33. Milosrdný Samaritán. Lukáš 10.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Křesťanská služba. Neděle po velikonocích.

Text:

Lukáš 6,36:
Buďte milosrdní. I váš otec je milosrdný.

Čtení:

Lukáš 10,25-37.

1. Verze.

0)
Úvod. Podobenství známé, krátké, líbivé. Dojem: Nic nového se už nedovíme.
a)
Kéž bychom už všechno věděli o tomto a z tohoto podobenství.
b)
Vždy je možnost zaslechnout něco nového. Osobně pro sebe. Osobní přivlastnění si.
1)
Zákoník. Chtěl pokoušet JK. Mistře, co mám dělat, abych dosáhl věčný život.
a)
Vážná otázka spasení.
b)
Dnes. Kolik lidí si tuto otázku v nějaké podobě klade.
c)
Jinak řečeno: Jde o smysl života, cíl, náplň.
d)
Naděje tváři v tvář smrti.
2)
Očekávání zákoníka: Polapit JK v řeči. JK se nějak uřekne proti zákonu Mojžíšovu. Bude pak možno JK obžalovat u židovské rady. Záludné otázky, nikoli usilovné hledání.
3)
JK. Odkaz na zákon. Dělej, co čteš v zákoně.
a)
Zákoník to věděl. Tedy jeho otázka nebyla z neznalosti. Záludnost. Šťouravá otázka. Ve zlém úmyslu.
b)
Zákoník: Milovat PB z celého srdce, ze vší duše, ze vší mysli. Milovat bližního jako sebe samého.
c)
JK: Odpověděl jsi správně. Čiň to a budeš živ na věky.
d)
Zákoník byl notně rozmrzelý. Byl usvědčen z nekalých záměrů a úmyslů. Proto následuje hned další zpochybňující otázka: Kdo je ale můj bližní?
4)
My. Položme si tuto otázku zatím sami, bez odpovědi JK.
a)
Naše jasná odpověď: No, přece každý člověk.
1.
Naše příkladně široce rozevřená náruč pro všechny lidi z celého světa, to by přece mělo každého potěšit a umlčet.
2.
Rozevlátá láska. Láska jen slovy. V tak přerozevřené náruči totiž stejně nikdo nezůstane.
b)
Vzdálení lidé kdesi v Africe. Nemusíme se s nimi setkávat. Spraví to občasná kostelní sbírka na ně. Naši vzdálení bližní jsou pak vyřešeni padesátikorunou pro a na celý rok.
c)
Bližní. Blízký. Časté setkávání s nimi.
d)
Eventuelní spory nebo nenávist. Obvykle ne ke vzdáleným např. Indům. Zákonité: Střety a spory bývají s těmi, s nimiž se člověk stýká. S kým se nestýkáme, tam nejsou třecí plochy.
e)
Otázky: Je můj bližní chlap, který mi stoupne v tlačenici v autobuse na nohu? Ženská, která mne předběhne ve frontě na něco? Ten, kdo mne pomlouvá, kdo mi škodí? Komu jsem já lhostejný. Kdo nepomůže mně, i když může. Nebo mne dokonce pomlouvá.
Poznámka: pokud se tlačím v autobuse, tak třecí plochy vznikají. Pokud si jedu autem, ubude řada třecích ploch.
5)
Odpověď JK.
a)
Ne filozofický rozbor. Příběh, podobenství. Stručnými slovy se mnoho vypoví.
b)
Jeden člověk. Cesta mezi Jeruzalemem a Jerichem. Lupiči. Člověk je poraněn a oloupen. Leží u cesty. Polomrtvý.
6)
Kněz jde touže cestou. Znalec Božího zákona. Očekávali bychom: pomůže. Mohl pomoci. Ale kněz má obavy:
a)
Lupiči mohou být schovaní za skalou. Ten zraněný je jen volavka, návnada.
b)
Riziko znečištění od mrtvoly.
1.
Kněz by pak nemohl konat oběti. Jednou za život má konečně příležitost víc si vydělat v jeruzalemském chrámě. Zde z toho zjevně čouhají peníze.
2.
V chrámě čekají zástupy lidí.
3.
Dnes: Farář by byl zavolán těsně před bohoslužbami k těžce nemocnému. Poraďte, jak by se měl rozhodnout: Jít či nejít? Lidé čekají, přišli na bohoslužby. Nemocný může umřít. Poslední chvíle lidského života, chtěl by si pohovořit s farářem.
4.
Možná by chtěl i posloužit vysluhováním svaté VP.
5.
Otázka záchrany života. Pomůže víc lékař. Každé přirovnání jistě kulhá. Tehdy: ošetřit, poskytnout první pomoc, eventuelně dovést k lékaři. Tehdy byl kněz zároveň lékař, jakási posudková komise. Srovnej: 10 malomocných.
6.
Znalost Božího zákona a zbožnost není vždy zárukou, že člověk podle toho bude také jednat.
c)
Pokud by kněz šel právě naopak z Jeruzalema z chrámu, pak je to pro něj ještě horší hodnocení. V chrámě slyšel a jistě dokonce sám zvěstoval, co se sluší a patří podle Božího zákona. Kázal něco, co sám nedělal. Zřetelný a evidentní rozpor mezi slovy a činy onoho kněze.
7)
Levita. Pomocník kněze. Uviděl ubožáka. Nepomohl, šel dál. Zbožné srdce může být někdy tvrdé a necitelné.
8)
Samaritán.
a)
Méně zbožný pro Židy. Na cestě ležel Žid. Nepřátelství mezi Židy a Samaritány. Pomoc nepříteli. Vždy je to nepředstavitelné. Kněz a levita nepomohli ani vlastnímu příslušníku, stejného národa a stejného náboženství.
b)
Samaritán byl hnut milosrdenstvím. Není to vázáno nutně na nějaké dalekosáhlé vnější projevy zbožnosti. Věcnost. Střízlivost. Desinfekce, víno, alkohol. Mast, olej. Obvazy. Naložil zraněného na osla. Ošetřil rány.
c)
Žádné nadnesené řeči. Žádné modlitby. Žádné dogmatické výklady nebo svědectví víry. Nouzové obvazy. V rámci daných možností.
d)
Samaritán vezl zraněného na mezku. Sám jde nepohodlně pěšky. Riziko. Lupiči mohou být schovaní za skalou. Návnada.
e)
Riziko znečištění věcí od krve. Jestliže mu ten zraněný umře na cestě, budou opletačky s úřady. Minimálně sepisování a vysvětlování. Potáhne se to na dlouhé lokty, vždyť jde přece o lidský život.
f)
Nepříjemnosti: Ztráta času. Poškození věcí. Zakrvácení.
g)
Hospoda. Ubytovna u cesty. Zájezdní hostinec. Samaritán se celý den o raněného staral, asi měl horečky. Byl to pro něj cizí člověk. Nic mu po něm nebylo. Neměl k němu žádné povinnosti ani závazky.
h)
Samaritán dal 2 denáry hostinskému, aby se staral o zraněného.Nejen 2 denáry, ochota nahradit později víc, kdyby to vyšlo na víc.
