14. Žena Samaritánka. Jan 4.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Jan 6,35:
Kdo přichází ke mně, nebude lačněti. Kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.

Čtení:

Jan 4,1-42. Jan 4,1-30. Verš 1-15.
Jan 4.
1
Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan -
2
Ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -
3
Opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
4
Musel však projít Samařskem.
5
Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi;
6
Tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
7
Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi napít!"
8
- Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu.
9
- Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají.
10
Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."
11
Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?
12
Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda."
13
Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň.
14
Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."
15
Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."
16
Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!"
17
Žena mu odpověděla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.
18
Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu."
19
Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok.
20
Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!"
21
Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
22
Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
23
Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
24
Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."
25
Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko."
26
Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."
27
V tom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl 'nač se ptáš?' nebo 'proč s ní mluvíš?'
28
Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:
29
"Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"
30
Vyšli tedy z města a šli k němu.
31
Mezitím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco!"
32
On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte."
33
Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?"
34
Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
35
Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.
36
Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
37
Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.
38
Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete."
39
Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala."
40
Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
41
A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
42
Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."
43
Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.

Postup:

1)
Samaria. Krajina zahrnující větší část někdejšího severoizraelského království.
a)
Nepřátelství Samaritánů se Židy. Kdysi po návratu ze zajetí nepřijali Židé nabídku Samaritánů na pomoc při stavbě chrámu. Severní Izrael. Táhlo se to po staletí. Napětí.
b)
Nepřátelství mezi národy se často udržuje dlouho, i když lidé už ani nevědí, proč vlastně toto nepřátelství vzniklo. Nevědomky se pociťuje riziko ohrožení nebo konkurence.
2)
JK se nevyhnul Samaří při své cestě mezi Galileou a Judstvem.
a)
Pravověrní Židé tak činívali. Obcházeli Samaří. Velkým obloukem. JK neakceptoval nepřátelství.
b)
Město Sichar. Učedníci odešli nakupovat. Proč všichni, proč nechali JK úplně samotného u studny?
c)
Samaritánka šla pro vodu. JK: Dej mi napít. JK byl oblečen jako Žid.
1.
Muž po ženě nikdy nic nechtěl. Pro muže bylo nedůstojné dát si posloužit od ženy.
2.
Žid Samaritána nikdy o nic neprosil.
3.
Údiv Samaritánky.
3)
JK zahájil rozhovor. Oslovil ženu, dokonce Samaritánku. Neobvyklé podle tehdejších zvyklostí.
a)
Kdybys věděla, kdo tě žádá o vodu, prosila bys ho o vodu života. Duch svatý je živou vodou.
b)
Žena nerozumí. Vidí jen hlubokou studnu. Nemáš, čím bys vytáhl vodu.
c)
JK: Po vodě ze studny má každý opět žízeň. Po vodě, kterou já dávám, nebude už nikdo mít žízeň.
d)
Žena: Dej mi tu vodu, abych sem nemusela chodit ke studni.
e)
JK: Zavolej muže a přijď sem.
f)
Žena: nemám muže.
g)
JK: je to pravda. Mělas 5 mužů. Ten, kterého máš teď, není tvůj muž.
h)
Žena se zhrozila. Odkud to JK jen ví? Vidím, že jsi prorok.
i)
Kde se modlit? Samaritáni: Garizim. Židé: Jeruzalem.
j)
JK: Přijde čas, kdy se lidé nebudou modlit ani na této hoře, ani v Jeruzalemě. Praví modlitebníci se budou modlit kdekoliv. Ale v duchu a v pravdě. Bůh je duch. Ti, kteří se jemu modlí, musejí se modlit v duchu (Božím) a pravdivě.
k)
Žena: Jednou přijde mesiáš, Kristus.
l)
JK: Kristus s tebou mluví.
4)
Žena nechala nádobu na vodu a běžela do města. Pozvání všech, se kterými se setkala: pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Kdo ví, neníli to Kristus. Mnozí přišli a poslouchali JK. Mnozí uvěřili.
5)
Samaritáni přišli k JK.

