89. Jasenka. 30 let po maturitě.
(Prémiový humor - Řeči pomaturitní -> Řeči pomaturitní)Vážení přátelé.
Dovolte, abych vám nejprve předložil ke schválení osnovu svého uvítacího proslovu:
1)
V úvodu si uvědomíme, že uplynulo 30 let od naší maturity.
2)
Zamyslíme se nad těmi 30ti lety.
3)
Zamyslíme se nad moderní pedagogikou a dnešní školou.
4)
Uvědomíme si nutnost, ne nutně nudnost, opakování učiva a oprašování dávných znalostí.
5)
Pomaturitní doplnění znalostí.
a)
Z teoretické matematiky.
b)
Z praktické fyziky.
6)
Doplnění znalostí z anthropologie.
7)
Přípitek.
8)
Osmý bod nese název: A co dál? S podtitulem: A tak dále. Bude to nejdelší bod. Až do kdy, to nám řeknou pořadatelé.
1) Úvod.
Tak už máme tu třicítku na krku. Tu třicítku od maturity. K tomu ještě každý to, s čím jsme k maturitě došli.
2) Zamyšlení
Nad naší životní třicetiletkou. Co říci stručně, jasně, pregnantně, pádně.
Řeknu to prostě: Uběhlo to rychle. Dáme bez pochyby za pravdu odborným sociologům v jejich tvrzení: co Dnešní člověk prožije za 30 let, to by museli prožívat naši pradědové a prabáby z konce minulého století aspoň 100 let.
Řeknu to prostě: Uběhlo to rychle. Dáme bez pochyby za pravdu odborným sociologům v jejich tvrzení: co Dnešní člověk prožije za 30 let, to by museli prožívat naši pradědové a prabáby z konce minulého století aspoň 100 let.
Uvědomujeme si, že jsme se sešli z těchto důvodů:
a)
Vzpomenout tu třicítku.
b)
Připomenout si dobu před tou naší třicítkou, tedy čas školní.
c)
Povzbudit se do další třicítky.
3) Zamyslet se nad moderní pedagogikou a školou našich dětí.
Náš dávný ideál ve škole se dá vyjádřit stručným latinským heslem: Schola ludus. Škola hrou.
Tento ideál klasika moderní pedagogiky Jana Amose Komenského se však stále jeví jako ne zcela dostižný, tedy jeví se jako zatím ještě nedostižný. Naráží totiž na neřešitelné protichůdné pojetí žáků a pedagogů.
Tento ideál klasika moderní pedagogiky Jana Amose Komenského se však stále jeví jako ne zcela dostižný, tedy jeví se jako zatím ještě nedostižný. Naráží totiž na neřešitelné protichůdné pojetí žáků a pedagogů.
A) Žáci požadují,
Aby škola byla i více než jen hrou. Tuto tézi si ovšem žáci interpretují po svém.
B) Pedagogové také (rovněž) hlásají,
Aby škola byla i více než jen hrou.
Když však dva říkají totéž nebo skoro totéž, není to vždy totéž nebo skoro totéž.
Pedagogové zvedají varovně prst a připomínají: Pozor na extrémy. Nepleťme si školu s kabaretem. Škola nemůže být jen samá legrace, legrácka, neřku-li samá sranda, natož holubník.
Co my na to. Na základě svých bohatých zkušeností ze školy a v životě, zkušeností předmaturitních i pomaturitních, můžeme plodně přispět do věčně trvající diskuse o pojetí školy.
Vyostřené problémy můžeme obrousit, vyhloubené propasti překlenout. Konec konců, jako rodiče máme už nějakou tu zkušenost za sebou.
Když však dva říkají totéž nebo skoro totéž, není to vždy totéž nebo skoro totéž.
Pedagogové zvedají varovně prst a připomínají: Pozor na extrémy. Nepleťme si školu s kabaretem. Škola nemůže být jen samá legrace, legrácka, neřku-li samá sranda, natož holubník.
Co my na to. Na základě svých bohatých zkušeností ze školy a v životě, zkušeností předmaturitních i pomaturitních, můžeme plodně přispět do věčně trvající diskuse o pojetí školy.
Vyostřené problémy můžeme obrousit, vyhloubené propasti překlenout. Konec konců, jako rodiče máme už nějakou tu zkušenost za sebou.
4) Nutnost opakování učiva a oprašování starých dávných znalostí.
Ve škole nám byla vštěpována moudrá zásada: Opakování je matka moudrosti. Dokonce tak úspěšně, že si to stále ještě pamatujeme. A to i po desetiletích, neboť jsme tuto moudrost asi častěji recitovali a opakovali v různých intonačních variantách svým potomkům.
Řada lidí tvrdí, někteří s humorem, jiní polovážně: Kdybychom (kéž) si pamatovali aspoň to, co jsme kdysi znali k maturitě. Nač pořád vymýšlet nové a třeba horší.
Najdou se však i tací, kteří rezignovaně přiznají: Už jsem se stal sirotkem. (na) matku Moudrost jsem docela zapomněl.
S přibývajícími léty postupuje u každého člověka bez výjimky tzv. Cementace mozku, která bývá obvykle hodnocena negativně jako sestupná tendence možností člověka.
Vědecky se tento jev vysvětluje odumíráním 100 tisíců neuronových buněk v mozku ročně po 30tém roce věku. Zůstává nám arci stále nějaká ta miliarda mozkových buněk. Avšak odumírají žel právě ty, které nejvíc potřebujeme.
Asi právě proto, že je opotřebováváme. Ty neuronové buňky, které šetříme, asi vydrží o něco déle.
