1. Stvoření světa a člověka. Genesis 1-2.

(Biblická dějeprava -> 1 Dějeprava Starý zákon)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Židům 11,3:
Vírou rozumíme, že učiněny jsou světy SB. Takže z ničeho je to, co vidíme, učiněno.
Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.

Čtení:

Genesis 1.

Osnova:

1)
Mimo dějiny. Genesis 1-11. Dějeprava. Viktor Hájek.
2)
Příběhy až po exodus.
a)
Pozdější zpracování. Kolem roku 450 ante, na základě dřívějšího materiálu. Pohled víry. Spasení. Předdějinná červená nit Božího plánu, záměru.
b)
Usazenost Izraele v Kanánu. Šalomoun. Chrám v Jeruzalemě. Kolem roku 950 ante. Různé svatyně. Zpracovávání biblické látky. Ezdráš 450, redakční podoba základních částí SZ.
c)
Materielní úroveň k filozofování a k náboženskému povznesu. Egypt: Izraelští neslyšeli Mojžíše pro službu přetěžkou a trápení ducha.
3)
Stvoření. Nikdo u toho nebyl.
a)
Věda. Velký třesk. Kulička zhuštěné hmoty, celý vesmír. Rozpínání ve vesmíru.
b)
Kde se kulička vzala. Víra vědy, že tu byla vždycky. Dál věda nemůže. Jak si to představit. Snazší: Věřit, že tu kuličku stvořil Bůh a dal zákony vývoje.
4)
Filozofování. Zda je to vůbec důležité pro život.
a)
Kulička. Že tu byla a jak to třesklo. Ale: Proč. Smysl všeho. Moderní člověk často rezignuje na otázku smyslu. Život ze dne na den. Umřít. Dálnice života, ale dál nic.
b)
Užít si života. Mít se dobře. I po stránce kulturní. Konsum. Nanejvýš kultivovaný konzum. Praktický ateismus a materialismus. Neklade se otázka po smyslu.
c)
Bůh. Vyšší autorita. Smysl. Cíl. Odpovědnost za život. Jde o časnost i o věčnost. Zábrana rozkladu. Duchovní a mravní krize světa.
d)
Klidně spát, méně starostí, jistota. Spát s jistotou, že ráno nebude člověk vykraden. Půjdeme večer nebo v noci, jistota, že nás někdo neobere o to málo, co máme.
e)
Poznámka: Krise světa je v oblastech, kde křesťanství vliv nemělo i mělo. S obecnou krisí světa je to složitější, než jak se to leckdy v církvi krátkodeše předkládá, že tato obecná krise je eminentně v souvislosti s krisí církve a víry v biblického Boha.
5)
Nebe, země. Obloha patří k zemi. Všecko. Viditelné i neviditelné. Poznané, dosud nepoznané. Zvládnuté, nezvládnuté. Sakum prásk všecko, co je ve světě a na světě, ve vesmíru.
6)
Naposledy byl stvořen člověk. Všecko je kvůli němu. Vše je označeno jako dobré. U člověka je řečeno: velmi dobré.
7)
6 dní. Tehdejší obraz. PB se neřídil našimi hodinkami. U Boha je jeden den třeba jako tisíc let. Nebo milion?
8)
Obraz boží.
a)
Některé dřívější výklady: Rozum. Vůle. Vzpřímená postava.
b)
Směrově. Aby se člověk Božím obrazem stával. Člověk tedy ještě není plně, plným obrazem Božím. Cíl.
c)
Kolosenským: JK je obraz Boha neviditelného.
9)
Odlišnost člověka od zvířete.
a)
Plody země jsou určeny pro člověka i pro zvířata. Člověk má navíc ovoce stromů. Pohled vzhůru k nebi.
b)
Rabíni: Moucha. Byla stvořena dřív než člověk. Ale pan král chodí naposled.
10)
Nebe. Země. Napětí. Boží svět. Pozvednout oči vzhůru od země. Věčnost. Smrt není konec. Aby se ze života neztratilo nebe. KB.
11)
Stvoření: z ničeho. Jen Bůh může tvořit z ničeho.
12)
Bůh chce pro člověka jen dobré. Zlo je ale ve světě. Původ zla: od člověka. Člověk se do toho vmontoval.
Poznámka: Se zlem je to samozřejmě složitější. Dojde se k tomu později.
a)
Izaiáš. Bůh tvoří všecko, světlo i tmu, dobro i zlo. Suverenita Boží nade vším.
b)
Had. Genesis 3. Boží stvoření.
c)
Genesis 2,4. Pára. Jakási spodní voda zla vystupuje ze země.
13)
Poslání člověka. Podmanit si zemi. Úkol. Poznávat. Šafář. Spravovat. Zvelebovat dobré Boží stvoření. Boží záměr.
14)
Světlo. První den.
a)
Chaos. Temnota. Neprostupnost. Boží světlo tam pronikne a vítězí. Silnější nežli i temné mýtické potvory a patvary.
b)
Slunce. Měsíc. Lampy. Až čtvrtý den.
c)
Tma: zlo. PB si na to posvítil.
d)
Egypt, Babylon. Božstva, slunce, měsíc, hvězdy. Podle bible: Jen lampy.
15)
Bůh řekl. Moc slova. Rodič. Učitel. Generál. Slovo je bráno vážně a respektováno.
16)
Vděčnost PB. Smysl. Radost. Odpovědnost. Člověk si nemůže dělat, co chce. Silniční předpisy. Normální je je respektovat, i když je to omezení osobní svobody. Důsledky neposlušnosti v životě i Boha: není to vždy hned vidět.

