Marek 16,1-8.

(Kázání Nový zákon -> 2 Marek)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Velikonoce.

Text:

Marek 16,3: Ženy pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen od hrobu?
1
Korintským 15,20: Kristus vstal z mrtvých jako první z těch, kteří zemřeli.

Čtení:

Marek 16,1-8. 1 Korintským 5, 7-8. Žalm 90. Lukáš 24,1-12. 1 Korintským 15,1-20.

Písně:

349-7. 350-4. 346-3. 355-4. 334-3.

Postup 1:

1)
Každá neděle je svátkem vzkříšení JK. Velikonoční neděle je nejsvátečnější neděle roku. Tzv. Obyčejné neděle by neměly být svátkem o nic menším.
2)
Velikonoce.
a)
Stará (mladá) církev Soustředila na velikonoce obě svátosti.
1.
VP, pochopitelné.
2.
Křest. I na svatodušní svátky. Katechumenát. Příprava ke křtu. Dospělí. Křest v noci ze soboty na velikonoční neděli. Bílá sobota podle bílých rouch novokřtěnců.
b)
Velikonoční jitro. Připomínka. Ženy šly ke hrobu, prázdný hrob. JK vstal z mrtvých. Vstání při křtu k novému životu.
3)
Postavit sebe, svou víru do souvislosti se vzkříšením JK. Víra potřebuje obnovování a občerstvování. Může zevšednět a ochabnout. Ztráta svěžesti a síly navenek. Víra se může stát vírou mrtvou. Bez skutků.
4)
Neděle.
a)
Nevýstižné slovo. Čech z tohoto označení sedmého dne slyší oprávněně nedělání.
b)
Rusky: voskreseňje. Každá neděle je připomínkou vzkříšení JK a obnovou naší víry. Povzbuzení víry. Načerpání nových sil víry. Duchovní obnova. Nabrat sílu, svěžest. Obnova fyzického, tělesného života. Jídlo, spánek.
Poznámka: Srovnej pravopis ruské neděle a vzkříšení.
5)
Volám vás k obnově ve svěcení neděle.
a)
Svěcení neděle neznamená pouze nedělání nebo nic nedělání. Právě naopak. Jedná se o náročné dělání, i když ovšem v neběžném běžném slova smyslu.
b)
Den Páně. Patří Pánu. Z Boží milosti přijímáme čas života, 7 dnů v týdnu. Jeden den myslet na PB a na Boží věci víc než v ostatních dnech.
c)
Vzkříšený Pán. Připomíná to každá neděle. Obnovovat se (ve víře a v jejích důsledcích pro život) často, pravidelně, každý den. Vlastně každý den patří Pánu.
d)
Asi před 10ti lety, kolem 90a později. Volání po zvláštní obnově křtu, víry, následování JK.
1.
Při každé VP: Nová přísaha na prapor JK.
2.
Každá neděle je novým obnovením, obnovováním.
3.
S JK jsme pohřbeni, pokřtěni v Jordánu, vzkříšeni k novému životu víry. Nový život Božích dětí.
4.
Dbát na jedno důležité: Aby jedinečný skutek Boží lásky nezevšedněl. Nepřipravit se o výsadu nového života.
5.
Očekáváme plnost, dokonalost Božího světa.
6)
VP. Druhá svátost. Po křtu.
a)
První církev: každé schromáždění. Později: v každém případě každou neděli.
b)
Ne obřadně, liturgicky, mysticky. Společenství sboru při společném jídle. Kojnonia. Sdílení. Komunikace. Myslí se na druhé.
c)
Radost z přítomnosti JK a bližních. Radost, že člověk může být přítomen.
d)
Konkrétní pomoc méně majícím. Rozdělování donesených přebytků těch, kdo měli víc. Jídlo, šaty, peníze. Pomoc.
e)
Nemocní byli v péči a zájmu sboru. Návštěvy.
f)
Vyhlížení k cíli. Být s JK v KB.
7)
Touhy občas a někde v církvi, dřív.
a)
Častější vysluhování sv. VP.
b)
Kolem roku 99 tato touha už nejen přešla, ale i zapadla.
c)
Kdysi živá touha v mnoha sborech ztradičněla a postupně mizel dynamický společenstevní a spirituální náboj.
d)
Častější vysluhování: Méně okázalé, obyčejnější. Zpovrchnělá či zpovrchňující se tradice.
e)
Ale lepší upevňování společenství do určité míry zůstává.
f)
Snaha: Aby se lidé k sobě dostali blíž.
g)
Vystoupit z lavic nebo z řad židlí. Dát se do pohybu k druhým a k JK.
h)
Ve většině sborů: Podání ruky.
i)
Slavení. Radost. Prožitek přítomnosti živého, vzkříšeného JK. Ve společenství spoluvěřících.
8)
Církev nepostřehla sebe-omyl.
a)
Mluvilo se o upevňování společenství, ale ukázalo se, že fakticky by bylo záhodno toto společenství nejprve vytvořit.
b)
Jen podávání rukou a vycházení z kostelních lavic dopředu a ujišťování se o tom, že JK buduje společenství, to ještě nestačí. Upevňovat se dá něco, co už tady je.
c)
Krize církve je hlubší. Mepomůže jí kosmetická liturgická úprava.
9)
Živý Pán.
a)
Počítat s ním v církvi i ve svém soukromém životě.
b)
My. V lepším případě bereme JK jako mrtvého velikána.
1.
Jsme ochotni slavit památku velikonoc s náležitou parádou a vnitřním pozlátkem.
2.
JK ale přitom zůstává daleko.
3.
Vzkříšený JK je proti takovému uctívání.
4.
Nechce být uctíván jako vzácná mrtvola.
5.
Chce žít v nás, s námi, mezi námi.
6.
Chce nás přivést k Otci jako náš bratr.
7.
Záblesky nového života z KB.
10)
Prosba, aby nám Duch svatý otevíral oči a uši. I srdce pro pravdu KB.

