5. Jan Křtitel. Lukáš 3. Jan 1.

(Biblická dějeprava -> 2 Dějeprava Nový zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Jan 3,30: On musí růsti. Já pak menšiti se.
Marek 1,15: Naplnil se čas. Přiblížilo se KB. Čiňte pokání. Věřte evangeliu.

Čtení:

Lukáš 3,1-20. Jan 1,19-32. Nebo až 34. Žalm 1.

Postup:

1)
Císař Tiberius vládl v Římě. V Galileji vládl král Herodes 2. Antipas. Samozřejmě, že to byl králík z milosti Římanů. Tehdy vystoupil prorok Jan Křtitel, syn kněze Zachariáše. Matka: Alžběta.
2)
Asketický život proroka Jana.
a)
Poušť u Jordánu. Více než skromný život. Jedl sarančata, kobylky. Usušené se rozdrtily a nadělaly se z nich jakési placky, nejlépe ještě s příměsí rozdrcené kůry stromů, aby to bylo ještě o trochu asketičtější.
b)
K tomu: Med lesních včel. Voda v Jordánu.
c)
Plášť z velbloudí kůže. Tehdy to už působilo jako archaické prorocké oblečení. Působilo to skoro tak, jako kdyby dnes někdo chodil v kůži z krávy.
3)
Kázání: Marek 1,15: Naplnil se čas. Přiblížilo se KB. Čiňte pokání. Věřte evangeliu.
a)
Křest jako znamení pokání.
b)
Pověst o Janovi. Po celé zemi. Přicházejí zástupy. I farizeové asaduceové. Jan k nim kázal aktuálně, konkrétně a pravdivě: Hadí plemeno, také chcete utéci Božímu soudu? Máte naději i vy, když ukážete svým životem, že se chcete napravit.
c)
Mluvit o nápravě života samospravedlivým farizeúm, to byla velká odvaha. Domnívali se, že na a při sobě nemusí (nemají důvod) nic napravovat.
d)
Nebuďte domýšlivý na svůj původ od Abrahama. Bůh si může i z kamení vzbudit syny Abrahamovy.
e)
Přichází chvíle velkého Božího soudu. Sekyra už je přiložena ke kořeni stromu. Strom, který nenese ovoce, bude podťat a spálen.
f)
Já vás křtím vodou, ale ten, který jde za mnou, vás bude křtít duchem.
g)
Poznámky:
1.
Jan Křtitel byl pravdivý prorok. Nebral si žádné servítky: Milé oslovení: Ještěrky a hadi. Hadi a zmije.
2.
Sekera je u kořene. Nejde jen o nějaké jednotlivé větvičky nebo větve.
3.
Mocná, působivá slova.
a)
Pravdivvost. Jan se nevlichocoval lidem. Nešmajchloval se. Lidé přicházeli. Nemusel se reklamně moc zviditelňovat lákavými nabídkami. Naopak volal k pokání a říkal lidem nepříjemné věci, jaké se nerady slyší.
b)
Jan nebral falešné ohledy na lidi, ani na lidi zbožné a v dobrém a lepším postavení. Nakonec ho to pak stálo hlavu. Herodes, Herodias, Salome. Oslovení: Hadí plemeno.
c)
Mnozí vyznávali své hříchy a činili pokání. Náprava života. Křest v Jordánu. Znamení skoncování se starým způsobem života. Znamení nového začátku. Novost života.
4.
Někteří se domnívali, že Jan je Mesiáš.
a)
Kněží z Jeruzalema k němu vyslali vyšetřovací komisi. Zjistit, kdo Jan je, za koho se prohlašuje.
b)
Jan: Připravovatel cesty pro Mesiáše. Jsem hlas volající na poušti: Připravte cestu Pánu. Citát z Izaiáše 40. Po mně přijde větší než jsem já. Nejsem hoden ani toho, abych mu zavázal botu.
c)
Jan nenechal vyšetřovací komisi na pochybách, že není mesiáš. Vyznal, nezapřel a vyznal.
d)
Kněží v Jeruzalemě si asi trochu oddechli, když slyšeli, že se Jan nepokládá za Mesiáše. Jako prorok byl sice dost nepříjemný, ale jako Mesiáš by byl pro zbožnou judskou elitu daleko nebezpečnější.
5.
Rady Jana. Co konkrétně dělat. Jak činit pokání.
a)
Kdo má dvoje šaty, má dát jedny chudému, který nemá pořádné oblečení. Rozdělit se s hladovějícím o jídlo.
b)
Celníci nemají šidit lidi a mají vybírat clo jen podle předpisu.
c)
Žoldnéři: Neutiskovat, netyranisovat lidi. Spokojit se s platem, žoldem. Nepřivydělávat si vydíráním a odíráním lidí.
d)
Jan vedl k pokání, k nápravě života. Nadále je třeba vést už lepší život. Reálné, konkrétní projevy pokání, fakticky na rovině sociální. Ne nějaké extravagantní náboženské výkony. Ani zmínka o postu.
6.
Jan. Předchůdce Mesiáše. Hlas. Příprava. Upozorňovatel. Malachiáš: Anděl před Mesiášem.

