Vsetín 04.

(Prémiový humor - Řeči pomaturitní -> Řeči pomaturitní)45 let po maturitě.

Vážení a milí přátelé, spolužáci, spolužačky.

1)
Dovolte, abych zahájil svůj krátký úvodní proslov transformací klasického výroku klasického hrdiny z klasického díla klasika české literatury: Poslušně hlásím, že už jsme zase tady. Tak už máme tu pětačtyřicítku od matury na krku.
2)
45 let od maturity. To už stojí za zmínku a za setkání. Je to téměř trojnásobek let, které jsme měli, když jsme maturovali. Jenže, my máme téměř čtyřnásobek maturitního věku, maturitního mládí.
Naprosto reálně a realisticky si uvědomujeme reálnou realitu: Máme důchod na krku.
Tak už máme nezpochybnitelně větší část života za sebou. Už jsme něčeho dosáhli. Něco jsme prožili. Něčeho jsme si v životě užili.
Slavit takové výročí, to je chvíle jedinečná a neopakovatelná.
Máme radost, že jsme se této chvíle dožili. To totiž není a nemusí být vždy a u všech samozřejmost. V uplynulých letech nás opět ubylo. S lítostí si to uvědomujeme.
Myslíme na všechny naše spolužáky a spolužačky, kteří již nejsou mezi námi delší nebo kratší dobu. Celkem nás chybí už poměrně hodně.
Vyslechneme nyní jména těch, kteří už nikdy mezi nás nepřijdou.
Povstat. Chvíle ticha.
Děkuji vám. Chceme si vděčně připomínat jejich jména a památku. Patří k těm, s nimiž jsme se po řadu let ve svém životě setkávali.
3)
Zamyšlení. Vážné. S humorem. Polovážné, ale ne povrchní.
a)
Radost. Žijeme. Snad ve zdraví a spokojenosti. Uvědomujeme si víc toho pěkného, krásného a radostného než stísňujícího.
b)
Mládí je pryč. Do důchodu blízko. Nebo jsme již většinou v tom. Mnoho dobrého se nám snad podařilo vykonat. Máme ještě sílu a schopnosti, ale hlavně bohaté životní zkušenosti. Nepatříme snad ještě do starého železa, natož do šrotu.
Vzdor názoru některých mladších, např. Našich dětí nebo vnuků, nebo dokonce již pravnuků.
c)
Dlouhá léta a desetiletí jsou už za námi. Máme stále víc na co vzpomínat. Ale máme i výhled dopředu.
Žijeme tedy mezi vzpomínkami a výhledem vpřed.
Nepřekrmovat své blízké vzpomínkami. Těch našich vzpomínek postačí Jako šafránu. Nadmíra koření (i koření života) druhé může otrávit.
d)
Zamyšlení nad otázkou dějin. Retrospektiva. Ideály mládí, s nimiž jsme vstupovali do života, se leckdy ukázaly příliš idealistickými tváři v tvář tvrdé a syrové, někdy i dokonce surové, realitě života.
Snad jsme měli nějaké ideály, přání, tužby. Snad stále ještě nějaké ideály máme. Snad nám pořád něco zůstalo. Snad máme stále z čeho slevovat.
e)
Kolik let života máme před sebou. Realisticky viděno: 10 až 25 let. Je to přece stále ještě dlouhý čas.
Mírný šum v sále. Kdosi vyjádřil svou ne zcela stoprocentní spokojenost s tak nízkými čísly možného věku před námi.
Bylo mu proto oznámeno: Po velké známosti a po ještě mimořádnější protekci se některým zvyšuje reálná možnost zbytku života až na 40 let. Upřesnění: Může zvýšit.
Tím končíme naše analytické zamyšlení a dostáváme se k Moudrému rozpoznání a pochopení důsledků pro život.
4)
Moudré rozpoznání na základě bohatých životních zkušeností. Člověk dospěje ke zdánlivým samozřejmostem. V životě je totiž mnohé daleko prostší a jednodušší, než jak se člověk někdy domnívá.
a)
Den má 24 hodin pro každého. Co jsme kdysi zvládli za 24 hodin, na to dnes potřebujeme aspoň hodin 30.
b)
Lidský organismus různých lidí nestejně vydrží, unese, snese. Z toho žijí a tyjí (na tom se přiživují, z toho profitují) doktoři, pojišťováci, pohřebáci, dědicové a červi.
Je třeba se snažit být co nejvíce a nejdéle fit, aby se na nás nemohli příliš brzy někteří přiživovat.
5)
V pozvánce na toto setkání bylo uvedeno, že mámpromluvit jako farář. Připomenu tedy jeden biblický příběh.
Jan 2. Svatba v Káni Galilejské. Známý biblický příběh. Ježíš Kristus změnil vodu ve víno. Svatba tehdy trvala 7 dní. Nedostatek vína při svatbě by byl předmětem vyprávění a mnohých úsměšků v malém městečku po dlouhá desetiletí.
V tehdejším orientálním prostředí by to znamenalo ostudu nejméně na dvě generace. JK pomáhá prostým chudým lidem, kteří neměli nadbytek.
Voda proměněná Ježíšem ve víno zabránila předčasnému ukončení svatby pro nedostatek vína.
Správce svatby, družba, starosvat, manažér svatby, sděluje ženichovi, když se dovídá, jaké víno nyní následuje: Každý dává nejlepší víno na začátek. To horší se nechává nakonec. Tys to udělal naopak. To nejlepší víno jsi nechal až na konec.
My. To dobré máme už za sebou. Ale to nejlepší máme před sebou. Je to před námi.
To nejlepší na konec. Nežijeme vzpomínkami, ale přítomností a výhledem dopředu.
Reálná přítomnost, reálná perspektiva.
a)
Materielně.
b)
Lidské vztahy.
To nejlepší ovšem nepřijde samo, nespadne s nebe. Je třeba k tomu vyvinout i určité úsilí.
6)
Přípitek. Dobré víno. Symbolizuje to dobré, co máme už za sebou a ještě před sebou. Připíjíme dobrým vínem na to dobré vzadu a na to nejlepší vpředu.
7)
Dodržíme tradici. I tentokrát zazpíváme píseň: Gaudeamus igitur.


Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.