Postup:

1)
Svět a život na něm.
a)
Věda zkoumá svět a různá období vývoje na něm. Dospívá k výsledkům, poznatkům. Uznává je i věřící člověk.
b)
Muzea. Geologický a paleontologický vývoj. Etnografická muzea. Živočichové. Vývojová teorie. Darwin. Oparin, koacervátová teorie. Rozvíjí se to dál.
c)
Věda zodpovídá otázku: Jak svět vznikl. Jak se vyvíjel. Nezodpovídá otázku: Proč svět vznikl. Jaký má svět smysl.
d)
Bible. Kdo to učinil a proč. Stručně: Protože to PB chtěl. Bůh je nejvyšší Pán všeho. Stvořitel všeho. Stvořil svět slovem. Genesis 1: I řekl Bůh. Mnohokrát řečeno.
2)
Bůh stvořil nebe a zemi. Zpočátku neuspořádáno. Světlo. Boží zájem o řád. Postupný vývoj. Moře. Rostliny. Živočichové. Naposledy člověk. Vše bylo dobré a krásné.
3)
Stvoření v 6ti dnech.
a)
Ne podle našich hodinek.
b)
U boha je jeden den jako tisíc let.
c)
Použito tehdejšího názoru, obrazu světa. Dnes by se asi použilo výsledků dnešního poznání vědy.
d)
Aby vynikl sedmý den odpočinutí. Boží den. Žít ve společenství s Bohem. 6 dnů pracovat. Odpočinutí s Bohem patří k božímu řádu.
4)
Člověk jako obraz boží.
a)
Dřívější výklady: Vzpřímená postava. Rozum. Vůle. Schopnost poznání boha.
b)
Milovat JK. On je obraz Boha neviditelného. Kolosenským 1,15.
c)
K obrazu Božímu směřujeme. člověk není obraz Boží. Má jím být.
5)
Odlišení člověka od zvířete.
a)
Vývoj člověka v řadě ostatních živých tvorů.
b)
Spolu se zvěří jí plody na zemi. Navíc: ovoce stromů.
c)
Rabíni: člověk je méně než moucha. Ta byla stvořena dřív. Ale zároveň je člověk víc než moucha. Byl stvořen poslední v řadě jako vrchol stvoření. Člověk je korunou stvoření, ale má být pokorný. Přiléhavé rabínské výklady a obrazy, přirovnání.
6)
Plnost lidství. Muž a žena. Podvojnost.
7)
Nebe a země.
a)
Napětí. Neulpívat pohledem jen na zemi. Povznést zrak víry vzhůru. Viditelné a neviditelné věci. Nebe i země je Boží stvoření. Bůh je nad tím.
b)
Věci pro člověka poznatelné i nepoznatelné. Vše je stvoření Boží. Známé, neznámé. Poznané i nepoznané.
c)
Nebe. Boží svět. Nepoznané. Víc než obloha, ta patří ke světu. Neviditelný svět.
8)
Víru nelze oddiskutovat.
a)
Věda: Teorie velkého třesku na počátku. Z malé kuličky nahuštělé (zhuštěné) hmoty. Kde se ale ta kulička vzala?
b)
Poznámka: vzdálenosti mezi jádrem v atomu, elektrony. Znázornění, přiblížení: Elektron: Špendlíková hlavička. Vzdálenost od jádra: Několik kilometrů.
c)
Obrovské přitažlivé síly, obíhá to. Věda popisuje, že to tak je. Nepochopitelné i pro vědce. Ale je to tak. Vědec musí popisovat. Kvantová fyzika.
d)
Víra pro vědce: že tu hmota byla od věčnosti. Víra v Boha: Bůh hmotu stvořil z ničeho. Vyber si, člověče, čemu chceš věřit. Nebát se vyhrotit otázky.
e)
Jen Bůh může stvořit, tvořit z ničeho. Bárá. Genesis 1,1: Berešít bárá elohim ha šamajim et ha ares. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
9)
Bůh chce pro člověka jen dobré.
a)
Zlo není od Boha. Přišlo později. O stvoření zla se v Genesis 1 nemluví. Souhrnná zpráva o stvoření.
b)
Hřích. Zlo je od člověka. Člověk se vmontoval do Božího díla, do Božích řádů. Genesis 3.
10)
Křesťan nemá důvod nenechat se poučit vědou.
a)
Rozum, schopnosti člověka. Od Boha. Boží dar. Člověk by měl vděčně používat Boží dary. Nenechat je krnět.
b)
Příkaz: podmanit si zemi. Poznávat. Správně spravovat svvěřené.
11)
Moc slova.
a)
Něco vyjadřuje, vystihuje myšlenku.
b)
Rodič. Učitel. Děcko. Přikáže. Poslechne, udělá. Rozkaz generála na vojně. Armáda se dá do pohybu.
c)
Slovo na dálku. Telefon. Dopis. E-mail.
d)
Moc Boží. Jeho mocné slovo.
e)
SB mění člověka, jeho život. Víra.
f)
Slovo může pozvednout, dát nový smysl života. Tvrdé lidské slovo může ale i zabít.
g)
Počitač. Informace. Příkaz: Kapitál, zboží, vlaky, to vše se dá do pohybu.
12)
Bůh chce pro člověka dobré.
a)
Svět byl a je stvořen pro člověka. Šafář. Správce. Ne vlastník, pán. Hranice možností (kompetencí) člověka. Dáno Božím řádem. Zvelebovat Boží svět, ne ho ničit.
b)
Vzpoura člověka proti Bohu, později. Ničí se i příroda, svět. Nejen vztah k Bohu. Důsledky pro člověka i pro svět.
c)
Člověk si podřezává větev, na níž sedí. Neposlušnost Boha má zlé důsledky pro člověka.
13)
Babylonský Marduk. Zápas s Tiámat, s chaotickou nadbožskou (mimobožskou, předbožskou) silou, potvorou.