Poznámky:

1)
Z kamení se mohou stát synové Abrahamovi. I z nevěřících a zarputilých odpůrců víry v Boha se mohou stát věřící, dokonce i misionáři. Příklad: Saul, Pavel.
2)
Farizeové. Zakládali si na své domněle bezchybné zbožnosti. Mohou nám ovšem být v mnohém příkladem. Horlivost. Ale byli hodně pyšní. Pyšný člověk obvykle nemá nač být pyšný. Domnělé přednosti.
3)
Kobylky. Usušené. Drceno. Kůra stromů jako dietní přídavek. Eventuelně i jemný písek. Vysoce dietní placky.
4)
Celníci. Publikáni.
a)
Clo. Mýto. Daně pro Římany. Finanční úřad. Berňák. Podle toho byli oblíbeni. Měli možnost si šikovně přirazit. Vybrat tolik a tolik, co nad to, zůstalo jim do jejich kapsy.
b)
Neoblíbeni. Sloužili okupantům. Šidili. Šmelináři.
5)
Farizeové.
a)
Všeobecně byli pokládáni za zbožné. Oblíbeni u lidu. I oni však potřebují pokání. Boží soud je opravdu přísný. Maska zbožnosti, duchovní úrovně. Kamufláž. člověčina v pozadí.
b)
My. Formy zakrývání hříchů. Otázka vyznání hříchů. Přiznání sobě, Bohu, lidem.
6)
Odvaha Jana Křtitele. Oslovení: Hadí plemeno. Zmije. Nedbal na řeči lidí. Bere ohledy jen na Boha. Mohl si to jako prorok dovolit. Přitom byli farizeové v oblibě u lidu. Riziko, že to Jan prohraje ve veřejném mínění u lidu.
7)
Věrohodnost života Jana Křtitele.
a)
Asketa. Chudoba. Skromnost. Cele se angažoval pro PB. Není rozpor mezi slovy a vlastním životem.
b)
My často: Vedeme plamenné řeči o pomáhání, ale skutek utek. Náš život vypadá jinak než naše krásná a vznosná slova. Dvojkolejnost života. Neděle a všední den. Církev a běžný život.
c)
Jan se vzdal kariéry světské i církevní. Údiv mnohých, měl schopnosti. Přesvědčivost.
8)
Boží soud.
a)
Konečný. Definitivní.
b)
Tříbení ve věrnosti Boží věci už zde na zemi.
c)
Brát Boží soud vážně. Jde o vážnou věc.
9)
Pokání.
a)
Vnější záležitost. Co dělat konkrétně. Ne především nějaké náboženské výkony. Lidská rovina, až do sociální oblasti.
b)
Vnitřní změna. Tady to začíná. Vnější projevy jsou dokladem, vizitkou, transparencí toho, jaký je náš vnitřní vztah k Bohu.
c)
Vnější projevy pokání však nemusí vždy vyvěrat z vnitřní změny, proměny. Může se jednat jen o kamufláž navenek. Balamutit lidi i Boha. Rafinovaná přetvářka.
10)
Osobnost Jana Křtitele.
a)
Pravdivost. Člověk někdy potřebuje a chce slyšet o sobě pravdu, i když je ostrá jako meč na obě strany broušený. Sekne tam i onam. Očišťující pravda.
1.
Herodes. Jan, ve vězení.
2.
Achab, Eliáš. Nábotova vinice.
b)
Život. Není rozpor mezi slovy a činy. Přesvědčivost. Věrohodnost.
11)
Zástupy přicházejí k Janovi. Oběť. Nehostinná krajina. Ztráta zisku. S cestou to mohlo trvat několik nepohodlných dnů. Šli ti, kdo měli zájem. Vážně hledající.
12)
Co dělat.
a)
Pokání. Vnitřní změna. Ne jen nějaké oprášení a vyleštění fasády. Převlečení kabátu. Lepší přizpůsobení se.
b)
Uvědomit si hřích. Jinak není co měnit. Hřích je to hlavní k měnění.
c)
Křest. Dát najevo navenek vyznání hříchů. Před Bohem i lidmi. Že to myslíme vážně. Vážně a doopravdy.
13)
Velikost Jana.
a)
Mocný kazatel. Horlitel.
b)
Skromný. Jen hlas. Předchůdce. Menší se před JK. Pokora. Zmenšuje se. Ustupuje do pozadí.
c)
Hlas. Zazní, odezní. Zanikne. Plní své poslání. My. Zapojit se do božího poslání ve světě. Nechtít ze sebe dělat víc než jsme. Hlas je důležitý v dané, konkrétní chvíli.
