Lukáš 24, 44-53.

(Kázání Nový zákon -> 3 Lukáš)
Předchozí | Obsah
Zpět na hlavní stránku
Nanebevstoupení.

Text:

Lukáš 24, 44-53.
45
Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.

Čtení:

Lukáš 24, 44-53.
44
Řekl jim: "To (toto) jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech."
45
Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
46
Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
47
V jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
48
Vy jste toho svědky.
49
Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."
50
Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;
51
A když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe .
52
Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma,
53
Byli stále v chrámě a chválili Boha.

Čtení:

Skutky 1, 3-11. Izaiáš 40, 25-31. Marek 16, 9-20. Skutky 1, 1-14. Lukáš 24, 44-53.

Písně:

528-4. 352-7. 353-5. 254-5. 420-7. 430-4. 91-6.
355-4. 397-13. Radujme se vždy společně. 470-6. Za mnou, dí Kristus.

Verše:

Izaiáš 2, 2-4. Stane se v posledních dnech. . .
Izaiáš 40, 27-31. Proč říkáš, Jákobe? . . .
Že zůstáváme v bohu a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dává svého ducha.
My jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl spasitelem světa.
Kdo vyzná, že Ježíš je syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
Také my jsme poznali Boží lásku, kterou Bůh má k nám. A věříme v ni.
Bůh je láska. Kdo zůstává v Boží lásce, zůstává v bohu a Bůh v něm.
Matouš 28. JK: Mně je dána veškerá moc na nebi a na zemi. Jděte do celého světa. Kažte evangelium všem. . . .

Osnova:

0)
Některé biblické oddíly. Uvědomujeme si: Zvěstují pravdy, které jsou nad námi. Chápeme jenom zčásti. Po každé se nám pootevrou pravdy bible o kousínek dál.
1)
Vzkříšený JK. Když jsem byl ještě s vámi. Nová podoba. JK přesahuje naše pochopení.
2)
Ne nové učení. Odkaz k Písmu. Naplnění. Učedníci objevili známou věc. Nově poznat. My: Objevení a pochopení známého. Impuls: Setkání s JK. Otevření očí. Bez JK je bible zavřenou knihou.
a)
Učedníci jdoucí do Emauz. Po rozhovoru s JK jim nakonec spadly šupiny s očí.
b)
Zde. Důraz na to, že JK musí učedníkům nově otevírat Písma.
3)
Odkaz k bibli. Minulá zaslíbení.
a)
Naplnění. Zákon, proroci, žalmy.
b)
Otevřel jim mysl. Aby rozuměli Písmu.
c)
JK bude trpět. Odkaz k cestě utrpení.
d)
Třetího dne vstane z mrtvých.
4)
Zvěst ve jménu JK. Naplnitel zákona.
a)
Pokání. Příležitost.
b)
Na odpuštění hříchů. Nezvěstuje se odpuštění, ale pokání. Příležitost. Nabídka.
c)
Národům. Pohanům.
d)
Počna od Jeruzalema. Opak SZ. Do jeruzalema. Žalm 47. Izaiáš 2. Micheáš 4.
5)
Vy jste toho svědkové. Svědek může být zaslepený. Může nevidět. Chtě nechtě jsme toho svědkové. Nadějné pro nás. Radost. Velké ocenění od JK.
6)
Čekání v Jeruzalemě na Ducha svatého.
a)
Ne hurá-akce bez rozmyslu a přípravy.
b)
Ne čekání do nekonečna a teprve pak kázání.
c)
Vyzbrojení mocí s výsosti. Ne pouze lidská síla.
7)
Závěr. Matouš 28. Kázat evangelium v celém světě.

