49. Ježíšův vjezd Do Jeruzalema. Matouš 21.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Zachariáš 9,9:
Plésej velice, dcero Sionská. Radostně prokřikuj, dcero Jeruzalemská. Přichází k tobě tvůj král. Je to král spravedlivý, tichý, plný spasení, chudý. Přijíždí na oslu.

Čtení:

Marek 11,1-11. Matouš 21,1-9 (11). Lukáš 19,29-44. Jan 12,12-19.
Matouš 21.
1
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky
2
A řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3
A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: 'Pán je potřebuje.' A ten člověk je hned pošle."
4
To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
5
'Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.'
6
Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.
7
Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
8
A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu.
9
Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!"
10
Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?"
11
Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji."

Osnova 1:

1)
Kázání. Program. Výklad. Rozhovor. Promýšlení. Aktualisace. Aplikace.
2)
Vžít se do myšlení a čekání člověka tehdy a dnes.
3)
Čekání mesiáše je vlastní člověku každé doby. Tužby. Naděje. Plný život. Štěstí. Různé formy a podoby nadějí a čekání.
4)
Očekávání Mesiáše za JK. Vztah k velikonocům.
a)
Velekněz. Velekněžské slavnostní roucho představuje jeho úřední velekněžskou funkci. Římané si je pro jistotu vzali pod svou ochranu a propůjčovali je velekněžím na velikonoční svátky, ale se silným vojenským doprovodem do Jeruzalema.
b)
Král na koni. Politický mesiáš. Velkoříše Izraele. Davidovec. Juda Makabejský.
c)
Král na oslu. Pro chudé. Naděje chudých.
5)
JK šel cestou mesiáše na oslu. Zvyk tehdy. Tradice dnes. Výraz naděje, čekání, vyhlížení. Tradice je dobrá věc. Zachycuje způsob křesťanského života.
6)
Přijetí od lidí.
a)
Poutníci z Galileje.
b)
Jeruzalemští. Zmrazení. Nevole.
c)
Kněží. Synedrium. Nepřátelství.
d)
Invalidé. Jsou od JK uvedeni do chrámu. Tedy: Byli uzdraveni. Pomoc od JK. Jako handicapovaní do chrámu nesměli.
e)
Děti chválí JK. Žalm 8. Nic neznamenaly.
7)
My. Jak přijímáme JK? My se máme měnit k obrazu JK. Nebo to chceme naopak, měnit si JK ke svému obrazu?
8)
JK čistí chrám. Chce ale čistit i naše srdce a způsob našeho života.
9)
Text. Zachariáš 9,9.
a)
Zcela se nenaplnil při vjezdu JK do Jeruzalema. Plesají poutníci, nikoli Jeruzalem.
b)
V Jeruzalemě plesají ti, od kterých by se to nečekalo a na kterých nikomu nezáleželo. Invalidé. Děti.
c)
Text. Ne konstatování, že to tak bude. Zaslíbení. Výzva. Je tomu tak v průběhu dějin. My také můžeme vítat JK.
10)
Aforismy. Rozšířené po 17. Listopadu 89. I církev si na ně tehdy zvykla a bezmyšlenkovitě je opakovala. Dnes se na to mnozí už ani nedokáží rozpomenout.
a)
Král na oslu, ne na koni.
b)
Cesta na koni končí v paláci, cesta na oslu na kříži.
c)
Juda Makabejský začal svou kariéru na bojišti, JK ve chlévě.
d)
Ježíš, ne caesar. Tato slova vyslovil promyšleně TGM. Jeho epigoni tato velká slova občas opakují, ale nedomýšlejí. Co to znamená v praxi života: Kříž, ne palác. Ježíš stojí vždy contra Džingischán.
11)
Vjezd JK do Jeruzalema. Ne forum, náměstí, ale chrám. Tehdy centrum života. Vztah k Bohu.
12)
Aplikace: JK přijíždí k nám.
a)
Přijíždí do srdce člověka.
b)
Jaký Ježíš: Chudý. Spravedlivý. Spasení. Osel. Ne atraktivní, skvoucí. Žádná paráda. Prostota zjevu. Obyčejnost.

