Genesis 12,1-4.

(Kázání Starý zákon -> 1 Genesis)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Konfirmace.

Text:

Genesis 12,1-4.
1
I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.
2
Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!
3
Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."
4
A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

Židům 11.

1
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
2
K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.

čtení:

Matouš 8,5-13.

Postup 1:

1)
Abram. Slovo o víře.
a)
75 let. Začátek nového života. Síla od Boha.
b)
Dnes: Společenské změny. Změny zaměstnání.
c)
Ve vyšším věku se těžko začíná znova. Spíše dožívání.
2)
Hospodin promluvil. Abram šel.
a)
Málo informací. Přesto se jedná o zásadní životní rozhodnutí.
b)
Lot též šel. Ocenit. Konstatováno, že šel. Že k tomu došlo.
c)
Zvěstné bohatství. Hloubka vztahu mezi Bohem a člověkem. Formou příběhu se mluví o vyznání víry Abrama. Moc SB. Bůh promluvil první. Pak se s člověkem může setkat.
3)
Odchod k novému začátku i ve stáří.
a)
Rozhodnutí víry.
b)
Abram se zřekl bezpečí. Zajištěnost ve stáří.
c)
Je to lehkomyslnost?
4)
Zpřetrhání dosavadních svazků.
a)
Pozbyl a ztratil rodové, sousedské, náboženské a ekonomické zázemí.
b)
Odchází do více než nejistého života.
5)
SB. Křehké. Prosté.
a)
JK: slovo tělo učiněno jest.
b)
Sb mění z gruntu člověka.
1.
Stává se i k nám. I nás chce měnit.
2.
Slovo a čin. Děje se. Prosazuje se.
6)
Jonáš 1. Stalo se SB k Jonášovi. Stalo se. Ne jen, že je někdo řekl. Nakonec Jonáš též šel. I když až po urgenci SB.
7)
Nová skutečnost přesahující dosavadní svět.
a)
My. Opustit zázemí známých opor. Nepředstavitelné pro nás.
b)
Starověk: daleko těžší. Udržet se mohla jen silná skupina, nikoli jedinec nebo početně malá a ekonomicky slabá rodina. Člověk nemohl existovat sám bez zázemí velké a silné rodiny.
c)
Pustina života. Tajemné a nebezpečné síly. Člověk je jako v cizině. Cizák.
d)
My. Cesta do KB. Opustit mnohé. Víra je odpověď na Boží volání. Poslechnutí.
8)
Nový rozměr života.
a)
Překonat koloběh rození a umírání.
1.
Naděje a perspektiva.
2.
Vyjít vstříc směrem ke KB.
3.
Jít vpřed.
b)
Co to ale konkrétně znamená?
1.
Odvaha vykročit do ekonomického neznáma, do ekonomické nezajištěnosti.
2.
Spolehnout na Boha.
c)
V co doufáme? Židům: Co nevidíme.
9)
Abram poslechl.
a)
Bez předchozího propočtu. Bez jakéhokoliv kalkulu. Bez dobrozdání psychologů a ekonomů.
b)
Pouhé, pouhopouhé zaslíbení: Bude praotec velkého Božího lidu. Ale je to zaslíbení od Boha.
10)
Církev drží a má minulé jistoty.
a)
Opustit je v případě nutnosti?
1.
Církvi dnes chybí koncepce. Co vlastně chceme konat v měnících se podmínkách života kolem církve. Tržní doba ve vší své nahotě. Jak nést a přinášet evangelium.
2.
Izraelci se později také usadili v Kanánu a navazovali na minulost. I na minulost víry. Vytvořený blahobyt. K tomu se přece směřovalo.
b)
Život.
1.
Jen žít přízemně?
2.
K ničemu se nepozvednout?
11)
JK. Poslušnost Boží vůle. Norma pravosti víry.
a)
Poslušnost SB. Rozchod se starým způsobem života bez víry a mimo víru.
b)
Tradice. Zvyklosti. Názory. Představy skupin, společnosti.
1.
Odvaha víry. Až na kříž.
2.
My. Kam až sahá odvaha naší víry.
- Čas, peníze a zájem pro sbor.
- Kde jsou hranice naší odvahy víry. Kam až jít. A hlavně dnes: Proč. Proč vlastně.
12)
Šel s ním i Lot.
a)
Abramova víra strhává další. Misie.
b)
Lot nemusel jít. Později neshody s Abramem. Lot nakonec zklamal. Není tím sníženo jeho rozhodnutí víry.
1.
Žalostný konec Lota. Ožral se (nechal se ožrat) a souložil s vlastními dcerami.
2.
Nebylo by mu lépe, kdyby zůstal tam, kde byl? Nikam nemusel chodit. Námaha cesty. Mohl žít klidně jako bezejmenný a bezvýznamný pro dějiny Božího lidu.
3.
Mohl žít jako většina lidí. V pohodě a v celkém dobrém vnějším zajištění.
c)
Lot šel též do nejistého. Víra v boha. Pravý a plný život je jedině ve víře.
1.
Ale nakonec to pro něj a s ním dopadlo velmi mizerně.
2.
Kdyby Lot zůstal doma v Babylonii, nemusel takto žalostně skončit.
3.
Skončil by jen jako bezejmenný a nejmenovaný v bibli.
4.
Lot však skončil jako odsouzení hodný nepříkladný věřící člověk s pošramoceným jménem a s pošramocenou pověstí.

