Hlas.

(Klady a vady kazatelů a kázání -> Různé)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Hluboký hlas faráře.

1)
V určitých vlnách je to pokládáno za moderní a sympatické.
2)
Pokud se jedná o individuální přirozenou záležitost u faráře, tak nic proti tomu. Takový farář má už předem určité kladné body.
3)
Násilné vnucování se do hlubšího hlasu (např. Pomalejší mluvou) působí jednak nepřirozeně, pokud se to dobře neumí nebo to farář nemá dokonale natrenováno.
4)
Hluboký hlas se uplatní nejen na kazatelně, ale i v rozhovorech s lidmi.
5)
Pokud farář nemá lahodně hluboký hlas, nemusí být zbytečně smutný. Ať se každý drží své hlasové přirozenosti.
6)
Každý farář, s hlasem hlubokým či nehlubokým, by si měl hodně moc dávat pozor na správnou a jasnou výslovnost a na správný přednes kázání. Samozřejmě, že ani v osobním běžném hovoru s lidmi by farář neměl mluvit lajdácky.
7)
Viz: Neosobně.

Chramlavý hlas.

1)
Při nachlazení.
2)
Lajdáckost.
3)
Přirozenost typu hlasu.

Intonace.

1)
Kazatel by si měl dávat pozor na svůj hlas. Zvláště, když ho někdo taktně upozorní na nějaké ty drobné či větší chyby v jeho hlasovém projevu.
2)
Tón hlasu. Přirozenost je vždy generální linií. Náznak nejistoty, nervozity nebo rozčilenosti a pod. V tónu hlasu, to nepůsobí pěkně.
3)
Zvyšování a snižování hlasu. Řev tygra a šumění křídel kolibříka. Burácení hromu a tiché šplouchání rybníka za bezvětří.
4)
Rychlost. Farářův hlas by neměl být v poklusu, v běhu či dokonce v tgalopu. Rovněž by se neměl táhnout jako hlemýžď nebo slimák.
5)
Viz: Neosobně.

Jasný hlas.

Vhodné doplňky k tomu: Síla hlasu. Srozumitelnost přednesová i obsahová. Dynamická mluva. Vhodný (únosný) stupeň suverenity.

Katedrálový hlas.

Zpěvavý hlas.

Kladný hlas.

1)
Kazatel by neměl přecházet bez povšimnutí svůj hlas. Jde o jeho melodii, tóninu, sílu či šeptavost a pod. Křaplavý hlas vyžaduje od posluchačů delší chvíli, než si zvyknou a zaposlouchají se.
2)
Nejlepší je, jako v mnohém ba dokonce ve většině+ podobných záležitostí, přirozenost. Jakékoli vehrávání se do určitého kanceltónu není na místě, pokud právě v tom nemá farář zvláštní a mimořádnou zálibu.
3)
Přehnaný hlas, např. Do nasládlosti a medovosti, je odporný a odpudivý.
4)
Nezúčastněný a lhostejný hlas či hlas čtenářský, který dokáže číst zajímavě jako kniha, ale zapomíná na to, že bohoslužby nejsou čtenářským kroužkem, dokáže otrávit i zkušené a otrlé posluchače.
5)
Kladný hlas by neměl být chladný.
6)
Viz: Neosobně.

Krátký nerozkecaný hlas.

Mluvil stručně a jasně.

Mírné hlasové vibrace.

1)
Opak: Silné kontrasty hlasově výškové a v oblasti síly. Např. To s kazatelny zahřmí jako hrom a vzápětí to tiše zašumí až do nesrozumitelna.
2)
Monotónně vibrující hlas s nevelkým vibračním rozpětím bývá většinou značně unavující a uspávající. Výjimku tvoří situace, kdy se jedná o pohledného kazatele nebo o velmi pohlednou kazatelku.
3)
Viz: Neosobně.

Nešvary hlasového projevu. (07).

1)
Relativně mladý farář. Schopný. Nadaný. Suverenní. Cenící si sebe a své práce.
2)
Většina posluchačů: Staří. U některých určité snížení sluchu.
3)
Kostel. Nevelký. Méně než poloprázdný. Akusticky ztížená situace, zvláště při rychlé mluvě. Při volném mluvení s kladením důrazu na řádnou výslovnost a s dostatečnou (dostačující) hlasitostí proslovu je akustika výborná.
4)
Kázání. 25 minut. Teologicky, exegeticky, by poslouchající faráři mohli být spokojeni. Posluchači ovšem uspokojeni být nemusí, poněvadž exegeze není ještě praxe života a životní zkušenost.
5)
Rychlá mluva. Farář chtěl povědět co nejvíc.
6)
Celé kázání bylo čteno. Inteligentně, poměrně živě. Ale přesto poznatelně čteno. Působilo dojmem referátu na schůzi nebo připraveného článku do církevního tisku.
7)
Polykání konců některých slov a takřka všech vět výrazně ztěžovalo lehkost poslouchání a naslouchání.
8)
Občasné drmolení v některých místech kazatelova proslovu působilo přímo odpudivě.
9)
Výslovnost jednotlivých hlásek. Dobrá. Bezproblémové.
10)
Výjimky v dobré výslovnosti: Třené hlásky. Ž. Š. Rozmazávání (tření) zvláště na konci slov. Příklady: Ježíš. Umřeš. Slyš. Víš. Výš. Blíž.
11)
Rychlost čtení kázání: Mírné rychločtení.
12)
Viz: Neosobně.