Osnova 2:

1)
Dva vjezdy do Jeruzalema.
a)
Juda Makabejský.
1.
Půl druha století před JK. Vítěz nad syrskými Řeky. Vydobyl Izraeli svobodu a národní nezávislost. Slavnostní průvod. Atraktivní podívaná. Juda byl vítán celým Jeruzalemem jako zachránce, spasitel.
2.
Přežívalo to stále ve vzpomínkách, resp. Ve vzpomínkových vyprávěnkách. Izraelci pod římskou nadvládou vzdychali při vzpomínce na svou slavnější minulost.
b)
JK. Jede stejnou cestou jako Juda Makabejský, od východu, od Olivové hory. Neatraktivní podívaná. Skoro směšné. Ježíš jede na oslu, ne v kočáře nebo na koni.
1.
Srovnej: Miguel de Cervantes: Don Quijotte. Sluha Sancho Pancha se rovněž pohybuje na oslu jako značně směšná figurka, obdobně jako jeho ne méně směšný pán.
2.
Ježíš je vítán galilejskými poutníky před Jeruzalemem.
3.
Jeruzalemští se pobouřili: kdo se to k nim takhle hrne. Pak mávli nad JK opovržlivě rukou: Inu, to je ten prorok z Galileje.
2)
Vítání. Dvoji přístup.
a)
Judu Makabejského vítá celý Jeruzalem.
b)
JK je vítán jen chudými Galilejci před Jeruzalemem. Jeruzalemští jím pohrdli. Byl pro ně málo.
3)
Zaslíbení proroka Zachariáše. Výzva. Rozkaz. Plésej. Raduj se. V případě JK se to nenaplnilo, aspoň ne u Jeruzalemských.
4)
Situace JK. 3 roky káže, uzdravuje, koná svou aktivní kazatelskou a prorockou činnost. Od počátku je trnem v oku zbožným nepřátelům, kteří by ho nejraději utopili na lžici vody.
a)
Ježíš je více než jen nepříjemný svou pravdivostí.
b)
Farizeové. Zákoníci. Herodiáni. Saduceové. Kněží. Synedrium, židovská rada. Ježíš odhaluje stíny a černotu v jejich na povrchu se přitažlivě lesknoucí zbožnosti.
c)
Od počátku se stahují kolem JK mraky, smyčky, sítě intrik. Před velikonocemi to vyvrcholilo. Ježíš ale přesto jde do Jeruzalema.
d)
Zbožní nepřátelé JK. Navenek se tváří super-zbožně. Uvnitř je však tma a prohnilost. Nedivíme se, že jim a o nich Ježíš říkal, že to jsou pokrytci.
e)
Chovají ve svých srdcích zášť vůči JK a přitom se navenek tváří zbožně a někdy dokonce JK lichotí, když ho chtějí polapit v řeči. Předestírají mu záludné otázky, aby se do nich chytil jako do nastražených sítí, aby se uřekl.
5)
Kde stojíme my.
a)
Mezi vítajícími a radostně jásajícími? Mezi těmi v Jeruzalemě, kteří s mírným nebo větším opovržením mávnou nad JK rukou, že je to jenom nějaký prorok kdesi ze zapadákova v Galileji?
b)
Vždyť jede na oslu, je pokorný a tichý, je celkově neatraktivní. Král musí být suverén a musí se to kolem něho jenom blýskat. Sice si na to od lidí vybere na daních, ale aspoň to fascinuje.
6)
Jistě chceme stát mezi vítajícími a slávu provolávajícími zástupy. Nepřeslechněme Zachariášovu výzvu k radostnosti a veselí z příchodu přicházejícího a přijíždějícího krále.
a)
Neurážejme se, že je to král tichý, pokorný, chudý, že jede na oslu. Ale je to král spravedlivý. Králové v kočáře a na koních jsou většinou na hony vzdáleni od spravedlnosti pro chudé a prosté lidi dole.
b)
Nebo je tomu tak trochu naopak? Ta spravedlnost je na hony vzdálena od nich? Jestli ano, tak proto, že takoví králové na koních se se spravedlností netouží a nehodlají příliš zkamarádit.

