Lystra.
Skutky 14,8-23. Skutky 14,1-23. Izaiáš 58,1-12. Pravý půst.
1)
Lystra. Riziko.
a)
Lidé se mohou chtít přiživit na Boží slávě. Lákavé pro apoštoly. Pouze tolik nemluvit o své lidské stránce. Aspoň záblesk Boží slávy nechat na sobě.
b)
Tzv. Mocní kazatelé. Mocné slovo. Dobří a výkonní služebníci. Opar vlastního úspěchu. Organizační odborníci. Shoda okolností. Technicky to zaonačit, aby zazářili jako hvězdy na misijním poli.
c)
Misijní hvězda. Též forma misie. Ke zvýšení Boží slávy.
1.
Září člověk, ale ten ukazuje k PB.
2.
Katolíci: Ornáty. Paráda kostelů.
d)
Úspěch. Vykazované vnější misijní výsledky. Platiči na misii jsou povzbuzeni a hlouběji sáhnou do peněženky.
2)
Misie jako možnost utrpení pro JK. Zní nám to skoro kacířsky.
3)
Boží požehnání.
a)
Člověk proleze.
b)
Mlčky: Zařiď si to tak, ať prolezeš.
c)
Měřítko plnosti víry.
d)
Nemoc a utrpení je pro mnohé kolem dokladem malé víry nebo velké hříšnosti.
e)
O těchto věcech se v církvi mlčí.
4)
Soustředěnost na jídlo.
a)
Zjednodušit přípravu. Neděle. Točit se kolem jídla. Mnohdy přijde návštěva.
1.
Sejde se ale rodina. Příležitost kontaktu mezi lidmi, když v týdnu není čas.
2.
Pro nadměrné vaření se pak ani třeba nejde do kostela. Dříve se i návštěva přibrala do kostela. Zůstane se s ní doma.
b)
Pamatovat:
1.
Rodina pohromadě. Děti jsou třeba přes týden na internátě. Příležitost pohovořit si.
2.
Post vlastní. Ne nutit druhé.
3.
Naarden. Reformovaný sbor. Nedělní půst. Nedělá se nedělní oběd. I když je návštěva z Československa.
- Nanejvýš káva a sušenka. Bez kávy by se totiž Holanďan nadlouho neobešel. Káva je pro Holanďana samozřejmost i ve chvíli postu.
- Obdobně: Ve středověku byl nadbytekryb, takže dokonce i služebnictvo je odmítalo jíst. Ryba byla proto postním jídlem.
- V Holandsku ovšem o hodně později následovala i velmi jednoduchá prostá postní večeře.
- Pravdou ovšem je, že když si odmyslíme šetrnostní důvody, nejen finanční, ale i časové, otevírá se dobrá příležitost soustředěně a klidně pohovořit s hosty a věnovat se jim.
- Čech má pochopitelně ve svých zavazadlech nějakou tu tatranku a kus sýra nebo uheráku, neboť dobrý Čech se v cizině s kusem chleba nikdy neztratí, jak známo.
- Nepochopitelnou pravdou v této souvislosti ovšem zůstává, že když Holanďané přijedou na oplátku do Česka, počítají i v neděli s plným nepostním stolem.
5)
Půst a návštěva.
a)
Návštěvě je možno sdělit, že se dnes u nás začalo s postem. Možno to i zpřesnit: právě před hodinou.
b)
Pro nás to vyjde laciněji a návštěva získá víc našeho času na rozhovor s námi.
c)
Jen v ojedinělém případě prohlásí přicházející návštěva, že před hodinou začala s postem, protože o trochu dřív obědvala.
6)
Návštěva JK U Marie a Marty.
a)
S JK přišli i jeho učedníci, celkem 13 unavených mladých mužů po celodenní cestě v prachu a slunečním žáru.
b)
Marta pobíhá a schání kde co k nakrmení hostů. Navíc musí připravit vodu k umytí rukou i nohou. Vodovod tehdy neexistoval.
c)
Marie sedí u nohou JK a poslouchá, co JK říká.
d)
Marta si stěžuje u hosta na svou sestru, že nepomáhá nic připravit a že nechá všecko na ní.
e)
JK: Marto, Marto, pečlivá jsi. Ale Marie vyvolila dobrou stránku. Neříká: lepší.