9)
JK k zákoníkovi: Který z těch tří se choval jako pravý bližní k tomu poraněnému? Zákoník: Ten, který mu pomohl. Který mu prokázal milosrdenství. JK: Jdi a dělej to podobně.
10)
Věčný život je tedy záležitost konkretnosti života, nikoli teorie.
11)
Židé nenáviděli Samaritány a pohrdali jimi. Bylo to pro zákoníka zahanbující, že musel slyšet takový příběh.
12)
JK chce přivést i nás k pochopení: Našim bližním je každý, kdo potřebuje naši pomoc. I ten, koho nemáme rádi. Pomoc se potřebuje různým způsobem.
13)
Milosrdný Samaritán. Pro všechny věky se stal symbolem a vzorem laskavého a milosrdného člověka. Pomáhá trpícím. JK je nejlepší a nejmilosrdnější pomocník.
14)
Eventuelní úmrtí zraněného.
a)
Co s mrtvolou. Opletačky s úřady. Pohřební náklady. Starosti. Vysvětlovat něco úřadům. Jak přišel k mrtvole.
b)
Poškození, finanční ztráty.
15)
Otázka pomoci při havarii na silnici. První pomoc. Kompetentní činitelé. Policie, lékař. Zavolat. Předpisy pro řidiče. Mnozí projíždějí kolem autonehody bez zastavení. Zvykli jsme si na mnoho nehod.
16)
Falešné milosrdenství.
a)
Jákob a Ezau. Jákob pomohl hladovému Ezauovi s jídlem, ale obral ho o prvorozenství.
b)
Rýžoví křesťané.
a)
Hanebnost, pokud je pomoc spojena se záměrem, aby tamní chudí domorodci byli misijně získáni ke křesťanství za hrst rýže. Za hrst rýže zpívají hlasitě žalmy.
b)
Lidé jsou v tísni života. Nabídne se pomoc za něco. Využití, zneužití pomoci. To ale není milosrdenství. Nebo je to milosrdenství velmi zpaskuděné.

2. Verze.

0)
ÚVod. Neděle po velikonocích. Vzkříšení JK. Jako zrozená nemluvňátka. Nově se narodit. Nová náplň života. Obsah života věčného na zemi.
1)
Přísloví: Ten nežil, po kom dobrá pověst nezůstala.
2)
Touha po něčem, co člověka přežije: Děti. Památka. Vzpomínka. Hrůza smrti a pomijitelnosti děsí. Jde o smrt věčnou. Věčné zapomenutí, zmizení.
3)
Odpověď JK.
a)
Máš to vědět. Znáš zákon.
b)
Deuteronomium 6,5: Milovat Boha celým srdcem.
c)
Deuter. 10,12: bát se Hospodina. Chodit po jeho cestách. Milovat ho, sloužit mu.
4)
Naše milování Boha. Často na okraji našich zájmů, až po dalších věcech. Když zbude čas, zájem, chuť. Ze vší duše. Z celého srdce. Ze vší mysli. Na co všecko myslíme.
5)
Co dělat. Jak získat život věčný. Je to vůbec Možné?
6)
Milovat bližního jako sebe samého. Naše vztahy k okolí. Být upřímní: Málo povzbudivý stav.
7)
JK uznal odpověď zákoníka. Je to platné i pro nás. Zákoník zná dobře zákon. To čiň a budeš živ. Teď už to jen tak dělej. Amen, tak se staň.
8)
Zde nelze skončit. Nelze zůstat jen u slov, eventuelně u slibů. Tzv. Zlepšování života, vůle, snaha. Konečný výsledek je často chatrný. Dluh člověka. Nárust dluhu s časem.
9)
Řešení pro některé rádo by zbožné, kteří lehkomyslně pohlížejí na podobenství JK: Milost a odpuštění PJK vše spraví, a tak nemusíme moc dělat a z ničeho si nemusíme moc dělat.
10)
Východisko: Odevzdat se JK. Aby se JK ujal našeho srdce.
11)
Proč se lidé neptají po životě věčném.
a)
Nezájem. Nic hlubšího je nezajímá. Lhostejnost.
b)
Apatie. Únava.
1.
Sotva stačí žít. Ne žití, ale jen přežívání. Nápor doby. Vyflusnutost. Vyssátost. Mnohdy za to lidé nemohou, že se neptají.
2.
Izraelci neslyšeli Mojžíše pro službu přetěžkou a trápení ducha. Výzva Mojžíše: Pozvednout hlavu. Důvěřovat Hospodinu. Pomoc od něj přijde.
c)
Zklamání z církve. Rozčarování. Nedokonalé svědectví. Církev i křesťané osobně nejsou dobrým příkladem. Výmluvy mnohých, ale i pravdivá zkušenost s církví a s křesťany.
12)
Milovat bližního jako sebe:
a)
Milujeme ho, pokud ho potřebujeme. Máme milovat druhého, i když z něho nemůžeme nic mít.
b)
Druhý miluje nás, pokud z nás něco má. Když už z nás nemůže nic mít, nastává konec zájmu a lásky. Až nás bude potřebovat, zase přijde. Hned bude projevovat lásku. Je to naše častá zkušenost v praxi našeho života.
13)
Dlouho věříme. Něco už bychom měli vědět, i slovně. Znát, vědět. Ale už začít také dělat.
14)
Přijímat život tak, jak běží.
a)
Mnohým život věčný vůbec nic neříká.
b)
Jací lidé se o život věčný zajímají? Chudí? Bohatí? Mající čas a pohodu života?
15)
Otázka zákoníka: Kdo jemůj bližní.
a)
Výmluva. Omluva. Sebe-omluva.
b)
Vážná otázka. Opravdu to ani my mnohdy nevíme. Mnohé nám zde není jasné. Zdánlivě jasná odpověď: Každý, kdo potřebuje pomoc.
16)
Bližní.
a)
Každý člověk.
1.
Kdo něco potřebuje. Kdo je v tísni života. Svět. Trpící válkami. Hladovějící. Bezdomovci. Lidé prožívající naděje zklamané a nesplněné. Něco nevyšlo v životě. Umírající.
2.
Hlad ve světě. Mnoho řečí kolem a kolem. Nikdo si nevzpomene na to, kolik ovoce a zeleniny, jablek, pomerančů a pod. Se záměrně ničí, aby se nemusely snižovat ceny. A přitom v těchto zemích trpí lidé, staří i děti, nedostatkem a podvýživou.
3.