Postup 1:

1)
Vzkříšení a nanebevstoupení.
a)
Zachytit nezachytitelné. Člověk je schopen to vystihnout jen částečně. Kusost. Jiný svět. Vlom do našeho světa.
b)
Vzkříšený JK se zjevuje komu chce. Nefotografovatelnost. Kdyby někdo fotografoval vzkříšeného JK, neměl by na filmu nic. Prázdný film.
c)
Smysl vzkříšení: Ne odhalit budoucí svět. Dosvědčit předchozí svět. Dílo JK na zemi. Pravé poslání. Pozemský život, dílo, utrpení JK je dosvědčeno.
2)
Příkaz JK. Kázat evangelium. Boží láska.
a)
Málo o tom kážeme. Kázání o Boží lásce k nám lidem není a nebude nikdy dost.
b)
Málo kážeme evangelium.
My. Věříme na základě svědectví. Osobní setkání. Prožitek víry. Ne fyzické setkání s JK.
3)
Ke všem národům. To se to řekne. Nejbližší rodina. Známí.
4)
Nanebevstoupení. Pasivum. Byl vzat vzhůru. Vzetí po 40 dnech. Učedníci nejsou sklíčeni. Radost. Duch svatý. Přítomnost JK s nimi. Náš dluh. Radovat se z přítomnosti JK, Ducha svatého.
5)
Úkol misie. Radostná povinnost. Paradox. Ale rozumíme tomuto paradoxu.
6)
Nanebevstoupení. Souvislost. Zvěst.
a)
Vzkříšení je nadřazeno nad nanebevstoupení.
b)
Do Boží slávy vešel ukřižovaný JK.
c)
Neuzavřenost Kristova díla. Přimlouvá se za nás. Duch svatý je přítomný JK na této zemi. Paruzie. Znovu přijde.
7)
Současný stav pro nás.
a)
JK je pán. Na Boží pravici. Naděje.
b)
Čas milosti pro nás.
c)
Misie. Radostná povinnost.
d)
Pokání. Ukrácenost času. Vážnost.
e)
Paruzie. Čekání na Krista.
8)
Legenda. Radost andělů. V nebi. JK se vrátil. Ale brzy chmury v mysli i ve tváři andělů. Jak bude zajištěno dílo JK na zemi? JK.
a)
Mám tam své učedníky. Námitka andělů: Ale jsou to jen lidé. Bylo by třeba to zajistit nějak lépe.
b)
Opravdu jen lidé. Žádná jiná nebo další jistota.
c)
JK důvěřuje těm, které si povolal a kteří v něho uvěřili.

Postup 2:

1)
Lukáš a Skutky. Jediné spisy v NZ výslovně a podrobněji popisující událost nanebevstoupení.
a)
Matouš 28. Nejednotnost zpráv evangelií o vzkříšení JK a o zjevování se.
b)
Zachytit nezachytitelné. Neúplnost. Kusost.
2)
Vzkříšení. Předjímka nového stvoření. Potvrzení života a díla JK. Nový způsob existence JK. Vzkříšený JK už není zcela příslušníkem našeho časoprostoru, i když se v něm také pohybuje.
3)
JK se zjevuje jen tomu, komu chce. Tělo duchovní, ne tělo tělesné.
4)
Vidění JK. Ne fotografovatelná událost. Nezachytitelnost na film nebo na kameru.
5)
Vzkříšení JK. Ne odhalování zásvětných tajemství. Vysvětluje základní skutečnosti svého poslání. Dotvrzuje předchozí život, skutky, slova, kázání. Potvrzení SZ. Vše do sebe zapadá.
6)
Příkaz JK. Kázat o Boží lásce, odpuštění. My. Málo tonaplňujeme.
a)
Málo kážeme.
b)
Málo kážeme evangelium, Boží lásku.
7)
My. Nemáme zkušenost fyzického kontaktu s JK. Věříme na základě svědectví bible. Moc JK. Duch svatý. Živé slovo. Oslovení. Zvěst evangelia oslovuje. Zázrak vzniku víry.
8)
Ke všem národům. To se to říká. Nejbližší v rodině. Spolužáci. Spolupracovníci. Sousedé. Není to snadné nést jim zvěst evangelia, kázat jim. Vydávat svvědectví životem. Svědecky žít.
9)
Nanebevstoupení. Ukončena řada mimořádných zjevování se JK. 40 dní. Řecky: Vzetí. Odnětí. Slovesa v pasivu. Nositelem děje je Bůh.
10)
Mýty o vzestupu duše. Společné mnoha národům, v mnoha náboženstvích.
11)
Učedníci nejsou odchodem JK zneklidněni, sklíčeni. Vědí: Jejich pán je s nimi. SB. VP. Duch svatý. Pomoc. Radost při návratu do Jeruzalema.
12)
My. Jsme mnoho dlužni. Nedokážeme se opravdově radovat. Učednictví je radost, ne neradostná povinnost.
13)
NZ. 3 zprávy o nanebevstoupení. Dále řada výpovědí o nanebevstoupení. Židům. Efezským. 1 Petrova. Bohoslovecké výpovědi. 2-4 tá generace.
a)
Vzkříšení je nadřazeno nad nanebevstoupení.
b)
Spojení kříže a nanebevstoupení. Do Boží slávy vešel ukřižovaný. Poznámka: Lukáš 9. JK mluví o svém utrpení před vzetím jeho vzhůru.
c)
Neuzavřenost díla JK. Přimlouvá se u otce. Panuje nad světem. Dílo skrze Ducha svatého. Znovu přijde. Parusie.
14)
Současný stav. JK sedí na Boží pravici. Boží pravá ruka.
15)
My. Čas milosti. Chválit Boha. Nést evangelium. Ukrácené časy. Pokání. Změna smýšlení. Radostnost. Činorodost. Vděčnost.
16)
Parusie. JK přijde soudit živé i mrtvé. Pán.

