6. Křest JK. Matouš 3. Lukáš 2. Jan 1.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Filipenským 2,7: Způsob služebníka přijal. Byl učiněn podobný lidem.
2
Korintským 5,21: Toho, který hříchu neučinil, za nás učinil hříchem.

Čtení:

Matouš 3,13-17. Jan 1,19-34. Matouš 3,1-12. Jan Křtitel, nikoli křest JK.

Postup 1:

1)
Životopis JK.
a)
Narození v Betlémě. Ve 12ti letech v chrámě. Pak asi do 30 let beze zpráv. Asi: Vyučil se tesařině jako jeho otec. Neoženil se. Bible o tom mlčí.
b)
Apokryfy. Je popuštěna uzda lidské fantasii. Malý Ježíš (jako dítě) dělá zázraky. Např. Vyrábí z hlíny ptáčky a oživuje je.
2)
Evangelium. Radostná zvěst. 4 podání života JK. Pod různým úhlem pohledu. Různé důrazy.
3)
JK začal kázat. Přišel i k Janovi k Jordánu. Jan Křtitel: Aj, beránek Boží, který snímá hříchy světa. Fakticky označení mesiáše. Izaiáš 53: Mesiáš bude obětován za hříchy jako (velikonoční) beránek.
4)
JK žádá Jana o křest, jako jiní lidé. Jan se zdráhá: Já bych měl být pokřtěn od tebe. JK ale chce jít cestou ostatních věřících lidí.
5)
Pokřtění JK v Jordánu. Hlas s nebe: Toto je můj milovaný syn. Poslouchejte ho.
6)
Jan volal k nápravě. JK byl ale bez hříchu. Ale jde s námi lidmi v pozemském životě. Prožívá náš lidský život. Vzal na sebe naše hříchy.

Postup 2:

1)
JK se objevil najednou. Z ničeho nic. Plnost času. Jako by spadl s nebe. Chodí a káže.
a)
Obdobně Eliáš: Kde se vzal, tu se vzal. Objevil se v těžkém období dějin Severního Izraele. Bezbožný král Achab. Poznámka: Eliáš Tesbitský. Z Galádu.
b)
Známý původ JK. Nazaret, otec tesař.
c)
Kněz Melchisedech. Zazářil za Abrama z ničeho nic, když to bylo třeba. Genesis 14.
d)
U JK jsou spojeny obě tradice:
1.
S nebe, z ničeho nic.
2.
Známý původ, zasazenost v historickém kontextu.
2)
Matouš.
a)
Stručnost. Bůh je při díle. Narození JK, počat z Ducha svatého. Mimořádné narození. Marie panna.
b)
Dětství. 12 let, chrám. Jako konfirmace. Plnoletost: 10 let. Jinak bible neříká o JK nic až do jeho vystoupení.
c)
Apokryfy. Puštěna (popuštěna) uzda lidské fantasii.
d)
Další zmínka o JK v bibli: Až křest. Matouš 3,13-17.
3)
Jan Křtitel. Připravovvatel. Předchůdce. JK přišel do připravené půdy. Navazuje na Jana. Neruší tradice. Nit Božího díla spěje k vyvrcholení.
4)
Žádost o křest.
a)
Solidarita s lidmi. Ve všem je nám JK podobný, kromě hříchu. Přiznává se k Janovi. Oceňuje ho. Uznává a respektuje jeho autoritu. Placet Jana. Přiznává se k JK. Beránek Boží, snímá hříchy světa.
b)
Jan a Ježíš se vzájemně oceňují a respektují. JK je větší, Jan není hoden mu ani zavázat botu. Pokora JK. Plní boží vůli. Spasit. Obětovat se. Placet od Jana i Janovi.
5)
JK. Nestyděl se vstoupit do Jordánu jako hříšník. Přijetí křtu Jana.
a)
Mohl se tím vzbudit dojem: též hříšník. Ponížení. Vzal na sebe hříchy jiných. Ponoření při křtu.
b)
Jordán. Jozue. Přechod. Vysvoboditel. Druhý Jehošua. Vstupuje též do Jordánu. První Jozue: suchou nohou. Druhý Jozue: má to těžší.
c)
JK se nebojí, že ho postříká bláto a špína lidského hříchu. Později: Jí a pije s hříšníky. Je označován jako přítel nevěstek a publikánů. Dokonce za hříšníky položí život. Golgota.
6)
Jan. Též pokora. Zdráhá se křtít JK. Provedení křtu před zraky lidí.
7)
Duch svatý. Holubice.
a)
Bůh se přiznal k Ježíšovi. Vedl ho od dětství, od narození, už před narozením.
b)
Křest dítěte. Bůh vede dítě i dál. Katechese. Konfirmace.
c)
Kdo je JK. Milovaný Boží syn. Ne jen plné lidství. Bůh v něm má zalíbení. Zalíbilo se mi v něm. Druhý Adam. Oba Adamy stvořil Bůh. Konečně našel Bůh pravého člověka. Izaiáš 42. Žalm 2,7: Intronisace.
d)
Duch svatý. Zázrak víry, když uvěříme, kdo je JK, Pán, spasitel.
e)
Holubice. Symbol Ducha svatého.
f)
Scéna při křtu JK. Vnějšně asi nic moc mimořádného.
g)
Pokud jsme uvěřili, pak je to dílo Ducha svatého. Samozřejmě, že je to naše rozhodnutí, když uvěříme. Ale ve víře rozpoznáme, že byl při díle při nás Duch svatý.
h)
Naše rozhodnutí a dílo Ducha svatého jde ruku v ruce, ale prioritu má Duch svatý. Poznáme to však až dodatečně, až po uvěření.
8)
Duch svatý vede do všedních situací života.
a)
