Římanům 4.

(Kázání Nový zákon -> 06 Římanům)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Římanům 4.
1
Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?
2
Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!
3
Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.'
4
Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.
5
Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.
6
Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:
7
'Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.
8
Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.'
9
Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece:' Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.'
10
Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.
11
Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena, i otcem těch obřezaných, kteří nejsou
Jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.
13
Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.
14
Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.
15
Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.
16
Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,
17
Jak je psáno:'ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.'Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.
18
On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal 'otcem mnohých národů' podle slova: 'tak četné bude tvé potomstvo'.
19
Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě;
20
Nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,
21
že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.
22
Proto mu to 'bylo počítáno za spravedlnost'.
23
To, že mu to 'bylo počítáno', nebylo napsáno jen kvůli němu,
24
Nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,
25
Jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Čtení:

Římanům 4.

Postup:

1)
Praví potomci Abrahamovi.
2)
Víra. Abraham uvěřil. Je mu to přičteno za spravedlnost.
3)
Abraham. Obřízka. Otec věřících před obřízkou. Obřízka znamenala příslušnost k Izraeli.
a)
Otec věřících. Těch před obřízkou.
b)
I těch, kdo mají obřízku.
4)
Potomci Abrahamovi. Mají víru jako on.
a)
Naděje. Proti lidským odhadům a možnostem.
b)
Ve 100 letech MěL Abraham syna.
1.
Po lidsku je to nemožné.
2.
100. Číslo obecné. Ne nutně konkrétní.
c)
Způsob vyjadřování:
1.
Byla tam celá dědina. Všeci tam byli. Šeci tam byli.
2.
Je starý jako Metuzalem. 969 let.
5)
Konkrétní situace Pavla, do níž píše.
a)
Křesťané ze Židů tvrdili: pohané se nejprve mají stát Židy. Skutky. Pak obřízka.
b)
Křesťané z pohanů.
1.
Plnost spasení hned.
2.
Ale zůstává otázka zařazení se do společenství církve.
- Ne hned být biskupem po uvěření.
- Ne hned jít studovat teologii po roce uvěření.
6)
Jakub. Důraz na skutky.
a)
Víra Abrahama.
b)
Skutek víry.
c)
Opět jiná situace.
7)
Pozadí. Spasení. Záchrana.
a)
Milost. Boží dílo. Z Boží strany. Objektivní boží dílo v JK.
b)
Naše přijetí. Z naší strany. Subjektivní záležitost.
8)
My. Uvěřili jsme. Milost.
a)
Mohli jsme od dětství vyrůstat v církvi. Ve věřící rodině.
b)
Nově uvěřivší. Neměli to tak snadné, aby poznali víru.
9)
Otázka důrazu. V rámci dané situace.
a)
Objektivita Božího díla v JK.
b)
Naše subjektivní přijetí.
10)
Naše třeba i tzv. Velmi dobré skutky. Tím nezalepíme PB oči. Hříšnost. Naše skutky. Nezasloužíme si jimi spásu.
11)
Vděčnost.
a)
Odpuštění je Boží dar. Milost.
b)
Vděčnost je dokladem, že jsme přijali milost. Jsme si toho vědomi. Nepohrdli jsme jí. Nebereme ji nadarmo, naprázdno.
12)
Lidský faktor. Záslužnictví.
a)
Středověká církev.
1.
Bratrstva. Záslužnické modlitby.
- Bratrstvo 10 000 Otčenášů.
- Bratrstvo 11 000 zdrávasů.
2.
Poutě po kolenou.
3.
Zaplacené odpustky.
4.
Odpustky.
- Zpočátku forma daru pro církev.
- Dnes: Dar na církev, Na Diakonii, na humanitární účel.
- Biblická forma odpustků.
b)
Dnes. Modlitby. Extrémní představy v některých extrémních kruzích církve.
1.
Tzv. To funguje. Tvrzení: Když se někdo správně modlí, tak PB vyslyší (až dokonce: musí vyslyšet) modlitby. Dokonce jakýsi špagát na PB.
2.
řetěz modliteb.
3.
Modlitební stráže a hlídky.
4.
V určitou hodinu na určitém místě.
5.
Modlitba v jazyku prý je lepší a kvalitnější nežli tzv. Obyčejná modlitba.
13)
Záslužnictví. Lidský faktor. Různé formy i v moderní době. Vystrkuje růžky v každé době.
14)
Forma obrácení. Reakce na atmosféru ve skupině.
a)
Parta. Zapadnout. Přijímací rituál. Výraz včlenění do party.
b)
Negativně o jiných: Neobrácený. Nedostatečně obrácený. Odpadl. Prostě nezapadl do party.
c)
Nátlak. Vymývání mozků. Různé stupně.

Poznámky:

1)
Navazování na SZ (na židovské náboženství) a misijní vstup křesťanství do helénského světa.
a)
Argumentace Pavla z oblasti SZ. Abraham. Obřízka. A pod.
1.
Mnohým dnešním lidem může být celá problematika vzdálená.
2.
Tentýž obsah je třeba vyjádřit tak, aby to mohl přijmout dnešní člověk i bez okliky přes sz-ní náboženské argumenty.
b)
Apoštol Pavel začal s transformací křesťanské zvěsti do myšlenkových kategorií řeckého myšlení.
c)
Církevní koncily v prvních staletích dějin křesťanství to dokončily. Např.: Nicea 325. Cařihrad 381. Efez 431. Chalcedon 451.
d)
Tento jediný a jedinečný mimo jiné i misijní grandiosní úspěch křesťanské teologie nebyl v průběhu dějin církve už nikdy tak úspěšně zopakován.
e)
Za snazší (je to samozřejmě z nouze ctnost) se dnes pokládá cesta vysvětlování toho, co bylo a jak to bylo.
f)
Převedení základní zvěsti křesťanství zdůrazněné i obrovským myšlenkovým bohatstvím v průběhu dvou tisíciletí dějin křesťanství do aktuálních představ a vyjadřovacích možností aktuálního dobového a regionálního charakteru je prakticky už nemožná záležitost.
1.
Na něco takového křesťanství nemá síly.
2.
Krom toho, jak bylo zmíněno, by to byla zbytečná investice intelektuální a další energie.
3.
Navíc by něco takového muselo trvat opět několik století jako v případě tzv. Helenizace křesťanství. Poznámka: Tento pojem pochopitelně zcela nesedí.
g)
Určité transformační pokusy v oblasti teologie (a šířeji v církevní činnosti) se pochopitelně dějí.
1.
Jedná se o oblast přirozené náboženskosti.
2.
Zde se však protestanté nacházejí na tenkém ledě ve srovnání s katolíky.
3.
Navazování na některé prvky přirozené religiozity a jejich využívání zvláště v prvním misijním kontaktu lze posuzovat (snad i hodnotit) jako vhodnou aktuální cestu působení a vlivu křesťanství v současnosti.
4.
Ta současnost může trvat pochopitelně i celá desetiletí a staletí.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.