My obyčejní lidé nemáme žel reálné možnosti a vliv ovlivnit situaci vývoje ve světě. Rádi bychom pomo¨hli, chtěli bychom. Občasná sbírka. Náplast.
b)
Potřební různého druhu. Sociálně slabí. Sociální případy. Bezdomovci. Nezaměstnaní. Vyřazení ze společnosti. Naše konkrétní možnosti nejsou nadměrně veliké. Nelze suplovat státní sociální péči.
c)
JK. Konkrétnost.
1.
Milosrdný Samaritán. Bezprostřední nouze a ohrožení nouze a ohrožení života tam, kde se s tím člověk setká. Konkrétní vztah ke člověku, s nímž se setkáme.
2.
Jaksi rozumíme knězi a levitovi, že odešli, obešli a přešli. Též nemáme času nazbyt. Navíc nemáme zájem se eventuelně dostat do nějaké šlamastiky nebo problémů různého druhu.
d)
Rizika při pomoci.
1.
Případy před několika desetiletími v Americe: Někdo se vyvalil na ulici. Nebo zase jindy: malá dopravní nehoda. Lidé pomáhali. Ti, kterým bylo pomáháno: Předstírání okradení. Následovaly soudy, patálie, otrava lidí.
2.
Obavy lidí příště pomáhat. Lhostejnost kombinovaná s opatrností a někdy oprávněnou nedůvěrou. Roste nevšímavost, i tam, kde je třeba skutečně pomoci.
3.
Mnozí využívají a zneužívají. Zákon přikazuje pomoci při nehodě na silnici. Kompetentní osoby, lékař, policie. Je však třeba ty kompetentní osoby přivolat a poskytnout základní první pomoc.
17)
Milovat Boha nade vše.
a)
Srdce. Sídlo myšlení. Mozek. Rozum. Tehdejší představy.
b)
Duše. Cit. Existence. Bytost.
c)
Síla. Láska je i záležitosti vůle, chtění.
d)
Mysl. Žalm 1: Myslet (přemýšlet) v Hospodinově zákoně ve dne i v noci.
18)
Milovat bližního jako sebe. My často máme obavy, abychom ho snad náhodou nemilovali víc než sebe. Existují oprávněné výjimky. Řídké, ale přece. Např. JK miloval nás víc než sebe. Oběť sebe.
19)
Upírství ze strany druhého. Někdo chce druhého vyždímat a vyssát.

Poznámka.

1)
Kněz a levita: riziko znečištění, zneschopnění ke kněžským úkonům, tedy k výkonu svých pracovních povinností v zaměstnání. Mimo jiné jde i o finanční ztrátu. Moderně:
a)
Aby si člověk nezadal. Aby neklesl společensky, když pomůže niemandovi. Aby mu to někdy někdo neotloukl o hlavu, že využil třeba svého pracovního postavení k pomoci známému nebo jinému bližnímu. Nenamočit se.
b)
Nákaza. Infekce. Krev. Žloutenka, aids.
c)
Raději nechat člověka vedle i umřít nebo v těžkých životních podmínkách. Hlavně, aby z toho nemohla vzniknout nějaká těžkost nebo nepříjemnost.
d)
Ne dělání něčeho zlého. Nevšímavost. Neposkytnutí pomoci. Spousta oblastí.
2)
Tržní přístup k lidem.
a)
Jednat tržně, ekonomicky, něco z toho.
b)
Každý se má přece starat o sebe. I ten poraněný měl mít s sebou ochranku.
c)
Krásné heslo pro bohaté a silné: Starat se jen o sebe.
d)
Omluva krásnými hesly a slovy: Pak je možno nechávat ležet lidi u cesty života. Bez pomoci. Omluva, sebeomluva. Sebeospravedlnění:
1.
Vyšší forma farizejství.
2.
Sebeobvinění pro poslední soud.
3)
Důvody, proč kněz a levita nepomohli:
a)
Lenost. Pohodlnost.
b)
Necitlivé srdce. Nebo vůbec žádné srdce.
c)
Strach z přepadení. Volavka. Návnada. Lupiči číhají někde ve skalní skrýši.
d)
Znečištění. Znemožnění obětí.
1.
Pro kněze byly oběti v Jeruzalemském chrámu zdrojem financí na zbytek života. Šlo o peníze, o zajištění života na léta. Riziko obrovské finanční újmy. Takovou příležitost měl kněz maximálně jednou za život.
2.
Kdyby si kněz svou pomocí zraněnému, který by mu třeba umřel, znemožnil pracovní výkon v chrámě, trpěl by on i jeho rodina po celý zbytek života. Obrovská finanční újma by znamenala poškození rodiny.
3.
Kdo by takové riziko knězi kompensoval? Kdo by mu to nahradil? Ten zraněný oloupený na to už nikdy nebude mít, i kdyby přežil.
4.
Kontrast: Lidský život a ekonomická zajištěnost nebo poškození rodiny kněze na další desetiletí.
5.
Mnozí právem ostře kněze kritisují za jeho nemilosrdnou nepomoc člověku v riziku života. Jenže, čemu by oni dali přednost, kdyby se dostali do takové mezné situace rozhodování?
6.
Je lépe děkovat PB za to, když se člověk nemusí tak nepříjemně rozhodovat jako onen kněz v podobenství JK.
4)
Představitelé církve. Kázání o boží lásce. Zkušenost poraněného s představiteli církve. Zkušenost potřebného pomoci.
a)
Změněný vztah k církvi. Za co ta církev stojí, když její kněz jedná nemilosrdně, i když se v církvi káže o milosrdenství. Rozpor krásných slov a méně krásných činů.
b)
Kdyby se situace obrátila. Kněz by ležel u cesty zraněný. Bývalý zraněný by šel kolem a nepomohl by mu. Nedivit se. Proč by mu vlastně měl pomáhat? Předchozí zkušenost je jistě dostačující k dobrému důvodu obejít zraněného kněze.
5)
Tvrdost života. Lhostejnost.
a)
Mají projevovat ti dole solidaritu s těmi nahoře? Ti nahoře se také nezajímají o život dole a o obyčejné lidi.
b)
Vboxovat se do natlačeného autobusu. Nepustit sedět těhotnou ženu, invalidu, starého člověka.
c)
Evropa. Sekularizace křesťanských hodnot.
1.
Povědomí lidí: Existují některé důležité, nepostradatelné hodnoty: milosrdenství, soucit, humanita. I když to vždy není takové, jaké by to mělo být, zůstává aspoň povědomí: mělo by to být.
2.
Kde se tyto hodnoty vytrácejí, vzniká nervosita, údiv a podivná překvapenost.
6)
Kněz. Představitel církve. Čeká se: Měl by pomoci. Morální povinnost. Povinnost víry. Kdo je tvůj bližní? Pro koho jsem já bližním?
7)
Bajka.
a)
Lev a myš.
1.
Malá myš se krčí v hluboké jámě, do které spadla. Prosí kolemjdoucího lva o pomoc, o vytažení. Lev pomohl a nesežral ji. Konstatoval, že by taková svačina nestála za to.
2.