Postup 3:

Lukáš 24, 44-49. Čtení: Izaiáš 40, 25-31.
1)
Obyčejná řeč JK. Když jsem byl ještě s vámi. Nebyl tehdy ještě telefon. Říci někomu něco: nutno být s ním. Zdánlivě protismyslné. Naše řeč nestačí na vyjádření celého rozsahu působnostidíla JK. Lze to vyjadřovat jen obyčejnou řečí lidí.
2)
Vzkříšený JK je jiný než ten před smrtí.
a)
Ale tatáž slova a totéž učení. Zůstalo to. Spojnice přítomnosti a minulosti. Potvrzení slov JK.
b)
JK odkázal učedníky k minulým slovům.
c)
Žádné nové učení nebo zjevení.
3)
Téma hovoru JK s učedníky. Bible. Písmo. Co už oněm bylopsáno. JK navazuje. Ne tvůrce nového náboženství. Říkal, co lidé už věděli, co potkali.
4)
Učedníci potkali vzkříšeného. Objevili známou věc.
5)
Známá věc může být za nepředvídaných a nepředvidatelných okolností úplně nová.
a)
Učedníci rozumí bibli plněji teprve po velikonocích. Teprve jim mnohé došlo.
b)
My. Pochopíme známé slovo. Konkrétně pro sebe, pro danou chvíli. Bez živého JK je bible zavřená kniha. Lidé ji mohou číst, ale podstatu nepochopí. Přizdobení knihovny populární historickou knihou. Koza petrželi také rozumí, ale po svém.
6)
Setkání s JK.
a)
Před Velkým pátkem. Sousedské setkání doma. Učedníci jsou doma ve známém světě.
b)
Po vzkříšení. Vlom jiného, nového světa. Cizí pro učedníky. JK je ale doma.
7)
Kázat evangelium všem. úkol pořád. Všem národům bez výjimky. Dosvědčovat. Církev dosvědčuje světu vítězství JK. Nevévodí světu.
8)
Církev je stanoviště pro svědky. Odpovědné místo.
9)
čekejte v Jeruzalemě. Božímoc. Duch svatý. Ne hurá, hr-horlivost. Pečlivá připravenost. Zakotvenost ve společenství církve.
10)
JK na konci cesty. Čeká nás. Vychází nám vstříc.
11)
Zvěst pokání národům, pohanům. Možnost pokání. Nabídka. Čas milosti. Příležitost k nápravě života a k navázání vztahu k JK.
a)
Počátek od Jeruzalema.
b)
Opak Izaiáš 2. Pohrnou se všichni národové do Jeruzalema. Větší příležitost pro pohany než ve SZ. Vyjde se jim vstříc s nabídkou.
c)
Zvěst tak říkajíc až pod nos. Křesťanská misie od Jeruzalema. Stále větší kruhy.
12)
Jít do Jeruzalema. Čekání. 10 dní. Aktivní čekání. Ne do nekonečna. Pak přišla chvíle kázání. Činnost.

