Skutky 2,42.

(Kázání Nový zákon -> 05 Skutky)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Skutky 2, 42:
Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.
Zůstávali v učení apoštolů, ve společenství, v lámání chleba, na modlitbách.

Čtení:

Skutky 2, 37-47.

Postup 1:

0)
Poslání církve.
a)
Co církev znamená. Co znamená sbor. Uprostřed tohoto odnáboženšťujícího se světa.
b)
Poznámka pro uklidnění některých přesněji sortýrujících: Uprostřed tohoto odcírkevňujícího se a odkřesťanšťujícího se světa.
c)
členové církve.
1.
Rozrůzněné zájmy.
2.
Různé vlivy zvenčí.
3.
Drolení uvnitř.
d)
Klást měřítka na církev.
1.
Moderně: koncepce. Vize. Co církev je a čím má být.
- Minimálně si ujasnit představy o přítomnosti a budoucnosti církve.
- Hodina pravdy ještě neudeřila.
- Vyhýbáme se hodině pravdy. Prý by to bylo deprimující pro mnohé.
- Počet členů církve neustále klesá. V době největšího rozkvětu měla ČCE (po 2. Světové válce) 380 000 členů. Dnes (08) čítá církev 100 000 členů.
- Všechno v církvi však neklesá. Členům církve stoupá tlak a věk.
- Morální a duchovní krize církve postupuje a prohlubuje se. Mimo jiné se to projevuje v neschopnosti vidět a formulovat do očí bijící problémy a hlavně v neochotě o nich mluvit.
2.
Po staru: poslání.
e)
Text: Co to znamená dnes.
1)
Učení apoštolů. JK.
a)
Učitel. Osobnost. Spasitel. Smrt. Kříž. Vzkříšení. Přemožení smrti, zla, hříchu. Podstata života. Smysl. Hledání KB.
b)
JK: Centrum života jednotlivce i sboru. Náplň. Měřítko všeho.
c)
Následování. Poslušnost. Věrnost. Nezapírat víru. Nepohnutelný základ.
2)
Společenství. Sbor.
a)
Krásná věc při všech lidských nedostatcích.
1.
Právem kritizujeme a hledáme cestu k lepšímu.
2.
Sbor je tvořen lidmi a nikoliv anděly.
3.
Vážit si sboru. Síla k životu. Opora. Patříme dohromady.
b)
Apoštolská církev.
1.
Vzor pro pozdější doby.
2.
Realita a ideál.
3.
Ne ideální společenství ideálních lidských andělů. Ale: Schopnost a ochotnost řešit vznikající a dotírající problémy z víry, ve společném pohledu k JK.
4.
Jednomyslnost. Ne však uniformita.
5.
Tělo Kristovo. Organismus. Živý organismus. Ne rozházená hromada jednotlivců. Různá funkce údů.
6.
Zájem jednoho o druhého. Láska.
7.
Diakonie. Pomoc. Služba. Opora v pronásledování. Důvěra.
8.
Solidarita. Pomoc. Sdílení se v bolesti i v radosti.
- Bolest je lehčí, když ji spolunese druhý.
- Radost je plnější, když se spoluraduje i druhý.
- Radovat se s radujícími. Plakat s plačícími.
9.
Chtít se sdílet.
- Ne jen v radosti, to se ochotněji leckdo natlačí nebo přitlačí.
- Mít zájem přijmout někoho k bolesti i radosti.
- O každého vždycky nemáme zájem.
- Každý také nemá vždycky zájem o nás.
3)
Lámání chleba. VP.
Časté přijímání v apoštolské církvi. Každou neděli.
Utvrzování společenství. Vyvrcholení bohoslužeb.
Radostnost víry. Přítomnost JK.
Různé formy narušení VP. Vnějšně i vnitřně.
a)
Časté přistupování. Vysluhování.
1.
Klady i zápory.
2.
Riziko zevšednění po několika letech. Přistupuje se z tradice, protože se VP koná. Není vnitřní potřeba. Přizpůsobivost i v církvi. Tak se to dělá. Bezmyšlenkovitost. Vytrácí se vnitřní nutkání, tlak.
b)
Nezájem. Opouštění VP. Necítí se potřeba nadměrně častého vysluhování VP.
1.
Něco není vyřešeno v církvi a ve sboru.
2.
Zamyslet se a analyzovat. Nebát se myslet a hovořit. Netvářit se jako mrtvý nebo spící brouk nebo jako pštros s hlavou v písečku.
3.
Mladí charismatici většinou nadměrně nehorlili pro VP. Pro někoho toto zjištění může být překvapující. Zato mladí charismatici velmi horlili v oblasti křtu.
4.
Vnitřní umdlenost. Otázka přítomnosti živého, vzkříšeného JK.
5.
Nedořešené otázky kolem VP.
- Prosakují na povrch.
- Jaksi nedomyšlené a nedokončené řešení. Nejen v oblasti liturgie.
- Vina. Odpuštění. Satisfakce.