Myš mu slíbila: Až budeš v tísni, také ti pomohu. Lev se srdečně smál: Jak by mohla malá myška pomoci silnému lvu?
3.
Za čas lovci lva chytili a svázali. Malá myš uslyšela lvovo řvaní. Přišla a rozkousala provazy na jeho tlapách: Vidíš, i malá myška může pomoci silnému lvu.
b)
Zamyšlení:
1.
Kdyby lev myšce nepomohl. Asi by zdechla.
2.
Pokud by ji sežral, moc by se nenažral, ale myš by nemohla později rozkousat jeho provazy.
3.
Pokud by lev myši nepomohl a ona by se dostala z jámy jinak, jistě by neměla důvod pomáhat svázanému lvovi.
4.
Dnes tyy mně, zítra já tobě. Ale Samaritán začal. Učinil první krok. Musíme si přece pomáhat. Pomohu přece tomu, kdo pomůže mně. Najde se ovšem i taková sketa, která klidně využije pomoci od druhých, ale sama nepomůže.
8)
O milosrdném Samaritánu a milosrdenství trochu jinak. Realita postmoderního života a pohledu na život.
9)
Nemilosrdný kněz a levita.
a)
Nový název pro podobenství.
b)
Lidský faktor v církvi. Páchne to člověčinou na sto honů. V lepším případě se církev stále víc stává celkem dobře fungujícím spolkem a sehranou partou.
c)
Podobenství o poslední večeři. Pozvána je elita společnosti. Ti elitáři však neměli zájem přijít, pohrdli pozváním.
d)
Proto byla pozvána spodina. Chatrní, invalidé, chudí, lidé mezi ploty, niemandi na okraji či za okrajem lidské společnosti.
e)
To vše je církev ještě schopná vydržet. Co ale církev těžko vydrží, je obojakost. Tu se snaží využívat nejen falešní kněží a levité.
10)
Uvědomit si.
a)
Kolem zraněného nešel někdo bohatý. Nikdo nejel v kočáře.
b)
Nešel chudý vandrák, bezdomovec. I kdyby takový šel a chtěl pomoci, neměl by osla ani pár potřebných věcí na ošetření rány ani pár denárů na pobyt v zájezdním hostinci.
c)
Kněz, levita a drobný obchodník Samaritán patří všichni k tehdejší střední vrstvě obyvatelstva, což představovalo tehdy asi 10 procent obyvatel. Velko-boháči představovali malou, jedno až dvouprocentní složku obyvatel. Zbytek byli velmi chudí a otroci.
1.
Podobenství řeší problémy vztahů lidí středních vrstev. V dnešní době možná navíc i problémy církevního gheta, které je tvořeno převážně středním stavem.
2.
Kněz a levita se museli v životě také jak se patří ohánět. Pokud opravdu šli konat do Jeruzalema oběti, jak se při výkladech podobenství často připomíná, pak z těchto obětí měli žít po zbytek života.
3.
Vypadnutí z řady obětníků, nejvýš měl kněz toštěstí dostat se konat oběti v Jeruzalemě nanejvýš jednou za život, by znamenalo citelné snížení životní úrovně celé jeho rodiny po zbytek jeho života a možná i s dopadem na další generaci.
4.
Dotahování podobenství příliš dál by znamenalo jít na tělo nejen kněžím. Znamenalo by to podrobně řešit otázku: Něco vůbec udělat pro druhé, ale neziskově. Oběť není dar, dárek, dáreček z přebytku. Už ale vůbec ne zakuklená úplata, úplatek a pod.
5.
Jedná se o naši branži.
11)
Schopnost a ochotnost být milosrdným.
a)
Je to možné až na určitém stupni životní úrovně a zajištěnosti ž¨ivota. Aby bylo z čeho pomáhat.
b)
Pochopitelně, jak káží nepříjemně dotčení kněží, milosrdenství může prokazovat i ten, kdo vůbec, ale lauter vůbec nic nemá.
1.
Aspoň úsměvem a milým slovem nebo modlitbou za někoho.
2.
Takové milosrdenství lze prokazovat i mnohem bohatšímu, než je takový pofiderní prokazovatel milosrdenství sám.
3.
Po takovém milosrdném kázání si pak takový kněz odjede svým autem a na nikoho ani nepohlédne.
12)
Pro dobrotu na žebrotu. 2 Královská 7.
a)
Severoizraelské Samaří je obleženo Syrskými a již citelně trpí hladem. 4 malomocní v noci zjistí, že Syrští v noci opustili tábor. Byli vystrašeni, uprchli.
b)
Malomocní oznámili ve městě, že je k disposici celý nepřátelský vojenský tábor, s jídlem a s velkým bohatstvím.
c)
Žel, není ani zmínka o tom, že by ony malomocné s dobrým poselstvím král nebo někdo jiný za jejich dobrou informaci odměnil a ulehčil těmto chudákům život pro budoucnost. Raději se všichni hnali za bohatstvím pro sebe, že dokonce ušlapali strážného v bráně.
d)
Kdyby se oni malomocní, jistě s bohatými životními zkušenostmi, o sebe nepostarali předem sami a nepředzásobili se, než oznámili milosrdnou zprávu ve něstě, tak by utřeli hubu.
13)
Podvojné přikázání lásky.
a)
Láska k Romum. Vážná otázka: Zda Má morální právo o ní mluvit ten, kdo s nimi nežije aspoň 5 let v jednom domě.
b)
Samaritán překonal averzi vůči Židům a pomohl poraněnému Židovi.
1.
Zkušenost lásky zanechává stopu.
2.
Prokázaná láska (přijatá) vede k postoji lásky. Prakticky: Kdyby příště onen zraněný uviděl u cesty Samaritána, jistě by mu pomohl. Ale co knězi v podobném případě?
3.
Neprokázaná láska vede opačně k postoji lhostejnosti.
c)
Odpovědi farářů.
1.
Balanc. Většinou některé věci příliš nekapírují. Nemají totiž osobní zkušenosti.
2.
Na mnohé otázky z probírané oblasti se mnozí faráři mnohdy vůbec nechytnou.
3.
Ohledně Romů: Jistě má na druhé straně právo mluvit každý. Obdobně: Právo mluvit o jiných tématech, v nichž nemá člověk osobní zkušenosti, např: rakovina. Drogy. I když to člověk neprožívá na vlastní kůži, může se k tomu vyjádřit.
4.
Různé zkušenosti s Romy. Ale v kuloárech se řekne: Cikáni kradou.
5.
