79. Obrácení Saula. Skutky 9.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

1
Korintským 15,10:
Milostí Boží jsem to, co jsem. Jeho milost není ve mně nadarmo.

Čtení:

Skutky 9,1-31. 9,10-18.

Písně:

549. 442. 308. 384. 539. 504. 182.

Postup:

1)
Saul.
a)
Narodil se v Tarsu. Malá Asie. Židovští rodiče. Od mládí mluvil dvěma jazyky: řecky, aramejsky. Bilingvista. SZ: hebrejsky. Rodina i on: farizeus. Měl se stát zákoníkem. Poslán do Jeruzalema na studium.
b)
Navštěvoval školu proslulého rabína Gamaliela. Mírný vůči křesťanům.
c)
Saul asi nikdy neviděl JK. Nenáviděl křesťany jako odpadlíky. Protikřesťanský fanatik.
1.
Křesťané hlásali: Spasení z víry. Farizeové: ze skutků zákona.
2.
Za mesiáše je u křesťanů prohlašován Ježíš, který zemřel potupnou smrtí na kříži.
d)
Saul pronásledoval křesťany. Mnoho jich připravil o život. Mnohým ztížil nebo zkazil život.
1.
Pronásledování v Jeruzalemě. Horlivost Saula. Žák mírného Gamaliele, který nabádal k mírnému postupu proti křesťanům. V tomto případě spadlo jablko hodně daleko od stromu.
2.
Ochromení Jeruzalemského sboru. Nikdy se z toho už plně nevzpamatoval. Stále, až do roku 65, je jeruzalémský sbor významným sborem. Na začátku měl téměř 5000 křesťanů.
3.
Byla to skoro desetina obyvatel. Přistěhovávali se i helénští Židé. Helénská synagoga.
4.
Mnozí se při pronásledování rozprchli jinam.
5.
Ztráta misijnosti v Jeruzalemě. Procentuelní úbytek křesťanů v Jeruzalémě. Jeruzalem se prudce rozrostl před židovskou válkou (66 až 70) na 200 tisíc obyvatel. Procentuelně malá část křesťanů, i když jich bylo pořád kolem 5ti tisíc.
6.
Těžká vina Saula za důsledky pronásledování v Jeruzalemě. Saul (Pavel) to také otevřeně přiznává.
2)
Pronásledování v Jeruzalemě.
a)
Krutost. Mnoho křesťanů uteklo do Damašku, přes 300 kilometrů na sever do Syrie. Saul si vyžádal od nejvyššího kněze pověřovací listy. Měl přivést jeruzalemské křesťany z Damašku zpět do Jeruzalema k souzení.
b)
O krutosti pronásledování svědčí i to, že lidé utíkali tak daleko. Do ciziny.
3)
Saul ve své horlivosti chtěl pronásledovat jeruzalemské křesťany uteklé do Damašku. Vyžádal si od synedria plnou moc.
a)
Vojenský doprovod. Před Damaškem. Stavby z bílého vápence. Lesk na slunci. Věže, hradby. Saul byl náhle oslněn. Padl s koně.
b)
Hlas: Sauli, proč se stavíš proti mně? Proč mne pronásleduješ? Jsi jako dobytče, které se marně staví proti kopím honáků.
c)
Saul: Kdo jsi, Pane? Odpověď: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Poznámka: Saul nepronásledoval jen vyznavače JK, ale samotného JK. JK se staví za své vyznavače.
d)
Saul se zhrozil. Pane, co chceš, abych činil? Poznámka: Zhrozili jsme se už někdy nad svým životem? Zhrozit se: zhnusit se sám sobě.
e)
JK: Jdi do města. Pokračuj v cestě. Tam se dozvíš, co máš dělat.
4)
Poznámka: Mohl to být vnitřní zážitek. Hledání životní orientace. Přemýšlení. Viděl statečnost křesťanů.
a)
Zažil smrt Štěpána.
b)
Věrnost křesťanů. Vyznávali JK.
c)
Vnitřní zážitek. Ale něco i navenek. Vojáci slyší hlas Saula. Nevidí světlo. Nejsou oslepeni.
