Jakub 1,26-27.

(Kázání Nový zákon -> 20 Jakub)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

26
Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.
27
Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.

Čtení:

Jakub 1,14-27.

Postup:

1)
Epištola Jakubova.
a)
Praktický křesťanský život.
b)
Rady pro křesťanský život v praxi ve světě, ve sboru, v osobním životě.
c)
Pravá víra má vždy praktické důsledky pro život. Roste ze života a osvědčuje se v něm.
d)
Rizika pravé víry. Žádá to nasazení života.
e)
Poznámka: Velká slova padající na hlavy posluchačů s kazatelny se většinou od těchto naslouchajících hlav odrážejí. Jenže nedoletí zpátky ke kazateli, aby si tento velkoústý kazatel uvědomil mnohé předisponování výkladových akcentů.
2)
Bible. Praktická kniha. Pro život. SB nevede do abstraktních výšin. Ani jen do našich pocitů. Ale do syrovosti světa. Jakub tento důraz vyostřuje.
3)
Praktické křesťanství.
a)
Ne jen sváteční výšiny zbožnosti. Pocity. Zážitky. Vytržení mysli.
b)
1 Korintským 13. Bychť jazyky lidskými mluvil i andělskými. Láska. JK sestoupil s nebeských výšin.
c)
Proměnění na hoře. JK chce jít dolů. Tam je nemocný chlapec.
d)
JK: Návštěvy u lidí. Publikáni, nevěstky. Pomluvy. Proč chodí k takovým. Přítel publikánů a nevěstek. Žráč a pijan vína.
e)
Praxe křesťanského života. Výšiny víry samozřejmě jsou. Ale je třeba sestoupit dolů.
4)
Domnívá-li se kdo, že je zbožný.
a)
O sobě mívá člověk lepší mínění, představy.
b)
Přání, třeba podvědomé, aby člověk byl takový, jak se o sobě domnívá, jaký že je. Že je člověk zbožný. Že má pravou víru. Lepší víra než u jiných. Povýšenost.
5)
Klame sám sebe.
a)
Jeho zbožnost je marná. Bez účinku. Bez misijnosti. Zbožnost uzavřená do sebe sama. Výšiny. Sféry. Nadšenectví. Slovní horlivost.
b)
Sebeklam ve víře. Tragedie farizeú. Distance od lidí. Víra jen pro sebe.
6)
Konkrétní příklady skutků víry a zbožnosti.
a)
Jazyk.
1.
Držet ho na uzdě. JK: Z každého slova marného bude člověk vydávat počet. Bude to muset vysvětlovat, dát vyúčtování, bude za to posuzován, souzen.
2.
Jakub 3,5: Jazyk je sice malý úd, ale dokáže zapálit velký oheň. Může způsobit i pořádný zničující požár.
3.
Ovšem, jazyk může vykonat i mnoho dobrého. Píseň: Ó, kdybych ústa tisícerá měl. Od rána až do večera bych chválil Boha. Kéž by aspoň jedněmi ústy.
4.
Vytvářet dobré vztahy mezi lidmi. Povzbuzovat, potěšovat.
5.
Pomluvy. Ponižování a poškozování bližních.
6.
Píseň: Umět říci pravé slovo v pravý čas. Na pravém místě. Správně používat svého jazyka k dobrému.
7.
Slovo může pozvednout, dát naději. Potěší a zachrání. Ale i srazí, dorazí, ublíží, uškodí, ušlápne.
8.
Hřích: Nesprávně mluvit. Nesprávně mlčet. Zamlčet.
9.
Falešný prorok. Mluví na objednávku. Má za své falešné proroctví dobře v nějaké podobě zaplaceno. Žije si v pohodě života.
10.
Slovo na kazatelně. Mělo by být přiměřené pro posluchače, ale podle měřítek Boží pravdy.
11.
Specielní křesťanský hřích: Kádrování lidí ve víře. Posuzování, odsuzování. Rozdělování lidí na lepší a horší ve víře. Podle vlastních měřítek. Sudičství. Pýcha. Nadnesenost.
12.
Kralické poznámky: Nevalchovat jiné.
13.
Valašsky: Potípať.
14.
Falšování SB. Přitesávání. Vybírat si podle svých měřítek. Vytrhnout ze souvislosti, z kontextu.
15.
Řeč vedená pýchou. Člověk se cítí být něco víc než druhý Např. V důsledku lepší ekonomické zajištěnosti.
16.
Pomluvy. Nenápadné vstřikování jedu do mezilidských vztahů.
b)
Pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení.
1.
Kraličtí konkretizují, přesněji podle řečtiny: navštěvovat.
2.
Pamatovat: zní to poněkud odtažitě, všeobecně.
3.
Zmiňovat, že vdovy jsou a že mají těžkosti.
4.
Riziko obecných keců o pomáhání.
5.
