Vážní a vážení přátelé,
Od našeho posledního setkání na Jasence před 5ti lety došlo mezi námi a při nás k nepřehlédnutelné změně.
Vstoupili jsme do druhého půlstoletí svého života.
Jsem proto na rozpacích:
1)
Co mám povídat, aby to bylo úměrné a aktuální v naší situaci.
a)
Příval informací doléhá a dopadá na naše hlavy každodenně v mohutných kvantech. Nelze prakticky říci nic nového.
b)
Máme bohaté životní zkušenosti. Nic nás už nepřekvapí. Leda lidská blbost, do nekonečna se opakující v bohatství svých variant, variací a permutací, modifikací, hybridů a novotvarů.
2)
Jak vás vůbec oslovit, aby to bylo dostatečně důstojné?
a)
Vzorem mi je klasik naší literatury, Čech Svatopluk Čech.
1.
Když dovršil 50 let, napochodoval konvoj ctitelů a ctitelek.
2.
Důstojné, euforické, patetické oslovení: Ctihodný kmete.
b)
Tak tedy: Ctihodní kmeti, vážené a milé spolužačky.
Gaudeamus igitur.