61. Jonáš.

(Biblická dějeprava -> 1 Dějeprava Starý zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Díkčinění. Misie.

Text:

Ezechiel 33,11: Hospodin praví: Nemám zalíbení ve smrti bezbožného. Chci, aby se bezbožný odvrátil od své zlé cesty.

Čtení:

Jonáš 1. Jonáš 2.

Písně:

Žalm 23-3.

Osnova.:

1)
Severní Izrael. Jeroboám 2. Prosperita. Díkčinění.
a)
Proroci: misijnost. Poznámka: Rozšiřovat státní ideologii. Infiltrace i v náboženské oblasti. Proniknout nábožensky do okolních státečků a národů.
b)
Naopak: Amos přišel z jihu, z Judstva. Byl chápán jako exponent i judské politiky pod rouškou náboženství. Kázal nepříjemné věci, vzbuzoval poraženeckou náladu.
c)
Jonáš. Možný dojem: Přičmrdoval králi. Byl pozitivní vůči královské ideologii. Pochlebník. Snad proto dostal od Hospodina tak těžký úkol. Poslání k Asyřanům, tehdy nejúhlavnějším nepřátelům Izraele.
2)
Jonáš. Výzva od Hospodina: Vstaň a jdi.
a)
Jonáš poslechl jen na polovic. Vstal a šel, ale nikoliv tam, kam byl poslán. Vstal a utíkal pryč od tváře Hospodinovy.
b)
My: Mnohdy jen zdánlivá poslušnost. Povrchnost. Na oko. Když Jonáš odešel, mohli mít lidé kolem dojem, že opravdu poslechl, že je to pravý a věrný Hospodinův prorok.
3)
Loď. Bouře. Scéna na lodi. Jonáš 1. Jonáš jako obětní (sebeobětní) beran.
4)
Boží záchrana. Milosrdenství. Upotřebitelnost Jonáše. Stále. Bůh nad ním nezlomil hůl.
5)
Kázání v Ninive. Překvapivá odezva. Mimořádný výsledek.
6)
Sudič Jonáš se usadil na kopci za městem. Ve stínu břečťanu. Jako Lotova žena. Dívat se, jak hříšníci trpí a jsou ničeni za své hříchy.
7)
Bůh opět učí Jonáše. Jonáš je svým způsobem nepoučitelný až do smrti. Zvláštní typ proroka. Boží milosrdenství je obráceno i k pohanům. Boží prorok je natvrdlý a má dlouhé vedení. Těžko to všecko chápe.
8)
Poslední slovo v knize Jonáše má Bůh: Ty lituješ ten břečťan. Já bych neměl litovat lidi, kteří činí pokání?

Postup:

1)
2 Královská 14,25. Prorok Jonáš za Jeroboáma 2. Mohl to ovšem být i jiný Jonáš. Trochu proštatlich. Nekritizoval krále jako prorok Amos z Judstva. Snad proto obdržel od Hospodina těžší úkol: jít k pohanům.
2)
Děj. Ninive. Hlavní město Asyrie. Oprávněný strach Jonáše jít tam kázat o soudu. Útěk před Hospodinem a před úkolem od něho. Přístav Joppe. Loď do Tarsu. Konec světa, Španělsko. Bouře. Modlitby námořníků ke svým bohům. Jonáš spal v podpalubí.
a)
Poznámka: Jak mohl Jonáš za strašlivé bouře spát na kymácející se bárce (kocábce)? Obdoba: Matouš 8. JK v loďce na rozbouřeném Galilejském jezeře klidně spí.
b)
Kapitán: co děláš, ospalče? Modli se ke svému bohu, snad zrovna ten nás zachrání. Poznámka: Pohan vybízí Božího proroka, aby se modlil.
c)
Obětní beran. Námořníci losovali. Na někoho svalit vinu. Vnitřní uklidnění. Los padl na Jonáše. Vyznání Jonáše: Utíká před bohem, který je pánem na nebi, na zemi, ale i pánem moře.
d)
Zděšení pohanských námořníků. Jak si může něco takového dovolit, aby utíkal před tak mocným bohem? To si ten Jonáš podle názoru pohanských námořníků vůči svému bohu troufl příliš mnoho.
e)
Návrh Jonáše: Hoďte mne do moře. Vinník, kvůli němu to všecko je. Námořníci se snažili ho zachránit. Nakonec ho hodili do moře a bouře skončila.
3)
Ryba. Mořská obluda. 3 dny pobývá Jonáš v jejím břiše. Pak ho ta ryba hodila (vyplivla) na břeh. Jonáš se nedobrovolně dostal zpátky tam, odkud utíkal.
4)
Znova, opakované SB: Vstaň, jdi do Ninive. Jonáš šel. Už se neodvážil vzdorovat, odporovat. Dostal za vyučenou, že je marné utíkat před Bohem.
5)
Ninive.
a)
Text Jonášova kázání: Po 40ti dnech bude město zničeno.
b)
Účinek jeho kázání: větší, nežli si představoval. Ani v nejbujnějším rozběhu své fantasie si něco takového nedokázal představit.
c)
Něco takového jistě nezažil žádný farář v naší církvi. A pokud snad ano, tak se tím dosud nepochlubil.
d)
Pokání lidu i krále. Král: provolání k lidu ohledně pokání. Nařídil (zákonem) povinné pokání.
e)
Účinnost pokání. Hospodin odpustil. Změnil svůj názor, své stanovisko.
6)
Jonáš sedí za městem na kopci. Bouda. Pozoruje, co se bude dít. Poznámka: Lotova žena, dívala se, jak to vypadá v ničené Sodomě.
a)
Horko. Spalující vedro. Břečťan. Stín. Vyrostl za krátkou dobu. Červv. Břečťan uschl. Jonáš je nervosní. Nemá stín. Vítr široko, teplý. Vede k sebevraždám lidi i zvířata.
b)
Jonáš vyčítá Bohu, proč odpustil nepřátelům. Jak bude vypadat jeho prorocké, kazatelské slovo. Nesplnilo se. Mohou se nad tím lidé pozastavovat jako nad nevěrohodným slovem nevěrohodného proroka. Co si lidé pomyslí o Jonášovi?
c)
Poznámka: Jonáš má strach, jak on bude vypadat před lidmi. Jaksi ho nezajímá, jak bude vypadat PB v očích lidí.
d)
Úspěch, účinek Jonášova kázání: pohané činili pokání. Neočekávaný výsledek. Paradox: boží lid, Izrael, pokání nečinil.
7)
Hospodin poučuje Jonáše.
a)
Názorné poučování. Červ, kořen, břečťan. Uschl. Vítr. Sucho. Vedro. Jonáš chce umřít.
b)
Ty naříkáš kvůli břečťanu. Ve srovnání s desetitisícovkami lidských životů v Ninive je to prkotina, malá věc. Drobnost. Jak já nemám litovat velkého města, které činí pokání?
8)
Useknutý konec knihy. Dojem nedokončenosti. Záměr. Vede to k zamyšlení a přemýšlení. Domýšlet.
Poznámka: Obdoba v Jobově knize. Nakonec promluví Bůh a ostatní zmlkají. Řecká dramata: Deus ex machina. Bůh na nebeském stroji. Rozsekne svým výrokem lidsky neřešitelnou zápletku.

Poznámky:

1)
Izrael znal Hospodina jako pána všech národů. Misie mezi pohany. Jonáš byl mizerný misionář, svědek. Nakonec ale splnil své poslání, ke kterému byl Hospodinem vybídnut.
2)
Nelze utéci před Hospodinem. Boží přítomnost je všude.
3)
Joppe. Dnes: Jaffa.
4)
Tarsus. Hispanie. Konec tehdejšího známého světa.
5)
Ryba. Mořská nestvůra. Snad moře samo. Vrak lodi. Vorvaň.
6)
Ninive. Lidé tam činili pokání. Izraelská svatyně v Bethel. Prorok Amos. Boží lid nečiní pokání. Zatvrzelost až na půdu. Překvapující: Pohané se obrátili k Bohu. Jednorázová akce pokání. Ne plné a trvalé uvěření.
7)
Poselství Jonáše.
a)
Varování. Činit pokání. Jinak bude Ninive zničeno.
b)
Ninivetští mají činit pokání, aby nebyli zničeni. Sám Jonáš nečekal kladný výsledek svého kázání. Nečekaltaké, že Bůh změní svůj názor.
c)
Jonáš nepočítal s Božím odpuštěním pohanům, ausgerechnet Asyřanům. Ninive bylo jejich hlavní město. Úhlavní nepřátelé Izraelských tehdy. Fakticky nevěřil v účinek svého kázání, tedy tomu, co kázal.
8)
Kniha Jonáše byla napsána Asi 300 ante. Jako kniha Rut. Misijní tématika.
a)
Slabý Izrael po návratu ze zajetí. Misijní prolínání. Slabé okolní národy. Ninive už dávno neexistovalo. 612 ante, zničení Ninive. 606, zánik Asyrie.
b)
Mírné mocenské expanzní pokusy do okolí. Náboženská infiltrace tomu může napomoci. Opřít se o stejně věřící. Státní (národní) ideologie.
9)
Jonáš na lodi. Navrhuje námořníkům: Hodit ho do moře. Pokračuje útěk před Bohem. Raději umřít než jít do Ninive.
10)
Nelze utéci před bohem. Ani sebevraždou. Žalm 139. Jonáš 2.
11)
Vstaň a jdi do Ninive. Jonáš vstal. Zdánlivě poslechl. Poslechl na půl. Nešel do Ninive, ale utíkal.
12)
Misijní vědomí v severním Izraeli. Zásluha proroků. Hospodin je pánem nad všemi národy.
a)
Zbožnější jih s chrámem v Jeruzalemě nemá zdaleka tak silné misijní vědomí. Kněžím stačí obstarávání judských věřících.
b)
Svatyně v Bethel. Královská severoizraelská svatyně. Nemisijnost. Ideologická královská doktrina.
13)
Sousedé Severního Izraele. Vyspělé národy. Sousedé Judy: pouštní bedujíni. Moderní doba: Města. Otevřenost pro nové. Vesnice je obvykle konzervativnější. I nábožensky, církevně.
14)
Vztah k díkčinění. Kde je rozměr vděčnosti k PB, tam je misijnost. Životní úroveň. Základní věci k životu. Udělat něco pro Boží věc ve světě.
15)
Misie. Matouš 28. JK: Jděte do celého světa. Kažte všem.
16)
Závěr.
a)
Dvě slova: Vděčnost. Poslušnost.
b)
Jonáš na lodi. Misijně působí Jonášovo vyznání hříchu, že utíká před Hospodinem.
17)
Jonáš spí.
a)
Únava. Rezignace. Ať se stane cokoliv. Všecko je lepší než kázat v Ninive.
b)
Necítí spoluodpovědnost za záchranu lidí na lodi. Později se to projevilo v ninive. Chtěl by jen vidět ničené lidi.
c)
Vlastní viny. Tím Jonáš způsobuje těžkosti života jiným. Kvůli Jonášovi prožívají námořníci těžkou bouři a dostávají se do rizika života.
d)
Poznámka: Kvůli hříšným věřícím trpí od Boha nevinní pohané.
18)
Jonáš zklamal. Dostal však další příležitost. Využil ji. My: dostáváme též další příležitosti. Přidané příležitosti. Přidaná léta života. Srovnej: Král Ezechiáš dostal od Boha 15 přidaných let.
19)
Kniha Jonáše. Nejde jen o příběh. Novela. Ale jde o postoj věřících. V Jonášovi je třeba vidět stále sebe. PB má i pro nás úkol v našem životě.
20)
Ninive. Velkoměsto. Ulice. Nabídky kde čeho, i na náboženském trhu. Tretky. Cetky. Vážné věci.
21)
Nabídka vyučování u PB. Boží škola, vedení.
22)
Jonáš nevěřil v sílu vlastního kázání.
23)
Jonáš měl kázat v celém městě. 3 dny práce. Kázal jen jeden den.
a)
Kvalitní výsledek. Nebylo třeba kázat dál.
b)
Zlehčil si to. Mohlo dojít k trvalejšímu přijetí Hospodina. Nikoli pouze k jednorázovému pokání. Uvěření je hlubší záležitost.
24)
