2. Pád člověka. Genesis 2-3.

(Biblická dějeprava -> 1 Dějeprava Starý zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Římanům 2,6: Bůh odplatí každému podle jeho skutků.

Čtení:

Genesis 3,1-15.

Postup:

1)
Stvoření člověka. Vrchol tvoření.
a)
Šafář. Správce. Ne pán. Smrtelný tvor. Ne věčný pán. Člověk nebyl stvořen, aby žil věčně.
b)
Podřízenost bohu. Bůh je pán.
c)
Dobré určení. K dobrému pro člověka.
d)
Dobrý správce nemusí být vždy dobrý pán.
2)
člověk byl a je nespokojen. Nelíbilo se mu to. Od počátku chce být pánem. Touha být nejvyšším pánem. Nikoho neposlouchat. člověk sám chtěl být Bohem.
3)
Vzpoura člověka proti Bohu je znázorněna vyprávěním o prvních lidech. Hájek: Dějeprava. Mimo dějiny. Trvalá naddějinná skutečnost.
4)
Adam: Člověk. Eva: Matka živých. Zahrada. Ráj. Hojnost všeho, co člověk k životu potřebuje. Kde je celkově dobře a kde se člověk cítí šťastný. Lidem nic nechybělo ke štěstí.
a)
Ráj. Nebe. Štěstí. Dobré vztahy mezi lidmi a k Bohu. Harmonie s přírodou.
b)
Opak: Peklo. Mezilidské vztahy. Sartre: Peklo, to jsou ti druzí.
5)
Zákaz jíst ze stromu poznání dobrého a zlého.
a)
Bůh chtěl zkusit (vyzkoušet, prověřit) jejich poslušnost. Nepodložený výklad.
b)
Ne neláska či zbytečné omezení. Lidé měli všeho dost, hojnost. Nepotřebovali to.
c)
Omezení. Bylo to jistě omezení. K dobrému. Dítě, zákazy, nebrat např. Zápalky, nůž. Silniční předpisy.
d)
Strom poznání dobrého a zlého. Rozhodovat (určovat), co je dobré a zlé.
6)
Adam a Eva. Jako děti. Pochybovali. Nevěřili, že je Bůh miluje. Že to s nimi myslí dobře. Viděli jen omezení. Dítě má dojem omezení ze zákazu. Chtěli dokázat též svou svobodu a nezávislost na Bohu.
7)
Utržení ovoce ze zakázaného stromu je první neposlušnost vůči Bohu. Hřích. Porušení, narušení dobrého vztahu k bohu.
8)
Vyhnání z ráje. Obdělávání tvrdé půdy. Práce v potu tváře. V ráji se též pracovalo. Boží příkaz, určení: Dělat ráj. Nyní práce nepřináší jen užitek. Pot. Bodláčí. Neúspěch.
9)
První boží slib. Přijde mesiáš. Napraví lidský hřích. Naučí lidi radostné poslušnosti PB.
10)
Věda. člověk se vyvinul z nižších tvorů. Nic to nemění na skutečnosti stvoření.
11)
člověk od začátku chtěl být svým pánem. Nechtěl poslouchat Boha.
Neposlušnost proti Bohu je hřích. Stále se to opakuje i v našem životě. Stále to přináší stejné následky. Hřích je neštěstí pro člověka.

Poznámky:

1)
Had. Pokušení. Evu měl zarazit mluvící had. Eva s ním vůbec neměla mluvit. Pryč od zlého. Nekomentovat hadí řeči.
a)
Had vyloženě lže. Bůh prý zakázal lidem jíst všechno ovoce. Eva hájí Boha. Myslí si, že dělá dobře. Na to ji had chytil.
b)
Had povzbudil touhu Evy. Člověk sám by třeba zlé neudělal. Někdo ho k tomu povzbudí, popíchne, navede. Tzv. Morální opora k činu.
c)
Had se pak chytře ztratil. Dál už jedná Eva. Bílý kůň. Doplatí na to. Jenže tady na to doplatil i had.
d)
Adam také jedl. Věděl, odkud je ovoce. Stejný hřích. Nezarazil Evu. Spolu s ní pak jde cestou zakrývání hříchu a výmluv.
e)
Člověk se někdy rád nechá svést ke zlému. Ví, že je to zlé a přesto to dělá. Vědomě to dělá. S plnou odpovědností. Více než zvědavost. Uskuteční se hlodavá touha po samostatnosti. Nepatřičná dospělost.
2)
Strom poznání dobrého a zlého. Patří bohu.
Co lidé poznali:
a)
Nahota. Smrtelnost. Bez Boha je člověk bezmocný.
b)
Člověk chtěl být jako Bůh, ale zjistil a poznal svou nahotu, smrtelnost. Ztráta smyslu života. Bez Boha je jen žití.
c)
člověk umře a propadne se do nicoty. Ztrácí se náplň života, smysl.
3)
Útěk před Bohem. Fíkové listy. Velké. Ale ve fíkovníku sídlili podle starověkých pohanských představ démoni. Když člověk odpadne od Boha, sklouzne na druhou stranu.
4)
Adame, kde jsi? Heinrich Böll. Kam ses to dostal? Bůh ví, kde člověk je. Výčitka. Výsměch. Ironie.
5)
Výmluvy. člověk nechce nést svou vinu, odpovědnost. Adam svaluje vinu na Evu. Však mu ji dal Bůh. Eva na hada. V pozadí: Ty jsi, Bože, vše stvořil. Tak jsi vlastně vinen ty.
6)
Trest. Pro Adama, Evu, hada. Bůh mluví s Adamem, Evou, ale nikoli s hadem. Tomu se už jen sděluje ortel.
7)
Práce. I dříve se pracovalo v ráji. Ale teď svízele, marnost. Smrt se šklebí. Stíny pomíjejícnosti, smrti.
8)
Eva. Bolesti porodu. Dříve též nebyl bezbolestný porod. Zklamání z dětí. Bolest, jak dál žijí děti.
9)
Had. Prach.
a)
Podle některých starověkých představ žere had prach. V každém případě má k prachu blízko. Prach je ovšem i symbolem pomíjejícnosti.
b)
Podsvětí. Ne na světle. Záludnost hada. Schován. Stoupne se mu na ocas a uštkne. Zkušenost. Záludnost díla smrti.
10)
Kristus potře hadovi hlavu. Zabije ho. Had jemu patu. Uštkne. Bude to stát život JK.
11)
Vyhnání z ráje. Bůh nemůže člověkovi věřit. člověk chce být nad boha. Nejen trest. Ochrana člověka před dalším zlem.
12)
Kožený oděv. Bylo zabito zvíře. Oběť smíření z Boží strany.
13)
Jabloň.
a)
Malíři. Vulgata. Rozšířený strom ve středomoří. Náznak: Ne kdo ví jaký strom, např. Pomeranč. Běžný strom. Člověk nebyl o nic ochuzen. Měl k disposici celý ráj.
b)
Malum. Málum. Zlo. Jablko. Symbolika v délce slov.
14)
My jsme jako Adam a Eva. Nejsme lepší. Stále se chceme obejít bez boha. Lákavé lidské cesty končí ale smrtí.
15)
Naděje. JK. Přemohl hada. Matouš 4. Lukáš 4. Zjevení. Definitivní zničení hada. Dračí, hadovitá, ďábelská potvora.
16)
Osobní odpovědnost člověka. Člověk měl schopnost (možnost) nehřešit. Odpovědnost není sejmuta ani z nás. Vážnost pohledu bible na život.
17)
Unde malum. Odkud zlo.
a)
Odvěký problém. Nedořešené a neřešitelné otázky. Přesto se jimi máme zabývat. Ne si ulehčovat situaci a neptat se tímto směrem.
b)
Bůh učinil vše dobré. Kde se vzalo zlo? Jakého hada to Bůh vlastně stvořil?
c)
Zlo není od Boha, ale z člověka. Ale: Člověk byl přece dokonce stvořen jako velmi dobrý.
d)
Bůh zlo nechce. Bojuje s ním. Bůh je posledním pánem i nad hadem.