Poznámky:

1)
Abschiedscene.
2)
Verschiedenheit des Weltbildes. Nahoře, dole. Prostorové představy.
3)
Nárok obrazu. Nejde o obraz, ale o Wirklichkeit. Podstata. Co se tím má a chce vyjádřit, vypovědět. Obsah, ne jen nosná forma. Vposledu je problém obsah, nikoli forma.
4)
Feudální mustr o Božím panství.
a)
Liturgická řeč církve souvisí s dvorní, dvorskou řečí. Ceremoniel. Pohřby dříve: Pán života a smrti odvolal z této časnosti. Odvolati ráčil. PB všemohoucímu se zalíbilo odvolati tohoto bratra z této časnosti.
b)
Pocit člověka v kostele: octl se v minulých stoletích. Velebnost, vznosnost. Milují to liturgové, teologové. Konkrétní JK: Byl velmi civilní a prozajický. Pravý opak toho, co se fedruje mnohdy v kostelích a katedrálách. Dokonce i v evangelických.
c)
Moderní panstvo ale také miluje ceremoniel, liturgii, bonton. Proniká to i do církve např. Do určitých zvyklostí a způsobu života. Zasahuje to i některé fary.
5)
JK je pán. Ale neprosazuje svou moc shora. Posílá učedníky. Zve. Kázání. Dole je utrpení a kříž. Pravé panství. Dole. Ulice. Běžný život. JK na sebe vzal utrpení. Nebojí se o svou nebeskou moc. Může si to dovolit. Nestratí prestyž. Tak mocný pán.
6)
Verš 45. JK otevřel učedníkům mysl, aby rozuměli Písmu. Už po kolikáté?
a)
I my to potřebujeme stále znovu a znovu.
b)
Pavel: Jednostejných věcí připomínati vám mně se nestýsče.
c)
Opakování je matka moudrosti. Faktem je, že mnozí by raději byli sirotky, nežli mít takovou matku.
7)
Jakýsi podivný předěl mezi Ježíšem předvelikonočním a povelikonočním.
a)
Předvelikonoční Ježíš. Jaksi mu víc a lépe rozumíme. Jsme oběma nohama na zemi, i když cítíme mesiášské tajemství a pravdu přesahující nás.
b)
Povelikonoční Kristus. Oblast Božích skutečností, které vysoce přesahují naše možnosti chápání. Před nanebevstoupením JK musí překvapivě připamatovávat učedníkům to, co je učil 3 roky předtím.
1.
Buď jsou nechápaví nebo se jim to vykouřilo z hlavy nebo jde opravdu a doopravdy o pravdy, které jsou hodně vysoce nad naše přirozené chápací možnosti.
2.
Nechápaví učedníci jsou nám jaksi blízcí v té jejich nechápavosti či s jejich dlouhým vedením. 40 dní se jim přece JK ukazoval.
3.
Snad by jim mohlo postačit i jenom to, co popisuje Lukáš ve 24té kapitole. JK se ukázal učedníkům jdoucím do Emauz, ale i v Jeruzalemě.
c)
Spojnice mezi Ježíšem předvelikonočním a povelikonočním.
1.
Kristus. Pán. Před velikonocemi byl ale Pánem většinou ve zkrytosti. Jeho panství se projevovalo v pomáhání lidem, tedy kázáním, uzdravováním, dodáváním síly k životu.
2.
Ukřižovaný je vzkříšen. Jinak řečeno: Vzkříšen je ukřižovaný. Ten se také dostane do nebe až na Boží pravici.
8)
JK opustil učedníky. My: Když nás někdo opustí: Smutek. Učedníci: Radost. Slib Ducha svatého. Chválí boha v chrámě. Radostné čekání. Spolehnutí. Plná důvěra. Nebudou sami. Přítomnost JK v Duchu svatém.
9)
Ježíš šel (pěšky) s učedníky z Jeruzalema 3 kilometry k Betánii.
a)
Olivová hora. Místo, kde se Ježíš modlil. Getsemane. Nedaleko odtud dochází pro učedníky ke zjevení Ježíšovy slávy. Odchod do nebe. Je tam dnes chrám nanebevstoupení. Jeden ze dvou protestantských kostelů v Jeruzalemě.