Poznámky:

1)
Uvědomit si. Dějiny lidstva. 3 miliony let. Písmo: 6 tisíc let. 4 tisíce ante. Kulturní dějiny lidstva.
2)
Bůh stvořil svět.
a)
Věc víry.
b)
Odpovědnost. Dar života. Hospodařit ve svěřeném světě, ale i ve svěřeném životě.
c)
Radost. Bůh chce dobrý svět. Dobrý svět pro člověka.
d)
Stvoření z ničeho. Bez předpokladů. Chaos, jakási podivná existence jako by před stvořením v pohanských mýtech. Bůh tvoří dobré a dobře. Svět ve zlém leží. Když se vytvoří něco dobrého, je to vždy zázrak.
e)
Stvoření z ničeho. Výpověď víry, ne výpověď přírodovědecká.
3)
Muž a žena. Plnost lidství. Osamocení, osamění. Ztížené možnosti prožití plnosti. Mají to v životě těžší ti, kdo zůstanou sami.
4)
Najít pravý protějšek.
a)
Muž, žena. Vděčnost Bohu za to.
b)
Ne každé manželství vyjde, vydaří se. Nesamozřejmost.
c)
Dobro: původ od boha. Zlo: lidský původ, lidské pozadí.
5)
Obraz Boží. Rozum. Vůle. Cit. Vzpřímená postava. Schopnost myslet. Schopnost myslet o Bohu. JK, pravý obraz boží. Směrově: nejsme obraz Boží. Určení. Směřovat, uskutečňovat.
6)
Chaos ve světě. Je stále. Občas víc.
a)
Realita chaosu ve světě, v životě.
b)
Realita boží. Bůh mění srdce člověka. Bůh tvoří nové, dobré. Bůh je na straně dobrého.
7)
Genesis 1-11. Mimo dějiny. Viktor Hájek, Dějeprava. Obecná platnost pro každou dobu. Formou historie jsou přiblíženy nadčasové pravdy. Pro každý čas.
8)
Ekologie. Důraz církve na stvoření. člověk je špatný šafář, ničí přírodu a svět. Od počátku hřích. Genesis 3. Různé formy a stupně lidského hříchu i v oblasti ekologie.
a)
Odpovědnost člověka za přírodu. Co může dělat obyčejný člověk: Zajímat se o to. Burcovat veřejné mínění ve svém okolí. Sám zbytečně neničit své okolí, přírodní i lidské.
b)
Málo kdo poslouchá hlas křesťanů. Omezit spotřebu. Kdysi to bylo módní heslo v církvi. Málokterý křesťan je ale ochoten sáhnout k tomuto kroku. Každý chce např. Jezdit autem. Pohodlnější život v širokém slova smyslu každého láká.
c)
Málo účinné je to, co křesťané hlásají a sami nedělají.
d)
Neprohlubovat mravní a duchovní krisi. Odpovědnost za život.
9)
Jídlo.
a)
Plody země. Zvířata i člověk.
b)
Ovoce stromů. Človvěk to má navíc.
c)