14)
Zamyšlení.
a)
Chtěli bychom mít Jana za faráře?
1.
Ten by nám to dal, nandal. Oslovení: Hadi a zmije. Štíři a ještěrky. Promlouval by nám do duše moc konkrétně.
2.
Po konkrétnosti farářů se sice občas v církvi volá, ale po konkrétnosti na ty druhé.
3.
Raději si ponecháme faráře, který svá kázání začíná oslovením: Bratři a sestry.
b)
Uvidíme svým bystrým pohledem smítku v oku svého bližního. Ale trám vlastních nepravostí rádi přehlédneme.
c)
Pokání. Uvědomit si vlastní viny. Bez poznání vin pak vlastně není co napravovat.
d)
Příprava na vzácnou návštěvu. Úklid. Strojení. Valašské i nevalašské dobré zvyky.
e)
Úklid. Do hloubky. Ne retuš. Přičísnout. Oprášit kabát. Vyleštit, naleštit. Změna z gruntu.
f)
Farizeové. Fasáda zbožnosti. Podle JK: obílené hroby. Navenek je to pěkné. Uvnitř to hnije a smrdí.
g)
Konkrétnost. Žoldnéři. Celníci. My. Domyslet každý sám, ale se zaostřením na sebe.
h)
Pevný postoj Jana Křtitele. Kritika i krále Heroda. Vězení. Smrt.
1.
Mistr Jan Hus. Nebývá příliš nadměrně v posledních letech připomínán, hlavně ne konkrétně. Mějaký ten chvalozpěv na Husa a na pravdu se dá vyzpívat i celkem neškodně a bezzubě.
2.
Přitom lze chvalořeč vyzpívat až do vysokých výšek a i do líbivých hlubokých hlubin moudrého poznání a rozpoznání tzv. Aktuálních pravd.
3.
Okolí Jana Křtitele bralo vážně Janova slova. Postoj pravdy. Chudý život na poušti. Nehostinná krajina. Věrnost. Věrohodnost. Přesvědčivost. Není rozpor mezi jeho slovy a jeho životem.
4.
My. Kam vítr, tam plášť. I v církvi se příliš otáčíme podle závanů větrů a větříčků. Chytrost. Jsme pootočeni, natočeni v ždycky trochu na každou stranu. Na všechny strany, ale tak opatrně, aby si někteří mysleli, že jsme natočeni právě na jejich strany.
5.
Vždycky můžeme říci: Přece jsme to pořád (vždycky) tvrdili. Nebo: Přece jsme si to také mysleli. Vlastně jsme to předpokládali.
15)
Želízka v ohni.
a)
I církev může mít více želízek v ohni.
b)
Pevný postoj Jana Křtitele.
1.
Kritizoval a volal k pokání, k nápravě života.
2.
Kritizoval u lidu oblíbené farizeje.
3.
Pustil se i do nepoctivců a kolaborantů, do celníků.
4.
Promlouval do duše i obhroublým žoldnéřům, kteří si ke svému vojenskému platu přivydělávali odíráním a tyranizováním prostých lidí.
5.
Kritika i krále Heroda pro jeho tehdy křiklavé techtle mechtle v manželství. Následuje: Vězení. Smrt.
6.
Okolí Jana bralo vážně Janova slova. Postoj pravdy. Chudý život na poušti. Nehostinná krajina. Věrnost Boží pravdě. Věrohodnost. Přesvědčivost. Příklad života. Nebyl rozpor mezi jeho slovy a životem, skutky.
c)
Jan Hus.
1.
Nebývá v církvi v poslední době nadměrně připomínán.
2.
Byl ochoten položit svůj život za poznanou Boží pravdu. S důsledky pro život církve a celé společnosti.
3.
Jeho následovníci ho brali vážně. Mnozí pro tutéž pravdu též položili svůj život, i když třeba ne tak okázale.
4.
Příklady: V Litoměřicích naházeli několik desítek husitů k utopení do Labe. V Kutné hoře je zase naházeli do šachet. V Chotěboři jich zase 3 stovky zavřely do stodol a upálili je.
d)
My. Kam vítr, tam plášť. I v církvi se příliš otáčíme podle závanů větrů a větříčků. Chytrost. Jsme pootočeni, natočeni v ždycky trochu na každou stranu. Vždycky můžeme říci: Přece jsme to vždycky tvrdili, říkali. Neslyšeli jsme to už dřív?