5)
Poznámka: Saul chce pro JK hned něco dělat. Nadměrná počáteční horlivost. Má se na svou práci pro JK nejprve připravit. Dorůst k práci. Ne zbrklost.
6)
Saul je slepý. Oslněn. Veden za ruce. Bezmocnost. Poznámka: Přišel odvádět jiné. Nyní je sám veden.
7)
Dům Jůvy. 3 dny. Půst. Nejedl. Nepil. Nedovedeme si to dost dobře představit. Horká krajina. Jak je možné vydržet hlavně bez pití. To musí přece člověka značně oslabit a změnit.
8)
Křesťané v Damašku: Strach. Nepřátelé: Radost. Půjde proti křesťanům.
9)
Ananiáš.
a)
Křesťan v Damašku. PB mu vnukl myšlenku: jít za Saulem. Působení Ducha svatého. Misie. I za největším nepřítelem křesťanů. Mluvit s ním. Ananiáš se zpočátku bránil. Dojem zbytečnosti. Jít zrovna za Saulem.
b)
V každém případě to chtělo obrovskou odvahu. Muselo se počítat s nepříjemným risikem.
10)
Ananiáš.
a)
Šel za osleplým Saulem. I když to byl nepřítel. Zájem o člověka. Vložil na něj ruce. Sauli, bratře.
b)
Těžko pochopitelná věc. Pronásledovaní přijdou jako bratři. Přijdou k pronásledovatelům jako za bratry. Jenže ti se už změnili.
c)
PJ mne k tobě poslal, abys byl zbaven slepoty a abys přijal Ducha svatého. Abys byl naplněn Duchem svatým.
d)
Saul opět viděl. Požádal Ananiáše o křest. Pojedl. Uklidnil se.
e)
Setkávání s křesťany v Damašku. Ne už jako udavač a pronásledovatel. Modlil se s nimi.
f)
Odvážil se jít do židovské synagogy. Kázal, že JK je syn Boží.
g)
Možná zpočátku nedůvěra u křesťanů. Pochopitelná. Přetvářka, aby všechny poznal a pak proti nim zakročil. Promyšlená akce na polapení křesťanů. Možná i Židé to tak brali, že je to taktická hra a léčka.
h)
Brzy ale oboji poznali, že to Saul myslí vážně.
11)
Židé se brzy vzpamatovali z úžasu.
a)
A musel to být úžas pořádný. Pochopili, že Saul to myslí doopravdy. Nebezpečí pro židy. Úžasná síla křesťanství. I největší nepřítel byl získán.
b)
Plán k odstranění Saula. Zabít. Hlídali městské brány, aby neutekl. Poznámka: pomsta, že je zradil.
12)
Křesťané v noci spustili Saula v koši za hradby. Poznámka: Nebyl to zrovna neprůstřelný hrdina. Neuměl šplhat na provaze.
13)
Návrat do Jeruzalema. Chtěl se dostat mezi učedníky JK. Strach z něho. Nedůvěra. Pochopitelné. Oprávněně se předpokládá léčka. Narafičeno. Učedníci se asi dost ukrývali. Krutost pronásledování.
14)
Barnabáš. Uvěřil Saulovi. Zaručil se za něj. Uvedl ho mezi apoštoly. Kdyby to byla léčka, tak Saul už znal úkryty a lidi.
15)
Saul kázal o JK v Jeruzalemě.
a)
Odvaha. Připravované úklady židovské rady proti Saulovi. Hněv synedria se soustředil na jeho osobu. Polevilo pronásledování vůči křesťanům. Křesťané se o úkladech dověděli. Měli známé.
b)
Solidarita. Pomoc. Saul byl poslán do Tarsu.
1.
Odklidili ho na čas do periferního města. Zapadákov. Měl tam kázat.
2.
Do místa, odkud pocházel. Marek 5. JK k uzdravenému gadarenskému ďábelníkovi: Jdi k svým do svého domu a zvěstuj jim, jaké veliké věci ti učinil Pán.
16)
Přejmenování. Později. Pavel. Latinsky. Malý. Dávný Saul byl velký izraelský král. Saul chtěl přemoci JK svou silou. Stal se ale před ním malým.