Křesťanská odpověď: Romové jsou jako jiní lidé. V moderní době platí paragrafy pro všechny stejně, bez ohledu na vztahy lásky.
d)
Povinnost farářů kázat o lásce. Ale: kdo je změněn láskou, jedná jinak. Má o tom farář kázat až do konkrétních a konkretisovaných aplikací?
e)
Návrh a doporučení k novému usnesení nějakého církevního orgánu: Mělo by se udělat nějaké další prohlášení církve k lásce. Aby se tím lidé víc zabývali.
f)
Vtip. Bevrli Hill. Brendon: Proč pláčeš, Steave? Ale, mám roztrženou tkaničku u boty. Brendon: Jsem ochoten si o tom s tebou pohovořit.
g)
Gerechtigkeit patří k lásce. Oběť a násilník. Chránit oběť, poškozeného. Když násilník vyzývá oběť k lásce, tak je to jen další násilí a navíc je to nehoráznost.
14)
Ivan Olbracht: Anna proletářka.
a)
Paní říká slušce, když jsou venku protestní průvody, manifestace: budeme do vás střílet. Anna: My do vás také, paní.
b)
Otázka konkrétní podoby antagonistického napětí: Lhostejnost. Nepomůžeme si. Nemusíme střílet doslova.
c)
Lze psát články do novin, i anonymní. Ovšem, pokud to vydají.
15)
Boháč a Lazar. Obdoba nemilosrdného kněze.
16)
Tradiční výklady: Kněz šel směrem do Jeruzalema, do chrámu, za svými kněžskými chrámovými povinnostmi.
Je však možný i opačný pohled: Ten kněz mohl jít naopak z Jeruzalema domů na venkov. V tom případě by se mravní a duchovní profil kněze posunul do ještě černější barvy.
a)
V chrámě se hlásá Boží přikázání: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Kněz to měl (musel mít) v živé paměti.
b)
Kněz Boží přikázání o lásce k bližnímu tlumočil lidem v chrámě. Různými formami, třeba obětními či jinými (dalšími) liturgickými obřady. Neměl výmluvu, že by to neznal. Vždyť tomu učil jiné.
17)
Lidé kolem církve se ptají. Netradiční otázky. Tvrdá doba. Tehdy i dnes. Nikdo pro nikoho neudělá nic zadarmo. Přístup církve: Dávejte, plaťte, dělejte. Jde o sebezáchovu církve, nikoli vždycky už dávno ne o to, co má církev dělat.
a)
Obecně položit otázku: Má vůbec kněz nějakou vyšší povinnost pomoci zraněnému? Zákon 73/73 o neposkytnuté pomoci. Stačí běžné světské zákony. Proč do toho plést boží zákon.
b)
Má zraněný vůbec právo čekat od někoho, kohokoli, vůbec nějakou pomoc? Proč by měl čekat nějakou pomoc specielně od církve nebo od církevníka? Povinností každého je přece postarat se o sebe. Stát nikoho přece nepovede za ručičku.
1.
Ani církev přece není od toho, aby suplovala nějakou chybějící sociální či jinou aktivitu chybějící ve společnosti. Opravdu? K čemu tu pak vlastně církev vůbec vlastně je?
2.
Každý si přece má zajistit zdraví a majetek a jeho ochranu, aspoň pojištěním. Kdo má víc, ať si obstará ochranku. Člověk má řádně platit daně a dál od nikoho nic moc nechtít.
3.
Ani církevní daň (salár) není na nějaké pomáhání lidem, ale na sebezáchovu církve, na režijní náklady, na provoz církve. Že ano? Opravdu?
c)
Kněz opravdu věděl o boží vůli a vůbec o SB mnohem víc než Samaritán. Z neznalosti božího zákona ho nechceme podezřívat (podezírat). Měl v této oblasti zřejmý jednoznačný a evidentní náskok.
d)
Kněz obecně.
1.
Proč by měl pomáhat víc než jiní lidé? Protože měl smůlu a zrovna šel okolo? Jiní by se také vyhnuli. Nebo ne? Ten pofiderně zbožný Samaritán se zastavil.
2.
Ten blbec Samaritán to knězi svým dobrým příkladem pokazil. Upozornil na něco, co mohlo a mělo zůstat v klidu a pod pokličkou, kdyby nechal toho niemanda zdechnout u cesty na jeho zranění.
3.
Každý se přece má starat o sebe. Kdyby se náhodou kněz znesvětil dotykem mrtvoly, nemohl by vykonávat svou práci a přišel by o mnoho peněz na zbytek svého života. Poškodil by svou rodinu. Nikdo mu pak nic nedá, i když by zachránil lidský život.
4.
Za blahý pocit u srdce si člověk chleba nekoupí a na dovolenou k moři nedojede. A nějaká pochvala od PB? I kněz musí žít na zemi.
5.
Inu, život venkovského kněze není lehký. Ti kolem chrámu ve světoznámém Jeruzalemě s kontakty se zahraničními poutníky jsou na tom lépe. Ti jsou občas štědří (ti zahraniční turisté).
6.
Na rozdíl od venkovanů mají také z čeho dávat (ti jeruzalemští kněží). Jestli dávají a pomáhají, to už je druhá věc.
7.
Odpovědnost za rodinu má každý, i kněz. Jde i o materielní zajištění dětí pro budoucnost, aby se měli v životě jak odpíchnout a nemusely začínat od piky.
8.
Riskovat eventuelní vyřazení z obětního procesu by znamenalo poškození rodiny, neodpovědnost vůči nejbližším.
9.
Tady je v sázce jeden lidský život. Na druhé straně jde o budoucnost mnohem více lidí, navíc o nejbližší. Bližší je přece pro každého košile než kabát. Proč se něco vyčítá knězi, když takto myslí každý. Jen ten Idiot Samaritám je vrták.
e)
Levita.
1.
Obdoba kněze. Pomocník kněze. Učil boží zákon. Měl blízko k božímu zákonu.
2.
Je placen za to, že v církvi učí a pracuje, ne za to, že pomáhá. Dělá řádně své pracovní povinnosti.
3.
Každý soukromník by ho vyhodil z práce, kdyby se zdržel a nepřišel do práce včas nebo kdyby přišel nereprezentativně, např. Ušpiněný od něčí krve nebo fyzicky či psychicky nezpůsobilý k výkonu své práce, např. By byl nadmíru unaven.
4.
I církev chce od lidí víc brát než jim dávat, žije přece v podmínkách tohoto světa.
5.
Prorok sice tlumočí Hospodinovo slovo: Syt jsem vašich obětí. Dnešně: Mám až po krk vašich slavnostních bohoslužeb, přednášek, schůzí, kurzů a rekreací v církevních střediscích. O krásných zbožných slovech ani nemluvě.
6.
Šlapete po chrámových nádvořích, ale to je málo. Kde je rozpor mezi opakovanými slovy bible a realitou života, tam to pořádně hapruje. Myslí se vnitřně. Navenek může církev docela dobře vzkvétat nebo aspoň jakž takž vegetovat.
f)
Samaritán.
1.
Také žije oběma nohama na zemi.
2.
Riziko: Ten zraněný může sloužit lupičům jako volavka, návnada. Vyskočí na něho, když se shýbne k poraněnému. Ušlý čas a zisk. Ztráty: Obvazy, víno (desinfekce), olej, peníze, znečištění zboží a osla, i sebe. Opletačky s úřady, vysvětlování, administrativní patálie, sepisování.
g)
Samaritán byl hnut milosrdenstvím.