- Lidé jsou intenzivně vyzýváni a vybízeni, aby odpustili těm, kdo se provinili proti nim. Minimálně jsou lidé vybízeni k ochotě odpustit.
- Jen slaboučce se mluví o nápravě hříchů a vin a o novém životě v JK.
- O nějakém nadměrném slibování v tomto směru není příliš mnoho řečí.
- S relativně čistým svědomím může k VP přistupovat násilník a křivditel.
- Příliš se po něm nežádá, aby se měnil a aby něco napravoval.
- Je ochoten odpustit těm, kdo se něčeho dopustili vůči němu. Zvláště, pokud nejde o nic závažného. Pokud se však jeho oběť nějak brání jeho násilnictví, pak se jedná samozřejmě o vinu na straně oběti, že ano?
- Nepostupujme dál. Asi bychom dospěli až k modlitbě Páně (Otče náš). Tam se také modlíme: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim vinníkům. Výrazněji řečeno: Jako jsme my odpustili těm, kdo se něčeho dopustili (kdo se provinili) vůči nám.
c)
Problematičnost společenství.
1.
Snaha navozovat sblížení ve společenství komunikantů. Pozdrav pokoje. Tykání. Bratři a sestry až po věšák nebo po dveře kostela.
2.
Moderní svět. Postupující větší vzdálenost mezi lidmi. Ne už vesnice, ale velkoměsto. Tržní mentalita hraje svou roli i v církvi.
3.
Nepřehlédnout. Lámání chleba.
- Sociální rozměr VP tehdy. Konkrétní pomoc potřebným.
- Mimo jiné i proto častost VP.
- Přinášení přebytků. Rozdělování. Podělování chudých, potřebných. Šaty. Jídlo. Peníze.
4)
Modlitby.
a)
Společné. Nejen soukromé.
b)
Misijní zájem. Modlili se za ty, ke kterým šli zvěstovat evangelium.
c)
Antiochie. Modlitební příprava před vysláním Saula (Pavla) jako misionáře na jeho misijní cestu.
d)
Mnohé promýšleno na modlitbách předem.
e)
Celý modlitební život věřícího člověka. Modlitby i b beze slov. Hloubka života. Ne povrchnost.
f)
Mizí modlitba z rodin.
1.
Rodiče se ostýchají (pokud se ještě modlí) modlit se před dětmi.
2.
Mnohdy se prarodiče ostýchají modlit se i před vnuky.
g)
Mladí ještě jaksi mlčky tolerují, že se staří modlí a že ještě vůbec chodí do kostela.
1.
Ostych v této oblasti.
2.
Na druhé straně: Církev je stále víc brána částí veřejnosti jako dobrý spolek vhodný zvláště pro staré a pro uzavřené party.
h)
Nebezpečí špatných modliteb. Učit se správně modlit. Ne se přestat modlit.
i)
Riziko dnešních modliteb v církvi: Nekonkrétnost. Chvályhodná falešná adorace. Dogmatika. Opakujeme PB obezřetně bibli. Vysvětlujeme mu, jak rozumíme bibli a čemu věříme.
j)
Spomtánnost modliteb. Ne se muset nutit. Leda z pedagogických důvodů, na čas.
k)
Čím srdce přetéká, to povědět PB. Čím naše srdce ale přetéká? Co bychom chtěli povědět PB?
l)
Vynucované modlitby.
m)
Druhy modliteb:
1.
Chvály. Díky. Prosby, za sebe i za druhé. Vyznávání vin.
2.
Konkrétnost, ne obecnosti, všeobecnosti.
n)
Den má 1440 minut. Darovaný čas od PB. Kolik minut věnujeme z tohoto přijímaného času PB pro modlitby?
o)
Zniternění života. Samozřejmost pro faráře. V nějaké podobě se farář každý den modlí a medituje nad Písmem.
5)
Závěr. 4 znaky apoštolské církve.
a)
Sloupy. Pilíře.
b)
Poslání. Koncepce.
c)
Obraz stolu.
1.
Běžný stůl má 4 nohy. Pak dobře stojí.
2.
Pokud chybí jedna noha stolu, lze stůl s určitými obtížemi a riziky používat.
3.
Pokud budou chybět nohy dvě nebo tři, pak se zvyšuje námaha a riziko při používání.
4.
Pokud stůl nebude mít ani jednu nohu, lze stolu pochopitelně použít, pokud si ho (několik lidí) položí na klín. Fakticky to ale nebude funkční stůl.
5.
Mizerný stůl bez noh fakticky není stůl, leda podle jména.
6.
Jedná se o funkčnost. Různé podpírání je sice samozřejmě možné a někdy i nutné. Ale už to není ono.
d)
Církev jako spolek.
1.
Když jsou nějak narušeny základní pilíře (sloupy), na kterých církev má stát a na kterých má konat svou práci.
2.
Co pak zůstane? Hrubě dotaženo: Shromažďovat peníze na sebezáchovu a na placení zaměstnanců, kteří budou mít úkol ty peníze z lidí dobývat.