7)
Základní věci k uhoštění. Psí suchary a nejlacinější čaj. Dobrá rada pro jiné. Když přijdu já, nemusíte se mou radou řídit.
8)
Odříkání:
a)
Pochoutka. Zmrzlina. Cukroví. Káva. Alkohol. Finančně náročná věc. Oběd v restauraci.
b)
Program v televizi. Film.
c)
Příjemnosti života. Doporučujeme tvrdé spaní.
9)
Ušetřený čas. Jak vhodně ho využít?
a)
Modlitba.
b)
Meditace.
c)
Služba potřebným, nemocným, postiženým.
d)
Kontakt s lidmi.
e)
Práce pro církev.
f)
Četba bible.
10)
Ušetřené peníze. Jak vhodně je použít?
a)
Pro církev.
b)
Pro humanitární instituce.
c)
Pomoc konkrétnímu potřebnému.
11)
Půst. Šetrnost a skrblictví.
a)
Rozlišovat všecky tři oblasti.
b)
Navíc odlišit: zdravotní dieta.
12)
Vnější projevy půstu.
a)
Pošmournost.
1.
Namazat (posypat) se popelem. Případně si do něj lehnout.
2.
Obtížné v moderní době, popelnice nejsou dost velké, i když by místo popela v nich stačil smrad ze zbytků.
3.
Oděv z pytloviny. Na ulici by se takový člověk pěkně vyjímal.
4.
Hned by aspoň bylo vidět, že se dotyčný postí nebo že dokonce činí za něco pokání.
b)
Ne jen vnější projevy. I vnitřní náplň.
13)
Falešný pohled na půst.
a)
Pro zdraví.
b)
Ušetřit. Skrblictví. Víc na spořitelní knížku.
c)
Zásluha před Bohem. V moderní době právě toto rapidně ubylo.
14)
Ušetřený čas.
a)
Věnovat jiné práci, rozmnožovat majetek.
b)
Věnovat práci pro sbor, pro církev.
c)
Pomoc potřebným bližním. Služba. Bez odměny.
d)
Modlitba. Meditace. Četba bible.
15)
Ušetřené p.
a)
Na vkladní knížku.
b)
Sbor.
c)
Humanitární instituce.
d)
Potřebný konkrétní bližní.
e)
Sbírka na třetí svět.
16)
Odřeknout se bombonů, sladkostí, kávy.
a)
Vhodná forma půstu. Soustředěnost k Božím věcem. Nerozptylovat se.
b)
Ušetřené peníze předisponovat pro církev.
c)
Vedlejší důvody: pro zdravé zuby a štíhlou linii. Zdraví je Boží dar. Zdravá životospráva. Měla by pro křesťana být samozřejmostí.
17)
Povzbudit ve víře.
a)
Sebe.
1.
Pochybnosti.
2.
Neplavec v hluboké vodě.
3.
Pokud ovšem je po léta jen zápas jen a jen o sebe, pak jde pořád o nedozrálou a nevyzrálou víru.
4.
Víra v plenkách.
b)
Druhý též zápasí.
1.
Pomoci mu.
2.
Vzájemná pomoc a posila.
18)
Posila víry.
a)
SB. Základ.
b)
Společenství. Novost života společně.
19)
Soužení.
a)
Rozlišovat: obecné a pro Krista.
1.
Nemoc, chudoba a pod. Může postihnout každého.
2.
Soužení kvůli JK má jen ten, kdo v něj věří.
3.
Ale jen některý: Který je zvenčí bez svého zavinění tomu vystaven, kdo vyznává, kdo neumí uhnout, vyhnout se.
b)
Kameny zvenčí.
1.