17)
JK si použil dřívějšího nepřítele k rozsáhlé misijní práci. Žádný z apoštolů se mu v tom nedokázal vyrovnat.

Poznámky:

1)
Ananiáš. Misie k Saulovi.
a)
Ne soud, ale milost. Překvapující.
b)
Odvaha jít se svědectvím víry i k nepříteli. Evangelium JK: modlitba i za nepřítele. Izaiáš 53: Ovázat rány zraněným.
2)
Uvěření Saula.
a)
Nemá žádné výhody z uvěření. Moderní doba, po VLR: možnosti cest do ciziny prostřednictvím církve. Pavel jde do ústraní. Nově na víru obrácení chtějí často hned na kazatelnu. Hned se derou dopředu jako ve světské organizaci.
b)
Mnozí ostroloketníci ze světa se obrátili, ale ostré lokty jim zůstali i v církvi. Neobrousily se jim. Prosadit se. Přitočit se. Co ze své konverze člověk dokáže vyzískat. Vytěžit. Sloužit nebo získat.
3)
Zázraky. Hledáme je v kde čem. Atrakce. Mimořádnost. Zde: Obrácení člověka. Uvěření. Boží moc změní srdce člověka. Lhostejný přestane být lhostejný. Jsou i lidé hledající. Vyprahlá srdce.
4)
Obrácení u Damašku. Otázka: Co činit. Chtěl konat veliké věci. Půst a modlitba, 3 dny. Učit se z Božích věcí. Začít pokorou.
5)
Velké světlo:
a)
Osvítí.
b)
Oslepí.
c)
Je nutno se v každém případě vzpamatovat.
6)
Nedůvěra křesťanů k Saulovi v Jeruzalemě.
a)
Možnost: Rafinovaně to nahrál (sehrál) v Damašku, aby získal důvěru. Nebyl by to jistě první podobný případ v dějinách.
b)
Saulovo jednání v Damašku mohlo působit naprosto věrohodně: Židé ho přece chtěli zabít. Mohl se z toho ovšem vyklubat velmi rafinovaný a protřelý zrádce a udavač.
7)
Barnabáš. Krok víry. Do neznáma. Odvaha. Mohl to být risk i pro ostatní spolubratry. Zaručil se za Saula. Později se oba muži (bratři) rozešli (bratrsky) v otázkách kolem misie.
8)
Tarsus. Úkryt Pavla. Provinční město. Zapadákov. Jiný Tarsus než u Jonáše. Malá Asie. U Jonáše se jednalo o Hispanii.
9)
Nově obrácení horlivci na přelomu 80. A 90. Let. Horlivost poznamenaná předchozím pohanským životem:
a)
Farizejská zbožnost. Jako Saulova před obrácením.
b)
Pohanská přitažlivost. 1 Korintským 12. Neodolatelně vás to táhne k modlám, když jste byli pohané. Někdejší pohanské myšlení a způsoby jednání si člověk s sebou bere i do církve, když uvěří.
10)
Nově na víru obrácení horlivci. Snaha (často) strhnout na sebe hned vedoucí postavení. Nikoli služba a pokora.
a)
Nově na víru obrácený. Hned ho udělali sborovým bratrem, aby obcházel lidi a získával je. Jako nezkušený a bez tradice však lidi spíše odrazoval.
b)
Nově přišlý do církve. Hned ho zaujaly cesty do ciziny přes církev, aspoň tehdy do Východního Německa. Navázání kontaktů se západem.
c)
Kolem VLR. Před a hlavně po.
1.
Za příspěvky na cestu a se zaplacením pobytu ze západu se dostala nemalá řada lidí přes církev na různé konference a na různá setkání do BRD, do DDR, do rakouska a do Maďarska. I do Švýcarska, anglie, Francie, Švédska, Holandska, USA, Brazilie a do dalších zemí. Řada lidí se výhodně za minimum podívala do Izraele.
2.
Placení posluchači. Budoucí agitátoři a propagátoři. Povzbuzení pro aktivitu v církvi.
11)
Saul. Cesta do církve. Konkrétně do Jeruzalema. K apoštolům. Učit se. Nezaložil si vlastní skupinku. Respektuje autoritu apoštolů.