Poznámky:

1)
Hora Garizim. Samaritánský chrám byl v době JK už rozbořen. Posvátná hora. Modlitby. Hyrkán. Války makabejské.
2)
Křesťanská misie mezi Samaritány. Po vzkříšení. Sbory. Diakon Filip. Skutky 8,1-5.
3)
Poledne. Žena jde pro vodu.
a)
Těžkou práci tehdy konaly ženy.
b)
Polední žár. Běžný byl odpočinek. Nevalná pověst ženy. Snaha vyhnout se lidem. To mohl JK rozpoznat podle vnějšího způsobu jednání ženy. Šla v poledne, aby se s nikým nesetkala.
4)
Mělas 5 mužů:
a)
Nejde o přesnou matematiku. Mělas tucet, haldu mužů.
b)
5 knih Mojžíšových. Narážka. Samaritáni měli jen Pentateuch. Jen část SZ.
5)
Symbolická řeč o vodě. Samaritánka tomu mohla rozumět. Misijní kázání JK. Úměrně situaci a prostředí. Spíše pastorační rozhovor.
6)
Žena zve v městě. Lidé mají jít ke studni.
a)
Je tam divný muž. Mluví se Samaritánkou. Divný Žid.
b)
Mluví s ženou.
c)
Mluví s ženou všelijaké pověsti.
d)
Mluví jako Mesiáš.
7)
Misie mezi Samaritány. Žena nevalné pověsti. Ne zasloužilý intelektuál. Možné výtky na adresu křesťanů: Všelijací lidé. Ne andělé. Ne dokonalí. Hříšníci. Jsou si ale vědomi svých hříchů. Ne dokonale zbožní jako farizeové.
a)
Nelze zabránit možným výtkám. Křesťané jsou opravdu lidé všelijakého původu. Farizeové mají pocit spravedlnosti. Mají dojem, že nehřeší.
b)
Lidé světa nejsou lepší nežli ti v církvi, které kritizují. Ve světě je mnohem větší žumpa nežli v církvi.
8)
Každý člověk může udělat mnoho pro JK. Může aspoň pozvat do církve. Každý nemusí umět vše vysvětlovat.
9)
Samaritáni uvěřili:
a)
Nejdříve ženě.
b)
Přímo JK.
10)
JK: Kdo přichází ke mně.
a)
Mnozí přicházejí.
b)
Mnozí nepřicházejí.
c)
Mnozí zase od JK odcházejí.
11)
Žízeň po životě. Italský film. Touha plně žít.
12)
Učit se umět přijmout nabídku, pozvání JK. I když to tlumočí lidé. Někdy i všelijak nebo docela všelijací lidé.
13)
Misijnost JK ke všem. Zve všechny. Všichni jsou pro něj dobří.
a)
Jan 3. Nikodem. Dočasná ustrašenost. Po ukřižování se veřejně přiznal k JK. Pohřeb JK, i Josef z Arimatie.
b)
Jan 4. Samaritáni.
c)
Pohanský setník. Lukáš 7.
d)
Jan 4. Královský služebník. JK mu uzdravil syna.
14)
Měco důležitého je vsunuto do děje. Rozhovor JK s ženou. Nerozumí (tomu) ani učedníci.
15)
5 mužů. Někteří vykladači: Prý pohanští bohové. Šestý falešný bůh. Šimon Magus. Konkurenční bohové pro Hospodina.
16)
Samaří. 722 ante Asyřané zničili severoizraelskou říši. 27 280 lidí bylo odvedeno do zajetí. Přišli kolonisté odjinud. Byli nahnáni Asyřany z jiných dobytých krajin.
a)
Konsolidační proces. Snaha kolonistů sžít se s místním obyvatelstvem, s jeho zbytky. Chtěli Hospodinova kněze. Představa: Místní bůh je omezen na své území.
b)
Pohané přijali místního specialisovaného boha, Hospodina.
