82. Třetí misijní cesta Pavla. Skutky 18-21.

Zatímco byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam se setkal s nějakými učedníky.

Zeptal se jich: ´Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?´ Odpověděli mu: ´Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý.´

Pavel řekl: ´Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?´ Oni řekli: ´Křtem Janovým.´

Tu jim Pavel prohlásil: ´Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše.´

Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.

Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení.

Těch mužů bylo asi dvanáct.

V synagóze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím.

Protože však někteří tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili, oddělil se Pavel od nich, odvedl s sebou i učedníky a začal denně mluvit v přednáškové síni filosofa jménem Tyrannos.

To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie mohli slyšet slovo Páně, židé i pohané.

Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy.

Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli.

Také někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu, pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše. Nad těmi, kteříbyli posedlí zlými duchy, říkali: ´Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel.´

Tak to dělalo sedm synů Skévy, prý židovského velekněze.

Ale zlý duch jim řekl: ´Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?´

Tu člověk, v kterém byl ten zlý duch, se na ně vrhl, všechny je přemohl a tak je zřídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran.

To se rozhlásilo mezi všemi židy i pohany, kteří žili v Ffezu; na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké účtě.

Přicházeli i mnozí z těch, kteří uvěřili, a přede všemi vyznávali, že také oni dříve používali zaklínání.

Nemálo pak těch, kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných.

A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho slovo.

Po těchto událostech se Pavel veden Duchem svatým rozhodl, že půjde přes Makedonii a Achaju do Jeruzaléma. Řekl: ´Zůstanu tam nějaký čas, a potom musím do Říma.´

Poslal do Makedonie dva ze svých pomocníků, Timotea a Erasta, a sám se ještě nějaký čas zdržel v Asii.

V té době došlo k velikému pobouření kvůli tomu učení.

Nějaký Demetrios, zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům,

Svolal je i ostatní, kteří dělali podobné věci, a řekl jim:

´Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové.

Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět.´

Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: ´Veliká je efezská Artemis!´

Pobouření se rozšířilo na celé město. Lidé se hromadně hnali do divadla a vlekli s sebou Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy průvodce na cestách.

Pavel chtěl jít do shromáždění lidu, ale učedníci mu v tom zabránili.

Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří mu byli nakloněni, mu vzkázali, aby se tam neodvažoval.

Každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina nevěděla, proč se vůbec sešli.

Židé postrčili dopředu Alexandra a zástup ho nechal vystoupit. Alexandr zamával rukou a chtěl pronést před lidem obhajobu.

Když však poznali, že je to Žid, všichni jedním hlasem křičeli asi dvě hodiny: ´Veliká je efezská Artemis!´

Teprve městský tajemník uklidnil zástup a řekl: Efezané, kterýpak člověk by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu seslaného z nebe!

Protože o tom nemůže být pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného.

Přivedli jste tyto lidi, ale oni se nedopustili ani svatokrádeže, ani netupili naši bohyni.

Chce-li si Demetrios a řemeslníci na někoho stěžovat, k tomu jsou soudní dny a místodržitelé. Tam ať se soudí.

A žádáte-li ještě něco jiného, může se to vyřídit v řádném shromáždění.

Vždyť je nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obžalováni ze vzpoury. Není tu žádný důvod, kterým bychom mohli obhájit toto srocení.´ Po těch slovech rozpustil shromáždění.

Antiochie Syrská. Krátký pobyt Pavla. Pak se opět vypravil na další misijní cestu.
Galatie. Efez. Usadil se tam Akvila a Priscila. Chrám Artemis. Diana. Poutníci. Pohanská směska. Amulety. Sošky. Přívěsky. Modloslužba. Pověra.

Pavel. Pravidelná misijní práce v Efezu. 2 roky. Hodně lidí uvěřilo.

Zlatníci. Klesající kšefty. Lidé přestávali věřit v kouzelnou moc modelů chrámu. Zlatník Demetrius. Nenávist k Pavlovi. Nešlo o zbožnost lidí, o náboženství, ale o peníze. Využít náboženského trhu, poptávky, aby rostl kšeft.
Schůze zlatníků. Plamenná řeč Demetria. Spodní tón: menší zisky. Argumenty Demetria: hněv Diany. Křik. Manifestace. Průvod. Pobouření ve městě. Amfiteatr. Lidové schromáždění. Mnozí se přidali ze zvědavosti. Nevěděli, oč jde.
Pavel chtěl promluvit k lidem. Přátelé mu to nedovolili. Žid Alexandr chtěl promluvit. Poznali, že je to Žid. Ukřičeli ho. Antisemitismus ve starověku hrál svou roli.
Celé 2 hodiny lidé manifestačně křičeli: Veliká je Diana efezských. Ať žije efezská Diana.
Městský tajemník lidi uklidnil. Uvážlivá řeč. Nemít nepříjemnosti s Římany. Mohli by to chápat jako vzpouru. Jestli mají zlatníci něco proti někomu, na to je řádný soud.

Pavel odešel do Makedonie. Návštěva sborů, které založil už dřív. Upevňovat sbory ve víře. Návrat do Syrie. Židé na něj číhali. Změny cesty.

Milét. Přišli starší z Efezu. Loučení. Připomínka: Držet se učení JK. Cesta do Jeruzalema. Neví, co ho čeká. Ale může tušit.

Modlitba. Rozloučení. Návštěva sborů. Pěšky. Lodí. Caesarea. Pěšky do Jeruzalema. Na velikonoce.

Cesty Pavlovy. Námaha. Nebezpečí. 2 Korintským: Hlad. Žízeň. Zima. Nevyspání. Několikrát uvězněn. 5 krát bit. 3 krát mrskán důtkami. 1 krát kamenován. 3 ztroskotání lodi. Několikrát přepaden lupiči.
Stále v nebezpečí a ohrožení. To vše snášel pro Krista a jeho evangelium.

Obětavost Pavla v práci pro JK.

Vykonat běh:

Radost. Vykonat běh s radostí. Radost vnější a vnitřní.
Projev radosti navenek. Rozzářený obličej. Tanec. Zpěv. Pavel se vždy neusmíval, i když měl radost. Při kamenování a bičování to asi moc nešlo. Filipis. Po bičování. Vězení. Zpěv. Chvála Boha. Žalmy.
Utrpení: obličej zkřivený bolestí. Přesto může být vnitřní radost. Radost. Základní postoj křesťana. Vyrovnanost.
Poznámka: Milý křesťane, nekecej o radosti moc obecně. Až po přestálé těžké nemoci a jednom bičování.

S radostí souvisí vděčnost.

Společenství církve. Drží, podrží. Krytá záda.

Člověk není geroj či neprůstřelný hrdina, který vydrží všecko. Může přijít i lítost a nepokání, zvláště když člověk zůstane i v církvi opuštěn, sám.

Úvod.

Běh. Sport. Trenovat se. Příprava. Ne jen chvilkový sport jen tak z ničeho nic. Pečlivost. Vytrvalost . Odříkání. Životospráva.
Křesťan se má vzdělávat v Božích věcech. Modlitba. Meditace. Čtení bible. Společenství církve. Diskuse. Přemýšlení. Hledání.

Radost.

Zájem o konání běhu života. V církvi je stále řada lidí ochotných tento běh života konat, ve víře v JK, s JK. K zamyšlení:

Pověrčiví pohané.

Radost z práce a v práci na Božím díle.

Vnitřní a vnější únava. Ochromuje to radost.

Deuteronomium.

Někdy je vhodné, jindy nutné odlišovat a rozlišovat: Obětavost pro JK a pro církev.