? Tak že obrátivše se, řekli: Jakž uložil Hospodin zástupů učiniti nám podlé cest našich, a podlé skutků našich, tak učinil n ám.
7.
Dne čtyřmecítmého, jedenáctého měsíce, kterýž jest měsíc Šebat, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova, proroku, řkoucí:
8.
Viděl jsem v noci, a aj, muž sedí na koni ryzím, kterýž stál mezi myrtovím, kteréž bylo v dolině, za ním pak koně ryzí, strakaté a bílé.
9.
I řekl jsem: Kdo jsou tito, Pane můj? Řekl mi anděl ten, kterýž mluvil se mnou: Já ukáži tobě, kdo jsou tito.
10.
Tedy odpovídaje muž ten, kterýž stál mezi myrtovím, řekl: Tito jsou, kteréž poslal Hospodin, aby zchodili zemi.
11.
I odpověděli andělu Hospodinovu tomu, kterýž stál mezi myrtovím, a řekli: Zchodili jsme zemi, a aj, všecka země bezpečně bydlí, a pokoje užívá.
12.
Tedy odpověděl anděl Hospodinův a řekl: Ó Hospodine zástupů, až dokudž ty se nesmiluješ nad Jeruzalémem a nad městy Judskými, na kteréž jsi hněval se již sedmdesáte let?
13.
I odpověděl Hospodin andělu tomu, kterýž mluvil se mnou, slovy dobrými, slovy potěšitelnými.
14.
Tedy řekl mi anděl, kterýž mluvil ke mně: Volej [a] rci: Takto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion horlením velikým.
15.
A hněvám se náramně na ty národy, kteříž mají pokoj; nebo když jsem já se málo rozhněval, oni pomáhali k zlému.
16.
Protož takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Jeruzalému milosrdenstvím, dům můj staven bude v něm, praví Hospodin zástupů, a pravidlo vztaženo bude na Jeruzalém.
17.
Ještě volej [a] rci: Takto praví Hospodin zástupů: Ještěť se rozsadí města má pro [hojnost] dobrého; neboť utěší ještě Hospodin Sion, a vyvolí ještě Jeruzalém.

Osnova:

1)
Vidění proroka. Dnes nevíme, jakým způsobem dal Bůh prorokovi na vědomí svou vůli.
a)
Možná sen. Ale jindy varování před sny. Nedat na sny.
b)
Vytržení mysli za bdělého stavu. Člověk je plný přemýšlení o božích věcech. Dostane vnuknutí, nápad.
c)
Prorok Izaiáš. Povolání. Izaiáš 6. Chrám. Prorok je vyřazen z normální duševní činnosti. Vidění, zážitek. Celá prostora je plná Boha.
d)
Náboženská psychologie: Různá vysvětlení.
e)
Stručnost bible: Takto praví Hospodin.
2)
Verš 1-6: Výzva k pokání a návratu k Hospodinu.
3)
Perský král Dareios 519. Ante.
a)
Další navrátilci přišli do Izraele.
b)
Jeruzalem: nešťastné město. Trosky. Zachariáš se vrací s tímto konvojem.
c)
Předchozí navrátilci (538) měli za sebou dřinu. Budovat z trosek. Zarostlé ruiny. Dravá zvěř. Hadi.
d)
Zachariáš: Povzbudit lidi k aktivitě, aby nemalomyslněli. Současník Zachariáše: Prorok Aggeus.
4)
Dareios. Mocný perský král. Vládl pevnou rukou. Potlačil náznaky každé vzpoury. Peršané měli za sebou nedávné dobytí egyptské veleříše 525.
5)
Předkové Zachariáše: Idos, dědeček. Kněz v chrámě Šalomounově. Otec Berekiáš, nevíme o něm nic.
