30. Smrt Mojžíše. Povolání Jozue. Numeri 27. Deuteronomium 34.

(Biblická dějeprava -> 1 Dějeprava Starý zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

První Petrova 4,18: poněvadž spravedlivý sotva ke spasení přijde, bezbožný a hříšný kde se ukáže?
Deuteronomium 34,5: I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi naproti Bét-peóru.
6.
Nikdo až dodnes nezná jeho hrob.
7.
Mojžíšovi bylo sto dvacet let, když umřel. Zrak mu nepohasl a svěžest ho neopustila.
8.
Synové Izraele oplakávali Mojžíše v Moábských pustinách po třicet dní, dokud neuplynuly dny pláče a truchlení pro Mojžíše.

Čtení:

Deuteronomium 34,1-12. Žalm 90.

Písně:

473-6. Vezmi, Pane, život můj. 118-8. 171-3: Buď Pánu čest. 221-3. 442-6. 440-4. 627. 161-4.

Osnova.:

0)
Úvod. Letní den. Pohřební myšlenky. Mojžíš. Připomínka pouštního vedra. Putování.
1)
Přehled života Mojžíše. 40 let Egypt, výsluní. 40 let Madiánci, poušť. 40 let putování. Vnější i vnitřní problémy.
2)
Vedení Izraele na poušti. Zápasy. Vzpoury.
a)
Reptání lidu. Hrozba návratu. Hole. Kameny. Zadní houf. Synové Chore. Bohatí Rubenovci. Stáda. Odstranit Mojžíše. Sami vést. Všechny možné formy životních zápasů.
b)
Náboženská oblast. Leviticus 10. Nádab a Abiu. Cizí oheň. Tzv. Vylepšování bohoslužeb. Různé liturgické náplasti.
Exodus 32. Zlaté tele. Není to nevinné skotačení. Modlářství. Balámovština. Smíšené sňatky a modlářství. Mnozí odpadají od Hospodina. Kosti mnohých zbělely na poušti.
3)
Mojžíš má nervy ze železa. Přesto mu někdy jeho nervy povolily. Pochybnosti. Nedověra. Lidsky to chápeme. Ale je tu i Boží měřítko. Příklad vůdce. Vůdce se má chovat a jednat jako vůdce. Svěřená vyšší odpovědnost.
Numeri 20. Opětná otázka nedostatku vody. 2 krát uhodil Mojžíš do skály, o své újmě. Bez Božího pověření. Boží rozhodnutí: Zaslíbenou zemi Mojžíš jen uvidí. Nevejde do ní.
4)
Smrt. Mojžíš pokorně přijímá Boží rozhodnutí.
a)
Nástupce. Ustanovení Jozue.
b)
Žádný slavný pohřeb. Neznámý hrob. Pozdější tradice si hrob našla. Vždy se nějaký hrob najde nebo udělá. Třeba hrob neznámého vojina.
1.
Ústup do pozadí či do zapadnutí. Vážit si Mojžíše. Ale ne falešnou úctou. Později v Izraeli byl Mojžíš v obrovské úctě bez vazby na nějaká místa či pozůstatky.
2.
Památníky v Izraeli. Boží skutky. Připomínat. Galgala, kameny z Jordánu připomínají překročení Jordánu. Gaius Julius Caesar překročil svůj Rubikon.
c)
Stálo to vše Mojžíšovi za to? Heslo dne vždy: Vždy se starat jen o sebe. Vypětí. Zmatky. Těžkosti. Kvůli věrnosti Hospodinu a jeho poslání. Oběť. Čas. Energie. Práce. Peníze. Únava. Stojí to za to.
1.
Ester. Mardocheus. Jít ke králi a pomoci Božímu lidu v ohrožení. Stálo to za to. Poslání. Náplň života.
2.
JK. Poslání. Plnit boží vůli.
d)
Text. Deuteronomium 34,5: Nepošly oči jeho. Nezkalily se jeho oči. Vyrovnanost, jasnost pohledu až do konce. O něco mu v životě šlo. Cíl. Výhled. Mimořádná Boží milost.
Konec života. Může být různý. Nemoc. Bolest. Bezvědomí. Naděje spasení. PB se dívá na celý život. Ne jen na to, jak bídně třeba člověk končí a skončí.
5)
Závěr. Deuteronomium 34.
a)
Služebník Hospodinův. Pěkné označení.
b)
Podle slova Hospodinova. Jsme v Božích rukou.
c)
Vysoký věk. Mimořádná Boží milost.
d)
Svěžest ducha. Boží milost. Žil z víry v Hospodina. Smysl života.
e)
Možnost života bez Boha. Ano, tato možnost samozřejmě je. Každý člověk ale stejně umře. Zapadne do mlhy minulosti času. Naděje ve víře v Boha.