Kamenná, tvrdá slova nebo i něco mnohem horšího.
2.
Posměch. Ústrky. Kopance.
3.
Někdy jde i o život.
c)
Zevnitř: Jde o pohodlí, sklony, pokušení, příjemnosti života.
20)
Písně: 500. 420-7. 204.
21)
Vytrvalost víry. Nesamozřejmé.
a)
Trpělivost v každodenním životě. Den za dnem, ve víře.
b)
Styl života. Doma. Osobně. Soužití s lidmi. Modlitba. Osobní etika a zbožnost. Podíl na životě a práci sboru.
c)
Společenství církve.
1.
Ne vždy povzbuzující. Únava. Nervozita. Hádky. Napětí. Překonávat mnohé. Zápas o pěkný sbor.
2.
Proč? Ať sbor něco nabídne, já si vyberu, pokud budu mít zájem.
d)
Obětavost pro církev, pro konkrétní sbor: Finance. Čas.
22)
Jednoduchý život. Snadno se o tom mluví.
a)
Když si člověk může dovolit víc a má z čeho sestupovat k jednoduchosti.
b)
Vyšší vrstvy společnosti. V zaměstnání.
1.
Nutno držet krok. Člověk je tlačen k tomu, aby nevybočoval.
2.
Děti ve škole. Nevybočovat, jinak je dítě chudák. Úroveň oblékání.
3.
Restaurace. Jít s někým do cukrárny. Nedržet krok znamená nedržet partu a vypadnout.
23)
Paradoxy. Lidé mluví o půstu, skromnosti, jednoduchosti života.
a)
Doma mají konfort a luxus, o jakém se jinému ani nesní.
b)
Co si lidé mohou dovolit a co si dovolují. Auto. Nešetří na kilometrech. Oblékání. Cesty do ciziny. Uskromní se, nejedou do ciziny třikrát ročně, ale jen dvakrát. Dům, chata.
c)
Když jsou někteří lidé někde na návštěvě, čekají pohoštění na úrovni. Očekávají kulturní úroveň, i v cestování. Mluví o skromnosti, že cestovali jen v lehátkovém voze, nikoli v lůžkovém. Ale povídají to tomu, kdo tuto cestu absolvoval v sedě na místě v lidmi natlačeném kupé.
d)
Sami projevují k hostu značný nezájem, který je zvýrazněn opravdu skromným pohoštěním. Očekávají však hoštění jako králové. Když se jim ho nedostane, nastoupí jejich pomluvy. Předpokládají, že jim se má každý věnovat.
e)
Stačit držet krok v rozběhu života.
1.
Co člověk zvládne, stihne, stačí.
2.
Kdo nestačí držet krok, je automaticky vyřazen z party.
3.
řečičky o skromnosti jsou mnohdy náležitým křesťanským oblečením v určitých církevních kruzích.
24)
Věci tělesné.
a)
Uvědomit si, že nejsou jen věci tělesné.
b)
Člověk si to víc uvědomí, když mu něco chybí, něčeho se mu nedostává, když něco nezbytného postrádá.
c)
Zdraví si člověk rovněž více uvědomí a ocení je, když je nemocen.
25)
Ramadán.
a)
Mohamedáni mají půst celý měsíc. To znamená 30 dní. Ale nikoli nocí.
b)
Když ale půst skončí, dají si do nosu a vyhodí si z kopýtka.
c)
Je to slavnost. Trvalý půst. Skromnost života.
26)
Hoštění ve sborech.
a)
Naštěstí se jako téma při sborových slavnostech neuvádí půst.
b)
Dříve bývalo jednoduché pohoštění.
c)
Dnes se jde na oběd do restaurace.
d)
Některé sbory hostí stále ještě vzorově, jiné už šetří.
e)
Mnohý sbor si nedovede setkání lidí představit bez hoštění nebo jen s jednoduchoučkým pohoštěním, a tak raději nic nepořádá. Proč by se měl nechat pomluvit?
f)
Jiný sbor zase připravil pohoštění pro převeliké davy. Přišlo pár lidí.
g)
I kdyby hosté byli samí Otesánci, stejně by všichni museli po najedení prasknout a ještě by zbylo.