18)
Text. Bůh odplatí každému podle jeho skutků.
a)
Nejvyšší možná míra spravedlnosti. Ne protekce, lichocení.
b)
Píseň: Probuďme se, křesťané. K pokání pravému.
c)
Nikdo nemůže obstát. JK za nás naplnil Boží spravedlnost.
19)
Hranice člověkovy možnosti: Věk a peníze. Titánské touhy v člověku. Držet se v určitých mezích. Člověk si nemůže dělat, co by chtěl. Ohled na bližního a na Boha. Soužití.
20)
Příklad. Normy pro život. Správná životospráva.
a)
Narušení má důsledky. Alkohol. Drogy. Hýření. Cigarety. Důsledky pro zdraví. Vina je na straně člověka. Zná své možnosti, hranice. Někdo drogám propadne, jiný ne.
b)
Je to tedy na osobní odpovědnosti člověka a na jeho rozhodnutí.
21)
Výmluvy Adama a Evy:
a)
člověk si chce dělat, co chce.
b)
Nechce nést odpovědnost.
22)
Vyhnání z ráje. Člověk se dostal tam, kam vlastně chtěl. Aby nebyl v Blízkosti Boží. Samostatnost. Podle žádosti svého srdce. Neváží si ráje. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Resp., nechme ho tam jít.
23)
Ráj. Nebe. Plný a pravý život.
a)
Osobní sféra života. Nitro.
b)
Rodina. Mezilidské vztahy.
c)
Církev. Tělo JK. Dělat mu čest. Oaza klidu a pohody v ruchu světa.
d)
Svět. Stát. Národ. Složité. Jediná reálná cesta dobrého soužití: jednota v JK.
e)
Příroda. Ekologie. Odpovědnost prostého člověka. Neprohlubovat mravní a duchovní krizi světa.
24)
Stvoření ženy z muže. Součást muže. Žebro. Z téhož těsta, materiálu.
a)
Srdce. Žebro. Láska. Blízkost. Nejbližší (niterný) vztah.
b)
Nic se nesmí dostat mezi srdce a žebro. Nůž. Cizí muž, žena, had, zájmy.
25)
Manželství.
a)
Boží ustanovení. Pomoc pro člověka. Odpovědnost před Bohem.
b)
Pomoc k dobrému. Ochrana před zlem.
c)
Trvalý svazek. Celý život. Do smrti. Mohou přijít nebo nastat nečekané věci, okolnosti. Odloučení. Invalidita. Nemoc. Pomáhat si zvláště v té chvíli.
d)
Děti. Výchova podle Boží vůle. Láska k Bohu a bližním. Je-li to možné mít děti.
e)
Figura lásky JK. Boží láska k jeho lidu. Láska JK k církvi. Nedokážeme to pochopit, proč nás má PB rád. Zázrak. Našli se zrovna ti dva a ne jiní. Láska zrovna těch dvou.
26)
Osamocení:
a)
Shoda okolností. Nevyšlo to.
b)
Neuzpůsobenost pro manželství. Necítí se schopni pro manželství.
c)
Nevstoupit do manželství kvůli nějakému vyššímu zájmu. Např. Kněžský celibát.
d)
Těžší život osamělých. Větší nápor. JK na prvním místě. Pomáhání jiným. Svobodní: JK, Pavel.
27)
Kázání. Je možno vytvořit 3 kázání:
a)
Genesis 2,8 do konce. Plánovaný ráj.
b)
Genesis 3,1-15. Ztracený ráj.
c)
Genesis 3,16 do konce. Důsledky pro nepředložené hříšné jednání člověka. Boží milosrdenství i pro hříšného člověka.
28)
Předpoklad plného života. Bohatá příroda. Dost velký svět, krása. Boží řád, milosrdenství, dary.
29)
Proč to neklape. Hřích. Narušení Božího plánu, záměru, vůle.
30)
Praxe života. Únava. Není perspektiva.
a)
Třetí svět. Ne jen materielní nedostatek. Izrael v Egyptě. Neslyšeli mojžíše pro službu přetěžkou a trápení ducha. Boží pomoc: vysvobození. Vytvoření vnějších, i materielních předpokladů pro plný život.
b)
Staří, nemocní. Výhled: důstojné dožití. Starosti, zápasy.
c)
Rozklížené vztahy mezi lidmi. Rodina. Rozbitá váza. Těžko se lepí dohromady. Viditelné slepené spáry je to nejmenší. Kousky chybí. Jak slepit.
d)
Naděje, perspektiva. Pouze v JK.
31)
Stvoření Evy. Žebro. Proč zrovna žebro? Rabíni:
a)
Ne kost z hlavy. Aby Adamovi neporoučela. Aby nevládla muži.