Zbožné zadostiučinění. Vidět zkázu města. Jonáš na kopci. Dobrý výhled. Pýcha zbožného člověka.
a)
Trestat hříšníky. Odsudek.
b)
Zapomněl: Boží milost platí i pro něho. Prožil Boží odpuštění, záchranu. Utíkal před Bohem.
25)
Poslední slovo má bůh.
a)
O nás i o druhých. Nad námi, i nad druhými. Naděje i pro nás, i pro druhé. Štěstí pro nás.
b)
Zbožná sebejistota Jonáše. Samospravedlnost farizeů.
26)
Jonáš zpočátku působí nebo může působit dojmem zbožného, poslušného proroka. Vstal a šel. Lidé si mohli myslet, že odchází do Ninive. Pak zahnul do Joppe. Kamufláž zbožnosti a zbožností. Přetvářka. Navenek věrný prorok.
27)
Naše útěky před Bohem. Různá forma, i méně markantní. Oddalování se od Boha. Vzdalování se Bohu. Žít si po svém. Bez-božný. Bez Boha. Samo o sobě zlá cesta života, posuzováno měřítky bible.
28)
Bůh nás zastavuje. Ne nutně hned jako Jonáše. PB dovede čekat i desetiletí. Běžné zářezy do života. Člověk si postupně uvědomuje nějaké věci. Postupné moudření, prohlubování života.
29)
Bouře na moři. Běžná záležitost na moři. PB nepotřebuje k našemu zastavení nic světoborně mimořádného. Jen v tom rozpoznat výzvu k zamyšlení nad sebou.
30)
Mizerný svědek, prorok Jonáš.
a)
PB používá i našeho nedostatečného lidského svědectví, aby to promluvilo k lidem, aspoň k některým.
b)
Poklad v nádobách hliněných. My jsme ty hliněné nádoby. Evangelium je poklad. Nezastřít poklad.
31)
Pohanský kapitán zatřepal Jonášem: Proč tu spíš, ospalče. Pohanští lidé kolem nás by to s námi měli občas udělat. Potřebujeme to někdy jako soli.
32)
Jonáš spí. Pohanští námořníci zápolí s vlnami o záchranu lodě a i o záchranu Jonášova života. Neodpovědnost Jonáše. Měl by vstát a aspoň povzbuzovat a modlit se, když už asi není dobrý námořník.
33)
Spánek Jonáše.
a)
Obyčejná únava. Šel ze severního Izraele, spěchal. Tělesná únava. Podivné, že spí i za bouře. Vlny hážou lodí. Dole u kýlu. Nejméně to tam houpe.
b)
Pocit vnitřního vítězství. Vyzrál na PB. Utekl. Už na něj PB nedosáhne.
34)
Jonáš žádá námořníky, aby ho hodili do moře.
a)
Aby to už měl za sebou. Unavenost. Jako Samson, raději umřít. Job: Lépe by mi bylo, kdybych se vůbec nenarodil. My. Pokušení únavy. Deprese.
b)
Utéci před PB do hrobu. Tam na něj PB nedosáhne. Raději umřít než jít k pohanům v Ninive. Tam by asi umíral horší a těžší smrtí.
35)
Domněnka Jonáše: Uteče před PB do hrobu. Jonáš 2. Žalm. Nikam se před PB nedá utéct.
36)
Po lidsku viděno: Konec:
a)
Hodili Jonáše do rozbouřeného moře.
b)
Spolkla ho velká ryba.
c)
Boží možnosti jsou však větší než naše lidské představy a odhady.
d)
Naše zkušenost: PB vysvobozuje i tam, kde lidsky viděno už není naděje, šance.
37)
Jonáš 3. Druhá výzva jít do Ninive. Jonáš mohl znovu utíkat. Poslechl. Naše lidské útěky. Znovu a znovu. Příklad Jonáše. Pak už před PB a před posláním od něho neutíkal.
38)
Velikost a nížiny Jonáše. Jako náš lidský život. Dobře mu rozumíme.
39)
Nepochopení zbožného člověka. Touha vidět trpět hříšníky. Lotova žena. Kopec, chata nad Ninive. Dojem: PB ho nechal ve štychu. Nesplnilo se to, co oznamoval jako prorok.
40)
Břečťan, červ. Názorný příklad pro Jonáše. Lítost Boží nad hříšníky činícími pokání.
41)
Závěr knihy. Otazník. Poslední slovo má PB. Je to slovo milosti a milosrdenství. Zároveň však poslední slovo k Jonášovi.
42)
Uvědomit si: Jonáš měl potíže a problémy života navíc ve srovnání s jinými lidmi. Proto, že byl prorokem.
a)
Kdyby nebyl prorokem, mohl žít poklidně a nemusel prožít některé životní zkušenosti. Nemusel by ani trpět různou oprávněnou i neoprávněnou kritikou teologických kritiků až do dnešní doby.
b)
Jonáš nemusel být prorokem. Nikdo ho k tomu nenutil. Mohl si žít klidně jinak. Kdo se ale dá na vojnu, ten ovšem musí bojovat.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.