Postup 2:

1)
Text. Ne jediné svědectví o vzkříšení JK. Naslouchat každému svědectví. Každé svědectvví je specielní, osobité, osobní.
2)
Cesta žen k hrobu. Jediná otázka: Kdo nám odvalí kámen od hrobu.
3)
Anděl v hrobě. Ohlášení vzkříšení.
4)
Ženy jsou jako první u hrobu.
a)
Širší kruh učedníků, přátel, příznivců JK.
b)
Strach a mlčení mužů. Ani nepřišli.
c)
O mužích se v prvních fázích o vzkříšení nemluví. Aktivní jsou ženy.
d)
Lehko se kritizuje.
5)
Ženy chtějí pomoci, jak dovedou.
a)
V církvi také není jen řečňování, ale i služba beze slov.
b)
Ti řečňující by obvykle byli rádi, kdyby někdo jiný konal tu službu beze slov, ale i bez zaplacení.
c)
Pokorná, vytrvalá věrnost.
6)
Anděl.
a)
Bůh sám je při díle.
b)
I při narození JK. Jednání Boží, ne lidské.
c)
Při pokušení na poušti. Začátek vystoupení JK.
7)
Svatá bázeň.
a)
Většinou je to cizí dnešnímu člověku.
b)
Ne ustrašenost, přikrčenost. Ne deformující strach.
c)
Náležitá (patřičná) úcta, pokora.
d)
Falešná sebejistota člověka člověku škodí.
e)
Ne strach z Boha, ale bázeň před ním. Bůh je přece Bůh a člověk je (jen) stvořený člověk.
8)
Poslání církve.
a)
Zachovávat Boží skutky v srdci. Mlčení. Osobní přijetí.
b)
Zvěstovat. Misie.
9)
Ženy. Začaly mluvit později. Zpočátku neschopné slova. Neočekávanost. Nenadálost. Velký zážitek a prožitek.
10)
Jiní. Šli teprve později ke hrobu. Také hned nevěřili, i když už slyšeli první svědectví žen.