17)
JK o něco požádal. Navázání kontaktu.
a)
Lukáš 5. JK požádal o pomoc Petra. Kázání s loďky.
b)
Jan 4. JK požádal ženu Samaritánku o vodu. Dát příležitost pomoci, udělat něco dobrého.
c)
Autobus. Mladí nabídnou starým místo k sezení. Mělo by se to přijmout. Nechat si něco udělat, nechat si posloužit. Příležitost pro děti, vnuky. Prolomení ledu.
d)
Steinbeck: Na východ od ráje. Otec v nemocnici. Budoucí snacha radí, aby od syna něco chtěl. Výstup nepříjemné sestry. Otec žádá syna, aby zařídil jinou sestru. Syn se může radostnou ochotností přetrhnout.
18)
Samaritáni jako příklad u JK:
a)
Samaritánka u Sichar. Jan 4.
b)
Lukáš 9. Jakub a Jan chtějí na Samaritány poslat oheň s nebe. JK se zastává Samaritánů.
c)
Milosrdný Samaritán. Lukáš 15. Podobenství JK dávající za příklad Samaritána.
d)
Vděčný Samaritán. Jediný z desíti malomocných poděkoval JK za uzdravení.
19)
Zavolat muže.
a)
JK vede pastoračně k nápravě. Dát věci do pořádku. Obrat k JK znamená dávat do pořádku běžné věci. Ne škrt minulosti lehkým otřepáním se. Náprava, ne odhození a mávnutí ruky.
b)
Chyba mnohých: Řeči o novém životě bez náznaku pokání. Ne pravý nový život. Sebeomluvy. Mlčení o některých věcech.
20)
Modlitba.
a)
Kdekoliv.
b)
V duchu a v pravdě.
c)
JK volá k sobě.
21)
Poznání mesiáše. Vírou.
22)
Misie. Žena uvěřila a hned zve další. Radost z uvěření je sdělována dál a dalším.
23)
5 mužů. Ne nutně manželů. Možná muži, se kterými (snad či třeba) něco měla.
24)
Modlitba všude. Možné riziko: propagace výsostí. Roztříštěnost kultu a zbožnosti.
25)
525 ante. Stavba chrámu v Jeruzalemě. Židé odmítli nabídku Samaritánů, že se budou na stavbě spolupodílet.
Překvapení: JK žádá pomoc od Samaritánů. Žena u Sichar. Lukáš 9: JK hledá u Samaritánů nocleh.
26)
Zbožnost Samaritánů.
a)
Koncentrace k hoře Garizim. Zbožní lidé. Čekání mesiáše. Víra ve vzkříšení. Důraz na obrácení. Proti apokalyptice. Žádné vypočítávání. Praxe života. Plnění zákona. Dobré skutky. Očekávání KB. Nehřešit. Příprava.
b)
Poutnickost. Chudí lidé. 2 Korintským 5: Boží dům v nebesích.
c)
Nekonservativní přizpůsobování náboženských předpisů novým poměrům. Lajcké hnutí Samaritánů, ale neodřekli se svého chrámu v (na) Garizim.
d)
Na čem stojí svět:
1.
Tóra.
2.
Bohoslužba.
3.
Prokazování dobra.
27)
Důrazy JK:
a)
Farizeové obcházejí své vlastní učení. Břemena vkládají na jiné. Sami je nenesou.
b)
Milost Boží. Odpuštění. Ne (strohé, tržní) účetnictví.
c)
Boha nelze donutit k vyslyšení modliteb ničím, ani dobrým skutkem. To však neznamená schvalování nekonání dobrých skutků.
d)
Darovaná spása, ač dobré skutky máme dělat. Ne zásluha, ale vděčnost.
e)
1 Timoteovi 2. Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni. Farizeové staví překážky lidem.
28)
Jedny velikonoce ještě přek JK.
a)
Samaritánští chuligáni poházeli těsně před velikonocemi na nádvoří chrámu lidské kosti. Znesvětili chrám. Ten rok se v Jeruzalemě velikonoce nekonaly. Pamatovalo se to po generace.
b)
Jenže: Předtím Hyrkán zbořil Samaritánům chrám na hoře Garizim. V době JK byl chrám na Garizim v troskách.
