44. JK žehná dětem. Marek 10.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Křesťanská služba.

Text:

Matouš 18,3:
Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nevejdete do KB.

Čtení:

Matouš 18,1-5. Spor o prvenství.
Matouš 23,1-12. Lukáš 14,11 a dál.
Marek 10, 13-16 JK a děti.
Matouš 18.
1
V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kdo je vlastně největší v království nebeském?"
2
Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed
3
A řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.
4
Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.
5
A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.
6
Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.
7
Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou.

Písně:

383. 384.

Osnova 1:

1)
Za JK přicházejí i ženy a děti. Přicházeli i slabí a chatrní lidé na okraji společnosti. JK je otevřen pro lidi na okraji společnosti. Děti a ženy nebyly tehdy středem světa.
2)
Učedníci brání. Přemlouvají, aby lidé nechodily k JK.
My. Ruku na srdce. Čím můžeme být zábranou jiným jako křesťané ve vztahu k JK a k církvi. Život. Slova. Názory. Zkušenosti lidí kolem nás s námi. Neuvážlivé jednání. Nevěrohodnost.
3)
Otázka po velikosti ve světě. Končí se nakonec vždycky a vposledu u peněz.
4)
Velikost v KB. Zájem o člověka v církvi. Zájem o KB. Je to něco velmi kladného, i když se přečasto u mnoha lidí jedná o zájem nepoučený. Je třeba se učit.
5)
Obrátit se. Změna smýšlení, názorů. Nový pohled na život, na životní směr. Jakási vnitřní transformace člověka.
6)
Příklad dítěte.
a)
Být jako děti. Jsou odstrčené, na okraji. Pokora. Přijmout úděl na okraji. Služba, ne snaha vládnout. Milosrdný Samaritán. Pokořit se: sestoupit níž. Opak: Heslo: Dál a výš. Před Bohem i lidmi.
b)
Falešné pochopení: Apatie. Mouchy, snězte si mne. Když plní člověk Boží vůli, tím je u mnoha lidí odstrčen. Boží zájmy se u člověka mají projevovat a prosazovat na prvém místě.
7)
Příklady:
a)
Gedeon. Efrajmité na něho sočí. Gedeon jim přenechal slávu z vítězství nad Madiánci. Dobrý diplomatický tah.
b)
Matouš 25. JK: Cokoli jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste učinili.
8)
Přijmout maličké a pokorné pro JK. Děti. Odstrčení. Okraj společnosti. Ti, kdo se pokořili pro JK. Milosrdný Samaritán, zraněný u cesty. Knězi na zraněném nezáleží.
9)
93. Názor z okolí církve: Veřejnost se dívá na církev a posuzuje ji podle toho, co dělá pro člověka, pro slabé. Pouhá slova nezabírají.
Vysoký církevní představitel tento názor ocenil jako zajímavý pohled. Prý je církvi připomenuta důležitá věc.
10)
Přijmout JK:
a)
Do srdce. Víra. Poznání.
b)
Obrátit se. Pokořit se. Pokání.
c)
Přijmout ty, kdo to udělali.
11)
Děti:
a)
Bezbrannost. Slabost. Odkázanost na druhé. Neobejdou se bez pomoci dospělých.
b)
Umí se divit.
c)
Přijímají bez falešného zdráhání se.
d)
Radost. Dovedou se radovat.

Osnova 2:

1)
Otázka po velikosti. První místo. Běžné lidské otázky. Dál a výš. Vpřed.
2)
Velikost v KB. Méně běžné.
a)
Velikost v církvi. Zájem o KB.
b)
Dohadování v církvi. Jak to vlastně je. Ještě totiž nejsme v KB. Jsme lidé na zemi. I církev je na zemi.
3)
JK: jak vůbec vejít do KB. Učedníci tam ještě nejsou a už se dohadují, kdo tam bude víc. Jde o lepší místečko.
a)
Obrátit se. Změna životního směru. Opustit dosavadní zaměření života. Věřit cele v JK.
b)
Být jako děti. Dítě tehdy nebylo středem zájmu jako dnes. Svět se tehdy netočil kolem dětí jako dnes. Odstrčenost. Poníženost. Upozaděnost.
4)
Pokořit se. Být jako dítě.
a)
Přijmout úděl odstrkovaného. Na okraji. Nikdo ho nebere vážně. Je to velmi těžké pro dospělého člověka. Kdo to na sebe vezme, bude největší v KB.
b)
Falešné pochopení: Apatie v životě. Pokora před bohem i lidmi, ale plnění boží vůle. Boží zájmy v popředí. Pro ně (pro KB) ta pokora.
c)
Dítě: Bezelstnost jako holubice. Opatrnost jako had. Hledá úkryt, schová se. Umění neútočnosti. Ustoupit.
d)
Gedeon. Soudců 8: Nechal slávu z vítězství Efrajmitům. Ustoupil do pozadí.
5)
Přijmout takové dítě ve jménu JK. Kdo to udělá, přijme samotného JK. Matouš 25,31-46. Maličcí. Přijmout bezbranného potřebujícího pomoc. Ovce mezi vlky nemá šanci. Pomoc tomu, kdo nemá šanci v životě.
a)
Příklad.
1.
17. Leden 93. Karel Schwarz byl uváděn do úřadu ředitele diakonie. Zástupce ministerstva: Veřejnost se dívá na církev podle toho, co dělá pro člověka, pro slabé, pro postižené. Podle toho ji posuzuje. Řeči a pouhá slova dnes nezabírají.
2.
Synodní senior ocenil tento zajímavý pohled. Tento pohled připomněl církvi důležitou věc.
3.
Diplomatická řeč nejvyššího představitele církve. Jako by člověk ze světa přinesl pro církev objev. Možná ale, že opravdu ano. V tom případě by to ale byla katastrofa pro církev.
b)
Slabí nestačí držet krok. Ne proto, že by byli líní a pohodlní. Starý, postižený, slabý, smůla v životě. Omezené možnosti pro život.
c)
Konkrétní otázky na nás. Jak pomoci. Nevíme. Žel nevíme. Přijmout JK. To chceme. Aspoň to říkáme.
1.
Do svého srdce. Víra. Poznání. KB.
2.
Změna života. Pokořit se. Obrat.
3.
Přijmout JK v podobě slabých, maličkých. Matouš 25.
d)
Otázka na nás: Koho přijímáme a v čím jménu. Kvůli čemu. Užitkové kontakty v pozadí.

Poznámky:

1)
Pokora neznamená povinnost nechat si od kde koho štípat dříví na hlavě nebo dokonce srát na hlavu.
a)
Služebník SB není služebníček lidských nápadů a okamžitých představ. Držet a plnit boží pravdu a vůli.
b)
Pokorný člověk může být navenek i dost tvrdohlavý, když drží pravdu.
2)
Heslo dál a výš. Drát se nahoru. V praxi: Víc peněz.
3)
Na okraji. Blázen pro JK. Ocejchován. Chudák. Chudáček. Nic nemá. Jen tu svou víru.
4)
Přijmout učedníka JK. Je jako dítě. Bezbranný. Ve jménu JK, protože je dítětem JK. Ne obecná humanita. I ta samozřejmě má svou cenu, hodnotu. Křesťanská humanita je hlubší než obecná humanita.

