17. Josef pomáhá svým. Genesis 42-45.

(Biblická dějeprava -> 1 Dějeprava Starý zákon)

Text:

Římanům 12,17. Nikomu neodplacujte zlem za zlé. Lační-li tvůj nepřítel, dej mu najíst. Žízní-li, dej mu píti. Když to učiníš, jako bys uhlí řežavé shrnul na jeho hlavu.

Čtení:

Genesis 42,1-25.

Postup:

0)
Sedm úrodných let. Josef jako vezír nadělal v Egyptě zásoby.
1)
7 hubených let. I v sousedních zemích. Jákobovci v Kanánu mají hlad. 10 bratří putuje do Egypta. Chtějí nakoupit obilí. Josef je poznal. Oni jeho však ne.
a)
Mysleli, že je mrtvý.
b)
Nepředpokládali, že by se mohl stát vezírem. Ani v nejbujnějším rozběhu jejich fantasie je nemohlo napadnout, že by jejich bratr Josef mohl udělat tak závratnou kariéru.
c)
Oblečení. Egyptská řeč.
2)
Josef chtěl bratry vyzkoušet. Zda jejich srdce je stále tak tvrdé. Přivést je k odpovědnosti jeden za druhého. Naučit vzájemné solidaritě.
3)
Tlumočník. Obviněni ze špionáže. Egyptský velmož pro takové tvrzení tehdy nemusel předložit žádný důkaz.
a)
3 dny ve vězení, bez naděje na propuštění.
b)
Špionáž znamenala automaticky smrt nebo v lepším případě krátké doživotí v kamenolomech. To dožívání v kamenolomech netrvalo dlouho.
4)
Výslech. Zmínili benjamina.
a)
Josef se nechal umluvit. Jen Simeon musel zůstat jako rukojmí, dokud nepřivedou Benjamina na důkaz, že mluvili pravdu.
b)
Josef nařídil vrátit bratřím jejich peníze do pytlů s obilím. Když to bratří cestou zpět zjistili, velmi se zděsili. Je to jistě připravená záminka pro jejich příští cestu, aby je ten Egypťan mohl obvinit z krádeže.
5)
Neúroda pokračuje. Jákob nechce pustit Benjamina.
a)
Ruben se chtěl zaručit svými dvěma syny.
b)
Juda se zaručil vlastním životem, sám zůstane jako otrok, pokud by to bylo nutné pro záchranu Benjamina.
6)
Opět cesta do Egypta pro obilí.
Bratří nabízejí zpět peníze, které našli v pytlech. Nepřijato, prý je vše v pořádku. Zvýšený strach. Dary pro velmože.
a)
Jsou velmožem pozváni na hostinu. Jsou rozsazeni od nejstaršího po nejmladšího. Benjamin dostal pětinásobnou porci ve srovnání s nejstarším Rubenem. Pětka: bylo to v Egyptě nešťastné číslo.
b)
Bratří (již všichni) odjíždějí domů s obilím. Peníze mají opět vráceny do pytlů.
7)
Poslední zkouška. Stříbrný pohár Josefa byl tajně dán do Benjaminova pytle. Vyslaní vojáci chtějí odvést Benjamina jako zloděje zpět do Egypta. Bratří se rozhodli: raději všichni zůstaneme jako otroci, jen ať se Benjamin vrátí k otci.
8)
Josef promluvil hebrejsky. Jsem váš bratr Josef. Strach bratří vzrostl. Josef si s námi celou dobu hrál jako kočka s myší. Co bude teď?
a)
Josef: Vy jste to se mnou mysleli zle. Ale Hospodin to obrátil v dobré.
b)
Tím není samozřejmě a pochopitelně omluveno to zlé.
c)
Propuštění s dary. Návrh a doporučení Josefa: Přestěhovat se do Egypta. Bude velký hlad. Záchrana. Josef se postará o své.
9)
Bratří. Není vše vyřešeno Josefovým odpuštěním.
a)
Musí se přiznat otci.
b)
Nedůvěra, nejistota u bratří. Dojem: Dělá to vše jen kvůli otci. Co až otec zavře oči?