Další cesta JK. Prozajický, všední, každodenní život. Ne jen hory proměnění a zjevování slávy. Nápory života. Zápasy. Pot. Práce. Námaha. Poušť. Pokušení. Hlad. Nepochopení lidí. Kamenování od lidí. Odpadání lidí. Odkopnut. Ne jen ovace lidí.
b)
Duch svatý při nás. Bůh je s námi, při díle. Každý den. Pořád. Duch svatý je při nás, ale vše za nás nedělá. Na naší cestě vedeme zápasy, musíme se rozhodovat. Duch svatý nás posiluje, ale něco nechá na nás. Posila k práci pro JK.
c)
Duch svatý ukazuje: Člověče, uvědom si, svět se netočí kolem tebe. Ani kolem tvých zážitků a prožitků. Dát se do služby JK, jeho dílu.
d)
Pokušení. Matouš 4. Satan svádí JK. I zbožnými slovy Písma. Aby se JK točil kolem sebe. JK: na prvém místě je Bůh a jeho dílo.
9)
Naše církev pod záchvěvy charismatiků.
a)
Charismatická vlna v 80tých a 90tých letech ovlivnila nebo poznamenala naši církev kladně, ale i záporně. Hledaly se (někteří hledali) mimořádné zážitky, prožitky a projevy Ducha svatého. V církvi se tomu někdy a někde příliš přikládalo sluchu.
b)
Extatické vytržení mysli. Extravagantní projevy. Nekontrolované, tzv. Spontánní projevy. Tzv. Spontaneita byla někdy příliš sehraná a nacvičená. Čišelo, čouhalo to z toho.
c)
Mluvení jazyky. Uzdravování. Proroctví. Předpovědi budoucnosti. Vidění. Osobní zjevení od Ducha svatého.
d)
K některým z těchto projevů, zvláště v jejich extrémní podobě, se někteří dnes už ani nechtějí znát. Např. Se natahovaly ruce. Dosvědčovalo se narůstání třetích zubů. V dálných světa krajích byli kříšeni mrtví. Dorůstaly ruce a nohy.
e)
Přes noc mizely rakovinné (rakovinové) nádory. Na atraktivních reklamou propagovaných velkoshromážděních na stadionech lidé odhazovali berle a invalidní vozíčky. Mnohé se dostalo i na televizní obrazovky jako shaw, šou.
f)
Válení se po zemi a vydávání zvířecích zvuků bylo prohlašováno některými za dílo Ducha svatého a za důkaz (doklad) jeho moci. Torontské požehnání.
g)
Takový duch ovšem spíš rozhání a odhání. Neshromažďuje do společenství církve. Satan dokáže využít a použít různých lidských duchů. Anděl temnoty může na sebe vzít i podobu anděla světla.
h)
Sice mnozí prohlašovali, že mají dar rozlišování duchů (nebylo jim to rozpoznáno nutně od společenství sboru, prohlašovali to sami), ale využívali svého tvrzení spíše ke kritizování druhých, pokud s nimi v něčem nesouhlasili.
i)
Postupné očišťování a pročišťování víry v církvi. Střízlivá víra v každodenním životě. Pročištění napomohli paradoxně i extrémně orientovaní svými odchody z církve, i když většinou s halasným bouchnutím dveří za sebou.
10)
Křest JK.
a)
Začátek další práce. Ne konec, i když svým způsobem vrchol. Jen jedna dosažená meta na cestě víry, i když velmi významná.
b)
Křest v církvi. Rodiče příliš často zapomenou na sliby dané před Bohem a před církví, že povedou své křtěné děti k víře. Křtění dospělí mají ovšem též často problémy s pamětí ohledně svých slibů.
c)
Slavnost křtu. Zážitek. Povzbuzení k další práci.