Postup 2:

0)
Text. Zpráva o první církvi.
a)
Literárně ztvárněný ideál i pro pozdější časy.
b)
Vznik církve.
1.
Působení Ducha svatého.
2.
Praktická podoba působení a díla Ducha svatého.
3.
Střízlivost.
4.
Tzv. Obyčejný popis běžné církevní práce.
5.
Příklad. Vzor. Ideál. Směr. Úsilí.
6.
Ne vznášení se v nebeských výšinách. Ne duchovní opar, extase.
7.
Neatraktivní, všední život sboru.
8.
Popis života sboru.
9.
Nemyslitelné bez působení Božího ducha.
10.
Moc Ducha svatého.
11.
Lidské síly nestačí na proměnu člověka.
c)
Text. Některé rysy.
1.
Dílo Ducha svatého.
2.
Ochota člověka dát se do služeb Ducha svatého. Udělat něco pro Boží věci ve světě.
1)
Učení apoštolů. JK. Fakticky. Bytostně. Ne fráze. Ne zaklinadlo, že je vhodné vyslovit jméno JK.
2)
Společenství.
a)
Nemuseli asi řešit mnohé otázky, které byly později v církvi palčivé.
b)
Dialog. Lidé spolu mluvili.
c)
Radovat se s radujícími, plakat s plačícími.
1.
Bolest je lehčí, když ji spolunese druhý.
2.
Radost je plnější, když ji spoluprožívá druhý.
3)
VP.
a)
Problém generační. I u farářů.
b)
Vztah ke svátostem. Co prožíváme.
c)
Statistika: Není nadměrně velký úbytek u VP přesto, že počet členů církve každoročně neustále nepříjemně klesá.
1.
Sebeklam, v němž rádi setrváváme.
2.
Zde statistiku chválíme.
3.
Křest. Pokles zájmu o křtění. Kritika vůči statistice okamžitě v církvi vyrukuje.
4.
Prý není všecko jen věcí a záležitostí statistiky. Samo o sobě je to samozřejmě pravda. Ale jde i o kontext.
5.
Faráři jsou odborníci na teologii. Ne na statistiku. Vidět: komunikanti u VP stárnou.
d)
K VP přijdou všichni, kteří jsou v kostele na svátek.
1.
Víc lidí je u VP než je průměrná účast při nedělních bohoslužbách.
2.
Mnohde se vodí k VP i děti, i když to není zcela v souladu se řády církve.
3.
Tímto konstatováním není pochopitelně vyslovena nějaká přímá nebo nepřímá kritika některých řádů církve nebo některého počínání v pluralitní ČCE.
4.
Všichni. Masovost. Zapojit se. Zařadit se. Vřadit se.
e)
Ubývá vnitřní vztah k VP.
f)
V sedmdesátých a v osmdesátých letech minulého století souvisel vzrůstající zájem o VP v církvi mimo jiné i s polohou vyznavačskosti. Je třeba si uvědomit historický kontext.
1.
Na bohoslužebnou rovinu se přenášel mnohý postoj vůči totalitnímu státu, který se střežil toho, aby zasahoval do bohoslužebné sféry náboženského života.
2.
Socialistický stát s oficielní ateistickou ideologií (marxismus-leninismus) nechtěl být nařčen z toho, že narušuje náboženskou svobodu, svobodu náboženských projevů.
g)
Krize církve a krize VP.
1.
Nezpochybnitelná souvislost.
2.
Primerní: Krize církve, společenství církve.
3.
Dopad morální a duchovní krize církve na VP.
4.
Krize není malá účast u VP, ale především vnitřní vztah komunikantů k VP.
5.
Relativně (procentuelně) velká účast může být známkou jistého vnitřního vztahu.
h)
Pěkné chvíle u VP.
1.
Duchovní zážitek.
2.
Člověk si připomene i po létech některá jednotlivá vysluhování.
3.
Náplast na vleklou krizi církve.
i)
VP. Tehdy v apoštolské církvi. Konkrétní pomoc.
1.
Ulamovat sociální rozdíly.
2.
Pokus církve alespoň v rámci církve řešit nesrovnalosti v sociální situaci.
4)
Modlitba. Společné i soukromé modlitby.
5)
Závěr.
a)
Hovořili jsme o situaci církve i v kritických poznámkách.
b)
První církev nás však stimuluje k aktivitě pro Boží věc v církvi i ve světě dnes.
1.
Dát k dispozici svoje síly a schopnosti. Přijali jsme to od PB.
2.
Prosit o Ducha svatého a počítat s ním.
6)
Zamyšlení pro faráře.
a)
Ne jen kázání do sboru.
b)
Pomoc pro společné přemýšlení o církvi.
c)
Dialog. Nezavírat oči před stavem církve.
d)
Neležet na měkkých poduškách či na zaprášených a zvadlých vavřínech minulosti.