Postup 1:

1)
JK měl rád děti. Slabé. Bezbranné. Tehdy na okraji společnosti a lidského zájmu. JK vůbec pomáhal slabým.
2)
Dojem učedníků: Čas JK je vzácný. Nemůže se věnovat malým dětem. Má vyšší poslání. Nemůže se rozptylovat a zabývat se tím, co prý jde mimo. Je zaneprázdněn.
3)
Městečko. Matky s dětmi přicházejí za JK. Žádost o požehnání. Učedníci brání matkám přijít k JK. Přemlouvání, aby nechodily.
a)
Nejbližší kolem JK brání lidem, aby k němu přišli. Zábrana před SB.
b)
Co my? Nejsme někdy zábranou, i když si třeba občas myslíme, že rozumíme SB víc než samotný JK?
4)
JK je rozmrzem. Představme si PJK, jak je rozmrzelý na své učedníky. Text: Nechte dítek, aby přicházely ke mně. Takových je KB. Kdo nepřijme KB jako dítě, nevejde do něj.
5)
JK bral děti do náruče. Skládal (vkládal) na ně své ruce. Dával jim požehnání.
6)
Malé děti tomu všemu nerozuměly. Poznámka: My všemu z Božích věcí rozumíme?
7)
Požehnání PJK na dětech zůstávalo.
8)
Požehnání i rodičům dětí. Náboženská výchova dítěte.
9)
Křest dětí.
a)
I když děti tomu ještě nerozumí.
b)
Boží milost předchází každého z nás. Boží milost je pro všechny. JK: Takových je KB. Ani dětem nemá být odepřen křest, když jim PJK neodpírá KB.
10)
Žehnání dětem.
a)
Dnes. Při VP. Při křtu sourozenců. Děti, které uvěřily.
b)
Otázka VP pro nepokřtěné děti.
11)
VP: nová, obnovená přísaha na prapor JK. Není proto potřebí opakovat křest.
a)
Otázka obnovení křtu. Znovu si přivlastnit křest. Může to být při křtu jiných nebo při nějaké zvláštní samostatné slavnosti nebo při slavnostní chvíli při některých bohoslužbách, např. Při velikonočníchnebo svatodušních.
b)
Jiný důraz: Obnova křestního slibu. Někdo (si) chce obnovovat svůj křestní slib, jiný se chce opět znovu ujistit Boží milostí.
c)
Mnohdy nejsilnější teologický argument v souvislosti s tzv. Obnovováním křtu: Lidé to chtějí.
12)
Vnitřní nevyrovnanost v církvi.
a)
Volání po křtu dospělých v církvi. Osobní vyznání a rozhodnutí.
b)
Současně se tu a tam objevuje zaslechnutelné volání po VP i pro děti.
1.
Prakticky mnohdy bez křtu, pokud bychom měli být důslední.
2.
Teologický argument pro VP pro děti: Je jim líto, že nic nedostanou.
3.
Aspoň žehnání dětem,skládání rukou. Aspoň jim dát kousek chleba.
13)
Příklad dětí i pro dospělé, ač je to dospělým někdy nemilé:
a)
Bezbrannost. Odkázanost na dospělé. Boží milost nám všem.
b)
Dítě se umí divit. My už skoro ne.
c)
Přijímají bez falešného zdráhání se. Není myšlenka na zásluhy a na revanš.
d)
Radost. Dítě se umí a dovede radovat. Bezprostřední radost. Spontaneita.

Postup 2:

1)
Otázka po velikosti v KB.
a)
Takovou otázku položí ten, komu na KB záleží.
b)
Otázka řešená mezi věřícími.
1.
Člověk ještě není v KB a už řeší předčasné otázky.
2.
Viděno jinak: KB se má stávat záležitostí žívota církve zde na zemi. Proto jsou na místě otázky, které se týkají KB.
3.
Zvěst JK: KB. Proto jsou otázky na místě už zde na zemi, v církvi.
2)
I do oblasti víry pronikají otázky světa. Být veliký, první. Dere se to i do církve, do KB.
3)
Na otázce učedníků něco skřípe. Pozadí dotazu: Osobní sobectví.
4)
Otázka KB hraje pro učedníky nezanedbatelnou roli. Záleží jim na KB. Teď jde o to, jakou roli v KB budou hrát oni.
Poznámka: Míchají se dohromady věci dobré a lidsky sobecké. Co z toho lidsky, po lidsku mít. Představa Mesiáše s politickou říší.
5)
Člověk mnohdy ochotně prokáže lásku a pomoc.
a)
Ale je také rád, když se to o něm aspoň ví.
Poznámka: Někteří mají i lásku a pomoc jako odraz pro teplé místečko. Dočasný prostředek dostat se nahoru.
b)
Člověk chce, aby jeho jméno nebylo zapomenuto.
Poznámka: Mnozí to kritizují. Ale jsou i rafinovaní kritici. Chtějí se zviditelnit i přes kritiku nešvarů.
c)
Tuplovaná rafinovanost: Předkládá se druhým: Dělejte poctivě z víry a nechtějte, abyste byli viděni. To obstaráme za vás. Slávu a peníze za vás sklidíme sami.
6)
Co dělá JK:
a)
Zavolá dítě do středu.
b)
Promluví k učedníkům: Amen, pravím vám.
7)
Starověk. Odlišný pohled na dítě ve srovnání s dneškem. Dítě nebylo středem všeho. Příklad dítěte: Ne nevinnost, nezkaženost. Ale: Dosud se nenaučilo způsobům dospělých. Nezáludnost.
8)
Opak toho, o čem mluví učedníci.
a)
Učedníci jsou plni toho: Kdo z nás je veliký. Dítě: Nepřipadá si veliké. Necítí se důležité. Je mu na hony vzdálená představa, že je důležitější než dospělí. Aspoň tehdy, malé dítě.
b)
Dítěti je cizí představa o velikosti a důležitosti. První je otec, pak matka.
9)
Obrátit se.
a)
Nelze přehlédnout podstatný rys křesťanství. Mnohé nové je třeba dělat jinak. S mnohým je nutno se rozejít. Zaměřenost života jiným směrem. Obrat. Jiné hodnoty. Nový směr života. Nové nasměrování.
b)
Křesťanství. Nové hodnoty. Proměna hodnot. Ne jen nějaké vylepšení. Kosmetická úprava nestačí. Retuš je málo. Odvrátit se od něčeho dosavadního. Oprostit se od mnohých představ.
c)
Nepředstavitelná jinakost. Nesnadné. Přestat si o sobě myslet, že jsem důležitý. Že se musí vše točit kolem mne.
d)
K něčemu. Zaměřenost k novému, jinému. Pozitivně. Co má být na předním místě. Osvobození od pocitu vlastní důležitosti.
10)
Gaius Julius Caesar: Raději budu prvním v poslední galské vesničce než druhým v Římě. Lákavá dráha politika. Nastoupit společensky významnou dráhu. Jde samozřejmě v neposlední řadě také o peníze.
11)
Píseň: Něco jsi, něco znáš, také i dost vyděláš. Máš postavení, tituly, funkce. Nejsi jen tak někdo.
12)
Sebevědomí. Pocit vlastní důležitosti. Je to blízké každému člověku. Zdravé sebevědomí je ale na místě. Touha: Něco být, něco znamenat. Místo na slunci. Vydobýt si a udržet si své postavení.
13)
JK. Obraťte se. Opusťte toto (dosavadní) myšlení. Nezakládejte si na tom. KB má jiné hodnoty a měřítka. Tyto hodnoty mají cenu.
14)
Ostrost slov JK.
a)
Pokud se neobrátíte a nebudete-li jako děti, nevejdete do KB. Rozdíl v myšlení: Učedníci a JK. Od základu změnit přirozené myšlení. Jinak nebudete nejen první, ale vůbec nevejdete do KB. Ani se tam nedostanete.