Nezmíněno maso zvířat, ač je člověk pán všech tvorů. Nelze odtud ale zdůvodnit vegetariánství. Genesis 9. Po potopě. Jíst maso zvířat, jen ne za živa, nepít jim teplou krev. Izraelci jedli maso. JK jedl ryby i beránka. Při VP mluví JK o jedení jeho těla a pití jeho krve (chléb a víno).
d)
Vegetariánství. Jiná záležitost. Nehodnotíme, zda je to věc dobrá či špatná, správná či nesprávná. Nelze to ale zdůvodnit z bible.
10)
Otázky po vzniku světa a života. Filozoficko-náboženské otázky. Přírodověda má také k tomu co říci.
a)
Izraelci v Kanánu. Usazeni až po exodu z Egypta. Už zformovaný boží lid.
b)
My. Každý člověk, až je usazen, základně zajištěn, si klade nadstavbové otázky. Na určitém stupni, úrovni života a víry.
a)
Nejprve musí mít člověk materielní základnu, aby vůbec mohl žít. Pak přicházejí další otázky.
b)
Izraelci v Egyptě: Neslyšeli Mojžíše pro službu přetěžkou a pro trápení ducha.
c)
My. Zajištěnost. Základní věci víry: Spasení. Poznání JK. Další fáze: Víra vidí Boha jako pána všude a ve všem. Promýšlení širšího okruhu otázek. Poznání víry roste a rozšiřuje se.
d)
Zájem o stvoření. Po poznání spasitele. Doklad: Růst víry. Kde je aktivní zájem, tam roste víra. Poznámka: Pokud to není jen filozofování.
11)
Slunce, měsíc, hvězdy.
a)
Babylon: bohové. Božstva. Astrologie. Horoskopy. Vlivy na člověka. Přežívá to někde a někdy dosud.
b)
Bible: lampy. Bůh je zavěsil. Slouží člověku jako světla. člověk jim nemá sloužit jako bohům.
12)
Co dělal Bůh před stvořením světa? Martin Luther: Seděl u potoka a řezal si pruty na ty, kdo kladou takové otázky.
a)
Taková odpověď stačila v době Lutherově. Dnes si mnozí lidé kladou vážně tyto otázky. A církev se nemůže snížit na takové rádo by vtipné odpovědi, i když by to byla citace reformátora Luthera.
b)
Moderní člověk je sice mnohdy povrchní a pohodlný. Církev by se ale takto neměla snížit.
c)
Moderní a postmoderní člověk si ale mnohdy takové otázky už ani neklade. Nezajímá ho to. Spíš má zájem o materielní otázky, konzum, i o kulturu, ale v jakémsi rámci kultivovaného konzumu.
13)
Muž a žena.
a)
Osamělí mají složitější a těžší život.
b)
Pavel. Sám zůstal svobodný. Cele se chtěl věnovat svému misijnímu poslání.
c)
V JK není ani muž ani žena. JK je základ života. První před mužem, před ženou.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.