Postup 3:

1)
Hrozný otřes pro stoupence a příznivce JK.
a)
Rozsypaly se jejich představy o přicházejícím KB a o Mesiáši. Poprava. Ukřižování. Hrob. Definitivní konec plánů a nadějí.
b)
Slibné začátky působení JK. Změna u mnoha lidí. Uzdravení. Pomoc lidem. Zástupy. Ochota poslouchat. Přicházejí noví a noví lidé.
c)
Vše se rozplynulo. Rychlý zvrat a konec všech nadějí. Strach. Zkrývání. Útěk.
2)
Tak se to v životě někdy stává, semele. Odedávna, podnes.
a)
Nespravedlnost ve světě. Lidský hněv. Zaujetí. Zaujatost. Pýcha. Násilí. Nabude to někdy vrch.
b)
Co v takové chvíli dělat. Jak pomoci lidem postiženým nespravedlností. Jak posloužit dobré věci, když se vše zdá být ztraceno.
3)
Nejodvážnější stoupenci JK se aspoň odvážili JK uctivě pochovat.
a)
Skalní hrob. Vyhloubená jeskyně ve skále.
b)
Josef z Arimatie, Nikodem.
c)
Nebyl s nimi ani jeden z nejužšího kruhu učedníků, jeden ze dvanácti. Skalní vyznavačí JK měli strach se vůbec ukázat na denním světle.
4)
Ženy.
a)
Druhá fáze, druhá vlna zájmu o mrtvolu JK. Balzamovat. Problém: balvan u hrobu. Vonné masti. Běžný projev pocty.
b)
Hrob se měl stát místem vděčných vzpomínek těch, kdo JK brali vážně. Aspoň navštěvovat hrob.
c)
Hroby významných lidí se někdy stávají místem znovuzrození, oživení jejich odkazu. Odkaz těch, kdo v těch hrobech leží. Takové hroby jsou i nám vzácné. Vzpomínka. Připomínka jejich života a myšlenek. Člověk se má kam vracet. Zamyšlení nad životem.
5)
Hroby rozseté po širé zemi. Co vše projde naší hlavou.
a)
Kostnice. Balvan na místě upálení Mistra Jana Husa. Hus nemá hrob. Jeho popel byl hozen do Rýna.
b)
Staroměstské náměstí v Praze. 27 křížů. Poprava 27mi českých pánů po prohrané vzpouře a po bitvě na Bílé hoře 8. Listopadu 1620. Poprava: 21. červen 1621.
c)
Naarden. Hrob Komenského.
d)
Ochranov. Hřbitov s prostými náhrobky pro každého zemřelého.
e)
Rixdorf. Berlin. Čeští exulanti se tam usadili.
6)
Statečné ženy v Jeruzalemě.
a)
Dobrý úmysl. Udělat, co je v jejich silách a možnostech. Tíživá starost: kdo odvalí kámen. Slabé ženy samy kámen nezvládnou. Stateční a silní muži se slabošsky báli doma, nešli.
b)
Odvalený kámen u Ježíšova hrobu. Hrob byl ale bez JK. Bůh ukázal svou moc. Bůh je při díle dřív než my lidé.
7)
Každoroční velikonoční připomínka vzkříšení JK.
a)
Nezapomenout na Boží moc nad životem i smrtí. Potřebujeme to vědět pro různé životní chvíle.
1.
Umírání tělesné.
2.
Umírání a úpadek různých nadějí. Rozklad hodnot. Zánik hodnot. Bezradnost. Smutek. Zoufalství.
b)
Zachovat pro potomky památku velkých lidí a hodnot, které nás v životě nesly a nesou, pozdvihovaly nás a činily lidský život lepším.
1.
Ale co když ti potomci mají jiné duchovní hodnoty, o které se opírají?
2.