Postup:

1)
Poušť. Často nebyla voda. Lid vyčítá Mojžíšovi: Proč jsi nás vyvedl z Egypta? Velké reptání. Mojžíš s Aronem u stánku. Hospodin: Ať mluví k blízké skále. Vydá vodu. Mojžíš a Aron pochybovali, že by se to mohlo stát.
Mojžíš k lidu: copak vám vyvedu ze skály vodu? V hněvu 2 krát udeřil holí do skály. Nedůvěra k Bohu. Voda vytryskla. Hospodin: Nevěřili jste mi. Proto ani jeden z vás nevejdete do Kanánu.
Poznámka:
a)
Jedna nevěra, nedověra, nedůvěra. Jako by ustoupilo do pozadí všecko velké, co mojžíš a Aron až dosud udělali.
1.
Kvůli jedné relativně malé věci se má zapomenout vše velké a významné a jedinečné.
2.
Dojem: Redaktoři SZ hledají důvod, proč Mojžíš nevešel do Kanánu. Stylizace dějin.
b)
Nešlo o malou nevěru, o prkotinu. Důležitý a rozhodující okamžik v hraniční situaci.
c)
Člověk splní své životní poslání. Zestárne. Už nemá dost sil na další úkoly. Mladí (noví) mají převzít prapor.
2)
Aron zemřel. Hora hor. Eleazar, Aronův syn, nastupuje jako nejvyšší kněz.
3)
Blíží se konec 40 let putování. Hospodin Mojžíšovi: Nevejdeš do Kanánu. Mojžíš stojí na hoře Nebo. Jih Kanánu. Přehled až na sever. Daleká viditelnost. Krajina jako na dlani. Aspoň viděl zaslíbenou zemi.
4)
Mojžíš. Příprava na smrt. Dát do pořádku své věci. Požehnání každému pokolení zvlášť. Oznámení nástupce. Jozue. Mojžíš vložil ruce na jeho hlavu za přítomnosti velekněze Eleazara.
a)
Mojžíš připomíná lidu, kdo je Hospodin. Hospodin vyvedl Izraele z Egypta. Boží dobrodiní. Důtklivá výzva: poslušnost jedině Hospodina, nikoho jiného. Opakování, připomínání Božích skutků, činů.
b)
Zkušenosti víry. Smysl připomínání si tzv. (notoricky) známého.
c)
Slyš, Izraeli. Hospodin Bůh náš jeden jest. Proto milovati budeš Hospodina Boha svého z celého srdce svého, ze vší duše své, ze vší síly své.
5)
Šema Jisráel. Tato slova měla být často opakována dětem, aby na to nikdy nezapoměly. Napsat to na veřeje dveří. Vyznání všem navenek. Napsat to na brány města. Nestydět se za Hospodina, za víru.
Poznámka: Egypt. Na veřejích dveří je krev beránka. Vyznání Hospodina. Co bychom mohli mít na dveřích svého domu my?
6)
Poznámka: My si dnes takové vyznání ani nedovedeme představit. Jsme zahanbeni SZ. Křesťanská výchova dětí. Co opakujeme, připomínáme dětem?
7)
Hora nebo. Mojžíš viděl zaslíbenou zemi. Umřel. Není znám jeho hrob. Žádné poutní místo. Pro turisty se ale Mojžíšův hrob samozřejmě našel.
8)
Hodnocení Mojžíše. Nikdy v Izraeli už nebyl takový prorok jako Mojžíš.
9)
Mojžíšovo provinění.
a)
Zlá nedůvěra k Hospodinu. Příklad vůdce, toho, kdo je včele. Přísnější měřítka.
b)
Svou nedůvěru vůči Bohu projevil Mojžíš veřejně před lidem. Špatný příklad. Příčina k pohoršení.
c)
Mojžíš už je starý. Neschopen posuzovat některé věci víry a důsledky svého jednání. Je třeba výměna stráží.
10)
Hrob mojžíše zatajen. Izrael má uctívat Hospodina, ne ostatky nějakého svatého. Zdánlivě tvrdý pohled. Jako by si lid nevážil svého vůdce. Ale vysoké slovní hodnocení.
a)
Zkušenost dějin. Oprávněný pohled, přístup.
b)
Výročí tolerančního patentu.
1.
200 let. (81) Mluvilo se o věrnosti tolerančních předků. Je to samozřejmě na místě. Ale poslouchali to staří posluchači. Bez dětí. Mluvilo se o tom, že toleranční předkové statečně předávali víru dětem.
2.
220té výročí tolerančního patentu. (01) Takřka nikdo už na oficielní celocírkevní slavnosti na Vsetíně neposlouchal. Nezájem. Nikdo moc nepřišel ani z nejbližšího okolí. Ještě za to poslouchání měli platit vstupné.
3.
Tak ať si to ti organizátoři nechají. My se bez nějakého toho oficielního slavení obejdeme.
11)
Ctění mrtvých bylo v Izraeli zakázáno. To neznamená nevážit si předků, i ve víře.
12)
Jozue. Jehošua. Ježíš. Hospodin je pomoc. Vysvoboditel. Jozue zavedl Izraele do zaslíbené země. Ježíš vede do KB.