1.
Kněz a levita nebyli hnuti milosrdenstvím. Proč?
2.
Kde se toto hnutí milosrdenstvím v člověku bere?
3.
Pokud to dává PB, pak by byli kněz a levita bez viny, přesto, že znali boží zákon výrazně lépe než Samaritán. Pak by kněz a levita byli z obliga?
4.
Nebo je hnut milosrdenstvím spíše ten, kdo tolik nezná boží zákon?
5.
Nebo ten Samaritán znal z božího zákona to podstatné, zatím co funkcionáři a zaměstnanci církve znají spoustu teologických kudrlinek, na kterých přemrštěně bazírují v akademických diskusích?
6.
Samaritán nikdy nebyl v jeruzalemském chrámu.
a.
Jako Samaritán by tam nikdy nešel, ani by tam nepáchl.
b.
Kdyby tam přišel, kdyby se tam náhodou objevil, tak by ho jako Samaritána rychle vypakovali.
c.
Samaritán mohl chodit na bohoslužby jen do rozvalin někdejšího samaritánského chrámu na hoře Garizim v Severním Izraeli.
d.
Ty rozvaliny ze samaritánského chrámu na hoře Garizim udělali Židé za Makabejských válek.
h)
Samaritán jel na oslu. Kněz a levita šli pěšky. Mohli zjistit stav, skutečnost a někde obstarat pomoc. Nikdo by se ale nerozjel pomáhat zdarma. Inu, pořád se točíme kolem peněz.
i)
Proč vůbec pomáhat někomu v nouzi?
1.
I kolem této otázky se pořád točíme.
2.
Zamyšlení kolem záplav na Severní moravě 1997.
3.
Střízlivá pomoc i bez slov modliteb byla na místě.
4.
Mnoha lidem se konkrétně a včas pomohlo.
5.
Na mnohé se ale nedostalo. Ti v tom zůstali sami.
6.
Mnoho nadací se zmohlo. I mno¨zí jednotlivci se zmohli díky sbírkám na povodně.
7.
Přebytky jedněch mohly účinně pomoci jiným. Někdy se pomohlo prvnímu nebo jen jednomu, aby o tom mluvil v televizi.
8.
Některé peníze zapadly do běžných akcí v obcích, které přímo s povodněmi nesouvisely.
9.
Někteří si odtrhli od úst a darovali nadacím na pomoc, jiní neměli důvod nejet k moři.
10.
Spousta lidí se jezdila za erár služebně dívat, jak to vlastně v ohrožené oblasti vypadá, jako by nedůvěřovali úředním zprávám kompetentních lidí.
11.
Ani v církvi (ČCE) to nebylo vždy jednoznačné. Na jedné straně se vybralo překvapivě mnoho, šlo o dosud největší sbírku v dějinách církve. Cizina také vydatně přispěla církvi na daný účel.
12.
Pomohlo se relativně spravedlivě jednotlivcům i poškozeným sborům. Zbylo i na obce a necírkevní instituce (nadace, sociální zařízení).
13.
Překvapí ale leccos: Největší evangelická církev nebyla schopna sama nic konkretně zorganizovat v akutní chvíli. Ani její rozvětvená diakonie toho nebyla schopna.
14.
A tak se dávaly nasbírané peníze zčásti jiným (i necírkevním institucím) a vyzývali se zvláště mladí lidé z církve, aby se zapojili jinde, v akcích i jiných, daleko menších církví.
15.
Naplánované mládežnické kurzy a rekreace to ale nenarušilo. Ani polosoukromé mládežnické církevní výlety a pod.
16.
Poučení je mnoho. Např., že v některých případech nemusí jít jen o okamžitou pomoc v akutní chvíli, ale že by byla na místě i dobrá a rentabilní organizace. Viz: tabu.
j)
Kněz bude kázat SB, že se má pomáhat všem a vždy.
1.
Když tedy kněz bude ležet jako zraněný u cesty, má mu pomoci bývalý zraněný.
2.
Bývalý zraněný tedy přestoupí Boží přikázání, když nechá ležet u cesty života i u konkrétní cesty kněze i jeho církev.
k)
Sociální akcenty a vize a úkoly pro budoucnost církve. Viz: Pověstné prorocké kázání v televizi 1. Ledna 1993.
l)
Sociální škvíry. Církev se chce víc věnovat zajištěným než ležákům u cesty a lidem z panelů, kteří sotva vycházejí (třeba i finančně).
m)
Vztah k církvi jako k zaměstnavateli.
1.
Týká se to kněží a levitů, tedy nefarářských, lajckých zaměstnanců církve. V posledních letech se leccos pomalu mění v neprospěch církve jako zaměstnavatele.
2.
Roste vztah nikoli nepřátelský, ale občas nebo někde ne-přátelský. Stále víc se jedná o neutrální vztahy. Pojem Povolání a Obětavost jaksi mnohdy ustupuje do pozadí.
3.
Roste vnitřní distance, napětí, nespokojenost. Zaměstnanci vidí pochopitelně více svá práva, zaměstnavatel naopak pochopitelně vidí více povinnosti zaměstnance. Doplácejí na to rovněž pochopitelně zranění u cesty života.
4.
Někteří zapálení obětavci a dožívající nadšenci v církvi to nevytrhnou. Je jich příliš málo na úkoly, které jsou před církví, pokud bude církev chtít přežít v moderním světě jako církev, jako společenství a ne jen jako organizace, jako spolek.
5.
Nadšenci, obětavci a neinformovaní o mnohém dění v církvi (díky Bohu a neinformovanosti) stále na církev platí. Volání po dobrovolnících na různé práce a aktivity v církvi se však nesetkává s dalekosáhlou odezvou.
6.
Kdo v tom umí chodit, umí i využívat situaci. Kdo umí, umí. Kdo neumí, čumí. Ani v církvi Není rozdílu. Všichni zajisté zhřešili a nemají slávu boží.
18)
Povodeň v červenci 97 na severní Moravě.
a)
Pomáhalo se těm, kdo ztratili dům nebo ho měli poškozený. Je to samozřejmě správné.
b)
Ale církev ani nepomyslí na ty, kdo nemohou ztratit dům, protože nemají kde bydlet a spokojili by se i jen s panelákovým bytem.
c)
Kdo měl ale dům, musí se mu pomoci opět k domu, nemůže přece do paneláku. Názor vrtáka: Církev je vlastně pro bohaté. Bohatí si budou pomáhat mezi sebou. Kněz se nezastavil u ležáka u cesty. Ale jistě by se zastavil, kdyby tam byl pám v kočáře.