6)
Zachariáš chce říci konkrétní SB.
a)
Ale to znělo už dřív. Navazuje. Věrohodné slovo. Varovalo. Naplnilo se. I nyní se SB naplní, třeba u vnuků.
b)
SB platí. Časy se mění. Králové přicházejí a odcházejí. JK zůstává. PB se nemění.
c)
Když SB zní, je třeba je brát vážně.
d)
Neposlušnost otců.
1.
Výstraha pro syny a vnuky.
2.
Poslušnost Božích přikázání je naděje nového života.
e)
Čiňte pokání. Změna mysli. Vnímat SB. Otcové SB nevnímali.
7)
Hospodin.
a)
Hospodin zástupů. Má své zástupy na nebi i na zemi. Lidé. Ne jen andělé.
b)
Nedat se očarovat Dareiem. Nezbožnit ho.
c)
Nepropadnout skepsi. Bůh má poslední slovo. Koná své dílo na zemi.
d)
Později: padla i Persie. Moc Boží stačí na každého Dareia.
8)
Verš 7-17. První vidění.
a)
Vysílený lid. Boje se sousedy. Kočovníci, divocí nomádi. Poraženectví. Zoufalství. Defetismus. Bezmocnost prostého, obyčejného člověka. Prožívají to.
b)
V každé době se to prožívá v různé podobě a obdobě. .
c)
Hrstka věřících v pohanském moři.
9)
Tento dojem je v církvi v dějinách častěji. Pocity: ztratit všecko. Prohrát. Skleslost. Sklíčenost.
10)
Vidění proroka.
a)
Noc. Člověk běžně nic nevidí. Nebo dost málo a nezřetelně.
1.
Tehdy nebylo elektrické osvětlení, ani světlomety, reflektory.
2.
Ospalost. Mátožnost. Obavy. Malátnost. Pocit unavenosti.
3.
V noci lidské smysly nestačí něco zachytit. Nezřetelné kontury.
b)
Jen vírou je možno něco vidět i v noci.
c)
Noc života kolem nás.
1.
Bezradnost vůbec rozpoznat, co je správné.
2.
Kdo nám říká pravdu, kdo nás reklamně obluzuje.
11)
Hlubina.
a)
Zkrytost. Propast.
b)
Něco se tam děje.
c)
Rudé moře. Izraelci prošli, farao se utopil.
d)
Boží hlubiny. Hospodin pomáhá svému lidu.
1.
Jonáš. Z hlubiny volá k Bohu. Učí se víře.
2.
Žalm 130. Z hlubokosti volám k tobě, hospodine. Hlubina úzkosti. Tíseň. Hrob.
3.
Hlubina hříchu, viny.
4.
Micheáš 4. Bůh slibuje odhodit hříchy Izraele do mořské hlubiny. Zmizí. Budou smeteny, smazány.
5.
Žalm 68 a žalm 107. Hospodin vyvede svůj lid z hlubin.
12)
Myrtoví.
a)
Keře. Slavnost stánků. Stánky z ratolestí i z myrty, ale i z jiných keřů. Symbol radosti. Nový rok, nový věk.
b)
Izaiáš 41,19. Bůh činí pro lid vše nové. Zmíněna myrta.
c)
Izaiáš 55,13. Bůh není Bohem starých věcí, ale nových. Zarámováno myrtami. Symbol nového.
13)
Posel.
a)
Anděl. Od Boha. Běžný posel.
b)
Zachariáš má průvodce, jako Komenského poutník v Labyrintu.
c)
Koně: Ryzí (plavý), bílý. Posel na ryzáku. Zjevení: Poslové na koních. Jeremiáš 55.
d)
Obvykle obraz: Rozjíždí se katastrofa. Neštěstí, katastrofa do celé země. Dojde i na Dareia. Na všecko.
e)
Zdánlivý pokoj a bezpečí. V hloubce je ale zárodek katastrofy. Perský pokoj. Vynucený. Jako římský mír. Pokoj lze docílit násilím. Prosadit vlastní zájmy, aby druzí museli souhlasit.
1.