Pokud mají aspoň nějaké hodnoty, i když třeba jiné nežli jsou naše, tak dobře.
3.
Ale většinou žijí jen z negace našich duchovníchhodnot.
4.
Nejsou spokojeni s našimi hodnotami, nějak jim nejsou vnitřně ani vnějšně blízké.
5.
Zbaví se jich s docela klidným srdcem, rozbijí je.
6.
Nemají ale většinou nic pozitivního, jiného kladného.
7.
Jejich životní hodnoty jsou, podle našich měřítek, přízemní. Jedná se o povýšení kultivovaného každodenního života na kýžený životní ideál a cíl. Lze to ovšem pochopit vzhledem k nutnosti vynakládat na udržení života víc námahy nežli tomu většinou bývalo dřív.
8)
My. Též bezradnost.
a)
Kdo nám odvalí kámen hrobu. Vyzvednout mrtvého ze zapomenutí. Vynést z hrobů vzácné a drahé. Ne šperky, zlato. Hodnoty, kterými žili naši předkové. Hrob JK. Největší hodnoty, život. Odkaz minulosti. Aby minulost mluvila.
b)
Strach. Mnozí se bojí ze strachu něco udělat. Mnozí jsou rádi, že něco je už v hrobě. Jen aby to nevyšlo na světlo. Budeme něco uctívat, vážit si toho, ale nebudeme z toho a podle toho žít.
c)
Jak to uděláme my sami. K záchraně dobré věci se nám nedostává dost sil.
9)
Ženy u hrobu.
a)
Dobré úsilí. Dobrá snaha. Bůh byl při díle už před nimi.
b)
My: bůh pomůže v dobrém úsilí.
1.
Bůh se přizná k naší dobré snaze. Zachovat důležité a vzácné hodnoty víry.
2.
Překvapení. Naše starosti se rozplynou. Obrazně řečeno, alegoricky vyjádřeno: Uvidíme kámen už odvalený. U hrobu našich už pohřbených nadějí.
10)
Prožili jsme to už v životě. Možná i víckrát.
a)
Uvolnila se nám cesta k novým životním začátkům.
1.
Prožili jsme to osobně i jako členové církve, jako národ, jako rodina.
2.
Lze na to spolehnout i v budoucnosti.
b)
Žádná dobrá věc, myšlenka, dílo, hodnota, dobrý člověk, to nemůže být jen tak a beze zbytku odstraněno.
1.
Ani násilím, ani nespravedlností, ani nenávistí.
2.
Ale je rozdíl mezi uchováváním lidského odkazu a Božího dědictví.
c)
Nehledět nečinně k tomu, co se kolem nás děje, co nás potkává.
1.
Mnohé kameny v církvi jsou zavaleny. Nějak podivně.
2.
Ženy měly starost: kdo nám odvalí kámen.
d)
My máme starost o církev.
1.
Pokud tuto starost máme a jsme ochotni a chceme udělat, co je v našich silách a možnostech.
2.
Pokud vůbec půjdeme k hrobu JK.
3.
Pokud budeme sedět doma jako ustrašení učedníci, pak není šance se setkat s JK, vzkříšeným a živým Pánem.
4.
Po svědectví žen se učedníci zvedli a běželi k hrobu.
e)
Lidské úsilí a snaha je nezbytná.
1.
Přílišná starost: kdo nám odvalí kámen. Zjistíme: překážky jsou odstraněny.
2.
Dobro, pravda a láska zvítězily. Ale to dobro, pravda a láska Boží. Dřív, než my sami jsme se pustili do činnosti.
11)
Odvalený kámen u hrobu JK.
a)
Dodává to naději pro budoucnost.
b)
I nad našim hrobem bude nějaký kámen, v nějaké podobě.

