Lukáš 24, 5-9.

(Kázání Nový zákon -> 3 Lukáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Velikonoce.

Text:

Lukáš 24, 5-9.
5
Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6
Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,
7
že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát."
8
Tu se rozpomenuly na jeho slova,
9
Vrátili se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.

Čtení:

Lukáš 24, 1-12.

Postup:

1)
Marek. Podává nejstarší zprávu o vzkříšení JK.
a)
Pavel v 1 Korintským 15 ovšem traduje ještě starší zprávu.
b)
Další evangelisté přidávají další zachované zprávy.
2)
Bezradnost a zmatek žen u hrobu.
a)
Kdo nám odvalí kámen? Ženy měly dobrý úmysl: pomazat tělo JK do hrobu.
b)
Smrt JK. Tísnivý dopad. Načisto zapomněly na kámen u hrobu. Vnější okolnosti.
3)
Kámen.
a)
Vše uzavíral. Překážka. Zapečetěno. Zpečetěno.
b)
Kámen oddělil tělo JK od učedníků, od světa.
c)
Dosvědčoval definitivní konec lidských nadějí a možností.
d)
Tíha balvanu zobrazuje tíhu smrti. Za ním je temnota a ztracenost v hrobě.
4)
Smrt JK.
a)
Ne zdánlivá. Opravdu zemřel a je v hrobě. Už třetí den.
b)
Hrůza lidského konce. Naše možnosti a naděje jsou jen až po kámen hrobu.
5)
Šok.
a)
Odvalený kámen.
b)
První myšlenka: ukradli tělo PJK. Hrůza. Ani mrtvému nedali pokoj.
6)
Proč hledáte živého mezi mrtvými?
a)
Radostné. Napomínavé.
b)
Lukáš: 2 muži v zářivém rouchu. JK je živý, ne mrtvý.
7)
Div.
a)
První svědkové: ženy.
b)
Poznámka: Tehdy jejich svědectví nebylo pokládáno za věrohodné. Ani na soudu nebyly pokládány za věrohodné svědkyně.
c)
Logicky: Ranní rozbřesk. Přítmí. Vylekané, i když šly, ač se učedníci, muži, báli tak, že nevyšly. Kdoví, co viděly. Co je vyděsilo.
8)
Ženy šly k hrobu.
a)
Větší odvaha než u učedníků. Ti byli kdesi schováni. Strach.
b)
Pieta. Úcta.
c)
Málo platné, šly na pohřeb. Udělaly maximum, co bylo v jejich silách a možnostech. Víc nemohly udělat.
9)
Připamatování dřívějších slov JK.
Je dobré je znát, aby si mohl člověk něco připomínat a na co navazovat.
10)
Pieta provázena nevěrou.
a)
Jen poslední pocta. Posmrtná pieta.
b)
Nevěřily, že by mohl vstát z mrtvých. Slova JK o tom byla jaksi zasunuta hluboko v jejich paměti.
11)
My.
a)
Proč jsme v kostele? Zvyk. Pieta. Úcta K jk. To vše je dobré.
b)
My. Smutek při pohřbu milého člověka.
12)
Ženy uslyšely, že JK žije.
a)
Radost. Nová naděje. Najednou k nim mluví stará a známá slova JK.
b)
Velikonoce, to není především vzpomínka. Nový duch. Oživení víry.
13)
VP.
a)
Památka. Vzpomínka.
b)
Přítomný a živý JK je s námi.
c)
Výhled k jeho budoucnosti, do KB.
14)
Naše protiotázka:
a)
Kdo zaručí, že andělé mají pravdu? Co vůbedc ženy viděly? Nefantazírovaly? Nesehrály s nimi svou hru pocuchané nervy?
b)
Člověk se při sebelepší vůli může mýlit ve svých zážitcích.
c)
Nemusí se nutně jednat o výmysl či o podvod. Sebeklam. Hraje podvědomí.
15)
Potěšení.
a)
První svědkové byli stejní pochybovači jako my.
b)
Apoštolé zpočátku ženám moc nevěřili. Dojem: Ženy blouzní, pomátly se.
1.
Dva učedníci jdoucí do Emauz. Trvá jim to dlouho, než uvěří.
2.
Tomáš. Pochybuje.
16)
My. Ani lidé, ani andělé nás nepřesvědčí. Pochybností zbavuje sám vzkříšený JK.
17)
Rozpomenutí. Rozpomenutí se.
a)
Řekl vám, v Galileji. Nový rozměr. Naděje.
b)
Vzpomínání, rozpomínání podle písem. Ne ledajaké vzpomínky.
c)
Pavel: Víra je ze slyšení. Slyšení je pak skrze SB. Osobní svědectví. Mluvené slovo. Konkrétní ručitel.
18)
Ženy. Vzpomněly na SB.
a)
My. Na co máme vzpomínky. Co jsme prožili s JK. Co o něm víme, známe. Slyšení. Vnitřní souzvuk se zvěstí.
b)
My. Na co lze navazovat, na co se můžeme rozpomenout. Co je v naší paměti, třeba nějak zasuto.
19)
Duch svatý k nám mluví.
a)
Přítomný, živý JK.
b)
VP. Chléb, kalich, víno. Připomínka. Viditelné SB. Setkání s JK. Nikdo nás nemůže zastoupit. Osobní vztah.
20)
Víra. Poznání. Žádný balvan nás nemůže oddělit od Boží lásky. Ani balvan pochybností a pokušení.
21)
Balvany ustupují před Boží láskou.
22)
Vzkříšení JK.
a)
Jde i o naše vzkříšení. Naše věčnost.
b)
Vyřešení, završení našeho života. Odpuštění vin. Překonání zoufalství.
c)
Odvalitelné kameny v cestě.
d)
Poslední nepřítel. Smrt. Přemožena. Život věčný začíná zde. Vede k vidění tváři v tvář.