Poznámky:

1)
Co nám nepomůže.
a)
Výpady do okolí církve. Za hranice církve. Někdy poznamenané agresivním tónem.
b)
Únik do závětří rezignace. Hájení dosud existujících pozic.
c)
Falešná racionalizace situace.
1.
Někdy vidíme věci příliš zvnitřku, angažovaně.
2.
Jde o náš farářský chleba.
3.
Jistá zkreslenost. Chybí nadhled.
4.
Svou situací jsme nutně určováni, poznamenáváni. Ovlivňováni ke zkreslenému pohledu.
5.
Tohoto nebezpečí není pochopitelně ušetřen ani tento příspěvek.
d)
Únik k hodnotám materielního charakteru.
1.
Údržba církve.
2.
Starost o vlastní zabezpečení.
3.
Provoz církve, sboru.
e)
Chytání větrů do plachet. Módní proudy teologické, církevní, mimocírkevní.
f)
Kotvičky nadějí v naše schopnosti. Přecenění našich všelijak pofiderních skutků na úkor Boží milosti.
g)
Neteologické a necírkevní pomocné berličky. Např.: Kulturničení. Sportovničení. Společenská (spolkařská) rovina.
h)
Gheto a ghetíčko. Nechat klapat, co klape. Nechat běžet, co ještě jakž takž běží či alespoň nějak jde. Dožívání v relativní pohodě. Nenechat se vyrušovat ani dotěrnými či dotírajícími myšlenkami o budoucnosti církve, sborů.
2)
Skutečná pomoc.
a)
Mimo nás. Živý, vzkříšený JK. Duch svatý.
b)
Na počátku bylo řečeno se spodním tónem lítosti, že si těžko dovedeme představit dílo Ducha svatého.
1.
Možná, že je dobře, že to neumíme.
2.
Duch věje, kam chce.
3.
Živý pán přichází i zavřenými dveřmi.
4.
Může být i na dvou místech zároveň, současně.
5.
Živý JK působí mimo naše představové možnosti.
6.
Aspoň unikne úsilí teologů po jednostranném vystižení a zvládnutí.
7.
Teologové rádi usměrňují a regulují. Zregulovat.
c)
V co jiného bychom chtěli doufat. Kde jinde bychom chtěli skládat naději než v živém JK, který je přítomným Pánem v církvi. Církev PJK na této zemi.
3)
Modlitba.
a)
Souvislost s učením apoštolů. JK. Společenství. VP.
b)
Souvislost s misií. Modlitba za ty, kteří mají uvěřit. Společně se modlit, pak jít zvěstovat evangelium. Navštívit konkrétní lidi.
c)
Celý modlitební život člověka. I bez slov a bez pózy modliteb. Autobus. Před jídlem. Ne vždy je nutno klečet.
d)
Hloubka života. Ne povrchnost.
e)
Mizí modlitby z křesťanských rodin. Málo času. Ostych i prarodičů modlit se před dětmi a před vnuky. Vůbec přiznat, že se modlí.
f)
Otázka času pro modlitby. Bůh nám dal 24 hodin denně. 1440 minut. Kolik vrátíme PB?
g)
