Lukáš 24, 13-35.

(Kázání Nový zákon -> 3 Lukáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Velikonoce.

Text:

Lukáš 24, 13-35.
31
Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.

Čtení:

Matouš 27,62-66. 28,1-10.
Lukáš 24:
13
Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,
14
A rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
15
A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
16
Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17
Řekl jim: "O čem to spolu cestou rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku.
18
Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!"
19
On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,
20
Naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.
21
A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
22
Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
23
A nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.
24
Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli."
25
A on jim řekl: "Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
26
Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?"
27
Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
28
Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
29
Oni však ho začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi.
30
Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
31
Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
32
Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?"
33
A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
34
Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi."
35
Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
36
Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.
37
Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
38
Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?
39
Podívejte se na mé ruce a nohy; vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně."
40
To řekl a ukázal jim ruce a nohy.
41
Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?"
42
Podali mu kus pečené ryby.
43
Vzal si a pojedl před nimi.

Písně:

331. 348. 347. 349. 346. 350. (VP: 336. 308.) 338. 334.

Postup:

1)
Velikonoce. Radost.
a)
Svátky vzkříšení JK.
b)
Tehdy to bylo víc se stínem smrti JK.
c)
K radosti je třeba dorůst. Per aspera ad astra.
d)
Rozpoznání víry: Vítězství života. Ne obecně. V JK.
2)
Smutek učedníků. Upřímný zármutek.
a)
Měli rádi JK.
b)
Doutnající naděje. Ženy říkaly, že JK žije.
c)
Naděje. Smutek. Lidské naděje. Přirozené. Vkládáme je i do JK, do víry.
3)
Poutníci. Mluví o věcech víry. I o pochybnostech. Neuzavírají se do sebe.
My: mluvit o věcech víry. Nebát se toho.
4)
Zavřené oči. Hledající. Ještě nevidí.
a)
Hledají v bibli. Hned ještě nevidí.
b)
Trpělivé hledání i v bibli chce čas. Hledání může být pracné. Někdy trvá dlouho.
5)
Večer. Zvou poutníka domů.
a)
Citlivost ke člověku. Kam půjde teď na noc?
b)
Večer života. Obraz. Aby člověk nebyl sám. Hrůza z toho. S někým si rozumět. Hovořit. Držet za ruku. Blízkost.
6)
Zklamané naděje. Stůl. VP. Připomínka poslední večeře JK s učedníky.
a)
Dávají poutníkovi jídlo. Pohostinství. Podělit se s ním.
b)
Vzpomíná se dlouho na poslední chvíle, na poslední slova.
c)
Otevřely se jejich oči. Víra. Skok poznání.
7)
Poznali ho.
a)
On zmizel. Zůstává víra bez konkrétní, tělesné přítomnosti JK.
b)
JK se dá poznat, když člověk uvěří.
8)
Naše srdce hořelo.
a)
Rozpomínají se.
b)
Člověk najednou zpětně lépe rozumí svému hledání.
9)
Písmo. Otevíral. Základní otázky života víry jsou v bibli. Hledat.
10)
Vrátili se zpět do Jeruzalema.
a)
Nenechali si to pro sebe. Společenství. Sdílení radosti. Radost je pak plnější. Vzájemné sdílení radosti.
b)
Námaha. Noc. Bušit na bránu. Hledat. Tápat. Noc. Nebyla elektřina.
Poznámka: O velikonocích je měsíc v úplňku. Noc není úplně tmavá.
11)
Vyprávěli. Důraz: Lámání chleba.
12)
Ekumenické společenství. Podstata.
a)
Skupiny lidí na různých místech mají podobné zkušenosti se vzkříšeným JK. Tentýž přítomný JK. Ne však uniformita. Bohatá rozmanitost. Výměna zkušeností. Radost z přítomného PJK.
b)
Společenství spoluvěřících. JK nás spojuje, nerozděluje. Různé důrazy.
c)
JK. Čtvrtý rozměr. Mimo náš čas a prostor.
13)
Závěr. Velikonoční radost.
a)
JK je živý.
b)
Nenechat JK jít dál. Nenechat ho odejít. Pozvat JK do svého života, do svého srdce, do své víry.
c)
Otevrou se nám oči. Poznáme nový rozměr života, nové skutečnosti.
14)
Učedníci jdoucí do Emauz. Poznali nové věci. Ne něco zbrusu nového s čistého nebe. Příprava už dřív. Od JK toho hodně slyšeli a slýchali.
a)
Znali JK už dřív. Setkávali se s ním. Slyšeli o něm už. Věděli o něm. Zájem. Hledající lidé.
b)
Bible. Doptávání se .
c)
Zájem. Znalost. Už dříve byli ovlivněni a zasaženi JK. Později rozpoznávají, uvědomují si, že už tehdy jim srdce hořelo.
d)
Nenechali jít JK do tmy noci. Solidarita typu milosrdného Samaritána. Kam by poutník šel? Spal by pod širákem.
e)
U stolu.
1.
Poslední večeře JK s učedníky. Sycení zástupů. JK vedl lidi ke vzájemné solidaritě.
2.
Zájem o člověka. Pozvání. Oni učedníci se tedy od Jk už něco naučili, dřív.
3.
Společenství věřících. Pomoc. Pomáhání si. Ochota pomoci si.
15)
Naše srdce hořelo.
a)
Nově vidí dřívější.
b)
Vděčnost. JK je vedl na cestě víry.
c)
My. Dnes. Mnozí uvěří a hodí přes palubu dřívější hledání.
1.
Opovrhují tím, jak je JK vedl postupně. Je jim to málo. Bylo jim to málo nebo to dokonce bylo špatné. Teď prý teprve je to to pravé ořechové.
2.
Neváží si Boží vedení dřív. Nevděčnost za Boží vedení. Riziko: Za čas zas mohou tvrdit, že teprve teď poznali to pravé. Takže to dnešní poznání a rozpoznání víry není docela to pravé. Někteří charismatici.