Postup:

1)
Chrám. Herodesův. Středisko náboženského života Izraele. Synedrium. Židovská rada. Bdí nad čistotou náboženského života.
a)
Činnost JK neunikala pozornosti zákoníků a farizeů. Stále je sledován, pozorován. Vytýkali mu některé výroky ohledně zákona Mojžíšova. Např.: Svěcení soboty.
b)
Nebezpečný novotář. Bludař. Snaha postavit ho před soud židovské rady. Cesta JK do Jeruzalema byla velkým nebezpečím.
2)
Betfage. U Olivové hory. Dva učedníci mají jít do městečka a přivést oslátko, na němž dosud nikdo neseděl. Mladý osel. Může být značně divoký, nezvyk nosit lidi. Ne zcela snadná jízda. Ryzost, čistota, pro Mesiáše.
a)
Podle zaslíbení proroka Zachariáše se každoročně udržoval zvyk před velikonocemi pro eventuelní příchod Mesiáše právě o těchto velikonocích. U příjezdové cesty do Jeruzalema od východu, od Olivové hory. Uvázaný mladý osel.
b)
Stará zbožná tradice u Židů. Tzv. Zvyk, tradice. Je možno to ale vydět i jinak: Vytrvalost, poslušnost, touha, očekávání, naděje. JK naplnil zvyk, tradici. Užil jí, využil ke své zvěsti. Tradice a zvyk může být nástrojem zvěsti.
3)
Učedníci mají přivést oslátko k JK.
a)
Kdyby někdo něco namítal, mají odpovědět: Pán je potřebuje. Pán, myslí se Mesiáš. JK se tak zřetelně přiznal k mesiášské tradici tohoto typu.
b)
Nebyla to jen tak neškodná jízda na oslu do Jeruzalema. Pobouření v Jeruzalemě je pochopitelné a vysvětlitelné. Rozuměli tomu prostí lidé i kněží. JK hodil fakticky rukavici.
4)
Učedníci splnili přání JK. JK jel na oslu do Jeruzalema. Ruch na cestě. Radost. Jásot prostých lidí, poutníků z Galileje. Demonstrace. Výraz nespokojenosti s něčím, co nebylo třeba výrazně formulováno.
a)
Kněží věděli a tušili, že to může být nespokojenost s nimi a že to může přerůst v politickou nespokojenost a bouře. Lidé přejdou od mesiáše na oslu k mesiáši na koni. Z pokojného mesiáše bude vzpoura, válka.
b)
Proto Později říká Kajfáš: Raději ať umře jeden člověk a ne lid. Ochrana lidu. Lišácky chce vycházet s Římany. Šlo i o jeho moc, postavení, majetky. Chytrý a prohnaný diplomat.
c)
Mesiášský pozdrav pro JK. Hosana. Ratolesti. Zástupy poutníků, ne lidé z Jeruzalema. Bylo to před Jeruzalemem, před hradbami. Hosana na výsostech. Davidovský Mesiáš. Ale na oslu.
d)
Poznámka: David se koní bál. Nejezdil na koni.
5)
Příjezd JK do Jeruzalema. Město se vzrušilo, pobouřilo. Kdo je to? Co si to dovoluje ten Niemand? Postoj proti JK. Odpověď, s ulehčením a pohrdáním: Je to jen ten Ježíš, prorok z Nazareta v Galileji.
6)
JK jde prvně do chrámu.
a)
Hrnou se k němu slepí a chromí. Ti k němu v Jeruzalemě šli. Zdraví Jeruzalemští ne. Poznámka: Jak šli? Asi s průvodci. Měli někoho ku pomoci. Ti nemohli do chrámu, museli zůstat před branou chrámového nádvoří.
b)
JK je uzdravil a umožnil jim vstup do chrámu. Přišli tam po prvé v životě. Invalidé v Izraeli do chrámu nesměli. Pod trestem smrti.
7)
Děti. Vítání JK v chrámě. Hosana synu Davidovu. Nerozuměly. Děti napodobují zástupy. Vyslovují pravdu mnohem větší než dovedou zatím pochopit.