Poznámky:

1)
Kámen. Pečeť. Úřední uznání za mrtvého. Úmrtní list.
2)
Odvalený kámen. Ženy to vidí. Možnosti:
a)
Ukradení těla. Učedníci.
1.
Těžký balvan. K odvalení je nutno víc chlapů a nástroje. Sochor.
2.
Úřední pečeť. Nikdo se tehdy neodvážil ji neoprávněně odstranit.
3.
Vojáci. Hlídali.
b)
Zneuctít tělo JK. Nepřátelé. Vojáci jim byli k dispozici.
3)
Odstranění balvanu. Otázka konkretizace. Víc lidí, nástroje, víc času, randál. Neslyšně to nešlo.
4)
Obecná slova. Proklamace, že je nám pomoženo. Osobní vyznání za tím. Osobní svědectví. Ručení. Pečeť osobního vyznání.
5)
Ženy mají na co vzpomínat. Co slyšely od JK po 3 roky.
a)
My. Je dobře, když máme na co vzpomínat a na co navazovat. Chození do kostela. Výchova dětí. Sdružení mládeže. Biblické hodiny.
b)
Mnozí se rozpomínají ve stáří na svou konfirmaci.
6)
Bez víry to nejde.
a)
Kritický přístup člověka k mnoha věcem.
b)
Ohledně smrti nemůže mít člověk všechny zkušenosti.
7)
Kritičnost člověka.
a)
Správná věc. Aby nenaletěl na blbosti.
b)
Nenaletět na kde jakou povídačku.
c)
Vzkříšení JK
1.
Lze to přijmout pouze vírou.
2.
Pak je vše měřeno Kristem.
3.
Střízlivost víry.
4.
Nestřízlivost přirozeného myšlení člověka.
d)
Různá podoba různých pavěd. Astrologie. Okultismus.
8)
Balvan. Věříme. Nic nás nemůže odloučit od Boží lásky v JK. Ani největší balvany.
9)
Existence církve. Kdyby se shromažďovala jen kvůli mrtvému, nevydrželo by to 2000 let.
10)
Rovnoprávnost mužů a žen.
a)
Tehdy ani vidu, ani slechu.
b)
Dnes sekty a různé náboženské proudy.
1.
Většinu svědectví je vidět u mužů. Proroci. Vizionáři. Vůdčí typy.
2.
Vyjímečně se uplatní i ženy, někdy ale zase velmi dobře. V některých jiných náboženských útvarech.
c)
Podvědomý dojem: svědectví mužů je věrohodnější.
d)
Bible. Nebojí se svědectví žen.
1.
Naopak. Bible si na tom dává záležet. Specielní důraz, že prvními svědky vzkříšení jsou ženy.
2.
První svědectví o vzkříšení přinášejí ženy. Možná právě pro nezajištěnost.
3.
Odkázanost jen na svědectví víry a na víru.
4.
Svědectví žen, které se už dřív setkávaly s JK. Ne nezaujaté pozorovatelky. Ne neutrální pozorovatel.
5.
Dnes: svědectví věřících.
6.
Následuje osobní setkání s JK těch, kdo zpočátku nevěřily. Potvrzení svědectví prvních svědků.
7.
Kdyby učedníci neuvěřili, jak bychom posuzovali svědectví žen? Plácnutí do vody? Kámen do vody?
11)
Možnost mýlit se ve svých zážitcích.
a)
Svědectví svědků bible pokládáme za něco více než svědectví dnešních svědků.
b)
Svědectví dnešních svědků měřit svědectvím bible. Bible jako celek.
c)
Nenaletět lidským zážitkům.
d)
Lidské srdce: Přirozená náboženskost. Rafinovanost.
e)
Dar Ducha svatého: rozlišovat duchy.
1.