Poznámky:

1)
Bible. Realistický pohled na člověka. Ne idealizace. Abraham. Mojžíš. Samuel. David. Zcela otevřeně jsou připomenuty jejich hříchy. Nejlépe dopadá Mojžíš.
2)
Mojžíš může zdálky zahlédnout zaslíbenou zemi. My můžeme z KB spatřit jen záblesky. Důležitáje velká naděje.
3)
Konec života Mojžíše. Vyrovnanost. Klidný pohled. Splnil své životní poslání, svůj úkol od Boha. Přijímá konec z Boží ruky. Záviděníhodná vyrovnanost. Naplněný život. Hranice možností v životě i pro Mojžíše. Zamyšlení nad našim životem.
4)
Mojžíš.
a)
Sběrný typ soudců ze starší doby. Má nervy ze železa. Útěk z Egypta. To samo by mohlo být dostačující na celý život. Návrat do Egypta. Vyvedení Izraele. Rudé moře. 40 let putování. Poušť. Sinaj, Boží zákon.
b)
Vzpoury proti němu.
1.
Leviticus 10. Nádab a Abiu. Cizí oheň. Změnit bohoslužbu.
2.
Exodus 32. Zlaté tele.
3.
Synové Chore. Rubenovci. Neposlušnost lidu. Reptání lidu.
4.
Nepřátelé. Amalech. Moab. Balám. Modlářství.
5)
Zpronevěra Mojžíše. Voda. Numeri 20. Sebejistota. Tluče holí do skály bez Božího příkazu. O své újmě. Jednou. Nic. Lid chce Mojžíše zabít. Po druhé. PB nenechal mojžíše ve štychu.
6)
Hus. Umřel. Záblesk Boží pravdy. Splnil poslání. Naše pokušení: Raději žádné poslání nevzít, nepřijmout. Mojžíš zasvětil život poslání pro lid Izraelský, ve jménu Hospodina.
7)
Umře každý. Farář (působící do roku 95) vykoná za život asi 1000 pohřbů.
8)
Mojžíš. Nedověra.
a)
Lidsky se nedivíme. Víme, co vše nesl.
b)
My. Pochybnosti. Forma: Ochablost. Únava. Nevytrvalost v práci pro PB, pro církev. Konkrétní sbor. Kam nás PB postavil. U nás: shledáváme též Různé formy reptání.
c)
Podobáme se víc Izraeli než Mojžíšovi.
9)
Šema Izrael.
a)
Modlitební řemínky. Dveře. Brány.
b)
My dnes: Znaky např. Na autě. Kříž. Ryba. Holubice Ducha svatého. Kalich. Náboženské symboly. Dobré, výmluvné svědectví, pokud to není jen ozdůbka. Křížek nebo kalich na řetízku na krku.
c)
Přiznat se k církvi. Závazek. Chovat se podle toho.
10)
Mojžíšův pohřeb.
a)
Bez obřadu, bez lidí. Důraz na poslání, na Hospodina. 120 let. Vyplněný život. Dobré svědectví životem. 30 dní smutku. V té době je Mojžíš intenzivně připomínán.
b)
Epištola Židům: Vzpomínejte vůdců svých, kteří vám kázali SB. Způsob jejich obcování mezi námi. Víra v Hospodina v životě. Ukazovat k JK.
11)
Hus. Též neměl pohřeb. Bez obřadu hodili jeho popel do Rýna.
12)
Krásný letní den. Kázání o konci života. Pohřební zamyšlení.
13)
Zadní houf. Krajní projevy slabosti.
a)
Vzadu. Neangažovat se příliš vpředu. Utéci, když něco začne být příliš riskantní. Jít na lepší, když se něco jeví lákavější.
b)
Nadměrná horlivost. Svévolný útok na Kanán.
14)
Selhání lidí. I u největších vyznavačských postav. Ne vždy však následuje takový trest jako u Mojžíše. Dojem: Redaktoři potřebovali najít nějaký důvod nevstupu Mojžíše do Kanánu. Sběrný typ starší doby soudců. Petr zapřel JK, přesto je velký apoštol.
15)
Naše památka. Dobrá památka. Nekazit si dobrou pověst u lidí ani u PB. Nepotřebujeme slavný pohřeb. Pohřební věnce a řeči nedoženou předchozí život, jestliže se v něm něco nestihlo, co se stihnout mělo.
16)
Jednou musí každý člověk umřít. A třeba ne až ve 120 letech. Záleží na životě, na průběhu života.
a)
Mít se dobře podle lidského hodnocení. Stejně pak dál prý nic nebude.
b)
Velikost a vzácnost života podle Božího hodnocení a podle Božích měřítek.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.