14. Jákobův návrat. Genesis 32-33.

(Biblická dějeprava -> 1 Dějeprava Starý zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Žalm 116,1: Miluji Hospodina, protože vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.

Čtení:

Genesis 32,23-33. Genesis 33,1-20. Celé.

Postup 1:

1)
Příběhy praotců. Fakticky naše životní příběhy. Jiný dobový kolorit.
2)
Jákob v Cháran. Jak se tam dostal. Vydřel z bratra prvorozenství za mísu čočovice. Ezau o tom mlčel, i Jákob. Oklamání slepého otce. Podvod. Uchvátil lstivě požehnání. Ezau pojal úmysl zabít bratra Jákoba.
1.
Bethel. Noční vidění. Žebřík. Ujištění Boží ochrany. Návrat. Jedině s Boží pomocí.
2.
Jákob se vrací. Trochu změněn životními zkušenostmi. 20 let je poměrně dost dlouhá doba.
3)
Cháran.
a)
Suverenita Jákoba u studny, jako by mu patřil svět. Proti zvyklostem odvalil kámen zakrývající studnu, aby napojil stádo Ráchel. Běžně se čekávalo, až přiženou stáda všichni pastýři.
b)
Líbá se tam veřejně s mladičkou Ráchel, kterou vidí prvně v životě. Lze to jistě chápat jako dobový projev pozdravu. Jenže Jákob (40 let) se do mladice zamiloval jako puberťák. Mimochodem, bylo to pro něho výhodné se pevněji připojit do vážené a bohaté rodiny.
c)
Podvádí Lában, podstrkuje Jákobovi starší dceru Liu.
d)
Podvádí Jákob, všelijak manipuluje s ovcemi.
e)
Závist Lábanovy rodiny. Nechtěli ho pustit, když chtěl nakonec odejít pryč.
4)
Útěk z Cháran.
a)
Smíření s Lábanem. Boží zásah. Rozešli se. V dobrém. Věřící lidé. Nakonec usmíření.
b)
Reminiscence: Abraham a Lot. Genesis 13.
5)
Návrat zpět do Kanánu.
a)
Vyvstává vědomí viny. Jákob pomalu zapomínal. Neřešené věci vyvstanou třeba po létech.
b)
Jákob: snaha po smíření. Vědomí viny. Žádá odpuštění, smíření.
c)
Ezau. Připomínka jeho záměrů: 400 mužů. Tehdy před 20 lety nešlo o banality, proto má teď Ezau malé vojsko.
d)
Aplikace: Násilník někdy odpuštění a smíření nežádá, ale vyžaduje. Tváří se někdy ukřivděně, když mu oběť hned nepadne kolem krku.
e)
Poškozený. Následky i po desetiletí, do další generace.
f)
Násilník by z toho chtěl vyjít lehko po haluzi.
g)
Otázka nápravy zlého činu. Ezauovu neústupnost lidsky chápeme. Ale: vinen byl Jákob. Ezau fakticky hájí svá práva.
h)
Možné řešení: V lidské to moci není. Složitost už hodně rozběhlé situace.
6)
Jabok.
a)
Jákob chytračí. Zříká se odpovědnosti za to, co mu PB svěřil. Majetek. Rodina.
1.
Vše chytrácky rozděluje. Sám je připraven na eventuelní další útěk.
2.
Konkrétnost rozdělení: Dva houfy, stáda. Rodina zvlášť. Sám se přeplavil zpět přes rozvodněný Jabok, na druhou stranu.
3.
Podle eventuelních možností zachránit, co se dá. V nejhorším případě zdrhnout sám. Spoléhal na svoje dobré nohy. Dosavadní zkušenost, dobré nohy. Už jednou utekl před Ezauem. Jednou utekl před Lábanem.
b)
Noc. Modlitba. Zápas.
1.
My, občas: vážné rozhodování. Probojovat základní věci života. Boží přítomnost. Konkrétní podoba. Překvapivá a překvapující vytrvalost modlitby.