Navštěvovat. Punc konkrétnosti. Kolikrát jsme navštívili konkrétního člověka? Ale potřebného, v tísni a nouzi. Kdo nám to nemůže oplatit ani pomocí, ani návštěvou. Koho jsme takto navštívili v posledním půl roce?
6.
Starý. Opuštěný. Nemocný. Mimořádná okamžitá tíseň. Zájem o konkrétního člověka.
7.
Matouš 25. Podobenství o posledním soudu. JK: Cokoli jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří. Nejslabší. Okrajoví ve společnosti. Kdo mají těžší život.
8.
Konkrétnosti dnes: Finanční oblast. Složitosti života. Poradit. Něco vyřídit, zařídit.
9.
Kdo je dnes potřebný? Bezdomovec. Bezbytovec. Ve finanční tísni. Mladí, zařizují si život. Staří. Nemocní. Postižení. Střední generace. Nějaké těžkosti v každé rodině. Bohatí, nápory života. Chudí i bohatí. Tedy všichni.
10.
A už jsme zase uklouzli do vše-obecnosti. Z naší široce rozevřené náruče vypadl a vyklouzl každý konkrétní potřebný. Díky Bohu za to, že nám ubylo práce s druhými a že jsme získali čas a energii pro sebe a své starosti a trampoty. Stejně by nám v církvi nikdo nepomohl, natolik přece svou církev známe.
11.
Pamatovat na nemocného, na sociálně slabého, na člověka v nouzi. My na něj přece myslíme. Nezapomínáme na něj. Je nám příkladem, jak to dělat a zvládat.
12.
Každodenní osobní vztahy ve všedním životě. Odlesk Božího milosrdenství.
13.
Lhostejnost. Nemoc moderní doby. Čím tržnější doba a čím tržnější církev, tím větší lhostejnost a nezájem o člověka.
14.
Zájem o člověka se vyvažuje penězi.
15.
Víra bez skutků je ale mrtvá. V tržní církvi jaksi mrtvější o něco víc.
16.
Pavel. Spasení z víry, nikoli ze skutků. Jakub: Ale bez skutků je víra mrtvá, není to plná víra.
17.
Zrcadlo SB. Člověk pozná, co má dělat. Mnohý muž se ale podívá do zrcadla, uvidí se, ale rázem zapomene, jak vypadal. Obdobně je to při našem pohledu do zrcatla SB. Nedojde pak k činění skutků z víry. Zůstane se nanejvýš jen u slov, i když třeba krásných a vznosných.
18.
Návrh 1: Konkrétní návrh, jak začít: Při nedělním obědě mluvit celé 3 minuty s rodinou o kázání v kostele. Položit otázku, co dělat v praxi našeho života.
19.
Návrh 2: Všímat si lidí ve sboru. Přicházet na bohoslužby o něco dřív a hovořit s lidmi. Po skončení bohoslužeb neuprchnout jako když do vrabců střelí, ale pozdržet se a opět mluvit s lidmi. Vyvinout iniciativu a sám k někomu zajít.
c)
Chránit se před poskvrnou světa.
1.
Celková čistota. Oblast mravní. Víra. Jednání, slova, myšlenky. Čisté srdce, duše, mozek, tělo.
2.
Klášter. Časté případy v dějinách. Lidé utíkali z náporu běžného života do zátiší, kde snadněji zvládali problémy života i víry. I přes mnohou tvrdost a odříkání klášternického života.
3.
Elitní kasty a skupinky v církvi. Soukromé nebo skupinové sobectví. Vnitřní zdokonalování se. Uzavřenost jen pro sebe i v oblasti víry. Falešná cesta je vždy nějak přitažlivá.
4.
JK. Byl pomlouván jako žráč a pijan vína. Přítel publikánů a nevěstek. Přímý doklad toho, že chodil mezi lidi. Pastoroval.
5.
Křesťan ve světě, ne ze světa. Rizika přemírného sklouznutí a uklouznutí do trendů doby.
6.
Jan 17,18: Ne, aby Bůh vzal církev ze světa, ale aby ji chránil od zlého.
7.
Římanům 12,1-2: Nepřipodobňovat se tomuto světu.
8.
Jakub 1,27: Pády v životě. Sex. Majetek. Egocentrismus.
7)
Závěr. Neklamat sami sebe.
a)
Falešné představy o víře a praxi života z víry. Nechat si posvítit na vlastní víru světlem z bible. Ecclesia reformata et semper reformanda. Církev reformovaná a stále obnovována býti mající. Týká se to ovšem i osobního života víry každého jednotlivce.
b)
Dozrávání ve víře: Cesta ke službě. Kde sloužit? Bližní. Sbor. Církev. Bůh. Bůh sice základně a zásadně slouží nám. My sloužíme Bohu tím a tak, že sloužíme bližním.
c)
Nedozrálé osobnosti, osoby, osůbky víry nadělají v církvi velkou paseku.