Dnes:
a)
Protestantismus: Latentní tendence proti farářům. Náběhy na další tříštění.
b)
Katolicismus: Autorita církve a kněze. Lajci se radí s kněžími a pracují v souladu s nimi.
c)
Podceňování faráře. Jeden z akcentů charismatické a letniční propagace. V řadě sborů byl farář jediným člověkem, který byl schopen čelit lanařským a přetahovačským tendencím nadměrných horlivců.
12)
Zázraky:
a)
Saul u Damašku. Změna v srdci.
b)
Ananiáš. Rozhodnutí: Kázat a svědčit nepříteli. Jít za ním. Vydat svědectví.
c)
Saul uvěřil. Křest.
d)
Barnabáš. Vzal na sebe riziko. Zaručil se za Saula.
13)
Kázat. Svědčit všem. Fráze mnohých. Bezmyšlenkovitost lehce vyslovovaných frází.
a)
Neotevřeme ústa doma. Děti. Vnuci. Příbuzní. V žádném případě nikoho neodsuzujeme. Je to mnohdy velmi těžké.
b)
Nezavedeme rozhovor s přáteli o PB. Totalita: Už rozhovor o víře byl určitou formou značného vyznání a svědectví. Dnes je náboženství stále víc chápáno jako ryze osobní a soukromá záležitost.
c)
Mnohdy se vyhneme rozhovoru o víře, když náhodou začne někdo jiný. Zdá se nám to při nejmenším zbytečné, abychom o tom mluvili. Kdo chce něco o církvi a víře vědět, ať si přijde přece do kostela.
d)
Město. Panelák. Pracoviště. Lidé ani nevědí, že někdo v neděli chodí do kostela. Anonymita víry ve městě. Dříve by rádi někteří věděli, co já to dělám v neděli. Hlavně dopoledne. Dnes je to některým upřímně jedno. Jiným je to zase srdečně fuk. Nebo naopak.
1.
Jinak je tomu stále na venkově, na vesnici, v malém městě. Ví se, kdo chodí do kostela.
2.
Jakési minimální svědectví víry už jen pouhým chozením do kostela.
e)
Vyznávání mezi bratry a sestrami v církvi. Ne ve světě. Oprávněný podnět nejen k přemýšlení nebo k zamyšlení: Ať začne nejdřív doma a ve svém okolí.
f)
Vyznání. Velká slova. Praktický život a pomoc konkrétnímu člověku, to je také vyznání.
g)
Překážka misie. - Největší problém misie, vyznání: Církev. Není zázemí dobré, kvalitně pracující a fungující církve. Kam přivést lidi? Co v církvi uvidí? Nepřitažlivé prostředí. Parta přitáhne jen některé.
14)
Horlivost.
a)
Farizeů.
b)
Světská. Pohanská.
15)
Moudrost první církve, i když byla ještě mladá. Na základě mnohých zkušeností: Žádný novák nesmí být biskupem. Horlivost. Světská kariéra v církevním hávu. Prostor pro uplatnění se. Konkrétní problémy už v prvních sborech.
16)
Svědectví života jednoho charismaticky orientovaného bratra. Nikoli v dálných světa krajích, ale v Česku.
a)
Niterná osobní zbožnost. Mluvil jazyky. Glosolálie.
b)
Vzdělaný. Lidský a velmi laskavý pán. Pokorný. Měl porozumění pro člověka.
c)
Sociální pomoc mnoha lidem na okraji společnosti. Byli mu pak na pohřbu. Přišlo jich ku podivu a k překvapení mnohých několik desítek.
d)
Bohatý. Měl z čeho dávat.
17)
Víra se skutky. Mnozí nově na víru obrácení horlivci rádi užívají množství slov o víře. Je to ale přečasto víra bez skutků, ale s kariérou a se ziskem.
18)
Pohřeb člověka vydávajícího svědectví víry svým životem víc než jen slovy.
a)
Přišli prostí a nevýznamní lidé.
b)
Pohřeb nevýznamného faráře, který jenom konal poctivě svou farářskou práci.
1.
Přišla spousta prostých lidí. Dostavilo se však málo farářských kolegů.
2.
Ten obyčejný farář neudělal žádnou kariéru v církvi. Jen konal poctivě svou každodenní farářskou práci.