Nebezpečí nesprávných a špatných modliteb. Ne to řešit tak, že se nebudeme modlit vůbec. Učit se modlit správně.
h)
Spontánnost modliteb.
1.
Ne křečovitost.
2.
Ne se do toho nepatřičně vnucovat.
3.
Srdce člověka něčím přetéká, překypuje.
4.
Je v srdci moderního člověka něco, co by chtěl sdělit PB?
i)
Díky. Zdraví. Život. Síla a schopnost k práci. Nesamozřejmost života.
j)
Prosba. Za sebe i za druhé. Nestydět se modlit se za sebe. I my potřebujeme Boží milost. Za sebe. Myslíme vůbec na druhé? Přejeme jim dobré a modlíme se za dobré pro ně? Snad se nemodlíme za zlo pro druhé, třeba rafinovaně.
k)
Chvála. Adorace.
1.
Citlivost pro Boží dílo. V nás, při nás, v církvi, ve světě.
2.
Minulost, přítomnost, budoucnost.
3.
Boží sliby.
4.
Hloubka života. Ne zpovrchnění.
5.
Samé chvály. Riziko.
- Uniknout konkrétní odpovědnosti v konkrétním kontextu.
- Vyhnout se povinnosti být milosrdným Samaritánem.
l)
Vyznání.
1.
Víry i viny.
2.
Formulovat si svou vinu. Uvědomit si ji. Nejprve pro sebe. Pak i navenek.
m)
Díky. Rozměr vděčnosti.
n)
Modlitba není útěk. Vnitřní vzpruha. Aktivizace. Načerpání sil.
o)
Rozhovor s Bohem.
1.
Já mluvím.
2.
Pustit PB ke slovu.
3.
Otevřená bible. Naslouchat, co mi chce říci PB.
4.
Zápisník. Za koho a za co se chci modlit. Realistický pohled na svou paměť.
- Karafiát. Měl seznam lidí, za něž se pravidelně modlil.
- Některé církevní Seznamy těch, na které se myslí v modlitbě. Různá doporučování.
5.
Rizika.
- Na koho se ani nepomyslí. Na koho nikdo nemyslí. Na koho nemá kdo myslet.
- katolická církev: Svátky: Dušičky.
6.
Pracovní rozhovor s PB.
4)
Příklad díla Ducha svatého.
a)
Beton. Směs štěrku a cementu. Suchá směska, promíchaná. Ještě to není beton. Voda. Neznáme reakce chemické a jiné. Aspoň běžný člověk to nezná. Duch svatý působí. Změna kvality. Jiný materiál. Ze směsky štěrku a cementu se stane beton.
b)
Beton není samoúčelný. Práce s ním, aby sloužil. Pak: Zrání. Dozrát. Potom další úpravy.
c)
Neustrnout. Duch svatý koná své dílo pořád. Růst ve víře.
5)
Úvod. Lodička církve pluje na vlnách dějin, světa.
a)
Už 2 tisíciletí. Drobné obměny. Nátěry. Opravy. Úpravy.
b)
To základní však zůstává. Jinak by církev byla pouze lidským spolkem, který může existovat, pokud má dost peněz.
c)
4 základní sloupy, pilíře. Aktuální v každé době. Bez toho to prostě nejde, pokud má zůstat církev církví.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.