Postup 4:

Dějeprava 68. PJ vstal z mrtvých. Osnova.
1)
Ukřižování a smrt JK.
a)
Strach a beznaděje u učedníků.
b)
Konec nadějí vkládaných do JK.
c)
Krize víry.
d)
Schovaní učedníci.
2)
Zaslíbení JK: Smrt, ale pak vzkříšení.
a)
Proroci to naznačovali.
b)
Učedníci to znali. Ale nějak se jim to nevybavilo.
c)
My. Známe bibli. Přesto ochablost, krize víry. Často. Mnohdy. Převálcovanost náporem života.
3)
Pohřeb JK.
a)
Josef z Arimatie a Nikodem. Tajní učedníci. Teď se přiznali k JK.
b)
Petr zapřel a pak utekl jako ostatní učedníci. Nejbližší učedníci jsou schovaní. Strach.
c)
JK má vždy své učedníky.
1.
Vstanou noví učedníci. Povstanou noví vyznavači.
2.
Formy vyznávání v různé situaci jsou různé.
d)
Skutečná smrt JK. Ne zdánlivá.
1.
Utrpení. Bičování. Křižování. K nepřežití. Kopí vojáka. Krev a voda.
2.
Josef a Nikodem by také poznali zdánlivou smrt. Jistě by se snažili JK oživit.
4)
Nepřátelé. Kněží.
a)
Úleva. Smrt JK. Oddychli si.
b)
Obavy a strach z JK i po smrti JK.
c)
JK nedá spát mnoha lidem.
d)
Zabezpečit hrob, aby JK zůstal až na věky v hrobě. Stráž. Vojáci. Kámen u vchodu. Pečeť velekněze.
e)
Lidská moc by to nemohla překonat. Tehdejší bezpečnostní zařízení, opatření. Bylo to po lidsku viděno naprosto dokonalé.
5)
Ženy jdou v neděli ráno k hrobu.
a)
Pomazat tělo JK. Jakési mini-balzamování. Poslední pocta zemřelému tehdy.
1.
V sobotu se taková práce dělat nesněla.
2.
Ženy chtějí udělat maximum, co je v jejich silách.
3.
Statečnost žen.
4.
Učedníci jsou stále schovaní.
b)
My. Situace života. Není v naší moci leccos změnit. Udělat maximum. Nemoc. Zvládat. Trpělivost. Vyrovnat se s tím. Vůči druhému. Nemůžeme uzdravit. Pomoc. Opora. Povzbudit, potěšit. Naše síly a možnosti jsou omezené.
6)
Cesta k hrobu.
a)
Kdo nám odvalí kámen?
1.
Snaha posloužit. Udělat něco dobrého.
2.
Nedomyšleno do důsledků.
3.
Nadšení bez střízlivé úvahy. Nebylo v jejich možnostech odvalit kámen. Možná obava: zda to udělají vojáci. Ale co ta pečeť.
b)
Na cestě. Mnohé věci se řeší za pochodu. Umět vykročit a začít. Dobré předsevzetí, pak hned začít.
c)
Cesta žen. Cesta víry, ne hazard. Rozlišovat: odvaha víry a hazard. Zmatkování.
d)
Láska žen k JK. Z lásky člověk dokáže udělat mnoho. Někdy to vypadá zmatkařsky, nadšenecky. Nedomyšleno. Zmatkařské. Neuvážlivé.
7)
Co je v silách žen.
a)
Pomazat JK do hrobu. Poslední pocta.
b)
My. Též své mnohé věci dáváme do hrobu. Minulost.
1.
Náhrobky. Zkrášlit. Památník.
2.
Důraz: Raději za života než až po smrti.
3.
Naše mnohé ideály v minulosti. Hrob. Okrašlujeme. Oprašujeme se. Vracíme se k hrobům.
4.