19)
Moderní saul. člověk ze světa. Obrácení: co by dělal.
a)
Mohl by označit dosavadní křesťanskou církev za tradiční. Tradiční věřící jsou málo zbožní. Zvykoví křesťané.
b)
Mistrovat apoštoly. Dělají to špatně a jako profesi.
c)
Ostatní křesťané. Malá horlivost víry.
d)
Prověřování víry těch tradičních.
1.
Zda věří v osobního spasitele. Zda jsou pokřtěni Duchem svatým. Zda mluví jazykem. Zda mají dar uzdravování nebo aspoň proroctví.
2.
Ti tradiční křesťané prý mají malou víru, a to přesto, že vytrvali ve víře po desetiletí, i v době totality, že obětavě udržovali a podporovali církev, aby mohla existovat a aby se evangelium mohlo dostat i k těm kritizujícím horlivcům.
e)
Převzít otěže vedení sboru a církve. Do popředí postrčit jen vlastní skupinu. Ty dosavadní vystrčit a ponechat je jen jako platiče a objekt misijního zpracovávání a předělávání jejich víry.
f)
Založit aspoň vlastní skupinku s lepší zbožností a s mluvením jazyky.
g)
Uchytit kontakty s cizinou. Něco z toho mít. Jezdit, brát.
h)
Světská ohebnost. Proplout.
1.
Křesťan bez potíží v životě a s materielním zabezpečením a celkovým úspěchem v životě má přece Boží požehnání.
2.
Kdo má nějaké potíže, např. I v oblasti zdravotní, ten je dozajista málo věřící. Vyznává a věří jen tradičně. Kdyby dobře a správně věřil, byl by už jistě uzdraven.
i)
Netolerantnost k jinak smýšlejícím. Netolerantnost ve vlastním sboru, ve vlastní církvi vůči jinak smýšlejícím.
j)
Otázka tzv. Ekumenismu.
1.
Plná pusa jednoty v Duchu svatém. Ale ku podivu bez VP. Tu raději společně moc nedělat. O ožehavých věcech se raději moc nemluví.
2.
Katolíci: mají pevnou linii a autoritu církve. U nich se nadměrně extrémně aktivní a sebeprosazující se obrácený Saul tak snadno neprosadí jako u evangelíků.
3.
Charismatické proudy oživení vlastní (katolické) církve jsou dobře zvládnuty v širokém řečišti vnitřního ekumenismu katolické církve. Mnohé se děje mlčky nebo s mlčenlivým požehnáním nejvyšších míst. Ale vše se obezřetně kormidluje patřičným směrem.
4.
Vedle bohatých historických zkušeností, z nichž se katolíci na rozdíl od evangelíků více poučili, mají katolíci i nezměrnou trpělivost trvající nejen po léta či desetiletí, ale i po celé generace.
5- Inu, dobrý katolík myslí vždy na dobro své církve. Evangelík vposledu vždy myslí na své vlastní dobro. Proto dobrý evangelík využije a obětuje pro své vlastní dobro, užitek a zisk i dobro své vlastní jinak milované církve.
5.
Jsou ovšem pochopitelně i zářné výjimky.
k)
V osmdesátých letech se rychlokvaška víry okamžitě rozhodl studovat teologii.
1.
Netajil se tím, že bude v církvi pracovat jako farář. Hned od začátku se dotyčný poctivě přiznával ke svému názoru, že bude odmítat křtít děti.
2.
Zavede i některé nové pořádky, které by odpovídaly správnému pochopení Písma podle jeho názoru.
3.
Staršovstvo jeho sboru mu přesto dalo doporučení ke studiu teologie.
4.
Olymp ho přijal do seznamu bohoslovců, s nimiž se počítá pro církevní práci. Ani zde se netajil svými některými názory o křtu a dalšími jinačími pohledy.
5.
Bohoslovecká fakulta má pochopitelně zájem na co největším počtu studentů. Nechce si to s nikým rozházet. Proto učí a učí, ale nezaujme žádné zásadní stanovisko ani zde. Proč také. Jedná se o odbornou platformu, nikoli o oblast církevní praxe.
6.