29)
JK mluví sám se Samaritánkou, navíc všelijaké pověsti. Při nejmenším se mohl dostat do lidských řečí.
30)
Hyrkán. Makabejské války. Vypálil Samaritánům chrám na hoře Garizim.
31)
Evangelium Janovo má 21 kapitol. Jedna dlouhá kapitola je věnována samaritánské ženě. Na vztek farizeům všech dob.
32)
Napětí mezi Samaritány a Židy, Judejci. Táhne se to hodně dozadu.
a)
Vyjití z Egypta. Už se projevují škvíry mezi kmeny později usazenými na severu a jižními kmeny, tedy Judou. Mojžíš sjednocoval a zaštiťoval jednotu. Základ: víra v Hospodina. Levíté byli jednotícím tmelem.
b)
Doba soudců. Náběhy na občanské války. Občas se to poštěkalomezi jednotlivými kmeny a mezi severem a jihem Izraele. Nejednota mezi věřícími v Hospodina.
c)
První králové.
1.
Organisační sjednocení celého Izraele. Izrael je nudle od severu k jihu.
2.
Saul sjednotil všechny kmeny charismatickým zápalem.
3.
David vedl pragmatickou a racionální politiku a zabezpečoval Izraele před zahraničním nepřítelem.
4.
Šalomoun navozoval a utvrzoval i vnitřní jednotu. Vnější náboženské sjednocení kolem Jeruzalemského chrámu.
d)
Po Šalomounovi se Sever a Jih ubíral každý svou vlastní cestou. Občas se do sebe pustili i vojensky.
e)
722 ante.
1.
Asyřané zničili Samaří. Násilná deportace velké části obyvatelstva do jiných krajin asyrského území.
2.
Na volná místa v zemi byli násilím přivedeni lidé z jiných dobytých míst. Došlo ke směsici obyvatel a náboženství.
3.
Prosadila se však víra v Hospodina.
4.
Judské království trvalo ještě skoro 150 let, až do babylonského zajetí 586 ante.
f)
Za čas po návratu z babylonského zajetí začali Židé, Judejci, stavět chrám, roku 525. Samaritáni přišli s nabídkou pomoci, spolupodílu na stavbě. Chtěli mít společný chrám.
1.
Z povzdálí to vypadá jako ekumenický počin. Židé však nabídku nepřijali, odmítli. Každý má přece právo nepřijmout nabídku. V pozadí však byly vlastní náboženské a politické zájmy Samaritánů.
2.
Samaritáni si pak postavili vlastní chrám na hoře Garizim.
g)
Za makabejských válek Hyrkán zničil konkurenční samaritánský chrám. V době JK tedy byly na Garizim už pouze trosky někdejšího samaritánského chrámu. Samaritáni se tam však chodívali modlit a k bohoslužbám.
h)
Před narozením JK samaritánští chuligáni poházeli před jedněmi velikonocemi lidské kosti v chrámě. Ve znesvěceném chrámě se ten rok nekonaly velikonoční slavnosti.
i)
JK k vzteku farizeú dává Samaritány za příklad. Např.:
1.
Milosrdný Samaritán.
2.
Vděčný Samaritán, jediný z deseti uzdravených malomocných přišel poděkovat JK.
3.
JK neseslal oheň s nebe na samaritánskou vesnici, jak ho k tomu měli Jakub a Jan.
4.
Samaritánka u Sichar.
33)
JK byl dobrý analytik. Myslel. Uměl dedukovat ze situace u studny.
34)
Zápis příběhu. Zdánlivě neurovnaná forma. Jako by se někde myšlenkově skákalo. Je to ale ku prospěchu věci, sdělení, porozumění. Živost podání.
35)
Začarovaný kruh v komunikaci.
a)
JK jako muž by neměl navazovat hovor s ženou. Navíc s takovou, která nemá dobrou pověst.
b)
JK jako Žid by neměl začínat hovor se Samaritánkou.
c)
JK dokázal najít vhodnou formu, jak mluvit s lidmi.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.