Poznámky:

1)
Jednání Josefa s bratřími:
a)
Uvědomit si hloubku viny.
b)
Naučit je vzájemné solidaritě. Nemyslet jen na sebe.
c)
Odpuštění. Pomoc. Místo zaslouženého trestu.
2)
Josef se nechce mstít. Pedagogické jednání. Pomsta patří Bohu. Odpuštění. Golgota. V něčem je Josef předobraz JK.
3)
Pobyt ve vězení. Nevěděli, jestli se z toho ještě někdy dostanou. Vládce na ně prostě mohl zapomenout.
4)
Josef měl moc. Bratří jsou v nevýhodě. Ne rovnocenní partneři. Museli souhlasit se vším, co Josef řekl.
5)
Josef: Převýchova bratří. Uvědomit si hloubku jejich zlého činu.
6)
Zpracování bratří. Chce to čas. Josef využívá jejich nouze. Potřebují obilí. Smíření mezi lidmi: nelze uspěchat. Neuspěchat.
7)
Udělat vždy to nejlepší, co je v našich silách a možnostech. Omluvy, výmluvy: Nešlo to jinak dělat. Talmudské uvažování nás uvede do složité, komplikované situace, abychom jí rozuměli.
8)
Naše postavení.
a)
Josef. Ukřivdění. Pak dobré, výhodné postavení.
b)
Bratří. Provinili se. Vina. Hřích.
9)
Řešení situace:
a)
Ruben. Za Benjamina je ochoten obětovat své dva syny. Někoho jiného, ne sebe.
b)
Juda. Je ochoten obětovat sebe.
c)
Bratří se nepřiznali otci ohledně Josefa. Až po návratu z druhé cesty do Egypta.
10)
Boží škola. Jákob u Lábana. Bratří v Egyptě. Vina i školení se opakuje.
11)
Odpouštět, když někdo necítí vinu. Něco takového je jaksi něčím prapodivným. Josef přivedl bratry k poznání viny. Ne laciné odpouštění.
12)
Tvrdost Josefa k bratřím. Zdaleka ne tak veliká, jako bratří k Josefovi. Josef na to mohl doplatit životem.
13)
Obvinění ze špionáže. Moderní doba: Dodat aspoň zdánlivé důkazy. Stará doba: Netřeba důkazů. Velmož má vždy pravdu.
14)
Právo na kritiku Josefa. Ani Josef není anděl.
15)
Neúroda. Zastaví se export. Josef: dobré zásoby. Pomohl faraonovi.
a)
Všichni egypťané (kromě kněží) se prodali do otroctví, prodali i své děti. Aby uhájili život. Nespravedlnost jako hrom.
b)
Zlato a stříbro stažené z okolních zemí za obilí.
c)
Egypt byl obilnicí starověku. Josef zotročil Egypťany a ekonomicky Egypt pozvedl.
16)
Náhrada za vinu.
a)
Proti Bohu.
b)
Proti člověku.
17)
Moderní doba. Bagatelizování viny. Divák zvenčí se kouká jen na to, kolik mu co vynese a co je pro něj výhodnější.
18)
Dary pro egyptského velmože. Tehdejší forma korupce. Eventuelně dobrého naladění a před-porozumění. To už zní lépe a přijatelněji.
19)
Velmož měL bratry v hrsti.
20)
Bratří. Měli zásoby peněz. Rezerva. Rodinné stříbro. Věřící. Nespoléhali jen na Hospodina. Když bylo zle, vytáhli stříbro. Měli kam sáhnout.
a)
Abraham. Koupil od Emorejců jezkyni Machpelach u Hebronu. Rodinná hrobka.
1.
Fakticky, prakticky si koupil občanství. Pro sebe a pro své potomky.
2.
Cena: 400 šekelů stříbra. Přes 3 kila stříbra. Abraham byl dobrý hospodář. Měl vždy k dispozici dostatečné a dostačující finance.
b)
Albert Schweitzer. Bral si do Afriky 2000 zlatých franků, kdyby padly papírové peníze. Prozíravost před 1. Světovou válkou.


Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.