Poznámky:

1)
Okázalost zbožnosti.
a)
Jakub 1,27. Konkrétní podoby víry a zbožnosti. Před Bohem a otcem. Nejen před lidmi. Bůh je poslední soudce.
b)
Farizeové doby JK: Zbožnost na odiv před lidmi. Okázalé veřejné modlitby. Navštěvovali vdovy v jejich domech, aby se s nimi modlili. Ve skutečnosti je však vyžírali. Nechávali se hostit za své modlitby.
c)
JK zdůrazňuje modlitbu v pokojíku srdce. Farizeové chtěli být chváleni od lidí za jejich veřejnou okázalou zbožnost.
d)
Skutky milosrdenství ve zkrytu. Pravice nechť neví, co činí levice.
2)
Pamatovat na potřebné.
Kř. Služba. Rozhovor s lidmi.
Za totality víc ten rozhovor, lidé byli zřetelněji materielně zajištěnější.
Po VLR se víc projevuje i vypětí v oblasti materielní. Je nutno vyřizovat a zařizovat různé sociální podpory.
Za totality se konala křesťanská služba relativně málo, ale konala se.
Po VLR se takřka vše v oblasti sociální aktivity (včetně mezilidských kontaktů) církve a jednotlivých sborů přehodilo na placenou Diakonii.
3)
Modlitba za potřebné v c. A ve světě.
a)
Moc se za ně nikdo v církvi nemodlí.
b)
Pokud se tu a tam občas nějací potřební v modlitbě zmíní, tak jen zlehka a nekonkrétně všeobecně.
c)
Prosba, aby PB vše udělal. Nejraději sám,
1.
Umí a dokáže to přece nejlépe.
2.
Případně aby si našel nějaké lidi, jiné.
d)
Příliš odvážná a nepříjemná prosba: Aby nám PB dal sílu konat to, k čemu nás posílá a vybízí. Aby nás zmocnil (uzpůsobil) být dobrým nástrojem v Boží ruce v oblasti služby konkrétním jednotlivým lidem.
e)
Pokušení zbožných křesťanů: Vše hodit na PB a jiné. To je zneužití modlitby, víry, zbožnosti, křesťanství. Pohodlný křesťan rád ze sebe odhodí a odhazuje nejen odpovědnost za druhé, ale i konkrétní službu. My se za něj, za tebe, modlíme. Co bys chtěl ještě víc?
f)
Modlitba může být nástrojem nátlaku.
1.
Na PB, aby si vše udělal sám.
2.
Na slyšící bližní kolem. Aby to udělali oni. Tím se pak prokáže a dokáže vyslyšení mé modlitby. Formy nátlaků a dalšího zneužití a zneužívání modlitby v církvi jsou různé a rozmanité.
4)
Pomoc. Zátěž.
a)
Farizeové navštěvovali vdovy, aby se s nimi modlili.
1.
Návštěva sama o sobě je jistě chvályhodná. Ale JK je kritizuje za to, že vdovy vyžírají.
2.
Nechávají se hostit za své modlení. Přidělávají chudým vdovám zátěž. Kladou na ně další břemena. Pomoc zbožnosti je pokušením mnoha c. Vyžírkům.
b)
Bez aspoň hoštění by se mnohdy ke člověku v tísni nikdo ani z církve nevypravil na návštěvu.
c)
Pomoc má být pomocí a nikoli břemenem.
d)
Nezlobme se, když někdy uslyšíme, třeba po straně, když není odvaha a možnost povědět to do očí: O takovou pomoc nestojím.
e)
Reflexe vlastních forem a norem pomoci a pomáhání. Vážit a zvážit. Měřítka:
1.
Užitek pro mne.
2.
Měřítko, zrcadlo bible.
f)
Dilema potřebného při přijímání pomoci.
1.
Pomoc potřebuje.
2.
Pomoc zatěžuje.
3.
Není odvaha vyříkat si to otevřeně z obavy, že by i malé pomáhání skončilo.
4.
Nadměrné zatížení potřebného od pomáhajícího při ponáhání vede někdy k odmítnutí pomáhání. Mnohdy se zkousnutými zuby a často se ztrátou pomoci.
g)
Cesta: partnerské vztahy. Otevřený rozhovor. Chirurgický ostrý řez.
h)
Kde to dobře funguje ke spokojenosti obou stran, tam se vždy stává zázrak. Iniciativa by vždy měla vyjít od pomáhajícího.
i)
Ani pro pomáhajícího není vše lehké a snadné, i když má upřímnou snahu být dobrým pomocníkem. Mnohé se zpacká nešikovností. Ale kde je dobré srdce, tam se najde modus vivendi. Je třeba umět pochopit pomáhaného, klienta.
5)
Útěk do výšin víry. Do vysokých duchovních sfér.
a)
Vznášet se ve vyšších nebo vysokých sférách víry. Hora proměnění. Patřit (zírat, okounět) na Boží slávu. Tzv. Vyšší zbožnost a lepší víra. Člověk se cítí dobře. Hoví si. Skupinka stejně smýšlejících.
b)
Ruce pryč od konkrétní práce pro PB, pro církev a sbor, pro bližního. Krásná a nádherně vznosná slova a skutek utek.
c)
Výšiny víry ano, ale i sestup do konkrétního praktického života.
6)
Jazyk.
a)
Rozplizlá slova. Sulc. Nic se nedrží. Rozmělňující slova.
b)
Lichotivá slova. Vlichocovat se.
c)
Slovo, které podrží a je pomocí.
d)
Sametově hebká slova.
e)
Vážné slovo. Varování. Napomenutí. Dobré a potřebné slovo.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.