Poznámky:

1)
Srovnání JK s postavami SZ:
a)
Objevil se náhle. V plném věku. Dodatečné episody o narození. Melchisedech. Eliáš. Spadli s nebe. Poslal je Duch svatý. JK, též. Křest, Bůh se k němu přiznává.
b)
Plné lidství. Do všech důsledků. Inkarnace. Nazaret. Rodinné zázemí. Otec tesař. Kompromitován původem. Rodina. Sociologické, sociální zařazení.
2)
Křest JK.
a)
Solidarita s člověkem. Bere na sebe hříchy lidí. Beránek Boží.
b)
Placet od Jana. Doporučení.
c)
Placet od Ducha svatého. Boží přiznání. Adopce. Všem je jasné, že JK je syn Boží.
d)
Poznámka:
1.
Matoušovo evangelium bylo sepsáno asi 40 let po vzkříšení. Koncipován život JK. Dodatečné zpracování.
2.
Adoptianismus. JK je Božím synem prý až od křtu. Proto evangelia zdůrazňují početí z Ducha svatého a narození z Marie Panny. Mimořádnost JK už od počátku. Božství už od začátku.
3)
Přijetí křtu od Jana.
a)
Přiznání vin.
b)
Přiznání se k cestě poslušnosti Boží vůle. Ochota cele následovat Boží vůli.
4)
JK. Nestyděl se na sebe vzít křest Janův. Mohl se vzbudit dojem: též hříšník. Solidarita s lidmi.
5)
My. Naše solidarita s člověkem. Pochopitelné obavy, aby nás nepostříkalo bláto, aby na nás neulpěla špína. Abychom si nezadali.
6)
Svědectví Jana. Kritika hříchů, i zbožných. O JK vydal Jan dobré svědectví. Postavil se za JK svou prorockou autoritou.
7)
Křest JK.
a)
Duch svatý vydává svědectví. Na výšinách. Hlas s nebe, s nejvyšších výšin. Z nejvyšších míst.
b)
Před svědky. Zástupy lidí.
c)
Ne dosvědčení jen osobně pro člověka. Ne v nitru člověka. Ne jen subjektivní pocit. Duchovní zkušenost. Víc než jen zážitek.
8)
Otázka víry.
a)
Víru nelze oddiskutovat. Kdo je pro nás JK. Boží syn. Ne jen pouhý člověk, i když je současně pravý a plný člověk.
b)
Poznání, že JK je syn Boží. Dílo Ducha svatého. Svědectví Ducha. Věc víry. Zázrak Ducha svatého: Víra v JK jako Božího syna.
c)
My. Často hledáme za každou cenu mimořádné zázraky Ducha svatého. Víra není přirozené rozpoznání věcí. Poznání z Ducha svatého.
d)
Opomíjíme tzv. Obyčejné dílo Ducha svatého ve všedním životě víry. Ochuzujeme se. Omezujeme moc Ducha svatého jen na extra věci. Moc Ducha svatého stačí i na všední život.
9)
Víra. Dílo Ducha svatého i naše.
a)
Připravit cestu JK vv srdci. Odstranit zábrany.
b)
Člověk dodatečně rozpozná, že se jedná primerně o dílo Ducha svatého. Předchozí úsilí člověk chápe jako Boží milost.
10)
Křest JK.
a)
Začátek oficielního působení JK. Další vystoupení JK: Dílo Ducha svatého. Velké věci.
b)
My obdobně. Uvěření, dílo Ducha svatého. Pak Duch svatý s námi a v nás pokračuje.
c)
Různé podoby činnosti Ducha svatého. Vytrvalost. Každodenní zvládání života víry. Neomezovat Ducha svatého jen na velké věci.
d)
Širokká šíře a škála, široká oblast všedního života víry.
11)
Prosba. Aby JK otevíral naše oči pro dílo Ducha svatého v nás a kolem nás. I skrze nás.
12)
Koncepce. JK je druhý Adam. Křest. Nový život s Bohem. Pavel: JK je druhý Adam.
13)
Adoptianismus.
a)
Dodatečné přijetí JK za Božího syna. Ne jen potvrzení. Duch svatý: přitakání k Boží cestě. JK jde správně Boží cestou. Izaiáš 42. V něm se mi zalíbilo. Izaiáš 53. Trpící Ebed, služebník.
b)
Adoptianismus byl v církvi odsouzen už v dávných dobách.
14)
Jan 1.
a)
Jan Křtitel přiznává, že zpočátku nerozpoznal, že JK je Mesiáš, ještě ani při křtu ne. Postupně mu to došlo. Dozrálo to v jeho víře. My. Nám to též někdy ve víře trvá. Rozpoznat. Pochopit. Natvrdlost víry.
b)
Naťuknout. Popostrčit. Natvrdlý pro ryzí víru.
15)
Holubice. Malíři. Znázornění Ducha svatého v podobě holubice. Následují pak další všední dny, všední Duch svatý. Už bez holubice.
16)
Zázraky víry. Uzdravování. Pomoc lidem.
17)
Křest. Podnět k zintensivnění činnosti JK. My: Křtem to u mnohých často končí. U křtu dětí i dospělých. Třeba po určitém čase.
18)
Duch svatý u Matouše:
a)
Narození JK. Početí z Ducha svatého.
b)
Matouš 3. Křest. Duch svatý se přiznává k JK.
19)
My. Vede nás duch JK, Duch svatý.
20)
Obyčejný původ JK. Otec tesař. Janův otec byl aspoň kněz, i když nebohatý a nevýznamný.
21)
Jan podpořil JK. Přiznal se k němu. Ruka ruku myje.
22)
Eliáš. Z Galádu. Zapadákov. Kde lišky dávají dobrou noc.
23)
Věrohodnost JK. Neruší tradici. Navazuje na to, co se v Božím díle už dělalo. Jan je předchůdce, připravovatel cesty JK. Dobré Boží dílo se konalo už před námi.
24)
Duch svatý. Výraz Boží přítomnosti. Bůh je při díle, je v akci.
25)
Toho poslouchejte. Mnohdy opomenuto v kázání. Úvahy o kde čem v souvislosti s jk, jen se umně a taktně či takticky přejde: toho poslouchejte. Máme poslouchat JK.
a)
Slyšet. Nastavit ucho.
b)
Poslušnost. Plnit jeho vůli.
c)
Na závěr. Na co jsme ještě zapomněli? Co my lidé často zapomínáme. Poslouchat JK.
26)
Prožitek Ducha svatého. Holubice. Mimořádná situace. V průběhu života je Duch svatý při díle. Ale nemusí to vždycky být nic vnějšně mimořádného. Dodatečné rozpoznání: Boží Duch byl a je při díle i uprostřed všednosti a obyčejnosti života.
27)
JK vstupuje do Jordánu.
a)
Nebojí se, že se pošpiní blátem lidské špíny. Naopak, JK na sebe bere lidské hříchy.
b)
Lidé se nechávali křtít v Jordánu. Očištění od hříchů. Zůstává to v Jordánu. Může se to nalepit, přilepit k JK.
28)
Jehošua. Zachránce. Vysvoboditel.
a)
SZ: Jozue uvedl Izraele do Kanánu. S ozbrojenými skupinami.
b)
Kněz Jozue. Návrat z exilu. Bez vojska. Ale má v zádech knížete Zorobábele.
c)
JK je jiný vysvoboditel. Ne se zbraní v ruce. Bez vnějšího zajištění a opory v pozadí. Bere na sebe lidskou špínu. Nakonec skončí na kříži.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.