2.
Noc. Člověka obestírají chmury. Nevidí na krok. Vyvstávají přízraky. Chmurná strašidla.
c)
Vzešlo mu slunce. Boží požehnání. Spolehnutí na Boha. V Bethel měl slíbenu Boží pomoc, že se dobře vrátí. Opětné přivlastnění si tohoto slibu. Vrací se k dávno zvěstované jistotě. Není to vítězství v hrsti.Důvěra v Boha.
d)
Ráno. Spojil stáda. Důvěra v Boha. Blahodárně to působí na Ezau. Jákob. Otevřená hra. Nic neukrývá. Nemá připravený trumf v rukávu. Není v záloze žádný oddíl.
e)
Zázrak. Hospodin změnil smýšlení Ezau. Napomohl Jákob svým jednáním, spolehnutím na Boha. Ezau vidí, že Jákob nic rafinovaně nepředstírá.
f)
Jákob. Důvěra v Boha. Ať to dopadne, jak to dopadne. Člověk spoléhá na boha.
7)
Aplikační zamyšlení. Vzešlo mu slunce.
a)
Aby naše modlitby byly pokorné. Bůh vyslyší, to je jisté. Třeba ale jinak, než si původně přejeme a představujeme. Naše otázka: Milovat Hospodina.
b)
Uvědomit si ve svém životě: jak kdy PB vyslyšel naše modlitby. Naše zkušenosti. Osobní.
8)
Izrael. - Nové jméno. Bojuje Bůh. Připomínka minulosti. Symbol pro přítomnost. Povzbuzení pro budoucnost. Bůh vede při. Zastánce. Už ne lstivý Jákob. Potomci Jákobovi dostali jméno Izrael. Označení pro Boží lid.

Postup 2:

1)
20 let v Cháran. Jákob zapomněl na svou vinu vůči Ezau. Blíží se k domovu. Roste strach. Připomíná si vinu. Obava o to, co má. Rodina. Majetek. Slyší: Ezau proti němu jde se 400 muži. Posílá posly a dary. Nabídka smíření. Ezau vše odmítá.
a)
Strach Jákoba. Modlí se k bohu. Když utíkal do Cháran, měl jen poutnickou hůl. Návrat. 2 velká stáda a početná rodina. Vše je dar od Hospodina. Jákob to ví. Odpovědnost za svěřené.
b)
Cesta z Cháran. Pomalu se stády. Jako kdysi Abraham. Opakování. Pryč z Babylonie, ze stínu zikuratů.
2)
Noc.
a)
Chytračení. Rozdělil stáda na dvě části. Rodina úplně zvlášť. Sám se přeplavil zpět přes Jabok. Příprava na další eventuelní útěk.
b)
Modlitba. Celou noc. Zápas s Bohem. Prosba o Boží požehnání a přízeň.
c)
Nové jméno. Izrael. Bojuje Bůh. Nespoléhat na své dobré nohy. Lstivost. Není vše v našich rukou. Důvěra v Boha. Nemyslet si, že se zabezpečíme a zajistíme nadosmrti. Resp., nanejvýš jen do smrti.
d)
Jákob je ochromen. Nemůže utéci, i kdyby chtěl.
3)
Ráno.
a)
Ezau. 400 mužů.
b)
Jákob spojil stáda, vzal rodinu a šel mu vstříc. 7 krát se mu poklonil.
c)
V noci PB připravil i Ezau na setkání. Obdobně jako v případě Lábana. Ezau Jákoba objal, ale nechtěl přijmout dary. Dar totiž zavazuje.
d)
Jákob ho svou výmluvností přemluvil. Přijatý dar totiž zavazuje. Nejde totiž jen o dávání, ale i o ochotu přijmout. O tom, jaké měl Ezau původně úmysly, svědčí těch 400 mužů, které si přibral.
e)
Dar je symbol dobrého vztahu. Nepřátelé si dary nedávají. Rafinovanost se může ovšem vedrat všude. Nejen v podobě trojského koně.