Postup 2:

1)
Žádný výklad vyprávění nemůže povědět tolik, jako vyprávění samo. Obraznost. Plastičnost. Živý příběh. Konkrétnost.
2)
Naše mluvení o Bohu. Jen co se s námi děje. Naše dění. Víra. Vnitřní i vnější dění s námi. Jak jinak poznat PB?
3)
Pokus pochopit. Jak Abram pochopil, že k němu mluví Hospodin?
a)
Abram sedával na střeše. Přemýšlel. Hvězdy. Boží hlas. Rozpoznání, že je to opravdu Boží hlas. Jít do jiné země. Zaslíbení.
b)
Proč jít ale tak daleko? Správná otázka. Přesto Abram šel. Podle biblického vyprávění bez zaváhání. Zaváhal až později, až v Cháran.
4)
Náš život.
a)
Příliš věcný. Strohý. Monotonní. Usazenost. Zabydlenost. Nedovedeme si představit vzruchy, nejistotu.
1.
Romantika nanejvýš jen v rámci naší usazenosti a zabydlenosti.
2.
Dobrodružství jen v běžných společensky tolerovaných a uznávaných kolejích.
b)
Kdyby přišlo k věci, tak zůstaneme věcní. Prakticky: Zůstali bychom usazeně sedět tam, kde jsme. Nikam bychom nevykročili jako Abram.
5)
Slyšet Boží hlas. Umět naslouchat.
6)
Boží oslovení.
a)
Člověk začíná rozumět.
1.
Bytostné, jedinečné oslovení.
2.
Konkrétní člověk.
3.
Umět zaslechnout Boží hlas.
b)
Eliáš. Oreb. Hlas tichý. Temný, zastřený, nezřetelný.
7)
Odpověď Abrama.
a)
Rozhodnutí. Poslechl. Vstal. Jde.
b)
Možná by beze zbytku nedovedl a nedokázal vysvětlit a zdůvodnit, proč.
c)
Víra a poslušnost jdou ruku v ruce.
8)
Konkrétnost víry.
a)
Poslušnost. Konání.
b)
Ne důraz na definice a diskuse.
9)
Životní prostor, v němž žijeme svou víru.
a)
Jedinečnost víry.
b)
Víra rozhýbe člověka.
10)
Zaslíbení.
a)
Slib.
1°. Příslib.
2.
Nic není vidět.
3.
Kdo by pohrdal dnem malých začátků?
b)
My dnes už známe výsledek.
1.
Izrael a jeho dějiny.
2.
JK.
3.
Ztrácí se nám napětí.
- Zdá se nám to být pro Abrama snadné.
- Vidíme samozřejmosti ex post.
11)
Babylonské zajetí.
a)
Izrael žil ze zaslíbení.
b)
Nevědělo se, jak to dopadne.
12)
My. Žijeme také uprostřed situací, kdy nevíme, jak to (leccos) dopadne.
13)
Abram nevěděl, jak to dopadne. Šel, nevěda, kam.
14)
My.
a)
V mnohém jsme oslabili víru. Zbavili jsme ji jejího nejvlastnějšího napětí.
b)
Odvaha víry. Naděje. Perspektiva. Výhled.
15)
Vyprávění. Podání. Kázání.
a)
často je předkládáno (viděno) svědectví víry z pohledu až od konce, od uskutečnění, od naplnění.
b)
Abram. Cesta do neznáma. Neviděl konec.
c)
Víra je vyjití ze zajištěných jistot. Nemáme hotové odpovědi předem.
16)
Nezabydlet se.
17)
Velká slova o velké víře.
a)
Abram moc nemluvil.
b)
Poslechl. Konal.

Poznámky:

1)
Když to nějak dopadne, řekne se, že to tak mělo dopadnout.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.