b)
Místo Ježíšova nanebevzetí přesně stanovila svatá Helena, matka císaře Konstantina Velikého. Vzhledem k tomu, že se jedná o svatou a o matku císaře, není jistě ani nejmenší pochybnosti o přesnosti určení místa odchodu JK do nebe. Že ano?
10)
Nechápavost učedníků.
a)
Léta byli s JK. Na sám konec Ježíšova pobytu na zemi jim Ježíš vše musí vysvětlovat jako by od začátku. Ježíš vše vysvětluje učedníkům stručně, jasně, věcně, střízlivě. Aspoň v písemné Lukášově evangelijní zprávě.
b)
Šli pěšky k Betánii, tedy asi 3 kilometry, asi hodina cesty. Volná chůze. Nevíme přesně, o čem v tu poslední společnou hodinu spolu hovořili. Asi o tom, co Lukáš stručně zachytil a vystihl.
11)
Kein anderes Evangelium. Ježíš učedníkům připomíná staronové známé věci.
12)
Radost učedníků při odchodu.
a)
Odchod natrvalo.
b)
Když se s námi někdo loučí, na dlouhý čas nebo dokonce natrvalo, býváme spíše smutní.
c)
Čekání zaslíbení Ducha svatého. Jiná podoba přítomnosti JK.
13)
Čekání na Ducha svatého.
a)
10 dní. Pečlivá příprava. Aby byla připravenost k přijetí. Práce. Aktivita.
b)
Ne čekání do nekonečna. Hledejte a naleznete. Ne si libovat jen v tom hledání, event. Zde v čekání. Ne složené ruce v klín.
c)
Podoby čekání na Ducha svatého. Příprava. Formy zbožnosti. V jiných případech to může mít pochopitelně jinou podobu.
1.
Chválení Boha. Chrám. Enthusiasmus. Ještě před sesláním Ducha svatého. Povzbuzení posledním rozhovorem s JK.
2.
Lukáš ve skutcích: Modlitby v domě. Společné modlitby.
c)
Z generace na generaci. Pořád se to opakuje. Kázat. Uvěřit. Kázat dál a jiným, dalším.
14)
Nádoby hliněné. V nich je ale poklad. JK má na zemi jen chatrné lidi. Nás. Přesto je dnes na zeměkouli asi miliarda křesťanů.
15)
Skutky 2. Vylití Ducha svatého.
a)
Enthusiasmus. První fáze. Poměrně krátká.
b)
Racionální, střízlivý přístup. Kázání. Misie. Získávat učedníky, nové věřící. Budování církve.
c)
Doba desetidenního čekání na seslání Ducha svatého.
1.
Modlitby. Společenství modliteb.
2.
Volba Matěje, dvanáctého učedníka. Místo Jidáše, který spáchal sebevraždu.
16)
Respektovat kontext.
a)
Literární analysa. Lukáš 24. Pocit jakési useknutosti evangelia. Obdoba:Marek 16. Nepravý konec Marka.
1.
Jako by Lukáš už šil (dopisoval) narychlo, horkou jehlou.
2.
Výraz Lukášovy střízlivosti a věcnosti. Na tehdejší dobu fakticky téměř racionální předkládání zvěsti tehdejším moderním (pohanským) lidem.
b)
Učedníci z Emauz se okamžitě (ještě tentýž den) vracejí zpět do Jeruzaléma k ostatním učedníkům.
1.
Nechtějí si svou radost nechat jen pro sebe. Chtějí se s ostatními sdílet v poznání víry, že JK vstal z mrtvých.
2.
Z toho plyne: Přišli za ostatními učedníky až v noci.
c)
Noční sezení se vzkříšeným JK v Jeruzalémě. Umělé osvětlení. Mizerné čadící olejové lampičky.
1.
JK se objevil najednou. Možná, že nebyly zavřené dveře na obyčejnou nebo bezpečnostní závoru. Po příchodu obou učedníků z Emauz mohli všichni v rámci enthusiastické nálady (atmosféry chvíle) docela zapomenout na bezpečnost a zabezpečení.
2.