4)
Úplné smíření. Izák dosud žil. Když umřel, oba synové společně pochovali otce.
5)
Bůh vyslyšel pokorné modlitby Jákoba. Naklonil, změnil srdce Ezau ke smíření.
6)
Spoléhat na Boha. Není vše v naší lidské moci a ruce.
a)
Nebylo v moci Jákoba změnit Ezau.
b)
Bůh koná své zvláštní dílo mezi lidmi. Zdánlivě prosté věci. Smíření mezi lidmi. Veliká věc.
c)
Zdánlivě přirozeně: Jako by to přebolelo po 20 letech. Ale těch 400 mužů. To pořád nelze přehlédnout.
d)
Každé smíření mezi lidmi je velký zázrak.

Poznámky:

1)
Izraelci. Potomci Jákoba. Druhé jméno Jákoba. U Jaboku.
2)
Ezau. Edomci. Nepřátelství vůči Izraelským.
3)
Přirozená touha člověka zajistit se.
a)
Útěk Jákoba od Lábana. Jákob vše pečlivě připravil a do detajlu propracoval. Ale Hospodin změnil srdce Lábana, když už ho měl dostihnout. Není vše v lidském zajištění a promyšlení. To podstatné vykonal Hospodin, když změnil srdce Lábana.
b)
Před setkáním s Ezau Jákob opět chytračí. Rozděluje svá stáda a odděluje rodinu a sám se schová za říčkou Jabok. Plánuje eventuelní útěk, kdyby šlo moc do tuhého.
1.
Je ochoten obětovat nejen majetek, ale i rodinu, jen aby zachránil svůj vlastní holý život. Je ochoten neodpovědně pustit to, co mu Bůh svěřil.
2.
Neodpovědnost vůči Bohu i rodině. Je ochoten obětovat svěřené Boží dary.
3.
Je ochoten obětovat jiné pro záchranu sebe.
4)
Vzešlo mu slunce.
a)
My hodnotíme vše až podle vnějšího konečného úspěchu.
b)
Slunce mu vzešlo ještě před setkáním s rozlíceným bratrem.
c)
Ne nutně hned změna vnějších okolností. Např. Nemoc zůstává, ale člověk ji dokáže lépe zvládat. Pavel: Osten v těle zůstává. Ale on může konat svou práci. Síla od boha.
5)
Požehnání od Hospodina. Není hned vidět. Vnitřní síla. Vzpruha k dalšímu jednání. Člověk dokáže snášet to, co na něj dolehlo. Ne nutně vždy změna vnějších okolností.
6)
Smíření bratří po 20 letech.
a)
Velké svědectví v pohanském okolí.
1.
Přece se jen ti věřící dovedou dohodnout. Najdou cestu k sobě. Neskončilo to válkou, jak se dalo čekat a předpokládat.
2.
Hluboké rozdíly a napětí mezi oběma bratry. Po lidsku nebylo možno najít společnou cestu a řeč.
b)
Ekumenické hnutí dnes. Problém, aby se ubrousila mnohá neekumenická a ekumenická napětí. Problémy vztahů mezi různě věřícími. Různé církevní organizace, ekonomické jednotky.
c)
Jákob a Ezau se smířili. Ale vzápětí se od sebe oddělili, aby každý žil jinde.
1.
Obdobně jako Abram a lot. Je to poměrně hodně oddělování se v době praotců. Bylo dost volného prostoru k rozestěhování.
2.
Do tohoto procesu dělení a rozdělení lze započítat i Abrahamova syna Izmaele.
7)
Zapomenout na provinění.
a)
Jákob asi v Cháran na svou vinu vůči bratrovi a otci (moc) nemyslel.
b)
Vinníci rádi připomínají: Nemělo by se o tom moc mluvit. Nejitřit. Nepřipomínat.
c)
Vinníci mají žádat o odpuštění, ne je vyžadovat či dokonce vymáhat.