Krásná minulost. Idealizace. Byli jsme mladší. Vzpomínáme. Připomínáme to pěkné. Církev. Sbor. Český národ. Společenství rodiny. Vztahy uvnitř rodiny.
8)
Odvalený kámen.
a)
Otevřený hrob.
b)
První dojem: znesvěcení. Nepatřičná osoba otevřela hrob a zneuctila ho. Nepřátelé.
c)
Láska. Služba. Jsou problémy na cestě. Přijdeme k věci: otevřená možnost. Často překvapující zkušenost. PB otevře cestu, nové možnosti.
d)
Jákob. Setkání s Ezauem. PB připravil (změnil) i nenávistí soptící srdce bratra Ezaua.
e)
Naše setkání a jednání s lidmi.
f)
My: Naše snaha pomoci. Bezradnost. Nevíme jak. Otevře se možnost. Jen přijít blíž, k tomu.
9)
Otevřený hrob.
a)
Obsah: něco jiného než se čekalo. Jiná skutečnost. Překvapující.
b)
Člověk hledá, čeká. Najde něco jiného. Boží zásah. Pro nás něco lepšího. Najdeme lepší. Ne mrtvý JK, ale živý Boží posel.
10)
Od vidění a zkušenosti ke slovu.
a)
Zážitek. Poznání na vlastní oči, na vlastní kůži.
1.
Bez vysvětlujících slov je to všecko nedostačující.
2.
SB vysvětlí tušení, toužení, hledání. Co to znamená.
b)
Riziko mnoha lidí. Vysvětlují si to sami. Rozumějí tomu lépe než SB.
c)
Vysvětlení anděla je prosté: JK vstal z mrtvých. Boží zásah. Bůh je při díle.
11)
Úkol. Poslání. Anděl po nás něco chce.
Můžeme, smíme posloužit. Jinak, než jsme čekali, předpokládali, chtěli.
Obměna naší služby. Dělat pro JK to, co on chce po nás. Ne to, co si myslíme, že bychom mohli a měli dělat.
Korigovat své pochopení. Pokorně poslechnout. Přijmout slova Božích poslů. Co my bychom chtěli nabídnout.
a)
Pokora podrobit se JK.
b)
Naše nabídka: pomazat do hrobu. Obrazně: oprášit náhrobek, památník.
c)
Můžeme udělat víc. JK je živý. Pro živého, žijícího JK. Budovat společenství věřících v JK.
d)
Pokušení, riziko víry.
1.
Nechat si to vše jen v srdci, pro sebe. Svíce pod kbelec. Víc světla. Ale neslouží se v okolí.
2.
Kbelec. Uzavřené skupiny. Slouží si jen sobě.
12)
Úkol.
a)
Ne těžký, ne nemožný. Snadný ke zvládnutí.
b)
Vyřídit vzkaz učedníkům. Zdánlivě málo. Práce pro JK, pro společenství církve.
c)
Skládání mozaiky drobných služeb. JK: Mé břímě je lehké. Tzv. Obyčejná služba: vyřídit něco.
d)
Vyřídit vzkaz učedníkům. Kde se mají setkat se vzkříšeným JK. Kam mají přijít. Dál bude při díle JK.
1.
My: Pozvat do sboru. Setkání s JK. Věříme přece: PB působí dál sám svým SB.
2.
Pozvat na místo setkání se vzkříšeným JK.
13)
Vzkříšení.
a)
Nadpřirozená událost. Tajemství. Vymyká se to pochopení člověka. Přijmout vírou.
b)
Jediná možnost pochopení: Věřit, že to tak je.
14)
JK je mocný Pán.
a)
Jako mrtvý. Jeho slova stále straší nepřátele. Zabezpečit hrob. Bezpečnostní opatření.
b)
Jako živý. Získává lidi k víře.