8)
Přední kněží.
a)
Slyší, co volají děti. Jsou velmi rozezleni. Dotaz na JK. Nezmiňují zástupy poutníků.
b)
JK: copak jste nečetli v bibli, že i děti budou chválit Hospodina? Žalm 8. Z úst nemluvňátek bude hlásána Boží sláva. Inu, i jinak nežli jen slovy.
9)
Jk odešel z chrámu. Na noc šel zpět do Betanie. Mimo Hradby města, zavřený prostor. Tam to bylo pro JK bezpečnější.
a)
Hosana. Zachovej nás. Spas. Slavnost stánků. Slavnostní průvod. Slova určená Hospodinu. Později užíváno ve smyslu provolávání slávy.
b)
Mohl vzniknout dojem, že došlo k propojení velikonoc a slavnosti stánků.
10)
Vjezd na oslátku. Naplnění Zachariáš 9,9. Král pokoje. Tichý. Spravedlivý. Nevýbojný.
11)
Květná neděle. Palmarum. Připomíná to ty palmové ratolesti. V izraeli rozpuk jara. Velikonoce jako svátky jara.

Poznámky:

1)
Tradice čekání Mesiáše o velikonocích:
a)
Politický Mesiáš.
1.
Vázáno na velekněze. Na velekněžské roucho. Římané je uložili v Cesareji. Dodali je do Jeruzalema vždy na velikonoce i s legií vojska, pro všechny případy. Vojáci napochodovali do Jeruzalema.
2.
V Jeruzalemě bylo velmi mnoho poutníků. Kde je mnoho lidí, tam může snadno přeskočit jiskra, která by mohla zapálit vzpouru.
b)
Naděje prostých lidí. Zaslíbení u proroka Zachariáše. Osel býval podle starého a dávného zvyku uvazován u přístupové cesty do Jeruzalema od Betfage. Zdůrazňované hodnoty: Pokoj. Spravedlnost. Tichost. Spasení. Chudoba.
1.
Izaiáš 53: Boží služebník. Beránek Boží, který snímá hříchy světa.
2.
Zvyk trval desetiletí. Prázdný zvyk nebo trpělivost a vytrvalost? Čekání. Zvyk může být výrazem naděje. Jednou se ten zvyk naplnil.
3.
Příklad: Adventní věnce nad dveřmi domů. I lidé, kteří nevěří a možná ani nevědí, nemají tuchy, proč se ten věnec vlastně dává a co vlastně vyjadřuje. Jednou třeba promluví. Nebo to těmto lidem církev vhodně vysvětlí.
4.
Třeba se jejich děti jednou zeptají: Tak proč to před vánocemi děláme? Když nevíme proč, tak to nedělejme. Může to vést k zamyšlení. Aspoň k zamyšlení, třeba pro začátek.
2)
Cesta JK do Jeruzalema před velikonocemi: pomoc lidem. JK uzdravil víc lidí než za celé předchozí období. Pochopitelně, záleží na tom, jak a co počítáme.
3)
Vjezd JK do Jeruzalema, do našichsrdcí.
a)
Vítání. Galilejští poutníci. Otevřené srdce.
b)
Jeruzalemští jsou pohoršení a pobouřeni. JK je nepříjemný. Vyrušuje. Burcuje. Vyčistil chrám. Čistí naše srdce. Kupčení v chrámě: zisk, pohodlí lidí. JK čistí ze srdce to, co nám třeba vynáší a co je nám milé. Hřích je někdy milý.
4)
Příjezd JK do chrámu. Už prakticky bez povšimnutí. Vítání JK.
a)
Slabí. Slepí. Chromí. Naděje pro opomíjené. Potřebují pomoc. Možnost uzdravení. Izaiáš 53: Ováže rány poraněných, slabých. Potěší zkroušené.
b)
Děti. Nic neznamenaly. Chválí boha. Žalm 8. Z úst nemluvňátek, kojenců. Moudří dospělí mlčí nebo se zlobí.
5)
Vstup JK do našich srdcí. Co uděláme.
a)
Spontánní radost.
b)
Pohoršení. V lepším případě bychom chtěli ponechat staré a využívat nové. Doplněk. Spiritualita. Nadstavba. Duchovní nadstavba.