Studium nadějného přeaktivního bohoslovce s různými vidinami a viděními a s horlivostí až na půdu něco stálo babičky dole. Vystudoval. Nastoupil na sbor. Dlouho se tam ale moc neohřál.
7.
Nechtěl se moc potit na sboru tam, kde zájem o křest dětí byl menší než minimální. Odešel z církevní služby a přímo i z církve do pro něj lepšího prostředí lepší církve.
l)
Zájem jiného horlivce v církevní práci se koncentroval na Prahu. Proč se namáhat někde v zapadákově, kde nejsou žádné obecné impulzy a i ta zbožnost je tam tak starobylá a tradiční? V Praze je mimo jiné možnost kontaktů s cizinci a cizinou.
1.
Duch svatý mne chce mít právě zde. Navíc nemohu přece jinde dýchat než v pražském vzduchu.
2.
Saul šel naopak po svém uvěření do zapadákova do Tarsu, pak do Antiochie. Možná si odskočil a pobyl pár let i někde v Arábii.
3.
Saul se dlouho učil a připravoval. Nejdřív se osvědčil, a pak byl pozván k náročnější práci. První církev nepodceňovala přípravu, a tak se mohl Pavel rozvinout v největšího misionáře. Není dobré přeskakovat dobu zrání víry.
m)
Točit sborem a zbožností církve. Proti tradičním křesťanům proklamuje moderní Saul: Já, my, jsme ti praví. Někdejší světská horlivost, dryáčnictví a kariérismus jsou pokřtěny. Mají tedy křesťanský háv.
1.
V beránčím rouše je hltavý světský vlk, který se bezohledně a bezostyšně pustí do mírných tradičních beránků, kteří jsou tak naivní, že si ani představit nedovedou, že by se k nim někdo takto mohl vetřít a takto hanebně by se mohl chovat.
2.
O tom se už píše v epištolách v NZ. Jde o časté problémy sborů z pohanů.
n)
My nejlépe rozumíme bibli. Farář a tradiční křesťané ničemu nerozumí. My jsme objevili bibli a pravou zbožnost.
o)
Snížená autorita farářů u evangelíků. Nahrává to moderním nově na víru obráceným Saulům. U katolíků zůstává autorita kněze.
20)
Pubertální nemoci víry u dnešních nově na víru obrácených Saulů.
a)
Rychlokvašky.
b)
Fylogenese a ontogenese.
1.
Jednotlivec ve zrychlení prodělává vývoj celého kmene, rodu, skupiny. Prakticky proběhne celý dvoutisíciletý vývoj církve. Většinu údobí samozřejmě suverénně přeskočí.
2.
Dospěje k závěru, že dějiny křesťanství začínají div ne až jeho obrácením.
21)
Moudrost první církve.
a)
Zkušenosti vlastní.
b)
Zkušenosti Izraele. Poučení: Nově na víru obrácený zapadne plně až ve třetí nebo čtvrté generaci.
c)
Víru nového příchozího je třeba ověřit. Musí se osvědčit. Pak teprve lze uvažovat o vyšší nebo vůbec nějaké funkci.
d)
Riziko chvilkového nadšenectví. Pavel s tím později zápasil v Korintě, ve sboru z pohanů. Pohanská horlivost v křesťanském kabátě. 1 Korintským 12.
22)
Zkušenost ČCE.
a)
Svého času se někteří jaksi malinko tak trochu omlouvali, ale bez jakéhokoli náznaku pokání. Že se před několika lety mýlili. Něco totiž vyšlo jinak. Teď ale mají vyšší poznání než tehdy.
b)
Ale tehdy svými řečmi o pravém a plném poznání mátli a zmátli mnohé.
c)
Pěkně, i když opatrně, dovedou přiznat omyl, chybu. Pokora, ne neomylnost. Opět to u některých nemyslivců zabírá.
d)
Tehdy svými názory odradili mnohé. Mnohým zavřeli cestu k JK. Mnohé nelze už třeba ani napravit. Odrazení mají většinou cestu k JK a do církve těžší. Všelijaké zkušenosti se způsobem práce církve může mnohé imunisovat vůči církvi i vůči JK.
e)
Nevyzrálá víra.
1.
