58. JK se modlí za své věrné. Jan 17.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

1
Janova 2,1:
Máme přímluvce u Otce. JK je spravedlivý přímluvce.

Čtení:

Jan 17,1-26. Celé.
1
Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,
2
Stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
3
A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
4
Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.
5
A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
6
Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
7
Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
8
Neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
9
Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
10
A všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.
11
Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
12
Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.
13
Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
14
Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
15
Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
16
Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
17
Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
18
Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
19
Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni.
20
Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;
21
Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
22
Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno -
23
Já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
24
Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.
25
Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal.
26
Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."

Postup:

1)
Úkol nejvyššího kněze v Izraeli:
a)
Též přímluvné modlitby za všechen lid. JK je nejvyšší kněz. Přimlouvá se za nás u Boha v nebesích.
b)
Jan 17. Modlitba JK za své vyznavače. Před odchodem z tohoto světa. Před Smrtí. Myslí na druhé. Odpovědnost.
2)
Osnova. Podle textu.
3)
JK prosí za své učedníky, kteří v něj teprve uvěří.
4)
Jednota. Aby všichni jedno byli. Bez rozdílu původu. Židé. Pohané. Různé národy.
5)
Lid zvláštní. Ve světě, ale ne ze světa.
6)
Syn zatracení. Jidáš.

Poznámky:

1)
Přímluvná modlitba. Proč? PB přece všechno ví.
a)
Známý lidé. Dají doporučení. Přímluva. Upozornit na předmět či člověka zájmu.
b)
Protekce. Popostrčit.
c)
Ručitel. Kmotr. Zaručit se.
a)
Někdo o nás ví. Stojíme mu za přímluvu.
b)
JK se přimlouvá za nás. My za někoho. Máme známého hodně nahoře.
2)
Zapomenutí lidé. Nikdo na ně nepomyslí. Někdo o nás stojí. Stojíme někomu za to, aby se o nás zmínil na modlitbách. Udělá si čas a jmenuje nás při modlitbách. Stojíme někomu za zmínku aspoň při modlitbách.
3)
Osamělí, opuštění lidé. Nikdo se za ně nemodlí. Obecné modlitby v kostele: za všechny osamocené. Horší varianta: A prosíme za všechny ostatní.
4)
Někdo si nepřeje, aby se za něj někdo konkrétní modlil. Je třeba to respektovat?
Poznámka: Třeba nestojíme o něčí modlitby.
5)
Modlitba má být začátek dalšího vztahu.
a)
Za někoho se modlím. Navštívit ho. Bylo by to moc pohodlné se jen v teplíčku za něj občas pomodlit. Upozornit na někoho u lidí, u Boha. Význam veřejných, společných modliteb. Aby lidé o sobě věděli.
b)
Upozornění. Společenství církve, sboru. Roste odpovědnost za toho, na koho se myslí při modlitbách. Kéž by to bylo takto ideální. Uvědomit si vztah ke druhému.
6)
Nestojím o tvoje modlitby za mne, protože nemáš čas mne navštívit nebo mi pomoci.
7)
Nezůstat u obecnosti modlitby. Konkrétnost. Uvědomit si, co druhý potřebuje. Jaká konkrétní forma vztahu k němu a pomoci je možná a nutná.
8)
JK se modlí před smrtí. Nemyslí především na sebe. Myslí na své, kdo v něj věří. Blízcí. Společenství. Pohled obrácen na věrné. Umírá za nás. Má nás na zřeteli.