JK jim ukazuje rány v důsledku křižování a jí rybu. Tvrdí, že není duch, že má maso a kosti. Duch by přece maso a kosti neměl.
3.
Mimořádná chvíle vytržení mysli. Vznos víry. Noční situace, umělé osvětlení. Atmosféra jistoty vzkříšení JK. Neutrální pozorovatel: Davová psychosa.
17)
JK bere učedníky (ještě v noci) a vede je k Betánii, na Olivovou horu.
a)
Poznámka: Zavřené brány v hradbách. Museli si jednu bránu nechat otevřít nebo prošli malou brankou vedle.
1.
Jdou asi hodinu, 3 kilometry. Rozmlouvali cestou. JK jim možná musel znovu od začátku mimo jiné vysvětlovat, že musel trpět. Lukáš však nepodává přesná témata event. Hovoru JK s učedníky cestou na Olivetskou horu.
2.
Není vyloučeno, že také všichni mlčeli, že to byla cesta mlčky.
b)
JK vstoupil na nebe v noci. O velikonocích je měsíc v úplňku. Noční zážitek víry.
c)
Nanebevstoupení se tedy událo hned v den vzkříšení, večer, resp. V noci.
d)
Skutky. Podle tradice je sepsal Lukáš. Skutky 1. Shrnuta tradice.
1.
Rozpor. 40 dní se JK zjevoval. Buď Lukáš zachytil pozdější tradici o nanebevstoupení nebo se může jednat o pozdější interpolaci nebo interpretaci.
2.
Není zde totiž přímá návaznost na Lukášovo evangelium. Mimo počáteční zmínku Theofilovi, že se jedná o pokračování první knihy.
3.
Rovněž nelze vyloučit, že jde o naprostý a evidentní záměr rozporu, což by mohlo být dialektické napětí víry.
18)
Farář by si měl uvědomit řadu věcí, i když o nich nutně vždycky nemusí kázat.
a)
Měl by pochopitelně znát a přemýšlet víc než posluchači.
b)
Mimo jiné proto, že na to má vzdělání, že má čas (měl by si ho k tomu účelu vždycky udělat) a že to patří do jeho pracovní náplně. Jinými slovy, že je za to placen.
c)
Měl by razit a urazit celou cestu s badateli bible, s historiky, religionisty a pod.
19)
Církevně korektní přístup faráře. Církevnětvorný osvícený neofundamentalismus. Věřit, spolehnout, že tomu tak je. Držet se církevní tradice a věrouky.
a)
Církevnětvorný přístup je záležitostí rozhodnutí víry a lásky k PB a k církvi.
b)
Etablovaná církev miluje aspoň mírnou dávku mírně nemírného konservativismu.
20)
Moderní člověk. Sekularisace. Civilní interpretace. Odpovědnost tlumočit evangelium dnešnímu modernímu přirozeně náboženskému člověku.
Dnešní lidé kladou otázky, které někteří faráři pokládají za zpozdilé. Brát vážně dnešního člověka i s jeho všelijakými otázkami, které neodpovídají našemu (někdy jen doměle) správnému teologickému poznání.
Lukáš. Tlumočil evangelium tehdejšímu modernímu (pohanskému) člověku. Přiměřený způsob pro tehdejší dobu. Lze se od Lukáše učit.
a)
Maximální střízlivost. Věcnost. V rámci tehdejší doby skoro (takřka) racionalismus. To poslední se ovšem leckomu může jevit jako trochu nebo značně přehnané.
b)
Jiný civilně interpretační důraz Lukáše akceptovatelný v dnešní době: Sociální motivy. Lukáš 16. Boháč a Lazar.
21)
Svátek nanebevstoupení.
a)
Velmi zvěstně důležitý církevní svátek.
b)
Na okraji církevního zájmu. Nezájem převážné většiny církevníků o tento církevní svátek. Neschopnost mnoha farářů tento svátek aktuálně přiblížit lidem v církvi i mimo církev.
c)
Uprostřed týdne. Pracovní den. Tento svátek je vytlačován a vytěsňován z náročného ukvaltovaného života.