V náboženských skupinách se sektářskými rysy to prý kde kdo má. Prý umí rozlišovat duchy, což je prakticky a fakticky právo na kritiku. Kritizovat, to je praxe tohoto mnohdy často proklamovaného tzv. Daru Ducha svatého. Tak zvaného.
2.
Rozlišovací schopnosti. Někteří si usurpují právo na lacinou kritiku druhých. Hlavně těch tradičních.
3.
Proto v těchto skupinách tak rychle nastupuje důraz na autoritu.
4.
Bojovníky proti druhým je třeba chytit pevně u huby, aby už nebojovali doma a aby drželi krok a hubu a aby platili desátky.
12)
Pochybnosti apoštolů. Dokud se osobně nesetkali se vzkříšeným. Naše situace a výmluvy:
a)
Dosud k nám nepřišel žádný věrohodný svědek, který by osobně dosvědčil, že JK vstal z mrtvých. Obecně se o tom ovšem v církvi hovoří.
b)
My jsme se o tom nepřesvědčili ve své víře. Mluvíme o tom samozřejmě, protože se to v církvi říká. Aspoň se to tak sluší a patří.
c)
Apoštolé ale čekali.
1.
Společně jsou shromážděni. Pospolu.
2.
Naše shromáždění. Možnost zaslechnout svědectví.
3.
JK přichází k hledajícím, čekajícím. Na potkání nikoho nezastavuje na ulici jen tak.
13)
NZ.
a)
Vyváženost svědectví mužů a žen.
b)
Pavel.
1.
Ženy mají mlčet ve shromáždění. Je to řečeno do konkrétní situace.
2.
Křtaltování vlasů. Pohanské a přirozeně lidské, eroticko-sexuální důrazy ženství. Využití sexu a erotiky při modloslužbě.
14)
Švýcarský farář. Snědl na velikonoční neděli při bohoslužbách tulipán. Neuvěřitelné. Znázornit, jak neuvěřitelné je věřit ve vzkříšení.
15)
Je to nakonec jinak a ještě jinak. Překvapení za překvapením.
a)
Kdysi. Nikodem přišel za JK v noci. Josef z Arimatie se veřejně též k JK nehlásil. Po ukřižování: Oba pohřbili tělo JK. Přiznali se veřejně v nejhorší chvíli. Jejich přiznání se k JK bylo hodně nebezpečné. Učedníci jsou schováni.
b)
Ženy. Jdou. Pomazat v neděli ráno tělo JK. Kdo odvalí kámen. Nemožné. Jiní by se vvrátili. Přijdou, odvalený kámen. Ale zase JK chybí. Zbytečné? Nezbytečnost žen. Jsou poslány anděly svědčit o vzkříšení učedníkům.
16)
Důležitost slov. Vysvětlení toho, co se vidí.
17)
Rozlišovat:
a)
Co člověk vidí tak říkajíc na vlastní oči.
1.
Neklamná pravda, objektivní skutečnost. Víra nevíra. Objektivita reality.
2.
Např.: Prázdný hrob. Tělo JK je pryč. Vojáci zdrhli.
b)
Skutečnosti víry. Na základě faktů může člověk mnohé dotahovat do oblasti víry.
c)
I neklamná fakta potřebují vysvětlení. Slovo. Andělé. JK.
18)
Neklamná fakta: Ukřižování JK. Smrt, kopí do boku JK, krev a voda, známky rozkladu. Hrob. Balvan u vchodu. Pečeť. Vojenská hlídka. Vojáci, kteří měli pro strach uděláno.
19)
Co se v noci stalo. Bible o tom nemluví. Popisuje se až výsledek: Prázdný hrob. Vojáci zdrhli. Vše proběhlo jaksi v překvapivém klidu.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.