9)
JK: Vykonal jsem dílo, které jsi mi svěřil. Kéž bychom to mohli říci PB i my.
10)
Křesťan je ve světě, ale ne ze světa. Přečuhuje. Nezapadá. Nepřizpůsobuje se. Změna mysli. Jinakost způsobu jednání. Přístup k věcem.
11)
Jednota církve.
a)
Misijní prvek. Kde jsou lidé jednotní. To přesvědčuje, zaujme, strhává. Doklad evangelia, víry v praxi.
b)
Bořiči jednoty: Fakticky vystupují proti Duchu svatému.
c)
Údiv lidí kolem církve: Vnitřní i vnější jednota v církvi. Mnohdy přesto, že velmi silně proniká lidská člověčina. Poznámka: Může být pochopitelně i člověčina nelidská.
d)
Nejednota ve světě: Svět. Rodina. Dva lidé vedle sebe.
e)
Zápas církve v dějinách. Úsilí o jednotu. Tříštění. Je to proti duchu JK. Společný pohled k JK. Nejednota církve je dokladem, že víra, evangelium nevítězí na 100 procent.
12)
Skupina hudebníků.
a)
Harmonie. Orchestr. Kapela.
b)
Disharmonie. Ale poctivé úsilí hrát dobře. Neumělost. Nesehranost. Ale poctivý zápas, úsilí. Snaha.
c)
Disharmonie naschvál. Touha vyniknout sám. Přehlušit druhé. Ukázat se. Vystrčit druhého. Zakřiknout ostatní. Přehlušit jiné.
13)
V orchestru si nelze představit, že by si každý šmidlal po svém. Dirigent. Nutno poslechnout. Nebo nemůže existovat hudební skupina jako hudební těleso. Leda by to byla originálně specifická hudební skupina vybočující ve všem možném.
14)
Konkrétnost.
a)
JK nejprve prosí za své učedníky. Pak se kruh zvětšuje. Kdo skrze ně uvěří. Ne ale rozevlátá bezbřehá jen slovní láska. Příliš dokořán otevřená náruč s sebou nese risiko: nikdo v ní konkrétně pak nezůstane.
b)
My. Máme vlastní konkrétní sbor. Nerozmáchnout se moc a nadmíru. Když je člověk tak říkajíc všude, pak není pořádně nikde. Využívá některého konkrétního zázemí a tváří se, že mu není moc dobré, dost dobré.
c)
Přelétavá duchovní včelka si poletuje sem a tam, mezi sbory, církvemi, spirituálními komunitami a různými společenstvími. Sbírá jenom smetanu.
15)
Kvalitativní rozdíl.
a)
Přímluvná modlitba JK.
b)
Naše přímluvné modlitby.
c)
Nepodceňovat ani své modlitby. Mají svůj význam a svou cenu a důležitost.
1.
Rozdíl: co udělal JK pro nás. JK se za nás modlil.
2.
My: co děláme pro ty, za něž se modlíme.
16)
Poslání života. JK naplnil Boží vůli. Jak my naplníme Boží vůli. My. Konáme své dílo. Jde o zaměření života. Aspoň trochu máme konat své životní poslání a poslání víry.
17)
JK neprosí, aby věrní byli vzati ze světa. Prosí: Zachovat od ďábla.
a)
Dialektika: Křesťan je ve světě, ale není cele ve světě. Křesťan je ve světě, ale není ze světa.
b)
Když je křesťan příliš moc jen ve světě a ztrácí horizont nad sebou, je to doklad, že ďábel je úspěšný. Dostane pekelné prémie.
c)
Není důvod, aby křesťan byl příliš milosrdný vůči ďáblu a umožňoval mu pekelné prémie.
18)
Text.
a)
JK je spravedlivý. Nejlepší přímluvce. Nemá máslo na hlavě. Osobnost přímluvce rozhoduje. Kdo se přimlouvá, zaručuje. Osobní kvality. Důvěryhodnost. Postavení. Funkce. Známý. Příbuzný.
b)
Když se za nás bude přimlouvat pán, má to větší váhu, než když se za nás bude přimlouvat kmán.
19)
Svatý Bůh. Člověk je posvěcený. Směrem ke svatému Bohu. Ne svatouškovství. Doptávat se na Boží vůli.
20)
Odpovědnost za druhé. JK ho miluje. I za něj položil svůj život. My: Jak máme druhého rádi? Snad víc než jen přímluvná modlitba. Ale začít u té modlitby může být prvním krůčkem. Je samozřejmé, že ani malé děcko ve víře nemůže skončit u prvního kroku.
21)
Orchestr. Jediná hlava. Dirigent. JK. Respektovat ho. V mnohohlase si leckdo třeba potichu chce šmidlat nebo bručet či mručet nebo brumlat po svém.
22)
Jednota. Podmínka. Bůh a JK. My s Bohem a mezi sebou. Misijní základna. Kde jde o misii, tam je třeba začít u jednoty. Zatím aspoň u vnitřní.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.