8)
Vina.
a)
Nemyslet si, že se naše provinění vymaže samo nebo jaksi s časem, že upadne do zapomnění nebo že se to nějak obrousí nebo ušolichá. Že se to nějak samo vymaže, vyretušuje. Že se na to zapomene.
b)
Mnohá vina znamená pro poškozeného následky na další třeba i delší čas. Zranění. Poškození rodiny.
1.
Táhne se to do dalších generací.
2.
Krátkodobější důsledky: Když někoho pomluvíme, lidé se na pomluveného dívají ve světle (spíše v šeru) našich pomluv. Lze tak někoho např. Připravit o důvěryhodnost či dobropověstnost.
c)
Vinník. Rád by zapomněl. Resp., aby se zapomnělo. Utlumit svědomí. Aby nebylo nutno něco napravovat.
d)
PB probouzí utlumené svědomí třeba po 20 letech. Třeba na smrtelné posteli.
e)
Moderní doba není tak háklivá na probouzení svědomí.
1.
Pro některé není otázka, zda to či ono bylo zlé, ale zda se přestoupil či nepřestoupil zákon. A někdy ani to není podstatné.
2.
Prostě: zákon to umožňuje. Díra v zákonu.
3.
A případně, nevěděl, neměl tušení, má čisté svědomí, nemůže za to. Neměl úmysl.
4.
A konečně: není důvod se o některých věcech prostě bavit. Tedy: Nebudeme se o tom bavit.
f)
Zvláštní Boží milost, když člověk má možnost a příležitost poznat hloubku svého života a i svou vinu. Když má čas ke smíření a k nápravě.
9)
Nezlobit se na Ezaua.
a)
Hned nepřijal nabídku ke smíření. Nepřijal podanou ruku toho, kdo mu velmi ublížil.
b)
Vinníci často osočují oběti, poškozené, kterým ublížili, že se nechtějí lacino smířit a ještě laciněji odpustit.
1.
Cynismus. Chtějí deptat stále a dál. Chtějí ze své viny vyklouznout velmi hladce, jako úhoři.
2.
Přáli by si, aby oběti řekli: Ale ono se zase tak moc nestalo.
3.
Pak se otřepou a už nemají mít důvod mít sebemenší výčitky svědomí. O nápravě důsledků své viny už vůbec neuvažují.
10)
Pasivní čekání.
a)
Jákob pasivně nečeká, že PB za něj vše vyřeší a udělá za něj smíření s Ezauem.
b)
Jákob se modlí k Bohu. Doklad: Víří mu to v mysli.
c)
Vlastní iniciativa. Ze své strany. Vinník začíná první s iniciativou. Posílá dary. Nabízí smíření. 7 krát se veřejně poklonil před svým bratrem, svou obětí, před tím, kterému ublížil. Pokora. Uznal svou vinu.
d)
Pojem: Vinník nabízí smíření. Měl by nejdřív prosit o odpuštění.
e)
Vztahy mezi lidmi je třeba řešit, i když jsou velmi komplikované. Komplikovač těch vztahů by měl být iniciativní k dobrému a spravedlivému narovnání.
11)
Přijetí daru.
a)
Symbol přátelství. Šlo o víc než o několik desítek kusů dobytka. V každém případě to byl na tehdejší dobu dar královský.
b)
Ezau měl dost svého. Nepotřeboval Jákobovy dary. Obešel by se bez jeho dobytka.
c)
Jákobovi to též nic neudělalo, když ze svého bohatství daroval těch pár desítek kusů dobytka. Byl dost bohatý.
d)
Dar jako výraz přátelství. Závazek, když člověk přijme dar. To by musel být už dost velký syčák,gauner a otrlec, aby vzal veřejně královský dar a pak se choval dál jako by nic.
e)
Dar je možno dávat jako úplatek. I vinník může nabídnout dáreček, aby se neřeklo. Pak je to ale všivárna a lumpárna na druhou, když je snaha dárečkem oběť, poškozeného přimáčknout ještě víc a tlačit ji k nesvobodnému rozhodování.
f)
Dar je možno nepřijmout, odmítnout, vrátit. K tomu je ale mnohdy třeba značné odvahy.
g)
Nabízeným darem může vina vinníka jen pokračovat a stupňovat se.
h)
Dar zavazuje a svazuje.