Na zrání potřebuje víra svůj čas. Růst víry. Dítě roste, zraje. Rostlina roste. Nelze vše uspěchat, urychlit. Zrychlení růstu víry s sebou nese rizika. Až vyzrálá víra nepodlehne svodům a pokušením.
2.
Nápory větrů módní teologie a módních duchovních proudů.
f)
Misijní svědectví. Nelze říkat dnes tak a zítra onak. Solidní nabídka. Růst víry, to ano. Ale mít jasno od začátku v základech. Když jdeme svědčit o své víře jiným, je třeba mít sám jasno v základech.
g)
Poctivá příprava na svědectví a na misii. Nepodceňovat přípravu. Zapojit se do práce církve. Konkrétní sbor. Každodenní činnost a práce. Ne jen mluvení. Vzdělávat se ve víře. Celkově všeobecně dobře vzdělaný Saul se musel vzdělávat ještě dlouhá léta.
1.
Jednoročáci by hned po uvěření chtěli svědčit a poučovat jiné.
2.
Chybí dlouholeté zkušenosti víry. Jde o věrohodnost. Zkušenosti víry se získávají v praxi života konkrétního sboru.
3.
Poučování z bible. Jednostranná sečtělost s klapkami na očích je záludně nebezpečná. Vejce chce být někdy moudřejší než slepice. Kuře rádo poučuje slepici.
4.
Růst víry. Ke zralosti. Ujasňovat si základní otázky. Kdo nehoří, nezapálí jiné. Nestačí jen lidské nadšenectví. Jde o oheň Ducha svatého, ne o lidské nadšení.
h)
Otevřenost. Poučit se ve věcech víry.
1.
Písmo.
2.
Sbor. Církevní společenství.
3.
Tradice církve. Dějiny.
4.
Kdo si pořád neví rady sám se sebou v otázkách víry, ať počká se svědectvím a s misií. Svědectví má být odpovědné, jasné, zralé. Ne jako třtina větrem se klátící. Víme přece, komu jsme uvěřili.
5.
Nevěrohodné svědectví: Hned tak, hned onak. Pořád změna. Svědectví je založeno na pravdách Písma, na JK. Ne na naší okamžité zkušenosti a náladě víry.
6.
Objektivní pravda evangelia a osobní řivlastnění si jí. - Určité věci víry platí objektivně bez ohledu na naši zkušenost víry. Např.: Oběť JK, vzkříšení JK. My si to můžeme jen osobně přivlastnit. Zažití věcí víry pro sebe. Zrání víry.
7.
Promyšlenost víry. Pavlovy epištoly mají linii, koncepci. Na základě bohatých zkušeností. Rychlokvašci ve víře jsou kuřata, která si myslí, že spolkla všechnu moudrost světa i ducha. Otázkou je, jakého či kterého ducha.
23)
Pokání. - I za to, co člověk udělal špatně i ve víře a v misii. Koho člověk odradil svou nešikovností nebo nedostatečnou, odfláknutou přípravou. Odpovědnost i za chyby a nedostatky při svědectví a misii.
24)
Jeden kazatel tzv. Uzdravil nemocnou dívku. Prohlásil jí i o ní, že je už zdravá. Má prý o tom všude svědčit. Má svědčit o PJK. Ten jí pomůže i dál. Svědčila celá rozzářená v autobuse. Přestala jíst léky.
Dostala se opět na psychiatrii. Lidé z rodiny říkali: To má z kostela. Oprávněně to říkali a ještě oprávněněji se rozčilovali. Dokonce i nespolečensky hrubě: Nakopat někomu někam.
25)
Po celý život měl Saul výčitky svědomí vůči jeruzalemskému sboru.
a)
Vědomí dluhu. Sbírky na Jeruzalem. Rozjel, začal tvrdé pronásledování, které ovšem pokračovalo i po něm. Zdecimovaný sbor.
b)
Před Římany odešla (za židovské války (66-70) už jen hrstka křesťanů z Jeruzalema.
25)
Text. Vděčnost za život z Boží milosti.
a)
Saul nalezl smysl života.
b)
Boží milost není nadarmo. Celý zbývající život pracoval, aby odčinil své viny vůči křesťanům v Jeruzalemě.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.