16)
Touha po spasiteli, po spasení: Starý člověk. Nemoc. Utrpení. Těžké životní okolnosti. Izrael: Římané. Okupace.
17)
Otec Abraham.
a)
U něho je patrná veliká víra.
b)
Ale dnes se v církvi jedná mnohdy a namnoze již jen o mrtvou vyvětralou tradici.
c)
Snažíme se (někdy dokonce docela upřímně) s nevalným úspěchem a s ještě nevalnějším výsledkem příkladnou abrahamovskou víru napodobovat jako dávný archetyp.
d)
Přečasto však zůstáváme jenom u slov, byť i teologicky správných a vzácných. Vytrácí se Duch i duch.
e)
Prostě to nemá ducha nebo Ducha. Nebo chybí obé.
f)
Inu, Jan Křtitel by si na nás pošmákl.
18)
Sekera je přiložena ke kořeni. Zdroj života víry. Nést dobré ovoce. Nestačí jen pěkné zelené listy, případně i květy. Aktivně nést dobré ovoce. Nestačí nečinit zlé. Izaiáš 1: Přestaňte zle činiti. Učte se dobře činiti.
19)
Působivé kázání Jana: Strhující nepřeslechnutelné oslovení: Hadi a zmije. Čiňte pokání. Mnozí se na Jana zlobili. Neměl to zcela lehké.
20)
Pokání. Činy, skutky. Ne jen pouhá vznosná slova. Věrohodnost Jana Křtitele. Jeho život dosvědčuje jeho slova. Vážnost. Jan není líbivý reklamník v měkkém rouchu.
a)
Vzdal se kariéry světské i církevní.
b)
Není rozpor mezi slovy a životem. Není u něj dvojkolejnost typu: Neděle, všední den. Církev a běžný život. Není obojakost.
21)
Hlas. Zazní, odezní. JK však zůstává, tentýž až na věky.
22)
Plášť z velbloudí kůže. Působilo to tehdy už starobyle, podivně. Tak chodívali proroci v dávných dobách, za Eliáše.
23)
Lidé chodili za Janem, ne Jan za lidmi.
a)
Přitažlivá síla Janovy osobnosti a jeho kázání. Rozkřiklo se to. Zájem lidí.
b)
Mnozí přicházeli jistě ze zvědavosti. Pro Janův vnější zjev. Mohli pak ale něco zaslechnout.
c)
Dnes je církev spíše v defensivní situaci nezájmu o její zboží na náboženském trhu.
d)
Izaiáš 55: Kupujte zadarmo, bez peněz.
e)
Pasivní misie. Věrohodnost církve a jednotlivého věřícího. Model křesťanského života.
24)
Později JK. Kombinace Jana a aktivní misie. Lidé přicházeli za ním. JK vysílal učedníky.
25)
Úkol Jana: Připravit cestu.
a)
Slova od Jana: co se má dělat. Konkrétnost. Oblast sociální, běžného života, spravedlnost, etika.
b)
Z naší strany. Čekání vzácné návštěvy. Revize života.
c)
Konkrétní požadavky pro různé skupiny lidí. Ne paušalizování. Žoldnéři. Publikáni. Chudí. Bohatí. Zbožní farizeové. Saduceové. Hříšníci i domnělí spravedliví.
d)
Činit pokání. Ne jen o něm mluvit. Změna mysli, života. Dobré ovoce. Nestačí jen nečinit zlé. Soud. Sekera už je přiložena ke kořeni, i ke kořeni víry, tradiční vyvětralé víry, synové Abrahamovi. Až začne sekera sekat, bude to už bez naděje na obnovu.
26)
Vystoupení Jana. Dojem kvašení. Kvas. Dynamika. Bouřlivé čekání.
27)
Jan. Neskladný do zaběhnuté etablované společnosti a církve. Přečuhuje. Překáží. Vyrušuje. Narušuje klid. Působí vnitřní i vnější neklid.
28)
Gogol: Revizor.
a)
V očekávání revisora se lidé dávají (dostávají) do pohybu. Zdaleka ne vždy do pohybu správného.
b)
Představa lidí: Na revisora lze ušít boudu. Kamufláž. Je možno použít i osvědčené lidské metody: uplatit, podplatit.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.