Postup 5:

Žalm 90.
0)
Velikonoce.
a)
Jaro. JK. 33 let. Popraven. Položil svůj život.
b)
Dozvuky lidových zvyků. Návštěva rodin. Prodloužený víkend.
1)
Vzkříšení.
a)
Zázrak. Triumf Boží moci. Beze svědků.
b)
Zajištění hrobu JK.
1.
Balvan, 2 metráky. Hlídkující vojáci. Pečeť velekněze. Lidsky maximálně zabezpečeno. Uděláno maximum, aby nikdo nemohl zvenčí dovnitř do hrobu nebo zevnitř z hrobu ven.
2.
Vojáci byli předěšeni. Neschopni o tom moc povídat.
3.
Otevřený hrob, tělo pryč.
c)
Židovská rada. Podplatila vojáky. V noci prý přišli učedníci a ukradli tělo JK.
1.
Vojáci údajně spali. Jak to tedy mohli vidět? Jak to, že spali ve stráži? Proč nezasáhli, když viděli učedníky odvalovat kámen? Mohli přivolat pomoc. Kámen měl 2 metráky. Hluk.
2.
Lež má krátké nohy. Nelogičnost. Ale mnozí na to naletí.
3.
Muži, kteří byli na vojně, vědí: Na stráži se spát nesmí. Když někdo zaspí, nikomu se tím nechlubí.
4.
Velitel by se mohl rozčilovat, že vojáci spali ve službě. Podplacen, aby zamhouřil oči.
d)
Vzkříšení. Největší zázrak. Smrt přemůže každého. Pilíř naší víry.
2)
Ženy.
a)
Nemohly pro JK už nic udělat. Aspoň chtěly udělat to poslední. Pomazat tělo JK vonnými mastmi.
b)
Horlivost. Bez šance dostat se k tělu JK. I kdyby se nějak domluvili s vojáky, je tu ta pečeť znemožňující vstup dovnitř do hrobu. .
1.
Dobrá snaha něco dobrého udělat. Nedomyšleno. Ženy však jdou dál. Nevzdávají se.
2.
Naše mnohá zkušenost udělat dobré. Překvapivě se otevře nepředpokládaná cesta. Nemožná možnost se ukáže jako možná.
3)
Ženy hledají živého mezi mrtvými. Nemají pohled obrácený do budoucnosti. Náš výhled. Pohled dopředu. Dohlédnout do KB.
4)
JK se zjevoval 40 dní. Dnes:
a)
JK sedí na Boží pravici. Pán.
b)
Duch svatý. Koná své dílo na zemi. V církvi. Lze se s ním setkat.
5)
Důkaz, že JK vstal z mrtvých. Existence církve.
a)
Členská základna církve: Lidé, ne andělé.
b)
Známe se.
c)
Nápory zvenčí. Pronásledování.
d)
Zlořády. Vnitřní krize.
6)
JK je pánem světa, dějin, našeho života. Každý umřeme. Poslední slovo má JK. Smrt je silnější než my. JK je silnější nežli smrt.

Poznámky:

1)
Vynést něco z hrobu minulosti.
a)
Ale: vnést vonné masti do hrobu.
b)
Citový vztah k minulosti.
c)
Udělat, co se dá. Vyzvednout.
d)
Ale i: upravit, okrášlit, přikrášlit. Aby to minulé třeba tolik nesmrdělo.
e)
Vnést lidské touhy do minulosti, i naše dnešní odpovědi. Upravit si minulost. Pro sebe. Po svém. Aby minulost vyhovovala nám dnes.
2)
Ženy. Za života JK poslouchaly JK.
a)
Teď jdou ke službě. Dobře poslouchaly. Ochota sloužit.
b)
Nedomyšlenosti. Kdo odvalí kámen. I ve službě druhým je dobré domýšlet.
3)
Andělé u JK:
a)
Narození. Betlém.
b)
Po pokušení. Poušť. Přisluhovali mu. Matouš 4.
c)
Getsemane. 12 houfů, pluků, čekali bychom je, nebyli tam.
d)
Vzkříšení. Prázdný hrob.
4)
Hroby v bibli.
a)
Abraham. Machpelach. Kam se vracet. Minulost rodiny. Navazovat. Vzpomínky. Víc než jen citový vztah. Znak usazenosti a určité životní úrovně. úspěšnost ve světě, v životě.
b)
Josef. Aspoň jeho kosti později donést do rodinné hrobky.
c)
Izraelci. Umírali na poušti bez hrobů. Podobně otroci v Egyptě.
d)
Mojžíš.
1.
Záměrně není v bibli znám jeho hrob. Lidé by z něho udělali poutní místo. Víc by se pak uctíval člověk než Hospodin.
2.
Dnes se turistům Mojžíšův hrob ukazuje. Turisticko-tržní záležitost.
e)
Na hrob se dá navazovat i později, desetiletí, staletí. Památník. Izraelci našli místo hrobu Mojžíše.
f)
Hrob neznámého vojina. Kultovní místo pro určité státní slavnosti. Ceremonie.
g)
JK. Hrob, ale prázdný. Spojení obou pohledů. Hrob tedy současně je i není.
h)
Eliáš, Enoch. Nanebevzetí. JK. Navázání. Pseudoepigrafy: Mojžíš. Juda 9.
5)
Ženy jdou brzy ráno.
a)
Přijdou ale pozdě. JK už v hrobě nebyl.
b)
Záměr žen. Udělat aspoň to, co je v jejich silách. Prokázat JK poslední poctu pomazáním vonnými mastmi. Víc nemohly ani předtím.
c)
Udělat pro druhé něco za života. Plést druhým věnec lásky za života. Ne dávat až věnec na rakev. To bývá většinou už pozdě.
d)
I po smrti lze pro druhé něco udělat?
1.
Dušičky? Památka zesnulých. Evangelíci nesouhlasí s katolickým pojetím, ale většinou nevytvořili něco dostatečně adekvátního, co by konvenovalo i s přirozenou náboženskostí, která prokukuje i v evangelictví.
2.
Udržovat hroby. Usazenost rodiny. Kolumbarium.
3.
Amerika: mrakodrapy, patro 85, schránka 28755. Lze na dálku zařídit kytičku na dušičky.
6)
Veliký kámen.
a)
Mezi námi a těmi, co zemřeli.
b)
My a PB.
c)
Kámen hříchu, starostí.
7)
Chmura obestřela učedníky. Tma. Temnota.
a)
Konkretizovat situaci učedníků. Přiblížit.
b)
My: když nám umře někdo blízký.
8)
Situace po pohřbu někoho z našich blízkých. Konec. Jen vzpomínky. Vděčnost.
9)
Vylepšit minulost.
a)
Ženy jdoucí k hrobu JK ve velikonočním ránu s sebou nesou vonné věci, aby pomazaly tělo JK v hrobě. Chtějí prodloužit minulost, aby nepodléhala tak rychle rozkladu. Zachovat si déle památku a vzpomínku. Do hniloby a zápachu hrobu přinášejí něco vonného, voňavého.
b)
Mrtvé a jejich život lze různě upravovat podle aktuálních potřeb okamžité současnosti a přítomnosti. Minulost je možno upravovat tak, aby lépe vyhovovala dnešku a aby lépe a příhodněji mluvila podle potřeb daného okamžiku.
c)
Překvapení žen. Otevřený hrob. Minulost je otevřena. Ale mluví docela jinak, než se dalo čekat. Ženy vlastně hledaly živého mezi mrtvými.
10)
Klasicky tradiční postup velikonočního kázání není naškodu, i když se už dnes (moc) nedá počítat s nadměrnou účastí nepravidelných zájemců o velikonoční bohoslužby, tedy s účastí tzv. Jednoročáků. Biblické děje s dotažením do dnešního konkrétního života si rádi připomenou a přiblíží i pravidelní návštěvníci bohoslužeb.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.