D) Naprostá většina necírkevníků nemá ani tuchy, natož tušení, resp. Ani tušení, natož tuchy, oč vlastně jde, když se mluví o nanebevstoupení jako svátku a jako realitě nebo zvěsti. To by ještě nebylo to nejhorší. Naprostá ignorance. Nezájem to vědět a znát.
1.
Je to zcela, načisto a úplně mimo sféru jejich zájmu a běžného života. K ničemu to nepotřebují. Prostě je to nezajímá. Netýká se jich to. Není to součástí jejich života. K čemu by jim to bylo vlastně dobré?
2.
Milý faráři, můžeš povědět alespoň 2 rozumné důvody (slovy: dva důvody), proč by to nanebevzetí JK mělo tangovat moderního člověka? Ale opravdu rozumné důvody. Žádné zbožné fráze, floskule nebo pindy. Pokud to dokážeš, pak smekám před tvou myšlenkovou neleností.
22)
Napětí v NZ.
a)
Historický Ježíš. Není pochyb, že skutečně, reálně žil. Jeho historické vystoupení však mohlo vypadat poněkud nebo i poněkud více jinak než jak je to popisováno v evangeliích. V evangeliích je popisovaný Ježíš viděný prismatem vzkříšení.
b)
Vzkříšený Kristus.
1.
Zřetelné napětí ve vztahu k historickému Ježíši. Proto musí Vzkříšený Kristus učedníkům s takovou trpělivostí, vehemencí a naléhavostí vysvětlovat, že je vlastně (ve skutečnosti) ukřižovaný historický Ježíš.
2.
Neutrální nevěřící badatel by mohl konstatovatže vzkříšení a vše kolem a kolem je pozdější dotažení. Pro tento záměr byl pak i přepracován a upraven Ježíšův prosaický život a zpracován jeho životopis, aby odpovídal pozdější představě a záměru.
c)
Apoštol Pavel se nijak příliš nekoncentruje k historickému Ježíši a nepřipomíná příběhy z jeho života. Bere však historického Ježíše jako samozřejmý, nezpochybnitelný a neproblematický fakt.
d)
Později konstituovaný a kodifikovaný fakt zvěsti o vzkříšeném Kristu se stává historickým faktem s bohatou následnou interpretací.
23)
Po ukřižování historického Ježíše došlo ke vzniku víry ve vzkříšeného Krista a k následnému vzniku církve. Jedná se o reálná evidentní historická fakta, ať je vykládáme, popisujeme, chápeme a posuzujeme jakkoliv.
a)
Skutečně nastalo reálné vzkříšení JK z mrtvých. Bez ohledu na formu události a podobu. Setkání učedníků s jiným časoprostorem je vedlo k nedokonalému a většinou symbolickému a zážitkovému popisu.
b)
Ke vzkříšení JK došlo jen v myslích učedníků, následovníků. V nejrozmanitější podobě došlo k faktu psychologické záležitosti.
c)
Ke sdělení a pochopení objektivity faktu reálného vzkříšení JK byla (Bohem) použita i subjektivní lidská záležitost. V žádném případě to totiž nelze vyloučit.
24)
Erchomenos. Přicházející. Víra, že Kristus přichází. Jako vzkříšený na zemi, v Duchu svatém. Parusie.
Poznámka: Pojem i z jiných náboženských oblastí.
25)
Zvláštní rychlost u Lukáše.
a)
Emauzy. Učedníci poznali vzkříšeného JK. V tom okamžiku se jim ztratil, odešel od nich. Zůstali jen se svým prožitkem setkání a s poznáním, že JK žije. Zůstali se svým pocitem.
b)
Jeruzalem. JK s učedníky setrvval delší dobu. Vysvětlování na delší lokty. Ale ještě tu noc vstoupil do nebe.
c)