12)
Noc. Jákob zápasí. Na člověka padají chmury. Stísněné pocity.
13)
Smíření a odpuštění.
a)
Původní Jákobova vina: vylákal na Ezauovi jeho prvorozenství. Vydřel to z něho, když byl Ezau v životní tísni, v ohrožení života. Za velmi nepříznivých okolností pro Ezaua.
b)
Řetěz dalších vin, hříchů.
1.
U Jákoba, u matky Rebeky. Osnují další podvody.
2.
U Ezau, který začal zahořkle nenávidět.
c)
Jákob se u Lábana hned nezměnil.
1.
Zpočátku jedná, a dosti dlouho, jako domýšlivý gauner, který si myslí, že mu patří když ne celý svět, tak aspoň půlka světa. Myslí si, že si může všecko dovolit.
2.
Párkrát ho tchán Lában přiskřípl. Nebyl o moc lepší ve svém křiváctví nežli Jákob.
3.
Od Lábana Jákob utekl polopodvodně. Nebýt Božího zásahu, kdoví, jak by to dopadlo. Tj., pro Jákoba by to asi dopadlo velmi špatně.
d)
Před setkáním s rozlíceným Ezauem Jákob zpočátku vyžaduje bratrovo odpuštění a smíření. Nikoli žádá,nikoli prosí. Vinen byl Jákob. Posílá dary na usmířenou.
1.
Nelze vyloučit, že spolupůsobily u Jákoba už i osobně ryzí motivy.
2.
Ale Jákobovi šlo o budoucnost, o majetek, o možnost života na rodinném území.
e)
Ezau nezapomněl. Lze mu to vyčítat? Šlo o vážné věci, nikoli o banality. To věděl Jákob i Ezau. 400 Ezauových mužů to dosvědčovalo. Usilovná snaha Jákoba o smíření rovněž.
f)
Jákob poznává: Lidsky neřešitelná situace. Zápas s Bohem na modlitbách u Jaboku.
1.
Jákob mohl mít v paměti, jak PB pomohl urovnat lidsky neřešitelnou situaci s Lábanem. Před sebou má mnohem horší a pro něj nebezpečnější problém. Ezau je vážnější oříšek.
2.
Spolehnutí na Boha. Plná důvěra.
g)
Nepřehlédnout. PB změnil i Ezaua. Mluvívá se spíše jen o Jákobovi. Ke smíření je třeba dvou. O Ezauových zřetelných původních úmyslech a záměrech svědčí oněch 400 mužů, které si přibral.
h)
Složitosti. Vina. Hřích. Řetěz. Lavina. Důsledky. Konečný Boží zásah.
1.
JK. Sebeoběť. Kříž.
2.
Druhý příchod JK. Poslední soud. Zlo bude zničeno s konečnou a definitivní platností.
14)
čtyři ženy.
a)
Jákob měl 4 ženy.
1.
Dvě sestry, Liu a Ráchel a jejich služky, otrokyně.
2.