b)
Ne z nohy. Aby muž nešlapal po ženě.
c)
Žebro. Blízko srdce. Niterný, srdečný vztah. Nic se nesmí dostat mezi srdce a žebro.
32)
Rovnocenná a rovnocená pomoc.
33)
Had.
a)
Vystrkuje hlavu i tam, kde je Bůh blízko. Ráj, společenství s Bohem.
b)
Kde je člověk vzdálen od Boha, nemusí se ten had tolik namáhat.
c)
Působení satana při bohoslužbě. Odvést pozornost. Modlitba. Četba bible. Kázání. Láska k bližním. Kdo stojíš, hleď, abys nepadl.
34)
Názor. Eva nic tak moc zlého neudělala. Jen utrhla ovoce a jedla. Moc se nenajedla. Jako věrná žena myslela dokonce i na Adama. Láska k muži. Nic moc se vlastně nestalo.
a)
Paradigma. Neposlušnost boha.
b)
Dnes. Svět. Nikdo nic tak moc zlého nedělá. Všichni jsou hodní, usmívají se a pěkně povídají před televizní kamerou. Přesto svět ve zlém leží. Nikdo za nic nemůže.
c)
Jidáš zradil JK. Prý vlastně nic moc zlého neudělal. Jenom prozradil místo, kde bude v noci Ježíš. A jenom tam přivedl vojáky. A jenom ho objal (přidržel), aby ho vojáci mohli spoutat.
d)
Náprava podle církve: začít u sebe. Obecné řeči o tom. Jak konkrétně. Poslouchat Boha. Začít s tím opravdu u sebe a v církvi. Nejde o mravní sebezdokonalování se, ale o poslušnost boha.
e)
Pak přijde (dostaví se) i to mravní vylepšení.
35)
Adam. Jak poznal, o jaké ovoce jde. Běžně si mohl ovoce trhat sám. Běžné ovoce mu Eva nenosila.
36)
Poslech kázání. Zavřít na chvíli oči a představit si situaci v ráji, rozhovor hada s Evou.
37)
Eva. Dala ovoce Adamovi.
a)
Namočit ho do toho jako spoluvinníka. Rozprostranit vinu. Tzv. Kolektivní vina. Všichni jsou vinni. Nikdo tedy nenese konkrétní vinu, odpovědnost. Klamný dojem, pocit: zmenšení vlastní osobní viny.
b)
Adam má nezmenšenou osobní vinu. Mohl poznat, o jaké ovoce se jedná. Trhával si ovoce sám. Eva podává najednou ovoce. Nápadná ochota. Konec konců, mohl se Evy zeptat, co mu to vlastně podává.
c)
Adam pak společně a solidárně s Evou zahlazuje stopy hříchu. Fíkové listy. Útěk před bohem. Solidarita v hříchu.
38)
Ráj není sladké nicnedělání. Poslušnost Boha. Dělat ráj. Střežit. Ne bezstarostnost. Udržovat dobré vztahy k Bohu a lidem, to dá námahu.
39)
Ráj v bibli: dobrý prostor pro život. Patří k tomu odpovědné rozhodování a rozhodování se.
40)
Svoboda volby. Plná svoboda rozhodnout se pro Boha nebo i proti němu.
41)
Otázka: Přecenil Bůh člověka? Přece ho stvořil. Bylo to velmi dobré. Podle jakého hodnocení? Podle Božího.
42)
Nebezpečný strom poznání, vědění dobrého a zlého. Rozhodovat, určovat, stanovovat, co je dobré.
43)
Ráj se proměnil v mraveniště pyšných falešných hráčů, kteří si hrají na Boha.
44)
Had. člověk mu sedne na lep. Našeptavač.
45)
Řečičky hada.
a)
Lichotivé. Pěkně vypadají. Reklamně se snaží. Snaží se o naší záhubu. Tváří se, že má pro nás porozumění a že to myslí s námi dobře. Vede nás ale do záhuby. Objeví se tam, kde se nejvíce mluví o Bohu. Varování.
b)
Reklamně se nám snaží vsugerovat, že to s námi myslí dobře a že pro nás chce to nejlepší.
46)
Střežit ráj. Zvládat svou odpovědnost a svobodu.
47)
Řeky. Hned 4. Vláha. Fascinující pro Izraelce. Palestina, místy polopoušť. My. Narodit se z vody a ohně. Křest. JK.
48)
Oběť je víc než determinace.
49)
Píseň 297. Slyš, jaká tolibá píseň. Ráj se opět otvírá.
Zjevení. Živá voda. Voda života. Potok čisté vody od trůnu Božího, beránkova.
50)
Dřevo života. Zjevení. Strom života.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.