Není další šance setkání se vzkříšeným JK. Setkali se s ním jenom ženy a učedníci. Ostatní se s ním mohou setkávat už jenom prostřednictvím Ducha svatého. Ten způsobí, aby lidé uvěřili, že JK vstal z mrtvých, že není mrtvý, ale že žije.
d)
Vzkříšený JK vstoupil do nebe jaksi rychle, urychleně. Velmi rychle odešel z této země. Nečekal ani těch tradičních 40 dnů.
26)
Verš 51: a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe .
Pasivum. Ale i aktivum. Vzdálil se. Byl nesen. Ztrácel se jim. Vidění učedníků pominulo.
27)
Různé stupně pocitologie.
a)
Člověk může mít pocit bolesti, vidění něčeho a pod. Múže se však jednat i o realitu bolesti a o objektivní vidění. Rovněž i zkušenosti a představy nemusí být jen v oblasti pocitologie. Můžeme se pohybovat i ve sféře reality.
b)
Obdobně je nutno rozlišovat mezi halucinací a reálným zážitkem a objektivně se projevující objektivní skutečností, byť i různě a rozmanitě chápanou, prožívanou, vnímanou a dál sdílenou. Třeba i subjektivně vnímanou.
28)
Učedníci vidí třetí den po ukřižování vzkříšeného JK.
a)
Je vhodné si uvědomit některé souvislosti: Psychické a fysické vypětí učedníků v předvelikonočním týdnu a hlavně kolem zatčení, odsouzení a ukřižování Ježíše.
b)
Napjaté nervy. Vypjatá situace. Strach. Konec nadějí. Nově se rodící naděje.
29)
Supranaturální charakter zázraku vzkříšení. Nelze nepřipustit tuto (takovou) možnost aspoň jako možnost.
30)
Subjektivní zkušenost objektivní reality.
a)
PB mohl použít přirozeně náboženské cesty: Vzkříšení JK v mysli učedníků.
b)
V tu objektivní realitu ovšem jen věříme. Reálná a objektivně zajištěná je jen ta zkušenost. Ovšem i tu je samozřejmě možno různě interpretovat.
c)
Dojde tak ke konstituování (vzniku) a později i kodifikování faktů, která nabývají historický charakter, poněvadž se s nimi nadále počítá a poněvadž přichází možnost bohatství interpretačních variant.
d)
Fakta subjektivního původu tak nabývají objektivní charakter, který takto působí dál v průběhu dějin.
e)
Historická fakta s bohatými interpretačními možnostmi reálně dotahovanými v dějinné praxi.
31)
Věřící a moderní nevěřící jsou spolu-souputníci v běžném životě a v bádání kolem a kolem faktů víry.
a)
Na stejné cestě a se stejnými fakty se společně dostanou až na křižovatku existenciálního rozhodnutí.
b)
Jde o jakýsi hřeben hory nebo ostří nože. Na jednu stranu půjdou jedni a na druhou stranu druzí.
32)
Objektivace subjektivní zkušenosti objektivní reality, která existuje ve víře.
33)
Jiné kategorie nežli exaktně přírodovědecké.
34)
Supranaturálnost zázraku vzkříšení. Nelze to ani dokázat, ale ani ne popřít.
35)
JK je pantokrator. Vševládce. Silný důraz pravoslavné církve. Protestanté na to často zapomínají.
36)
Vzkříšení. Nejtěžší kalibr víry a pro víru. Vzkříšením JK (vírou v jeho vzkříšení) všecko v křesťanství stojí a padá. Myslí se pochopitelně vnitřně, v oblasti zvěsti, nikoli nutně organizačně. Jako lidská organizace (specifický spolek s náboženským nátěrem) by církev pochopitelně mohla existovat i bez víry ve vzkříšení JK.
37)
JK je na Boží pravici. Boží pravá ruka.

Předchozí | Obsah
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.