Rozumělo se samo sebou, že otrokyně patřila svému pánu se vším všudy. V tomto případě patřila své paní a tzv. Rodila na kolena své paní. Ta byla aspoň výkonnější v rození.
b)
Mnohoženství bylo ve starověku samozřejmostí. V tomto směru Jákob nevybočoval.
c)
Jákobovi prošlo to, co neprošlo jeho dědovi Abrahamovi. Tomu jeho neplodná manželka Sára dala svou otrokyni Agar, aby její manžel s ní zplodil pro ni syna. Doplatila na to Agar i její syn Izmael, i když celou vinu na věci nesli Sára a Abraham.
d)
Synové otrokyň Jákobových manželek byli důstojnými praotci Izraele, zatím co syn Agar, Izmael, byl Abrahamem i se svou matkou vyhnán nelítostně na poušť. Z Boží milosti se Izmael stal praotcem Arabů.
e)
Králi Saulovi se vyčítá, že jako nekněz neoprávněně konal oběti Hospodinu. Totéž konali ale jeho královští nástupci, David a Šalomoun. U nich to bylo v pořádku. Inu, každému se měří jinak.
1.
Měkomu se (Boží) milost udělí, na někoho jsou přísnější měřítka. Musí se vyrobit kladný a záporný typ jako příklad pro budoucnost. Quod licet Jovi, non licet bovi. Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.
2.
David a Šalomoun si víc hleděli kněží, kteří sepisovali biblické knihy.
f)
Jákobovi synové byli nezdární a nezvedení.
1.
Jednali v mnohém jako jejich otec Jákob ve svém mládí. Jablko nepadá daleko od stromu. Měli kde se poučit. I když je Jákob jistě tímto směrem nevychovával.
2.
I po svém obrácení a po změně života u Jaboku zůstává Jákob pořád jen člověkem a nestává se andělem.
15)
Obdoba Abrahama.
a)
Nikoli duplikát. Osvědčit víru v trochu jiné situaci.
b)
Abrahamův syn Izmael s otrokyní Agar byl Abrahamem nelítostně vyhnán na poušť. Jákobovi synové s otrokyněmi jeho manželek se stali důstojnými praotci Izraele.
c)
Rozchody mezi věřícími.
1.
Abraham navrhl synovci Lotovi, aby se od sebe oddělili, když to mezi nimi neklape. Rozešli se po domluvě.
2.
Jákob před svýmbratrem Ezauem utekl, když ho předtím dvakrát podvedl a obral o všechno, co souviselo s jeho prvorozenstvím.
3.
Jákob utekl i od strýce a tchána Lábana. Nakonec se po Božím zásahu v Lábanově snu domluvili jako příbuzní a jako věřící v téhož Boha.
4.
S bratrem Ezauem došlo později ke smíření, ale pro jistotu se od sebe oddělili. Lépe jim to oběma svědčilo.
16)
Podvodníci.
a)
Jákob.
1.
Podvedl dvakrát bratra, jednou slepého otce. Bratra připravil o prvorozenství a otcovské požehnání. Ke slepému Izákovi přišel v přestrojení za bratra Ezaua.
2.
Podváděl tchána Lábana při chovu ovcí.
3.
Snažil se podvést bratra Ezaua při návratu, lacinou domluvou za použití usmiřovacích darů.
b)
Lában. Jákobův strýc a tchán.
1.
Podvedl svého synovce a zetě nejen s dcerami, když mu podstrčil místo domluvené milované Ráchel starší Liu, aby nezůstala na ocet. Podváděl ho při chovu ovcí, měnil pravidla.
2.
Násilím ho držel při sobě, aby neztratil výkonného pracanta.
c)
Rebeka. Podvedla manžela Izáka a prvorozeného syna Ezaua, kterému po právu náleželo požehnání prvorozeného. Fedrovala milovaného syna Jákoba.
d)
Izák a Ezau.
1.
Není zmínka, že by se dopustili nějakého podvodu. Naivkové, kteří se nechají napálit a oblafnout. Možná tak trochu přitroublí oblafnutelní naivkové. Možná ale, že idealisté.
2.
V každém případě nepředpokládají podvádění v rodině. Jednalo se o rodinu věřících.
e)
I ve věřící rodině je možné všecko nebo aspoň všelicos a kde co.