Neplatí jen liddské řády. Neplést se. Neukolébat se. V hlubině je zárodek nových věcí. Bůh připravuje nové věci pro svůj lid. I když zatím z toho není nic vidět. Víra vidí kupředu. Bůh něco chystá.
2.
Zdánlivý klid. Ale: Utrpení Jeruzalema. Výkřik: PB, smiluj se. Víra od PB něco očekává.
14)
Hněv Boží proti Izraeli.
a)
Využili toho jiní. Okolní národy se přiživily a využily slabosti Izraele. Kořistí jako supové, šakalové, hyeny.
b)
Bůh chrání svůj lid i v hněvu.
15)
Verš 16-17. Nový chrám. Bude postaven. Nové rozměřování. Šňůra. Naděje pro Jeruzalem. Nový Jeruzalem.
16)
Vidění uprostřed noci. Může to vyvolat zoufalství a beznaději. Aktualizace:
a)
Víra vidí víc, než co je jen na povrchu. Boží perspektiva. Jiné souvislosti.
b)
Na povrchu života člověka je zdánlivý klid. Pohoda.
1.
Vše s člověkem se jeví být v pořádku.
2.
Hlubina nitra. Klíčí hřích, soud, nepokoj. Život spěje ke zkáze. Rozklad. Smrt.
c)
Hlubina Božího jednání ve světě.
1.
Moc třeba nevidíme. Ale přesto naděje. Nadějný výhled pro církev, pro víru.
2.
Bůh neopustí ostatky věrných.
3.
V JK je víc poodhaleno Boží jednání s námi.
d)
Osobní naděje pro život. Jistota. Ve víře v Boha nevyjde život člověka nazmar.

Poznámky:

1)
Verš 11. Šabat, šakat. Země. Ne celý svět. Izraelská země. Se členem. Církev, Izrael.
a)
Klid a pokoj v církvi. Ne perská říše nebo dokonce celý kosmos.
1.
Mrtvolný klid. Nečinnost.
2.
Nejen lidé nic nedělají v Božích věcech. Nekoná se Boží dílo. Ani Bůh sám není při díle.
b)
Aktualizace:
1.
Již široký tok řeky života. Poklidný život.
2.
Člověk se neohlíží na Boha.
3.
Nečinnost k základním otázkám života. Zbahnění. Zbahněnost života.
- Lhostejnost. Nezájem o hlubší věci.
- Člověku stačí život ze dne na den.
4.
Vnitřní únava po válkách a nejrozmanitějších vypětích.
- Uzavřenost do soukromí života.
- Rezignace.
- Není aktivní program života.
- Ztrácí se jiskra života, svěžest.
- Lidé mají za sebou životní zápasy. Včetně zápasů existenčních.
2)
Klid. Nic se neděje.
a)
Hrozné slovo.
b)
Představit si to.
c)
Beznaděje pro člověka.
d)
Ale zůstává výhled víry.
3)
Hospodin zástupů. Zástupy na nebi a na zemi. Chválící nebo trpící.
4)
Navraťte se. Motto. Motiv. Cantus firmus. Vrací se to.
5)
Únava.
a)
Nedaří se.
b)
Dopad na víru.
1.
Malomyslnost.
2.
Pocit zbytečnosti.
3.
Vše jde nazmar. Konec.
c)
Přemýšlet o životě.
6)
Očarování Dareiem.
a)
Izrael je zrnko písku.
b)
Mlýnský kámen. Perská vojska táhla 2 krát do Egypta a zpět. Násilí. Nebyl praktický rozdíl mezi vojskem vlastním a cizím. Znásilňování žen, dětí, chlapců, děvčat. Loupení. Představit si to plasticky.
7)
Budovat chrám. Církev. Boží svatost ve světě.
8)
Vše se klíží pod rukama.
a)
525. Perská vojska. Tažení na Egypt. Přes Izraelskou zemi.
b)
Sousedé. Kočovníci. Drancování.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.