6)
Jak bychom se rozhodovali, kdyby:
a)
PJK by přišel k nám do domu jako chudý, potřebný pomoci.
b)
Do našeho sboru by přijel nějaký velký a věhlasný evangelista zvučného jména.
7)
Osel. Mladý. Nikdo na něm dosud neseděl.
a)
Právo prvního. Čestná výsada, postavení.
b)
Panenskost. Souvislost.
c)
Nezkrocený osel je prý o něco mírnější než nezkrocený kůň. Ale nechtěl bych sedět na takovém oslu jako první. Síla zvířete. Zkušenost jezdce je nutná. Platí vůle jezdce.
d)
Osel. Pomalé a tvrdohlavé zvíře. Žádná válečná kariéra se na něm nedá udělat. Tancuje. Směšná jízda. Miguel de Cervantes: Don Quijotte. Sluha Sancho pancha jel na oslu. Směšná figura.
8)
Asi 140 ante. Juda Makabejský. Slavnostní vjezd do Jeruzalema. Stejnou cestou jako JK o 170 let později. Sláva. Mesiáš. Zachránce. Samostatnost Izraele a vysvobození od Seleukovců. Vítěz nad Řeky.
a)
Národní hrdina, osvoboditel. Bojovník. Válečník. Jel cestou, po které podle tradice měl jet Mesiáš. Navázal na to. Vítěz na koni.
b)
Kontrast: Juda Makabejský a JK.
9)
Zbožná tradice. Osel proti koni. Ve stínu koně, lidské slávy.
10)
Tradice kněžská.
a)
Mesiáš vyrukuje o velikonocích. Velekněžské roucho. Římané zabavili velekněžské roucho a dovezli ho před velikonocemi z Caesareje i s kontingentem vojska.
b)
Obezřetnost, aby někoho nenapadlo využít svátků ke vzpouře a k národně osvobozeneckému boji.
11)
Sváření tradic. Sláva, tichost. Symbol: Kůň contra osel. Zvláštní důraz: Spravedlnost.
12)
Vtip. Papež je po prvé v Západním Německu. Zatarasená ulice. Plno lidí. Volání slávy. Ovace. Za chvíli měl přijet papež.
a)
K nervoznímu policistovi přišel JK: Myslím, že všichni čekají na mne. Tak mne pusťte, ať mne mohou vítat.
b)
Policista: Ježíši, teď tudy nemůžeš jít, ti lidé totiž čekají na tvého náměstka, který za chvíli přijede.
13)
Tzv. Politická angažovanost.
a)
Velká otázka. JK šel svou Vlastní cestou. Nepřiklonil se na žádnou stranu. Šlo mu totiž o člověka. Skupiny: Zéloti. Esenci. Farizeové. Saduceové. Herodiáni. JK neměl zázemí.
b)
Možný konec pro toho, kdo něco držel, zastával a hlásal: jedině kříž. Hosana, pak ukřižuj. Asi to nevolali titíž lidé. Jeruzalemští byli jiní než galilejští poutníci.
14)
Církev dnes.
a)
Není odvaha jít na kříž. Cesta kříže je jednoznačně odmítnuta všemi, i když ne slovně. Konzervativci. Tradiční. Civilní interpretace. Bývalá Nová orientace. Liberálové. Pietisté. Charizmatici.
1.
Přes všechny vzájemné rozdíly se v tom všichni mlčky shodnou. V různé podobě se hlásá teologie úspěchu, gloriae, prosperity.
2.
Etablovaná církev. O kříži se raději nemluví. Kříž je mlčky šikovně obcházem. Nebo se nanejvýš objeví bezzubé zmínky, že PJ šel cestou kříže za nás. Položil svůj život na golgotském kříži za všechny lidi.
b)
Církev nemá cílu na samostatný politický program. Nemá totiž ani koncepci své vlastní práce, činnosti, existence.
1.
Prakticky na náboženském trhu zápolí o uhájení své holé existence a svého provozu pro určitý úzký a stále se zužující stárnoucí okruh zájemců, o svou klientelu.