17)
Ženy Ezaua.
a)
Pohanky. Trápily tchyni Rebeku. Jak se zdá, neklapalo to mezi nimi nejen kvůli víře a nevěře v Hospodina.
b)
Ezauovi záleželo na uspořádaných vztazích v rodině, i na dobrém soužití s rodiči. Proto si přibral ženu Izmaelitku, kde se vyznávala víra v Hospodina. Izmael byl Abrahamův levoboček s otrokyní Agar.
18)
Olej.
a)
Jákob v Bethel ráno po svém nočním vidění polil kámen olejem. Uprchlík má olej? Nezbytná ochrana pro sluneční žár. Středoevropan také jede k teplým mořím se zásobou opalovacího krému.
b)
Uprchlík Jákob měl jedině olej, který by obětoval před Hospodinem. Opravdu velká oběť. Zbavil se nepostradatelného pro tehdejší život.
19)
Zářezy v životě Jákoba.
a)
Za mísu čočky vymámil z na smrt unaveného bratra zřeknutí se prvorozenství.
b)
V přestrojení za bratra Ezaua podvedl slepého otce a vymámil z něho požehnání náležející bratrovi.
c)
Noční vidění v Bethel.
d)
Scéna u studny v Cháran. Na první pohled se zamiloval do Ráchel.
e)
Útěk od tchána Lábana. Smír s Lábanem.
f)
Noční zápas s Bohem u Jaboku.
g)
Smíření s bratrem.
h)
Později: Zkušenosti s nezvedenými syny, kteří jednají jako on vjeho mládí. Ztráta milovaného syna Josefa.
i)
Šťastná poslední léta života v pohanském Egyptě.
j)
Velkolepý pohřeb zorganizovaný milovaným synem Josefem.
20)
Světlý zítřek.
a)
Jákob odchází od Lábana s vidinou, že se (se) svým bohatstvím dobře uplatní ve své původní zemi.
1.
Svým náhlým odchodem, tajným útěkem, řešil svízelnou situaci ve vzájemných vztazích.
2.
Tato situace vznikla nejen z jeho viny, ale i v důsledku jednání tchána Lábana a jeho synů.
b)
Když se Jákob blížil k Domovu, vystupují mu v mysli vzpomínky na minulost. Tyto reminiscence byly v Cháran utlumeny, ustoupily do pozadí. V minulosti je hřích, vina Jákoba. Roli hraje majetek.
c)
Proti Jákobovi se blíží jeho kdysi dvakrát od Jákoba podvedený bratr Ezau. Doprovází ho 400 ozbrojených mužů, a to Jákobovi připomíná jeho minulost. Docela zřetelně a neopominutelně. Má mnoho stád a velkou rodinu.
d)
Hříšná žena pomazala JK drahocennou mastí za 300 denárů, kterou měla v alabastrové nádobě. To byl výsledek jejího hříšného způsobu života. Chtěla začít nový život bez reminiscencí a vazeb na minulost.
1.
Jednání hříšné ženy je tak radikální, že se církev nesnaží o tom nadměrně mluvit. A to i přesto, že sám JK připomíná, že se o činu oné ženy bude stále mluvit a že její čin bude vždy připomínán.
2.
Občas se její čin taktně a takticky připomene před potenciálními sponzory. Obezřetnost kněží typu jejich kolegy z podobenství o milosrdném Samaritánu je však tak veliká, že není důvod se mnohému v církvi divit.
3.
Hádej: Je slib JK závazný pro jeho církev?
e)
Celník Zacheus s pošramocenou morální a náboženskou pověstí se rozhodl napravit svůj život rozdáním poloviny svého majetku chudým a čtyřnásobným odškodněním každého, koho poškodil, ošidil.
f)
Lotova žena se nedokázala vyrovnat s minulostí. Ohlížela se na ničenou Sodomu a doplatila na to transformací v solný sloup. Podle radikálnějšího názoru šlo o transubstanciaci, přepodstatnění.