19)
Milosrdenství jako hobby.
a)
Paničky si z dlouhé chvíle vytvoří podpůrný klub. Scházejí se v představenstvu nadace.
b)
Mnohdy je velmi ponižující pro potřebné všeho druhu, že se musejí doprošovat kde všude možně u institucí státních i nestátních.
c)
Na druhé straně je nutno vidět: Když už je ten společenský systém takový, že není schopen únosně řešit situace svých potřebných, tak ty zmíněné dámy vlastně dělají dobrou práci. Mohly by se bavit také třeba i jinak.
d)
Takto udělají občas velmi dobrou práci, která by jinak nebyla vykonána. Fakticky zalepují sociální díry a suplují nedostatky společenského systému.
20)
Proč pomáhat a komu.
a)
Od nepaměti platilo: Kmen, Sippe, rod, rodina, příbuzenstvo, známí, klan. Jsme jedné krve či jedněch zájmů, i když ne nutně stejných (stejní). Jsme ze stejné branže. Lze sem vřadit i církev a sbor, stejnou vesnici a ulici. Ale jen někdy.
b)
Dnes ale stejná víra není vždy primerní, jako tomu bejvávalo, aspoň někdy. Ostatně, ani onen kněz nepomohl příslušníku svého národa, také Židovi. Pomohl mu překvapivě nepřítel (resp.: ne-přítel) Samaritán.
c)
V rozhodnutí se pro pomoc rozhoduje známost, rodinná příslušnost, očekávaná protislužba třeba někdy v budoucnu. V pozadí je zase skkoro vždy vše jen otázka peněz v nějaké podobě.
21)
Party.
a)
Skupiny. Klany. Sousedé na chatách. Stejné nebo obdobné zájmy. Nahrazuje to společenství církve v církvi. Uprostřed církve rozhodují (někdy) také jiné zájmy než jen církevní.
b)
Někdy se projevuje snaha třeba využít církve pro nějaké vlastní zájmy.
c)
Vzájemná pomoc. Ale pro určité společné zájmy, v rámci určitého klanu. Je to něco jiného než skutečné společenství sboru, církve.
d)
Opékání berana nebo buřtů večer na zahradě. Sejdou se příbuzní, známí, sborovníci. Zpočátku se na té zahradě scházejí jako členové sboru, ale pak se to časem třeba sekularizuje a farář je nadále už nepotřebný.
22)
Pomoc. Změna paradigmatu.
a)
Usměvavý německý podnikatel s pěkným fárem. Koupil si dům v jedné vesnici. Pustil se do vylepšování svého domu. Dal se do betonování a dláždění plochy před svým domem. Sousedé z ulice mu přišli ochotně sousedsky pomáhat.
1.
Údiv cizince: Češi si navzájem pomáhají. Omyl: pomohli jemu, pomohou sobě navzájem. Pomohou tomu, kdo pomůže jim. Pomohou si navzájem v ulici jako sousedé, majitelé rodinných domků. Nebudou ale pomáhat nějakému nemajetnému.
2.
Dobře situovaní sousedé z ulice vzali nově přišedšího do party.
b)
Staří manželé dožívali v malém městečku. Daleko široko neměli žádné příbuzenstvo. Děti se odstěhovaly na druhý konec republiky. Paní, skoro už devadesátnice, ovdověla.
1.
Přestárlý manžel jí v posledních letech obstarával některé věci, které již nemůže zvládat. Spolusborovníci se nechtěli dát na nějakou pravidelnou výpomoc. Podle jejich názoru přece mohou přijet příbuzní i z velké dálky a vše zařizovat a vyřizovat.
2.
Necírkevníci si někdy pomohou víc. Opravdu?
c)
Velmi přestárlí manželé, věrní farníci. Ubylo jim sil a přibylo nemocí. Kdo se má o ně starat? Však mají kdesi též již hodně staré děti. Ale ty mají zase svoje děti. Takže, je to zase jen na rodině. Proč ale letos ještě nezaplatili salár?
d)
Pomoc i nepomoc. Jednalo se o poskytnutí určitých informací. Vlastně šlo o to, aby se poradilo. Poprošení projevili samozřejmě velkou ochotu. Jenže jim to pořád nevycházelo. Pořád neměli čas. Nakonec nezbylo než se obrátit s prosbou o radu jinam.
23)
Samaritán. Zkušenosti se Židy. Táhlo se to po generace. Prolomil řetěz lhostejnosti, napětí, nepřátelství. Bez nároku na odplatu a vděčnost. Zážitek lásky znamená pro poraněného mnoho. Naopak: Zkušenost nepomoci od kněze znamená rovněž mnoho, ale negativně.
24)
Historická zkušenost s církví. Církev je zastoupena knězem. Církev nepomůže člověku v krizi, v tísni. Pomáhá se jen svým, vlastním, partě.
25)
Proč vzniká v okolí církve pocit, povědomí a očekávání, že by kněží církve měli pomáhat?
a)
V církvi se káže, že to má být. Mluví se o lásce, pomoci a milosrdenství.
b)
Vytváří se dojem. Vzniká dojem.
1.
Církev se tváří, že se pomáhá. Připomíná se, zmiňuje se, co všechno církev udělala: Pomáhala slabým. Konala misii. Církev byla pomocí a oporou lidem v nouzi. Nezmiňuje se moc, co církev dělá v současnosti.
2.
Je třeba rozlišovat pomoc instituční a neinstituční. Milosrdný Samaritán pomohl neinstitučně. Na instituční pomáhání církev získává peníze převážně od státu.
3.
Za státní peníze se konají např. Takové druhy sociální aktivity (např. V Diakonii), které by mohly konat i instituce necírkevního rázu.
c)
V církvi se sbírá na kde jaké účely, pro různé potřebné a slabé.
1.
O použití peněz konkrétně právě pro ty potřebné se člověk dozví m¨álo.
2.
Sesbírané finanční prostředky nejdou konkrétním lidem, jako konkrétní pomoc. Jsou určeny institucím, které v této oblasti projevují svou aktivitu.
d)
Na veřejnosti se argumentuje: Je třeba podporovat církev, aby mohla pomáhat.
26)
Rabín je u Hospodina na audienci v nebi a zpracovává ho, aby konečně nastolil své království na zemi.
a)
Už už je Hospodin nakloněn rabínovým argumentům vyhovět, ale rabín náhle přerušuje jednání. Vidí, že dole na zemi umírá hladem jeho chudý souvěrec a že kdyby okamžitě nepřišel a nepomohl mu, že zemře.
b)
Proto se rabín okamžitě vrátil na zem a poskytl hladovějícímu pomoc.
27)
Kněz. Levita duplikuje kněze. Lajcký představitel církve, zaměstnanec.