27)
Pomluvy sboru po sborové slavnosti.
a)
Úplná katastrofa. Žádné velké hoštění. Bylo toho málo. Nestálo za to tam vůbec na tu přednášku jezdit.
b)
Bylo toho moc. Stoly se jen prohýbaly. Nedalo se to vůbec zkonzumovat. Neměli všech pět pohromadě. Na co mysleli? Vlastně neměli zájem o duchovní pivo. Materialisté jako ve světě.
c)
Hýřili pohoštěním. Kdyby tak pomysleli na lidi ve třetím světě. Raději kdyby poslali na sbírku na třetí svět místo toho zbytečného a přebytečného hoštění. Nacpali jsme se a spousta toho zbyla. Nám domů nic nedali. Jen farářům nabalili.
28)
Nepečujte.
a)
Kázání na hoře. Matouš 5-7. Kdo se nadměrně stará, uštve se. Není mu pomoci. Přijde na to pozdě.
b)
Nelze lacino odsuzovat. Každý vydrží jinak. Nikdy nevíme, kolik sneseme. Kde je naše hranice? Někdo je varován slabým imfarktem, jiného to klepne najednou.
c)
Bohatý a zajištěný může slevit ze svéhokvaltování.
1.
Chudák kvaltuje nikoli pro luxus, ale aby uživil sebe a rodinu.
2.
Pokrytecký církevník pak prohlásí: Nemusel padnout v padesáti. Jeho chyba a vina. PB ho potrestal. Mohl se ještě více uskromnit a uskrovnit.
29)
Skromnost.
a)
Jednoduchost života.
1.
Důsledky i pro zdraví.
2.
Plnost života.
3.
Duchovní základna.
4.
Důsledky i na (pro) zdraví.
5.
Pomoc pro psychickou vyrovnanost.
b)
Skromnost ale znamená, že člověk může z něčeho slevovat.
c)
To, co je pro jednoho skromnost, je pro druhého životní maximum s velkým vypětím.
30)
Bohatý.
a)
Má méně starostí o základní zajištění života. Lepší předpoklady pro život a jeho rozvinutí a naplnění. Největší starostí takového zajištěného je nedostat infarkt nebo jinak neskončit příliš či nadměrně brzy.
b)
Sociálně cítit se svým neúspěšným a ve stínu života žijícím spolubližním, to pokládá většinou za něco, co by mu mohlo život ukrátit. To ovšem nesouvisí s půstem, leda s jeho falešným pochopením. Možná jde o půst na vyšší rovině.
c)
Je totiž půst a půst. Když se boháč postí, má životní úroveň a možnosti stále mnohem vyšší, než chudák, který se nepostí a živoří. Boháč mu ale může poradit, že by se měl víc postit, víc se modlit a víc meditovat o Božích věcech. Ale hlavně víc číst bibli.
31)
Hlad Inda.
a)
Není to půst, ale nouze a bída.
b)
Je dobré to rozlišovat.
32)
Vtipy a vtípky o půstu.
a)
Dělají a povídají je sytí.
1.
Neetické vůči hladovým, strádajícím, postiženým.
2.
Je trapné, že něco takového lze občas potkat i v církvi.
3.
Hodní a dobře situovaní věřící se někdy dovedou snížit k nejapným a urážlivým vtípkům.
b)
Otázka sociálního cítění je v církvi velmi složitá.
c)
Na druhé straně je mnohé jasné po prvním asociálním rádoby vtipu.
33)
Široké oblasti.
a)
Půst tam zasahuje.
b)
I pouhé řeči o půstu.
34)
Materielní hodnoty.
a)
Půst nám ukazuje, že jsou i duchovní hodnoty.
b)
Ne samým chlebem živ je člověk.
c)
Život je víc než pokrm.