Poznámky:

1)
Toužící lidé. Obecná religiozita.
2)
Nepoznaný JK na cestě života.
a)
Pozvat JK dovnitř.
b)
Kde je JK k nalezení: bible. SB. Společenství věřících.
3)
Připozdívá se.
a)
Zklamané naděje v životě. Učedníci: Nevyšlo to s JK.
b)
Přibývají roky.
4)
Učedníci. Mimo okruh dvanácti. Znali dobře JK, ale hned ho nepoznali. Marek 16: JK se ukázal v jiné podobě učedníkům jdoucím na venkov. Asi si ho důkladně prohlédli, když se s ním setkali a zvláště, když projevil takovou neznalost událostí v Jeruzalemě.
5)
Taktnost obou učedníků. Mluví se spolupoutníkem o božích věcech. Ani se nezeptali, kam jde, kdo je, odkud je a pod. Nepřišla řeč na osobní oblast života, na počasí a na politiku.
6)
Před Emauzy. Zázrak.
a)
Pocestný chtěl jít dál. Oni ho pozvali k sobě na nocleh.
1.
My běžně neznámého člověka k sobě nezveme.
2.
Společenství víry. JK sytil zástupy. Sdílení se. Lidé se navzájem dělili o jídlo. Nové společenství. Něco z toho zůstalo u učedníků.
b)
Slova a dílo JK již pronikly do lidských srdcí. Pozvali ho. Nocleh. Jídlo.
7)
Večeře.
a)
Jednoduché jídlo. Tehdy nebyly ledničky. Strava byla prostší.
b)
Pouze chléb. Ten se tehdy jídával i značně tvrdý. Bez kvasu, neplesnivěl tak rychle.
8)
Poznali JK.
a)
Poznat někoho. Když ho předtím známe. Když jsme ho už viděli. Když o něm víme aspoň z vyprávění. Z televizní obrazovky.
b)
Snažit se poznávat JK při všech bohoslužbách, z jeho slova. Znát ho víc. V určitém okamžiku se otevírají oči člověka. Spadnou šupiny.
9)
Učedníci poznali JK. Koho předtím znali.
a)
Koho neznáme, toho nemůžeme poznat.
b)
Učit se JK dobře znát, abychom ho mohli poznat v různých situacích a za různých okolností našeho života.
10)
Vzkříšený JK.
a)
Tělo oslavené. Jiný Ježíš než dřív. V Emauzích nejedl. Za chvíli v Jeruzalemě jedl rybu. Nyní by JK byl jiný než na pasové fotografii před ukřižováním. Přitom by to byl tentýž JK.
b)
Asi by ho nepustili přes hranice, kdyby měl starý pas ještě před ukřižováním. Podoba by s největší pravděpodobností prostě nesouhlasila.
c)
Událost nefotografovatelná. Na filmu by prostě JK nebyl. Optika, čočky. Obraz skutečný (lze vyfotografovat) a zdánlivý (nelze zachytit na film).
11)
Poznali JK podle slov. Z jeho řeči. A z jednání. Mluvil, jejich srdce hořela. Lámal chléb. Rozděloval. Poděloval. Nové spol. Konkretní důsledky kázání JK.
12)
Představit si: My jdeme jako ti dva učedníci do Emauz.
a)
Při eventuelním setkání s pocestným by pro nás bylo nečekané předpokládat, že to je živý JK. Vždyť ho přece už pohřbili. Pokud bychom byli při smyslech, při zdravých smyslech.
b)
Ne že by se JK schovával. Prostě by to byla nečekanost.
c)
Poznání JK. Ze slov. I když předtím hořelo naše srdce. Ne obraz. Ten mate, může mást. Tentýž JK, ale jiná podoba. Vzít vážně, že vypadal po vzkříšení jinak. Proto nebylo vždy snadné ho lehce a okamžitě rozpoznat, poznat.
d)
Obraz může mást. Slovo je jasnější. JK použil tohoto způsobu, aby se dal poznat. Slovo, ne obraz, ani ne socha nebo hudba. To vše může být jen doplněk.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.