Potichu mluví. (07).

1)
Řada starších lidí si stěžuje, že zvláště mladí faráři mluví při kázání potichu.
a)
Není to dáno (jen) tím, že starší člověk může hůř slyšet.
b)
Mladí se mnohdy nesnaží mluvit nahlas. Ba dokonce nemají ani zájem se snažit.
c)
Mladým při studiu teologie asi nikdo neřekl, že by se měli snažit mluvit tak, aby jim lidé rozuměli a aby je aspoň slyšeli.
2)
Když nebývala zesilovací zařízení, tak kněží ve velkých katedrálách liturgii zpívali. To je akusticky přijatelnější.
3)
Používání zesilovacího zařízení znamená určitou práci navíc při přípravě bohoslužeb. Je potřebí to zařízení naštelovat a při kázání dále štelovat a hlídat. Je k tomu třeba jednoho dalšího pracovníka, neboť farář většinou není schopen při výkkonu bohoslužeb současně hlídat technickou stránku zesílení jeho lajdáckého hlasu. To by pro něj už bylo snazší mluvit nahlas. Ale musel by se hlídat a uhlídat až do konce kázání.
4)
Před desítkami let, když zesilovací zařízení bylo v chrámech (v církvi) novinkou, tak se mezi lajky projevovala aktivita v tomto směru. Jednalo se o jistou módnost.
5)
Kdysi bylo módní instalovat v kostele krom zesilovacího centrálního zařízení (reprobedny) i sluchadla pro špatně slyšící.
a)
Dnes se na to tolik už nemyslí. A nejen proto, že těch neslyšících v kostele ubylo.
b)
S různě postiženými se dnes v kostele příliš už nepočítá. Je totiž s nimi a kolem nich určitá práce a zvýšená námaha.
6)
Většina farářů, kteří mluví potichu, by mohla přidat v hlase poměrně minimálně. Jen by si museli dávat pozor a museli by se hlídat. Mohli by se ovšem např. Domluvit s manželkou, aby jim dávala nenenápadné znamení, že mají v hlase přidat. O znamení v ubírání v hlase by se pravděpodobně nikdy nejednalo.
7)
Viz: Neosobně.

Přizpůsobit hlas kostelu.

Pokud to nejde, pak je nutno obstarat mikrofon a reprobedny.

Pulzace hlasu kazatele.

1)
Monotónní zvyšování a snižování hlasu nebo zesilování a zeslabování.
2)
Většinou se jedná o součást širší lajdáckosti faráře ve výslovnosti a v celkovém přednesu.
3)
Viz: Neosobně.

Roztřesený hlas.

1)
Pokud se jedná o přirozenou (individuální) záležitost kazatele, pak all right.
2)
Mírná roztřesenost hlasu se může objevovat i u mladého kazatele. Může se jednat o součást naučeného nebo podvědomého kancltónu.
3)
Mírná roztřesenost hlasu mnohdy působí na některé lidi vhodně blahodárně. Působí totiž dojmem niternosti, duchovnosti, prodchnutosti.
4)
Roztřesenost hlasu z prachobyčejné trémy je řešitelnou záležitostí. Je na místě (je vhodné) začít u příčiny, tedy u té trémy.
5)
Viz: Neosobně.

Silný hlas faráře.

1)
To nejlepší, co na jeho kázání je.
2)
Viz: Neosobně.

Sugestivní modulace hlasu.

1)
Neškodí, když se farář i v tomto směru snaží.
2)
Není však vhodné nic přehánět.

Trenovaný hlas.

Farář by se za něco takového neměl a nemusel stydět.

Třaslavý hlas faráře.

1)
Přirozená vlastnost.
2)
Nepřipravenost.
3)
Okamžitá tréma.
4)
Nachlazenina.

Úsečný tón hlasu.

Na tohle by si farář měl dát pozor, i když se jedná o přirozený a běžný způsob jeho řeči, resp. Mluvy.

Uspávací hlas faráře.

Aspoň nejsou posluchači příliš rušeni.

Záhrobní hlas.

1)
Může zvýšit účinek kázání.
2)
Při nejmenším může učinit kázání zajímavějším.
3)
Farář je nachlazený.
4)
Nic by se nemělo přehánět.
5)
Viz: Neosobně.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.