90. Vsetín.

(Prémiový humor - Řeči pomaturitní -> Řeči pomaturitní)Příležitost: Slavnost gymnasia. Vrácení názvu: Masarykovo gymnasium.

Dovolte,

Abych povstal a pevně se opřel o stůl a takto se důstojně připravil k pronesení úvodních slov. Získám tím aspoň potřebných 30 vteřin na přípravu či na uklidnění. Předem jsem totiž nebyl upozorněn na toto mé vystoupení. A tak je to více než milé překvapení pro mne, ale možná i pro vás.
Co to prakticky a v praxi znamená?
Povstat, pevně se opřít. Uklidnit se. Získat čas. Soustředit se. Lapnout po dechu.
Paní či slečna improvisace není totiž mou dobrou známou či důvěrnou přítelkyní.
Jejím dítětem je až příliš často Kecání, i když se mu někdy halasně tleská. Jsou to však namnoze jen tlesky plesky.

Milí přátelé, spolužáci, spolužačky.

Scházíme se často a je nám vždy spolu dobře. Co to dosvědčuje?
1)
3 roky společného pobytu na naší jedenáctiletce nás poznamenaly a tak sblížily, že rádi přicházíme na naše srazy.
2)
Tradice našich setkávání. Další důležitý prvek. Člověk chce někam patřit. Moderní člověk má touhu si s někým pohovořit. V kvaltu a povrchnosti života chybí upřímný a hluboký rozhovor.
Už máme roky. Žel si to musíme připustit. Též proto se zastavujeme a chceme si docela prostě a lidsky pohovořit. Touha po kontaktu s těmi, s nimiž nejsme denně ve styku.
Můžeme si víc vylít srdce. Se šéfem, podřízeným nebo spolupracovníkem to vždy nejde.

Opakování je matka moudrosti,

A tak si předchozí zopakujme v jiném světle a s jinou akcentací:
Důvody našeho setkávání:
1)
3 roky gymnasijního studia. Společné prožitky. Na jedné lodi.
2)
Tradice setkávání se pěkně vytvořila a rozjela. Poměrně častá sejítí. Nová pouta, kontakty, zájmy.
3)
Touha moderního člověka někam patřit. Přibývají roky. Člověk se chce zastavit v kvaltu života, zamyslet se, pohovořit si. Vylít si srdce. Prevence infarktu.

Společně si chceme zpříjemnit některé chvíle života.

Zpříjemnit si některé nepříjemné životní zastávky. Život se skládá z paradoxů.
Věk gymnasia nás tolik netrápí, i když i škola stárne. Jenže, na rozdíl od člověka, to stárnutí školy zvyšuje věhlas školy. Punc solidnosti roste. Záruka solidnosti, pevnosti, stability.

Ars longa, vita brevis est.

a)
Umění je dlouhé, život je krátký.
b)
Život je krátký, umění je dlouhé.
c)
Vida, i v obyčejném překladu jasného latinského úsloví lze nastínit různé aktuální akcentace.
d)
Moderní člověk. Rád se kouká do minulosti. Hledání opory, stability, trvalosti, něčeho, co se příliš a často nemění.
Současné záminky našeho setkání, na která přicházíme rádi:

1)V nás.

Co o tom sami říkáme.
a)
Výročí maturity.
Pravidelně se opakuje každoročně, i když ne po každé kulatě. Asi ta maturita byla dost těžká, že si tak zakládáme na tom, že jsme ji udělali, že jsme ji zvládli. Nebo jsme byli tehdy lepší a schopnější?
b)
Náš věk. Každoročně nám přibývá rok.
Někdy máme i kulatá výročí. Nula a pětka na konci láká k oslavování.
c)
Letopočet.
Končí nulou nebo pětkou.
d)
Snad ještě něco jiného.
Nevím.

2) Gymnasium.

Důvod mimo nás.
a)
Výročí gymnasia.
b)
Slavnost přejmenování gymnasia.
Vrácení zpět původního jména. Masarykovo gymnasium.
Jsme přesvědčeni a pevně doufáme: Jde o jednorázovou, nezvratnou, tedy neopakovatelnou záležitost roku 90.
Proto, chceme-li se opravdu často scházet, musíme příště tento důvod nahradit nějakým jiným. Tvůrčím a vynalézavým způsobem snad něco vymyslíme.
Eventuelně to přenecháme organisačnímu výboru. Ten je přece od toho, aby za nás myslel. Rádi mu v tomto případě ponecháme toto výsadní postavení, aby někdo myslel za nás a v náš prospěch. Je to pro nás přece jen pohodlnější.

Citát z Masaryka:

Myšlení bolí. Hlava, ne jen sedací svaly. Hlava z myšlení bolí nejen kvůli námaze, ale mnohdy i proto, že myslící hlava občas něco schytá.
Tak ať myslí za nás jiní, třeba organisační výbor, abychom ušetřili na aspirinu.

Přání. Pohoda. Spokojenost.

Vždy potřebné nepostradatelné zdraví.
Přípitek.
Nesobecky myslíme na všechny, tedy i na sebe.
Společně chceme zpívat naši tradiční hymnu při našich setkáních a setkáváních: Gaudeamus igitur.


Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.