2.
Lidová strana má program politický, nikoli křesťanský ve vlastním slova smyslu. V politice to totiž stejně jinak nejde.
c)
Provoz církve. Je nezbytně nutná práce. Provoz dá stále víc zabrat. Prakticky se pracuje se stárnoucími, dožívajícími. Velikost členské základny církve rok za rokem stále klesá a stárne.
d)
Vítat takového PJK, který si přijíždí na oslu? Ten se nehodí do dnešního světa. Ale co je horší, nehodí se už ani do současné církve. Proč se ten mesiáš aspoň trochu nemodernisuje. Kdyby aspoň přiharcoval v mercedesu.
15)
JK přichází takový, jaký chce být. Nechce se měnit podle našich představ, aby odpovídal našim tužbám a očekáváním. My máme svá přání, ale PJK chce být sám svůj.
16)
Uvázané oslátko před velikonocemi. Zvyk. Tradice.
a)
Zvyk chodit do kostela. Příležitost, aby JK přišel do našeho srdce a naplnil je. Budovat dobrou tradici ve sboru.
b)
Nadšení. Riziko nadšenectví. Dav. Dnes volá Hosana. Za 5 dnů bude volat jiný dav: Ukřižuj. Je dobré a vhodné mít jasno ve věcech. Promýšlet věci.
17)
Král na koni.
a)
Příležitost, naděje a spása jen pro některé, ne pro všechny. Chudí z toho vypadnou. Politická změna ve starověku se prakticky dotkla jen vyšších vrstev. Těch dole jen potud, pokud se ti nahoře mezi sebou prali, válčili.
b)
Středních vrstev se změna dotkla jen málo. Chudý zůstal chudý jako dřív. Ať vládl kdokoli. Rozdíl od moderní doby?
18)
Zastávky na cestě JK. Ne všechny lze zmínit. Jen kusý vhled, jakási okna či průzory. Připomenout některé důrazy aktuální dnes, pro nás.
19)
Pokus vidět vjezd JK do Jeruzalema:
a)
Očima tehdejších současníků.
b)
My dnes. Pro nás. K nám do srdce. Ale už ne do naší obce, ani ne do našeho chrámu. Zúžená interpretace a aktualisace Ježíšova vjezdu do Jeruzalema.
20)
Vjezd JK k nám.
a)
Do srdce. Do života. Do církve. Do sboru.
b)
Jásavě vítat na začátku. Ale pak se možná dostaví nevole jako u Jeruzalemských. Možná přijdou i různá volání typu: Ukřižuj. Kéž bychom zůstali u počátečního jásotu.
21)
JK umí být i nepříjemný. Na oslu je možná trochu směšný. Ale v chrámu vezme energicky karabáč a čistí chrám. My se máme měnit podle něho. Ne abychom si měnili JK podle sebe. Čištění: Chrám, život, srdce. My bychom někdy něco neradi čistili.
22)
Jakého Mesiáše chce mít člověk.
a)
Politika a náboženství je spojeno v jedné osobě nebo v jedné instituci. Kompletnost a komplexnost a komplementárnost života.
b)
My. Obé chceme rozdělit a od sebe oddělit. Ve skutečnosti nám jde o všední život. Náboženství odsuneme jen pro soukromí. Náboženství chceme mít až (jen) na druhém místě. Náboženské závětří.
1.
Duchovní nadstavba k zajištěnému životu. Doplňková spiritualita. Jinak řečeno: Chceme naději pro silné. Slabé je třeba odkopnout. Mesiáš má být přece podle našeho očekávání. Aby nám zapadl do našeho očekávání a do našich představ.
2.
Zpočátku vítáme, než rozpoznáme, že JK je jiný a že neodpovídá našim představám.
3.
Důsledek našeho postoje: JK půjde na kříž. Pomůžeme mu jít jeho cestou. Postaráme se, aby se na ten kříž dostal. My si ale půjdeme svou cestou.
23)
Sekání ratolestí. Větvičky. Jaro. Ochránci přírody by prskali. Vzácnost stromů. Jaro. Přívalové deště. Vše je v rozkvětu.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.