1) Některé farářské seky v kázání se stereotypně nebo alespoň pravidelně opakují. 2) Nejde nám jen o nějaké to drobné nebo méně drobné přeřeknutí, třeba s humorným dotažením či nějak jinak humornou koncovkou. 3) Farář kázal na text z proroka Izaiáše: Vyjde proutek z pařezu Izai. a) Barvitě popsal, jak došlo k tomu, že se tady objevil hnijící pařez. Zkátili mohutný cedr. Ubohý pařez, bez šance a bez naděje. A teď vyrůstá malý proutek. Bude to trvat desetiletí, možná staletí, nežli tu zase bude stát mohutný cedr. b) Farář si nechal záležet na sugestivním popsání kontrastu mezi pařezem a mohutným cedrem. c) Lidé byli spokojeni. d) Po bohoslužbách si dovolil zajít za farářem jeden hodně starý bratr. Informoval faráře, že pochází z vesnice, že se do města později přistěhoval za prací. Pochválil kázání, ale hned připomenul: 1. Pane faráři, zde ve městě tohle kázání můžete klidně a bez jakýchkoliv obav kázat. 2. Kdybyste s tím však jel na vesnici, tak byste měl udělat drobnou korekci. Každý pořádný vesničan dobře ví, že proutek, výhonek, vyrůstá jen z listnáčů, nikoliv z jehličnanů. A cedr je borovice. e) Farář kysele snaživému bratru poděkoval a prohlásil: Ale to je jedno. Stejně je to pěkný obraz. Starý bratr doplnil: Obraz je to samozřejmě pěkný. Ale bylo by velmi škoda, kdyby neměl působivě oslovit lidi jenom proto, že lidi odradí ta drobná neinformovanost. Když náročný a kritický posluchač (a takový je dnešní běžný posluchač kázání) zjistí věcnou, faktografickou chybu, může to v něm vyvolat pochybnosti i v tom, co se pak z toho obrazu vyvozuje. Dnešní posluchači nejsou už zdaleka tak důvěřiví jako kdysi. Nebo se snad, pane faráři, mýlím? Přijímají dnešní posluchači vše, co farář káže, s bezmyšlenkovitou naivitou? f) Ale starý bratr vesnického původu pokračoval: 1. Pane faráři, ještě jednu věc bych rád připomněl. Jako vesničan vím, že se občas, velmi zřídka, může stát, že vyroste proutek i z pařezu jehličnanu. Je to pak zárodek nového stromu. 2. V tom případě, pane faráři, máte pravdu, že se jedná o zesílený zázrak. g) A ještě třetí věc. Pane faráři, jak jste přišel na ten cedr? Cedry byly ve fénicii a nikoli v Izraeli v Betlémě, odkud pocházel Davidův otec Izai. 4) Farář chtěl být moderní a nechal zavanout aktuální vítr doby do svého kázání. a) pateticky kázal o tolerantním Abrahamovi. Když přišel do Kanánu, choval se velmi tolerantně. Stavěl oltáře Hospodinovy, ale nerozbíjel pohanům jejich dosavadní oltáře. b) Farář z toho pak vyvodil, jak máme být tolerantní k jiným náboženským proudům. c) Po bohoslužbách přišel za farářem jeden odvážný bratr se svými námitkami: 1. Pane faráři, když přišel Abraham do Kanánu, tak přišel do cizí země. A když přijdeme někam na návštěvu, i když se tam chceme usadit, tak bychom se měli chovat jako hosté podle toho. 2. Navíc byl Abraham se svými pár pastýři slabý a v menšině. Nemohl si dovolovat dráždit pohany. 3. Naopak, pohané byli velmi a příkladně tolerantní. Dovolili Abrahamovi, aby v jejich zemi stavěl oltáře pro ně cizímu bohu. 4. Pohané si ovšem neuvědomili, že si tím vlastně nasadili veš do kožichu. Domnívali se, že ten Abrahamův bůh je jedním z běžných bohů, jaké měli i oni. Jestli měli stovku různých bohů, tak se k tomu ještě jeden snadno přidal a nikomu to nemuselo moc vadit. 5. Jenže Abrahamův Hospodin je výlučný Bůh. Nesnese vedle sebe žádnou božskou konkurenci. A to Abraham na počátku moc nezdůrazňoval. Vlastně o téhle vvěci docela mlčel. To se zdůrazňovalo až tehdy, až se Izraelci zmohli a měli většinu v Kanánu. 6. Abrahamovo počínání bylo přípravou na to, že se jednou jeho potomci zvednou a ve jménu jeho Hospodina vytlačí ze země všechny dosavadní bohy i s jejich lidskými přivrženci. A tak vlastně výhledově ti hodní a tolerantní Kananejci na svou toleranci vůči Abrahamovi a jeho náboženství doplatili. d) Farář si uvědomil, že musí být příště opatrnější s různými rádo by aktuálními aktualizačními módnostmi, které by se mohly zapracovávat do kázání. Ta opatrnost je na místě zvláště tam, kde má farář pod kazatelnou posluchače myslící, nedřímající a pozorně poslouchající. 5) Viz: neosobně.
Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.