Ratiboř. 06.

Pozvánka, kterou jsme obdrželi k našemu dnešnímu setkání, mne oslovila.
Inspirativní pozvánka obsahuje řadu inspirací.
Náznaky velmi taktně připomenuté. Ubíhající čas.
Desetiletí se pomalu ale nezadržitelně vlečou jako masivní těžkopádný tank nebo lokomotiva.
Zdánlivě pomalu. I tank nebo lokomotiva však dokáží vyvinout překvapivě velkou rychlost.
Léta běží.
Postupující měsíce. Týdny. Dny. Hodiny. Minuty. Vteřiny.

Připomenout všem dobře známý citát připisovaný poslednímu biskupu Jednoty bratrské, učiteli národů a velikému filozofu 17. Století:
Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest.
Nebudeme samozřejmě klasika Komenského kritizovat. Je to přece jen velká autorita.
Nemá však zcela pravdu. Ono to zmíněné kvaltování totiž není dobré ani pro to zmíněné hovado. Natož pro člověka.
Dobrá rada pro nás: Občas se na čas zastavit. Nejen k odpočinku a usnutí u uspávajícího televizoru, ale i k posezení s druhými lidmi.

Nevíme totiž, jestli se příště všichni sejdeme ve stejné sestavě. Nevíme nejen, co bude zítra, ale ani to, co přijde za okamžik.
Při našich setkáních si připomínáme a připamatováváme jména těch, kdo s námi již nemohou být. Chceme si vděčně připomenout jejich památku. Prosím vás, povstaneme.
Vyslechneme jména těch, kteří nás předešli.
S lítostí myslíme na ty, kdo dnes už s námi nemohou být. Děkuji vám. Posadíme se.

Od našeho společného pobytu ve škole uplynulo už opravdu hodně let. Plných 5 desetiletí. Uběhlo to opravdu velmi rychle.
Jako při každém setkání si chceme v několika bodech připomenout některé pro nás důležité aktuální skutečnosti. Bude to v 5ti bodech, což nijak nesouvisí s někdejším školním známkováním nebo s oněmi zmíněnými 5ti desetiletími.
Jakákoliv podobnost v tomto směru je opravdu čistě náhodná.

Člověk se častěji vrací k tomu, co prožíval v dětství a v mládí.
Je to fakticky nostalgická (tklivá) vzpomínka na gerojské časy, které se tím vzpomínáním jaksi ještě dotvářejí a vylepšují a fakticky se tak stávají ještě gerojštějšími a hrdinštějšími.
Není důvod se za vzpomínání a za připomínání si toho, co bylo, stydět. Na místě je umět prožívat čas svého života přiměřeně svému danému věku.

Klidné nebo aspoň klidnější vody k plutí lodičky života. Už máme za sebou různá úskalí nebo i peřeje či vodopády mládí a zralého věku. Máme za sebou různé zápasy a rozmanitá vypětí.
S postupem času a v postupu času člověk začíná moudřet a dostává se na hlubiny života.
S moudrým nadhledem a s ještě moudřejším odstupem se díváme na to, jak se někteří mladí rozčilují nad něčím, nad čím jsme se i my kdysi třeba rozčilovali, a jak bazírují na něčem, co jsme i my kdysi (někdy) pokládali třeba za nepostradatelně světodějné.
Kdysi jsme si mysleli, že bychom se bez mnohého neobešli. Dnes už umíme slevovat ze svých nároků a požadavků. Někdy nám totiž nic jiného nezbývá nežli vzít vážně reálnou situaci svého reálného života.
Mnohdy nám docela dobře postačí základní zajištění života a k tomu dobré zdraví. Přesněji řečeno: Kéž by to obé bylo vždy současně. Kéž by nás netrápily možné neduhy družící se k vršícím se létům.

Je to mistrné vystižení toho, co člověk prožívá při sobě i kolem sebe. V každé době.
Když nám tuto knížku vehementně doporučovali ve škole, tak to bylo na nás většinou příliš či předčasně brzo. Snad teprve dnes bychom ocenili a docenili moudrost učitele národů.
Aspoň by nás pak tolik nepřekvapovalo nadmíru a tolik to, s čím se setkáváme kolem sebe.
Komenský mluví o tom, jak se všecko motá, jak to kolotá. Různě se to zamotává a smotává. Někdy i různě uzluje.

Současně se díváme vpřed. Aspoň po očku pošilháváme po tom, co je v nějaké (neznámé) podobě vpředu před námi.
Není důvod být jen smutný nad matematickými propočty. Kolik toho vlastně před sebou ještě máme?
Ať počítám jakkoliv, ať zaokrouhluji sebevíc, samozřejmě že hodně nahoru, tak mi vychází dialekticky a rozporuplně: Málo, ale současně pořád ještě relativně hodně. V každém případě dost k pěknému prožívání dalšího života.
Pověstná sklenice vody psychologů nás může zdánlivě na chvíli uspokojit: Když má člověk sklenici vody naplněnou do poloviny, pak může lamentovat nad tím, že už je to jen polovina. Nebo se může radovat, že je to ještě polovina.

Využijme toho. Většinou bydlíme nedaleko od sebe, ale kolikrát se dokážeme sejít, posadit se spolu a pohovořit si?