28)
Kněz.
a)
Ztížená situace kněze. Nežli ho právem odsoudíme, něco si uvědomme.
b)
Pomáhat je nepříjemné. Pošpinit se od krve, nesnadno se smyje zvláště ze šatů. Měl Bílé, kněžské roucho. Neměl osla. Chudý venkovský kněz, chudší než Samaritán.
c)
Neměl obvazy, víno, olej. Musel by zraněného nést na rukou nebo kdesi hledat pomoc. Nemohl by asi zaplatit hospodu. Nemohl by se celý den zdržet. Zdržel by se. Přišel by pozdě k oltáři. Kdyby zraněný umřel, znesvětil by se pro chrámovou službu.
d)
Nanejvýš jednou za život se venkovský kněz dostal do chrámu v Jeruzalemě na službu. Znamenalo to mimo jiné i finanční šanci pro zbytek života. Musel přece také živit rodinu. Ale on se ani nepodíval, nezjistil stav, aby někomu řekl. Nic ho neomlouvá, ani JK.
e)
Když se střízlivě podíváme na věc, tak to vůbec neznamená, že chceme kněze omlouvat.
29)
Nepomohli souvěrci. Příslušník vlastního národa.
30)
Uniforma kněze.
a)
Bílé roucho. Snadno poznatelný, aby za ním mohli lidé přijít. Vyznavačskost. Odpovědnost. Reprezentovat Boha. Chovat se jako kněz.
b)
Vyznavačskost dnes. Ne být inkognito křesťan. Ryba na autě. Odznaky, přívěšky: Křížek. Kalich. Holubice. Reklama pro církev.
31)
Prostá silniční realita tehdejší doby.
a)
Frekvence pěších poutníků na cestě nebyla nadměrně velká. Ani na oslech či mezcích mnoho poutníků necestovalo. V kočáře nebo na koni jel po cestě jen zřídka kdy tu a tam někdo.
b)
Mohlo se stát, že celé hodiny po cestě nikdo neprojel nebo neprošel.
32)
07. Závažná slova ve vzduchu v církvi (v církevním vzduchu) dnes.
a)
Odpovědnost.
b)
Věrohodnost církve.

Paličské otázky a nedořešené problémy.

1)
Kněz a levita. Nezadat si v zaměstnání. Někdo by to na ně mohl vytáhnout. Znečištění, dotyk se zemřelým. Minimálně by se vyvolaly pochybnosti a řeči kolem a kolem.
a)
Nedá se to dokázat, ale ani ne vyvrátit.
b)
Pohodlí a lhostejnost je lepší než problémy.
c)
Šlo o chleba. A tak: nezadat si.
d)
Zbožnost v praxi přichází v niveč. Obřady v chrámě jsou pro kněze víc než služba člověku, dokonce možná umírajícímu.
1.
Přitom kněz jistě znal SB: Milosrdenství chci, ne oběti. Syt jsem vašich zápalů, odborů, komisí, schůzí, akcí, aktivit.
2.
Nezadat si. Lze vznést pochybnosti. Že snad třeba neoprávněně konal oběti. Kdo ví, co je na tom pravdy.
2)
Samaritán.
a)
Polopohan. Pomáhá cizímu.
b)
My: Všeobjímající láska, resp. řeči o velké lásce a pomoci a pomáhání všem.
1.
Zapomíná se často na domácí víry.
2.
Těm nedomácím víry se však stejně nadmíru nepomáhá.
c)
Kéž by polopohané pomáhali všem. Kéž by zahanbovali věřící s okázalou zbožností. Bylo by to výhodné i pro věřící. Ti by se jistě nezlobili.
3)
Kněz a levita.
a)
Mohli zachránit jeden lidský život. Nevěděli, že když odejdou, že přijde milosrdný Samaritán a že pomůže. Stav zraněného asi byl vážný, když ho Samaritán opatroval v hospodě celý jeden den a pak ho nechal v péči hoteliérovi.
b)
Nepomoci. Může to způsobit smrt. Svědomí. Jak si to zodpovíme před PB, před lidmi i před sebou. Svědomí víry zde přichází v niveč.
4)
Dnešní zákony ohledně silničního provozu. Paragraf o neposkytnutí povinné nutné pomoci (73/73). Světské zákony pomoc přikazují.
5)
Kdyby za čas nastala obdobná situace, ale naopak:
a)
Kněz leží zraněný u cesty. Bývalý zraněný by šel kolem, ale kráčel by nevšímavě dál cestou svou. Mohli bychom mu to vyčítat?
b)
Kdokoli jiný by ležel u cesty a bývalý zraněný by ho obešel. Mohli bychom mu něco vyčítat?
c)
Kdyby bývalý zraněný pomáhal jen Samaritánům a těm, kdo pro něj něco udělali. Co my na to?
d)
Vážná otázka: Kam se podělo svědomí víry. Proč se ztratila služba, láska a pomoc a proč zůstala jen vznosná slova? V církvi, nejen v pastýřských listech Olympu.
6)
Kněz. Bez ohledu na osobní kvality. Ex opera operato. Po roce 380 (Theodosiúv dekret) nastal v církvi paškvil. Křesťanství se stalo státním náboženstvím. Vyprchával stále více duch.
7)
Vina kněze a levity:
a)
Neposkytli pomoc. Poškození bližního.
b)
Poškození Boží věci. Mizerné svědectví. Špatný příklad nejen pro Samaritány a pohany, ale i pro věřící, pro ty, kdo se o tom dovědí.
8)
Samaritán milosrdenství konal. Praktikoval lásku. Víc si všímat dobrého příkladu Samaritána a nikoli špatného příkladu kněze.
9)
Kolem jakých lidí se lidé točí při pastoraci. Faráři to většinou nevědí. Závětří církve. Gheto církve je někdy velmii pohodlné. Zemitá praxe života.
a)
Velký balon zatlačíme jen velmi těžko pod vodu. Když už se nám to skoro zdaří, vyklouzne nám a vyskočí zpět na hladinu. Církev se obdobně snaží některé nepříjemné a nejasné otázky zatlačovat kamsi do ztracena nebo aspoň do autu.
b)
Příklad nepříjemné a zneklidňující otázky, která přerůstá v nezvládaný problém: Theokracie.
10)
Levita. Vyjde ze všeho jaksi lehko po haluzi. JK zdvojuje špatný příklad zbožných, věřících, kteří mají blízko k PB.
11)
Kněz musí počítat s tím, že je re-presentantem své církve.
a)
Jednak jako zaměstnanec, jednak svou funkcí, jednak svým společenským postavením, které z toho vyplývá. Cokoliv udělá dobrého nebo zlého, hned je to dáváno do souvislosti s jeho církví.
b)
Zvláště to zlé se víc vždycky vidí a déle a intensivněji se o tom mluví.
c)
Příklad: Když se farář někde v hospodě namaže nebo přímo ožere, hned se bude povídat, že faráři jsou ochlastové nebo aspoň, že moc pijí.
d)
Když se zřídí pod obraz pan Vomáčka, neříká se, že Všichni Vomáčkové chlastají.
e)
Ten farář to má v něčem obdobné např. S vojáky. Když se voják v uniformě někde zřídí, vrhá to nepěkné světlo na celou armádu.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.