55. Daň a největší přikázání. Matouš 22.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Skutky 5,29:
Více sluší poslouchati Boha než lidi.

Čtení:

Marek 12,13-17. Spor o daň císaři. Marek 12,28-34. Největší přikázání. Matouš 22,15-22. Spor o daň císaři. Matouš 22,34-40. Největší přikázání.
Marek 12.
28
Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
29
Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
30
Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly'!
31
Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není."
32
I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
33
A milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."
34
Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

Osnova:

1)
Poslední dny života JK. Shrnutí jeho učení a konání. 3 rokypůsobil v Izraeli, především v Galileji.
2)
Chmury kolem JK.
a)
Mraky se stahují. Nepřátelé mají snahu zbavit se JK. Ježíš je mnohým více než jen nepříjemný. Kázal SB. Obviňovalo to mnohé a příliš vlivné a mocné. Ježíš se stal prostě nepohodlným.
b)
Skupiny v Izraeli: Synedrium. Saduceové. Farizeové. Zákoníci. Esenci. Herodiáni. Zéloti.
3)
Pravdivost JK. To mu nepřátelé neupírají. Naopak: zmiňují jeho pravdivost, aby ho přiměli odpovědět na tvrdo, resp. Na chytlavé, prohnané a rafinované ožehavé otázky. Lišácky tlačí Ježíše, aby odpověděl tak říkajíc bez ohledu na lidi.
4)
Záludná, úskočná otázka. Ne upřímné hledání. JK to prokoukl. Odpověděl pravdivě, jak si přáli: Pokrytci.
My. Co by JK řekl nám?
a)
Pokrytci: v srdci. Navenek se jeví třeba naleštěná zbožná fazóna.
b)
Upřímné hledání. Lidská slabost ovšem mnohé nezvládá.
5)
Daň. Nikdo nechce zbytečně platit, pokud to není nezbytně nutné.
a)
Plnit sisvé povinnosti vůči státu i Bohu. Uvědomit si spíše povinnosti vůči Bohu. Vůči světua státu je dobře známe. Krom toho má finanční úřad nástroje, jak na obyčejného člověka dole došlápnout, aby neopomněl zaplatit, co má, co je mu předepsáno.
b)
Máme ale povinnosti i vůči Bohu. PB se k tomu na zemi vyjadřuje zatím jen svým slovem. Až na konci to každému spočítá i s úroky. Kéž bychom nemuseli platit velké penále.
c)
Každý člověk je pod Boží pravomocí. I pohan, i nevěřící. I ten, kdo neuznává PB jako nejvyšší a poslední autoritu. Finančnímu úřadu musí člověk také platit, ať si o něm myslí, co chce.
d)
Zamyslet se ale spíš nad sebou. Pravdivost řeči JK.
6)
Největší přikázání. Zdánlivě nezáludná otázka, kterou nepřátelé položili JK. Vyzvednutí jednoho přikázání může být vykládáno při troše zlé vůle jako snížení druhého, jiného přikázání. Když se to nějak zafíruje, je z toho ukamenování.
7)
Milovat Boha nade vše a bližního jako sebe.
a)
Boha. Roli hraje: Rozum. Cit. Vůle. Celá bytost. Milovat Boha celou bytostí.
b)
Bližní. Milovat ho víc než sebe? Neřešme zbytečně takové nadbytečné otázky. Stačí, když budeme mít druhého rádi jako sebe.
1.
Jednorázové hrdinství. Zůstat u každodenní praxe života. Jsou ovšem případy, kdy např. Matka obětuje svůj život pro dítě. Dá všanc svůj život, aby zachránila život dítěte.
2.
V případě ohrožení života současně dítěte i matky před porodem dává evangelická etika přednost životu matky, pokud může přežít jen jeden.

Postup:

1)
Kontext.
a)
Nástrahy nepřátel kolem JK. Před velikonocemi. Vystupňovaná situace kolem JK před velikonocemi. Zvláště to barvitě popisuje evangelista Jan. Kolem JK se pohybují všelijací lidé. Provokatéři. Nástrahy. Špiclové. Agitátoři.
b)
Snaha obžalovat JK. Záludné otázky. Zbožní nepřátelé: Zákoníci, farizeové, saduceové, herodiáni. Protichůdné skupiny. Sočily na sebe. Ku podivu, proti JK se překvapivě spojují.
2)
Daň. Nikdo ji rád neplatí. Nikomu se nechce platit. Navíc: Nenávidění Římané. Okupanti. Zesíleno.
a)
Daňové úniky. Hledaly se i tehdy různé cesty.
b)
Daň z hlavy. Za to, že člověk existuje.
c)
Další daně: z majetku. Daň z přidané hodnoty. Různé formy pro bezpracný nebo méně pracný zisk pro stát.
d)
Poplatky. Mýto.
Komplikovaná situace JK:
a)
Nabádat k placení daně. Poštve si proti sobě lid. Daň Římanům byla všeobecně chápána jako nutné zlo.
b)
Neplatit. Buřič. Nepřátelé se nebudou štítit JK udat Římanům jako podněcovatele nepřátelských nálad proti Římanům.
3)
Tóra.
a)
Bylo nutno zachovávat všechna přikázání. Vyzdvihovat nadmíru jen některé: možnost při troše zlé vůle obvinit, že podceňuje další, ostatní. Zvláště, když bude možno říci, že některé je ještě důležitější. Obvinit z neúcty k jiným přikázáním.
b)
Neúcta k zákonu Mojžíšovu byla nejtěžším proviněním. Náboženské provinění. Jenže s nepříjemnými důsledky. Mohlo to končit až i ukamenováním. Poznámka: Štěpán byl ukamenován.
4)
Pokušitelské otázky nepřátel. Ne upřímná snaha poučit se, dovědět se něco nového. Ne společné hledání. Záludnost. Nepřátelství z toho čiší a vystrkuje rohy.
5)
Farizeové a herodiáni. Antipody. Spojili se. Nepochopitelná (nebo právě pochopitelná?) nenávist proti JK. Snaha zničit JK. Udat okupačním úřadům. Zdiskreditovat JK u lidí.
6)
Lichotka na začátku.
a)
Smyčka. Aby JK nemohl uhnout. Zavazují ho mluvit pravdu, aby se uřekl. Mistře, víme, že mluvíš vždycky pravdu. Hlásáš SB bez ohledu na lidi. Máme platit daň císaři nebo nemáme neplatit?
b)
JK znal jejich záludnost. Co mne pokoušíte? Pokrytci. Velmi ostré slovo. JK si nebral servítky. Chtěli po něm, aby řekl pravdu, tak začal u nich. JK nezůstal dlužen věcnou odpověď, i když to tazatelé měli s hodnotícím komentářem o nich.
c)
Ukažte mi peníz daně. Peníz, kterým se platila daň. Na minci byl obraz a jméno císaře. Platilo se v římské měně. JK: Dávejte císaři, co je císařovo. Co je Božího, to dávejte Bohu.
7)
Nešlo na to nic namítat. Nepřátelé odešli s nepořízenou.
8)
Jindy. Za JK přišel zákoník: Které je největší přikázání v zákoně? JK: Milovat Boha nade vše. Z celého srdce, ze vší duše, ze vší mysli, ze vší síly. Milovat bližního svého jako sebe samého. V tom je shrnutí zákona a proroků. Stručnost a výstižnost.
9)
Shrnutí.
a)
Odpověď o dani. Plnit své povinnosti vůči státu, aniž při tom zanedbáváme své povinnosti vůči Bohu.
b)
Podvojné přikázání lásky. Největší přikázání.
1.
Smysl Desatera. 1-4 přikázání: vztah k Bohu. 5-10 přikázání: vztah k bližním.
2.
Velikost a vzácnost Božího zákona. Pojmy: větší, menší. To všecko je jen relativní. JK shrnuje, neprovádí výběr, selekci.

Poznámky:

1)
Milovat Boha nade vše. Roli hraje: Srdce. Duše. Mysl. Síla. Rozum: srdce, mysl. Vůle: síla. Celá bytost: duše. Cit: srdce.
2)
Spojení farizeů a herodiánů.
a)
Podobně později: Pilát a Herodes. Spřátelili se. JK byl pro ně jen kopací balon, který si překopávali.
b)
Ne smíření v Kristu, ale proti JK. Nenávist. Spojení hříšné. Pro zlé. Proti dobrému.
c)
Spojení zlých ke zlému. častější případy v dějinách a v životě.
3)
Odpověď JK. Úměrná situaci.
a)
Chytit JK do sítě lidské vychytralosti. Záludnost. Snaha zničit JK. Hozená smyčka. Ježíš se z toho dokázal dostat, vymotat.
b)
Nikoli upřímně míněná otázka hledajících.
c)
Pravdivost JK zaostřená přímo na tazatele. Co mne pokoušíte, pokrytci.
4)
My. Jaké otázky klademe vůči bibli a JK.
a)
Píseň: Antwort an jede Frage gibt uns dein Wort. Otázky: Zvídavé. Zvědavé. Hledající. Vážné. Šťouravé. Upřímný zájem poznat něco o svém životě. Vyvolat posměch. Zlehčit.
b)
Upřímné hledání nebo snaha: sám se nějak ospravedlnit. Ukázat, že jsem chytřejší než bible.
c)
Podle názoru mnohých je bible stará a nemoderní kniha. Jsou v ní ale zachyceny zkušenosti lidí po tisíciletí.
5)
Text. Více sluší poslouchat Boha než lidi.
a)
Kontext: Petr stojí před židovskou radou. Dostal zákaz kázat, uzdravovat, pomáhat lidem ve jménu JK.
b)
Husité. 1. Pražský artikul. Svobodné hlásání SB.
c)
Situace: Výjimečné. Mezné. Krajní. Vyostřené. Mimořádné osvědčení věrnosti víry v JK.
d)
Nemusí to v životě vůbec přijít, ale může. Člověk to nemusí a snad ani nemá vyhledávat. Stačí, když to na člověka dopadne. Vyznavačské situace. člověk se může do nich dostat, ani neví jak a proč. Bez svého úmyslu a záměru.
e)
Vyznavačské situace. Ne vždy jde o život a smrt. Posměch. Praktické životní postoje. Slova, postoje, skutky. Člověk něco udělá a nebo neudělá. Rozhodování na základě víry.
f)
Člověk něco drží. Není rozviklaný jako korouhvička klátící se podle závanu větru. Pevný názor na věci. Ne sulcovitá rozbředlost. Ne omáčka nebo bahno převalující se podle výhodnosti.
g)
Vyznavačský postoj člověka může ovlivnit jeho postavení, kariéru, vliv, peněženku. A nejen za totality.
6)
Krásná slova o hrdinství v mezných situacích.
a)
Romanopisci o tom píší, aby si vydělali na chleba. Zachycují příkladné skutečnosti.
b)
Je třeba si vážit, když lidé dovedou a dokáží pro druhého nebo pro určitou velikou a vznešenou věc udělat a vykonat něco velikého a mimořádného.
c)
Konkrétní, běžné, všední lapálie života. Věrnost ve všedních dnech. Tolikrát selháváme. Uvědomujeme si to i neuvědomujeme. Víme to i nevíme. Stydíme se za to i omlouváme se.
7)
Láska k Bohu nade všecko.
a)
Mezné situace, kdy se to zřetelněji projeví. Viditelnější případy. Doby pronásledování nebo jiných těžkostí kvůli víře. První křesťané byli pronásledováni až do roku 313. Předtoleranční evangelíci v době temna.
b)
Vytrvalost víry církve a jednotlivců v době reálného socialismu.
8)
Milovat bližního jako sebe.
a)
Velmi pofiderní výklad: co nejvíc dbát na sebe, na své tělesné dobré. Životospráva. Pak dát pár korun na hladovějící ve světě. Cynismus jako hrom.
b)
Dobré duchovně, duševně, kulturně. Duchovní hygiena. Plnost života. Pohoda těla i ducha. Nadstavbová nebo doplňková spiritualita. Kultivovaný konsum stoicko-epikurejského typu. Totéž přát jiným.
c)
Materielní základna je k životu nutná. Co když ale druhý má víc a lepší předpoklady a možnosti než já? Chudý má vylepšovat již dobrou např. Duchovní pohodu boháče, který se o chudáka nezajímá?
1.
Jak by měl Lazar na smetišti milovat jako sebe samého necitelného a nemilosrdného boháče? Pokud by Lazar přál boháčovi totéž, co má a prožívá (musí prožívat) on sám na smetišti, mohli by to mnozí považovat a pokládat za nehorázný cynismus.
2.
Málokoho však napadne, že ten boháč nemiluje Lazara ani za mák. V tom ovšem většinou nikdo nebude vidět nějakou nehoráznost nebo cynismus.
d)
Sociální akcent.
1.
Církev mluví velmi často velmi nekonkrétně o lásce k bližnímu. Nedotahuje to do konkrétních situací.
2.
Jako sebe. Člověk může někdy sebe milovat maximálně až do možností své peněženky a vůbec i dalších možností života. PB některé miluje daleko víc než mne.
e)
Služba až do roztrhání těla a vyflusnutí duše. Sloužit a pomáhat těm, kdo mají víc a lepší možnosti v životě. Přispívat ze svého mála ještě těm, kdo mají daleko více? Odpověz, faráři.
f)
Služba až do roztrhání těla a vyflusnutí duše. Sloužit a pomáhat těm, kdo mají méně a horší možnosti života. Přispívat ze svého mála těm, kdo mají daleko méně? Jak daleko jít a zajít, aby člověk pak sám nezašel na úbytě. Odpověz, faráři.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.