b)
KB se zavře. Nebude tam pro vás místo. Tvrdé slovo. Nejsme na to u JK zvyklí. Mluví k nejbližším, k učedníkům.
15)
Další věta: kladně. Kdo se pokoří a bude jako dítě.
16)
Pokora.
a)
Ne ušlápnutost. Ohnutá šije. Věčně sklopený zrak. Pavel: Nízké o sobě smýšlení. Víc než skromnost.
b)
Pokora. Svoboda vůči tomu, co jsem. Vůči vlastní důleži¨tosti. Co pokora není: Lépe se to říká než to, co pokora je. čtení. Matouš 23. Kdo něco znamenal.
c)
Kdo se povyšuje, bude ponížen. Bůh ho poníží. Je to něco jiného než přísloví, že pýcha předchází pád. Na posledním soudu se pravdivě vyjeví všechny věci, včetně těch zkrytých a ukrývaných. Ozřejmí se i všechny kamufláže s předstíranou lidskou pokorou.
17)
Pokora. Netlačit se dopředu. Vědět o svých chybách. Ale: Nepodceňovat se. Nešlapat po svém já. Dialektika. Nevěnovat sobě příliš a nadměrně pozornosti.
18)
Pokora. Žít klidně, pokojně. Však on si nás PB nějak srovná. Jestli mi PB dá nějaké místo ve své blízkosti. Skromnost víry: Vůbec se do KB dostat.
19)
Ti, kdo mluví o velikosti v KB, mají často zcela zištně na mysli pěkné a teplé místečko na zemi, v církvi nebo v jejích zařízeních.
20)
JK: Kdo přijme takové dítě v mém jménu, přijme mne.
a)
Pokora se projeví ve způsobu: Koho přijímám a koho ne. Není samozřejmé přijmout pokorného vyznavače JK.
b)
Raději tzv. Věřící přijme nějakého církevního hlaváče. Ten se tváří jako pokorný nebo dokonce super-pokorný věřící. Inu, má v tom tváření se asi už nějakou praxi.
21)
Kdo je dnes ne-důležitý, ne-významný. Zapomenutý. Opomíjený. Odstrčený.
a)
Na okraji společnosti. Ve stínu života. Přijmout ve jménu JK jako Jk samotného. Toho (JK) bychom jistě ochotně přijali. O to ochotněji, kdyby přijel v mercedesu.
b)
Sortýrování lidí i v církvi. I v církvi jsou někteří na okraji a k tomu ještě odstrkovaní a zastrkovaní.
22)
My. Návštěvy.
a)
Většinou přijímáme návštěvy. Stýkáme se s lidmi sobě rovnými. Máme s nimi něco společného. Okruh přátel a známých. Výzva JK: Přijmout někoho kdo je málo důležitý. Mimo okruh našich běžných známých.
b)
Vypočítavé hledání známostí. K čemu by se druhý mohl nějak hodit. Kapitál časem zúročitelný.
23)
JK. Přijmout i posledního. Lukáš 14: zvaní na hostinu. Kdo nemůže odplatit, prokázat dobro. Nějak se revanšovat. Chudí. Postižení. Nemohou se odvděčit. Bude ti odplaceno při vzkříšení.
24)
Kdo přijme ne-důležitého, přijme JK. Poznámka: matouš 25. Poslední soud. Co spojuje hostitele a hosta. Kdo přijímá a kdo je přijat.
a)
Jestli přijme ve jménu JK, pak je to věřící hostitel.
b)
Host nemusí být věřící, ale je potřebný. Ve smyslu: něco potřebuje.
c)
Přijme učedníka, pokorného, o kterého není zájem ani v církvi. I církev má raději úspěšného hlaváče v mercedesu.
25)
Naděje: Odměna od JK.
26)
99. Poznámka k provedení jednoho kázání: Pathos kazatele. Časté opakování textu. Pěkné obecné myšlenky. Raději nedotahovat do konkrétnosti, aby farář nenarazil. Lidé nechtějí slyšet sociální důrazy.
a)
Pod kazatelnou jsou lidé zajištění. Jiní tam stejně nepřijdou. Najet raději na farářský kancltón formou i obsahem. Formálně pěkně a hladce. Nevadí, když bude chybět šťáva a konkrétnost pulsujícího života.
b)
To se farářovi samozřejmě promine. Hlavně, že naopak ten farář není právě moc konkrétní a aktuální.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.