21)
Jabok a Getsemane.
a)
Před setkáním s rozlíceným bratrem, který nezapomněl na minulé Jákobovy podvody a doprovázeným 400 ozbrojenci, se Jákob zajišťuje. Rozdělil svá stáda na poloviny s úmyslem:
1.
Kdyby se Ezau zmocnil prvního stáda, uteču s druhou polovinou. Rodinu umístil zvlášť: Kdybych pozbyl všechen majetek, uteču s rodinou. Pro jistotu se přeplavil zpět přes rozvodněný Jabok, pro nejhorší. Uteče i sám, kdyby se Ezau zmocnil všeho.
2.
Spoléhal na své dobré nohy. V modlitebním zápase s Bohem bojoval mimo jiné za pochopení odpovědnosti za to a za ty, které mu PB svěřil. Jde o modlitbu za druhé. Ze zápasu vstává zraněn, kulhá. Už nemůže spoléhat na své dobré nohy.
3.
Krom toho mu od jeho útěku před Ezauem uplynulo 20 let, takže nyní byl již šedesátník. A to se už nedá nadměrně rychle a dlouho utíkat rychloběhem.
b)
V Getsemane se JK modlí s důsledky pro druhé. Jde o spásu všech lidí. Na konci je rovněž vítězství, ale ne pouze kulhavé, ale smrtící a smrtonosný kříž.
c)
Jan 17. Velekněžská modlitba JK. Mimo jiné se týká i druhých. JK myslí na ty, které mu PB svěřil.
d)
Naše modlitby za druhé. Podepřeno i mnoha slovy a doporučeními apoštola Pavla.
22)
Náboženské války.
a)
Víc než bratrovražedné. Šlo tzv. O víru a její důsledky. Víra byla praporem, kterým se mávalo na obou stranách.
b)
Jákob a Ezau. Dvojčata. Spory s Lábanem. Tchán. V obou případech šlo jako obvykle o majetek. A vůbec ne v pozadí.
c)
Mizerné svědectví pro svět.
d)
Příklad bible:
1.
Abraham a Lot se domluvili.
2.
Jákob a Lában se domluvili.
3.
Jákob a Ezau se domluvili.
e)
Mimořádně veliké svědectví pro pohanské prostředí v Kanánu. Sám fakt, že se domluvili. Víra při tom nehrála vždy dominující roli. Ale důsledky víry pro praktický život v každém případě. I na reálné rovině politické a majetkové.
23)
Zapomenutá vina.
a)
Není to řešení. Spíše: opomenutá vina. Chtěně nepřipomínaná.
b)
Vyříkat si to. Mluvit o tom. Není to snadné. Je k tomu třeba dvou.
c)
Satisfakce. Bez nápravy viny a jejích důsledků to nejde.
24)
Vina vůči Ezauovi.
a)
Jákob vymámil ze smrtelně zbědovaného Ezaua právo prvorozeného.
b)
Jákob připravil bratra o právoplatně mu náležející požehnání prvorozeného.
c)
V důsledku Jákobova jednání se Ezau stále víc odtahoval od víry v Hospodina, až nakonec odešel do cizí země a zpohanštěl docela.
1.
Obdoba: Lot odešel z blízkosti Abrahama, jeho synové se stali praotci pohanů, Moabu a Amonu. Potomci Ezaua byli Edomci, nepřátelé Izraele. V obou případech se jedná o odpadnutí od víry v Hospodina.
2.
Jákob má fakticky vinu na tom, že Ezau odpadl od víry a že zpohanštěl.
Tuto skutečnost nemůže příliš zmírnit ani eventuelní teologická ekvilibristika, že Ezau by stejně zpohanštěl, že lehkomyslně prodal za mísu čočovice své prvorozenství.
Že to neměl dělat, i když byl na smrt zbědovaný. Tedy: Měl raději umřít. Pak by jistě nezpohanštěl.
25)
Po Jaboku. Jákob chytračí dál. Nutí Ezaua přijmout dar, aby to bylo veřejně vidět. Tím ho zavazuje a svazuje.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.