59. Zničení říše Izraelské. 2 Královská 17.

(Biblická dějeprava -> 1 Dějeprava Starý zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Ezechiel 12,15: Zvědí, že já jsem Hospodin, když je rozptýlím mezi národy a rozeženu je po krajinách.

Čtení:

2
Královská 17,24-41.

Postup:

1)
Králové. Překvapivě hodně na nich záleží. Jejich dobrá a špatná rozhodnutí platí lidé dole. Nejen, že na to eventuelně doplácejí. Nesou to i pro budoucnost, někdy hodně dlouhou.
a)
Juda: Bezbožník Achas.
b)
Izrael: Pekach. Ozee. Modláři.
2)
Prorok Ozeáš. Severní Izrael. Po Amosovi. Nevěrnost Izraele k Bohu znázorňuje jako nevěrnost ženy nevěstky. Nabídka Božího slitování. Izrael však nedbal.
3)
Asyrský Salmanazar. Ozee se podrobil. Nic jiného mu totiž nezbývalo. Platil ročně tribut.
a)
Tajné domluvy s Egyptem. Příprava na odpor proti Asyrii. Ozeáš varuje. Ozee neposlechl.
b)
Ozee poslal posly do Egypta k Faraonovi. Salmanazar měl svou špionáž i na egyptském dvoře. Dověděl se to.
c)
Deportace Severního Izraele do Asyrie. Na volné místo byli přesídleni lidé z Mezopotamie. Běžná tehdejší politika stěhování národů. Vykořenit, aby se lidé nebouřili.
4)
Představa pohanů: bůh dané země je patronem země. Specialista na všecky problémy života v dané zemi.
a)
Přideportovaní do Severního Izraele požádali asyrského krále o kněze Hospodinovy. Kněz Hospodinův přišel do Bethel. Náboženská směska. Služba Hospodinu nebyla čistá. Pohanské příměsy. Později: Samaritáni.
b)
Pentateuch. 5 knih mojžíšových. To je pro Samaritány celá bible.
1.
Samaritánský Pentateuch je prakticky stejný jako Tóra Židů.
2.
Zbytek SZ se z podstatné části vztahuje k Judstvu. Je pochopitelné, že proto Samaritáni neměli o tento zbytek SZ zájem.

Poznámky:

1)
722 ante. Dobytí Samaří. Salmanazar byl při dobývání vystřídám Sargonem.
2)
Deportace. Způsob, jak jednou pro vždy podmanit národ. Vykořenit historicky, kulturně, nábožensky. Zbavit duchovních opor, zázemí. Obdoby: Babyloňané. Sověti, Stalin.
3)
Boží trest za opuštění Hospodina.
a)
Jinak řečeno: důsledek. Porušení smlouvy na Sinaji.
b)
Smlouva na Sinaji: věčná. Nezrušitelná.
c)
Obdoba: Evropská unie. 03. Když se vstoupí, nelze prakticky vystoupit. Nebo jen za velmi složitých tahanic.
4)
Prorok Ozeáš.
a)
Nevěrnost Izraele. Názorný příklad. Na rozkaz boží se oženil s nevěstkou. Prošla bálovskými kulty. Zasvěcování panen. Ius nocti primae. Právo první noci. Rozpustilé bálovské slavnosti. Ne nevěstka v běžném pohledu. Jde o věrnost Hospodinu.
b)
Rekapitulace dějin.
1.
Krveprolití v Jezreel. Nespravedlivé krveprolévání v minulosti. Táhne se to do přítomnosti.
2.
Jako Amos: Útisk, násilí, krev. Jehu. Jezreel. Masakr Achabovců. Ti též prolévali krev. Uchvátit moc násilím. Nebere se v úvahu Boží vůle.
3.
Důsledky či Boží trest. Za neposlušnost. Boží přikázání jsou k dobrému pro člověka. Nedodržování je hřích. Důsledek: Oslabení, rozklad, zkáza.
5)
Deportace. Asyřané byli nejkrutější ze všech národů ve starověku. Uvazovali deportované za nos. Vodili je za nos. Obdoba: Zkrotit býka. Prorazit nosní přepážku a navléci provázek. I silný divoce bujarý býk pak jde docela poslušně jako miloučký beránek.
6)
Bethel. Noví lidé. Ctít Hospodina. Synkretismus. Současně misijní působení. Samaritáni. Pentateuch. Vytříbení víry.
7)
Zajetí:
a)
Trest.
b)
Důsledky jednání. Izraelci přestali být ve věrnosti víře v Hospodina. Ta nejednotnost je oslabila proti Asyřanům.
c)
Objektivní historická situace. Síla Asyřanů.
d)
Zajetí je i kladem: rozptýlení. Misijnost. Rizika rozptýlení: Není společenství, které by podrželo. Diaspora.
Poznámka:
1.
Od zeleného stolu se dá velmi pěkně mluvit o kladech zajetí.
2.
O kladech lze mluvit dodatečně. Ale opět raději od zeleného stolu.
e)
Poznání božího milosrdenství. Další nová zkušenost. Izrael vydržel, přežil. Jenže: Ze Severního Izraele zůstaly jen nepatrné zbytky pro budoucnost.
f)
Sepsání biblických knih. Vážit si Písem. Opora víry. Obdoba: doba temna u nás.
8)
Deportace.
a)
Do pustin, do nehostinných krajin. Zajistit si holý život bylo prvořadým úkolem. Uhájit živobytí. Neschopnost bouřit se.
b)
Kolonisace volných (vylidněných nebo téměř odlidněných) krajin, z nichž třeba byli zase jiní obyvatelé deportováni jinam.
9)
Hospodin je mocný. Víra v něj nezanikne. Může si dovolit nechat rozptýlit svůj lid. Ale to je až dodatečný pohled. Závěr na základě toho, že Izrael přežil jako společenství národa i společenství víry. Fakticky jde o rekapitulaci přežití.
10)
Problémy předložené pouze farářům:
a)
Když Jehu vyvražďoval dynastii Omriovců (král Achab, královna Jezábel), tak mu prorok Elizeus více než jen fandil a držel palce. 2. Královská 9.
1.
Jehu vše konal na popud proroka Elizea, který samozřejmě prorokoval jménem Hospodinovým. Jehu měl v zádech proroky Hospodinovy.
2.
Prorok Ozeáš o hezkých pár desítek let později tvrdě kritizuje krveprolití, kterého se dopustil Jehu. Zlo Achabovců se vykořeňovalo krveprolitím. Důsledky se táhnou do budoucna.
3.
Jehuovi nešlo jen o spravedlnost a o Hospodina, ale i o získání královské moci. Soukromé a osobní zájmy se často přimísí ke svatým cílům. Pak se to různě mísí a zamotává.
4.
Problém: Elizeus mluví jménem Hospodinovým. Ozeáš mluví rovněž jménem Hospodinovým. Jde sice ovšem o časový rozdíl a o aktuálnost v konkrétní situaci, ale teologická ekvilibristika musí stejně v každém případě nastartovat.
5.
Něco se dá hodit na vrub (na bedra) redaktorům SZ. Oni to přece také nějak viděli, třeba po svém aktuálně ve své době. Kolem 450 ante.
6.
Něco lze nalepit na ty, kdo vybírali knihy SZ. Oni také snad věděli své. 90 post.
7.
Co ale víme my? A hlavně, jak se na to díváme? Co si o tom myslíme?
b)
Zajetí Izraele (Asyřané) a Judy (Babyloňané).
a)
SZ mluví často o Božím trestu pro neposlušnost Hospodina.
b)
Hospodina neposlouchali králové, kteří měli větší odpovědnost za chod dějin. Neposlouchal ale také lid.
c)
Důsledky sociální nespravedlnosti. Lid neměl příliš velký zájem bojovat za zájmy (prakticky za bohatství) králů a jeho velmožů a šířeji bohatých.
d)
Nelze ani podceňovat objektivní chod dějin. Prakticky: Expandující síla Asyrie a později Babylonie.
e)
Všecko nelze hodit na trestajícího Hospodina. Minimálně něco jsou důsledky sociální nespravedlnosti a objektivní moci a síly dobyvatelů. Ta sociální nespravedlnost je ovšem důsledkem neposlušnosti Božího zákona.
f)
Příliš či přespříliš trestající Bůh není sympatický ani v moderních dobách.
g)
Teologická ekvilibristika moderních teologů si zčásti poradí, ale většinou řeší problém neřešením a dokonce raději i nepřipomínáním a nezmiňováním.
h)
Rovněž nelze odhodit problém či obrousit jeho ostří poukazem na to, že se jedná o tehdejší dobovou záležitost. Pak by totiž bylo třeba naprosto otevřeně, tedy jasně a srozumitelně, povědět, jak se na to díváme v církvi dnes.
i)
Zamlčování problémů v bibli v kontrastu s naším pochopením a jejich přecházením, obcházením či povrchním štrejchnutím se naprosto nic neřeší a nevyřeší. A to bez ohledu na to, že se někteří tváří, jak se při takovém řešení potí, až se z nich kouří.
j)
Díky Bohu se však i moderní člověk stále ještě tu a tam ptá. A tak neponechává v naprostém pohodlném klidu spící či podřimující teologické kapry. Připomeňme: I farář na sboru je teolog.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.