Řada lidí tvrdí, někteří s humorem, jiní polovážně: Kdybychom (kéž) si pamatovali aspoň to, co jsme kdysi znali k maturitě. Nač pořád vymýšlet nové a třeba horší.
Najdou se však i tací, kteří rezignovaně přiznají: Už jsem se stal sirotkem. (na) matku Moudrost jsem docela zapomněl.
S přibývajícími léty postupuje u každého člověka bez výjimky tzv. Cementace mozku, která bývá obvykle hodnocena negativně jako sestupná tendence možností člověka.
Vědecky se tento jev vysvětluje odumíráním 100 tisíců neuronových buněk v mozku ročně po 30tém roce věku. Zůstává nám arci stále nějaká ta miliarda mozkových buněk. Avšak odumírají žel právě ty, které nejvíc potřebujeme.
Asi právě proto, že je opotřebováváme. Ty neuronové buňky, které šetříme, asi vydrží o něco déle.
Zaslechl jsem jednou skoro geniální výrok výstižně vystihující tuto skutečnost. Pronesl ji patnáctiletý kluk, když poučoval své vrstevníky a vrstevnice.
Mimochodem, 15tiletý kluk je nejchytřejší tvor na světě. Je téměř tak chytrý jako 14tiletá holka.
Tento hoch pronesl na adresu starší generace: Čím starší, tím blbější.
Svým geniálním postřehem jistě předběhl stupeň svých dosavadních znalostí a vědomostí.
Je nám chabou útěchou, že ani my jsme nebyli jiní ve svých postřezích směrem ke starší generaci a že léta běží pro každého (každému a všem) bez výjimky.
I dnešní mladé budou jednou bolet nohy. A nejen po sportovní činnosti, ale i po nočním odpočinku. Ale i proto, že zapomenou, kam a proč někam šli.
Tento hoch pronesl na adresu starší generace: Čím starší, tím blbější.
Svým geniálním postřehem jistě předběhl stupeň svých dosavadních znalostí a vědomostí.
Je nám chabou útěchou, že ani my jsme nebyli jiní ve svých postřezích směrem ke starší generaci a že léta běží pro každého (každému a všem) bez výjimky.
I dnešní mladé budou jednou bolet nohy. A nejen po sportovní činnosti, ale i po nočním odpočinku. Ale i proto, že zapomenou, kam a proč někam šli.
5) Pomaturitní doplnění znalostí.
A) Z teoretické matematiky. Moderní matematice se podařilo formulovat definici nedefinovatelného.
Tato formulace definice nedefinovatelného je založena na principu nedefinovatelnosti nedefinovatelného.
Tento logický postup svědčí jistě o neobyčejné důvtipnosti.
Tento logický postup svědčí jistě o neobyčejné důvtipnosti.
B) Z praktické fyziky. Praxe nás zajímá víc než teorie.
Dokaž, že vlak jedoucí po kolejích kodrcá. Středoškolská fyzikální metoda.
Jedná se o logickou eliminaci a o zjednodušování až k minimálnímu minimu.
Jedná se o logickou eliminaci a o zjednodušování až k minimálnímu minimu.
1.
Vlak jede po kolejích, nikoli po silnici. Tento fakt není dán pouze logikou, ale především zadáním.
2.
Vlak se skládá z lokomotivy a vagonů. Pro jízdu vlaku je podstatnější lokomotiva než vagony. Vagony tedy vyloučíme z dalších úvah.
3.
Lokomotiva se skládá z podvozku a tandemu. Pro jízdu je podstatný podvozek. Tandem pomineme.
4.
Podvozek se skládá z tyčí a šroubů a z kol. Pro jízdu jsou podstatná kola, tyče a šrouby vyloučíme.
5.
Co je to kolo? Je to kruh. A jak se vypočítá obsah kruhu? Podle vzorce: pí er na druhou.
6.
Ludolfovo číslo je konstanta. Můžeme je pominout. Zůstane er na druhou.
7.
Co je to er na druhou? Poloměr na druhou je čtverec. A když jede čtverec po kolejích, pak se nelze divit, že to kodrcá.
6) Doplnění znalostí z anthropologie.
Anthropologie je věda o člověku. Zdá se, že toho o sobě pořád víme nějak málo. Nebudu uvádět moudré pravdy moderních autorit. Tyto autority vycházejí jako hvězdy: Zazáří a vzplanou, tedy shoří.
Přidržím se klasika. Je to Bernard Show, který řekl: Na rozdíl od zvířete člověk jí, i když nemá hlad. Pije, i když nemá žízeň. Mluví, i když nemá co říci.
Proto i já urychleně končím. Ne proto jen, že se těším na jídlo a pití. To však neznamená, že chci zapomenout na závažný a závazný a nepostradatelný závěr.
Přidržím se klasika. Je to Bernard Show, který řekl: Na rozdíl od zvířete člověk jí, i když nemá hlad. Pije, i když nemá žízeň. Mluví, i když nemá co říci.
Proto i já urychleně končím. Ne proto jen, že se těším na jídlo a pití. To však neznamená, že chci zapomenout na závažný a závazný a nepostradatelný závěr.
7) Přípitek. Na to nemůžeme přece zapomenout.
a)
Na zdraví. Vždycky, stále víc je potřebujeme, i když si ho stále ještě ne vždy plně vážíme.
b)
Na pěkný společný večer.
c)
Nechť pijí ti, kdo nemají žízeň.
Píseň:
Gaudeamus igitur.
8) Pokračování.
Příjemná zábava u stolů až do půlnoci nebo až do rána bílého, jak kdo se cítí a co zvládne.
Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.