1)
Dvoji okruh jednání:
a)
Svatí. Bratří.
b)
Vně. Nepřátelé vůči křesťanům.
2)
Sdílení (se).
a)
Koinonia.
1.
Společenství. Obecenství.
2.
Civilně: kolektiv.
b)
Mnohé společné věci křesťanů.
1.
První církev: všecky věci měli společné.
2.
Špatné konce v Jeruzalemě.
3.
Zchudnutí sboru.
4.
Očekávání parusie. Představa, že to brzo praskne, že nastane druhý příchod JK. Nemá smysl uvažovat s dlouhodobým výhledem. Konkrétní reálná pomoc konkrétním potřebným. Rozprodávání majetku. Naivní entusiastický idealismus.
c)
Pavel: Sbírky na Jeruzalem.
1.
Solidarita křesťanů přes velké vzdálenosti. Není lhostejnost vůči nouzi spolubratří.
2.
Krom toho měl Pavel celoživotně výčitky svědomí vůči jeruzalemskému sboru. Ještě jako nepřítel křesťanství ho (jako Saul) svým pronásledováním decimoval. Po Saulově pronásledování se jeruzalemský sbor nikdy nevzpamatoval.
3)
Dnes.
a)
Třetí svět. Sbírky pro chudé církve tam. Konkrétní pomoc hmotná.
b)
Křesťanská služba ve sborech. Dobrovolnickost.
c)
Diakonie: něco jiného. Podnikatelský subjekt, firma. Podniká v sociální sféře.
d)
Konkrétní pomoc v našem okolí.
1.
Mnohdy je snazší dát na sbírku na třetí svět.
2.
Nemusí být osobní kontakt s potřebným.
4)
Ochotně poskytujete pohostinství.
a)
Putující kazatelé.
1.
Spojení mezi sbory.
2.
Osobní kontakt.
b)
Dříve: Akce ve sboru.
1.
Hosté. Ubytování. Třeba celý autobus lidí. Otevřené domy.
2.
Riziko. Kdo přijede.
3.
Zredukováno: přijmout jen cizince, např. Holanďany.
4.
Mládežnické akce. Dřív: Mnohdy putující mládežníci. Nenaletět. Obezřetnost. Turisté. Vyžírkové. Zneužití dobroty, lásky a pohostinství.
5)
Vztah k těm, kdo stojí vně.
a)
Obecně: Nepřátelský postoj.
b)
Přirozená reakce:
1.
Odpovídáme stejně.
2.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
3.
Ve světle evangelia to pochopitelně není správná křesťanská reakce.
c)
Přirozená reakce člověka: Oplatit stejnou měrou.
d)
Zhoršování situace.
1.
Mezi lidmi.
2.
Mezi institucemi.
e)
Cesta JK: Kázání na hoře.
1.
Žehnat těm, kdo pronásledují.
2.
Dobře činit nenávidícím.
3.
Modlit se za hanobitele a pronásledovatele.
4.
Abyste byli synové nebeského otce.
5.
Vyprošovat dobré pro pronásledovatele.
f)
Pronásledovatelé to rádi budou slyšet. Nebudou možná muset být tak obezřetní ve svém násilnictví.
g)
Co je dobré, aby pronásledovatelé poznali pravdu a změnili se.
1.
Ne aby se měli dobře z toho, že pronásledují křesťany.
2.
Ne aby měli silnější ruku a klidnější svědomí.
6)
Otázka, zda je to myslitelné a možné.
a)
Kam by to vedlo.
b)
JK ukazuje tuto cestu. Sám po ní šel.
7)
Otázka, zda jsme toho schopni.
a)
Jsme terčem útoků a pronásledování.
b)
Odpovědět jinak, než k čemu nás vede naše přirozenost.
c)
Nenechat se vyprovokovat. Ne maskování zbabělosti či rezignace.
8)
Je to možné, ale ne vlastní silou.
a)
Moc JK. Musí to být dáno člověku.
b)
Ustavičný zápas o následování JK.
c)
Proměnit přijaté Boží milosrdenství pro praxi vlastního osobního života.
d)
JK: Otče, odpusť jim. Nevědí, co činí.
e)
Štěpán. Obdobně se modlil za ty, kdo ho kamenovali.
9)
Modlitba.
a)
Síla v neporozumění.
b)
Na všech cestách, po nichž půjdeme.
c)
Píseň 427: Pro Krista zvou strážní.
10)
Dobré pro pronásledovatele.
a)
Boží pravda. Misie. Ananiáš,Damašek, šel za pronásledovatelem Saulem.
b)
Připomínat Vrchnostenským pronásledovatelům:
1.
Že mají konat dobré a ne zlé.
2.
Že se mají držet vlastních dobrých zákonů. Demokracie.
3.
Mají zabezpečovat tichý, pokojný, zbožný život.
4.
Mají chránit a umožňovat zbožnost. Aby věřící mohli pobožně žít.
11)
Nastavit druhou tvář.
a)
Násilník může dostat laskominy na další fackování.
b)
Násilníka to může povzbudit k tyranizování jiných, slabších.
c)
Přílišná ústupnost násilníkovi může poškodit jiné.
d)
Někdy je třeba se postavit agresorovi.
1.
JK vzal do ruky bič, aby vyhnal svoloč z chrámu.
2.
Apoštol Pavel využil svých práv jako římský občan (Filipis, Jeruzalem, Caesarea).