Exegese textu ve čtvrtém tisíciletí. 04.

(Klady a vady kazatelů a kázání -> Různé)1) Exegetovat text je možné.
a) Týká se to textu kteréhokoliv.
b) Nás pochopitelně zajímá především text biblický.
1. Ale názorné příklady uskutečníme i na textech nebiblických.
2. Nebude to sice zcela bezbolestné, ale bude to alespoň méně bezbolestné či méně bolestné, když si vezmeme materiál i ze zcela nebiblické oblasti a když vše posuneme o tisíciletí dopředu.
c) Nadějný exeget v 31. století bude rozebírat některé písemnosti z přelomu DKT a TKT.
1. Na rozdíl od exegeta 21. století, který se věnuje textům starým 2000 let a starším, bude mít budoucí exeget lepší dobové materiály ke zpracovávání a poměřování, např. slovníky, počitače a pod. Myslíme na materiály přímo z 20. století.
2. Pouze se bude muset naučit zacházet s tím, co my dnes považujeme a pokládáme za vrchol našich možností všeho možného druhu a co pro onoho fiktivního budoucího exegeta bude vypadat jako něco z dávných primitivních časů a dob. Jako hodně stará klasika.
2) Malomocný.
a) Budoucí exeget bude žít v době, kdy budou vymýceny mnohé choroby, např. i lepra. Samozřejmě, že lidstvo bude trpět zase jinými neduhy. Na něco přece lidé budou muset umírat.
1. Nelze proto exegetovi zazlívat, že nebude mít (nemusí mít) znalosti ze všech možných oborů, např. z medicíny. Ani polyglotská šíře všeobecné vzdělanosti nebude jistě požadována.
2. A tak nelze nikomu, ani v budoucnu, zazlívat, když bude chápat pojem Malomocný jako málo mocný. Tedy: slabý.
b) JK tedy pomáhá slabému člověku, tedy i nám, protože člověk je vždycky slabý a potřebuje pomoci.
c) Exeget tedy vyrobí (připraví) pro své posluchače přisládlou osvěžující voňavou vodičku rozmělněného SB. Bude to příjemně přijatelná biblická zvěst.
d) A protože o tisícovku let později zaznamená postup a vývoj i tržnost, tak proč nevyužít nabízené pomoci, zvláště když to někdo dělá laskavě zadarmo? Když je někdo tak velkorysý nebo blbý, tak proč se žinýrovat?
e) Budoucí exeget uplatní své fantazírovací možnosti a rozvine své originální myšlenky.
1. JK uzdravil jednoho malomocného. Inu, vidíte, má individuální zájem o jednotlivého člověka. Ten nemocný byl žalostně sám.
2. JK uzdravil 2 malomocné. Ejhle, JK pomáhá malé skupině. Dva, to je základ společenství. Měli bychom na to myslet i my.
3. JK uzdravil 10 malomocných. Vida, velkouzdravovací akce. Kolektivní záležitost.
- I když jich bylo deset, přesto to byli docela málo-mocní, tedy slabí lidičkové.
- Ani kolektiv slabých není silný.
- Z té desetice se jeden vrátil, aby JK poděkoval.
- Jistě oceníme jeho vděčnost, jenže těch 9 fakticky poslechlo JK, neboť jim řekl, aby se šli ukázat kněžím. A oni poslušně poslechli a neohlíželi se a nevraceli se zpět ke své slabé minulosti.
3) Chrámový okrsek. V náboženské knize objeví nadějný budoucí disertant zmínku o chrámovém okrsku. Zastříhá ušima. Na tomhle by se dalo vydělat a něco z toho udělat. Na tomhle by se dala udělat skvělá vědecká kariéra. Nejen doktorát, ale aspoň docentúra, ne-li dokonce profesúra. Tak hurá do toho.
a) Je třeba pročíst spoustu knih náboženských a nenáboženských a hledat, kde se ještě vyskytuje ten chrámový nebo jiný okrsek. Půl století sem, století tam.
1. Pilný mraveneček německého ražení má dost času na precisní a podrobnou práci.
- Už hrabe, až mu za zadkem poletuje a vyletuje hlína, až ani milého badače skoro není ani vidět.
- Lze předpokládat, že se dohrabe i k různým dobovým slovníkům a jiným jazykovým a literárním pomůckám. To mu mnohé usnadní.
2. Ale proč si to ještě neověřit vlastní pilnou prací?
- Třebas se něco ještě přiobjeví či doobjeví nebo se to jinak k sobě srovná nebo přirovná.
- Tak tu máme různé chrámové a jiné okrsky nejen ve výkladových knihách k bibli a jiným náboženstvím, ale i v románech a v další literatuře. Je např. i okrsek policejní, vojenský, správní.
b) Přihlédneme i k jiným jazykům.
1. Tak např. v němčině máme Kreis, okres. Ale zároveň i kruh.
2. V českém okrsku je nakupenina tří výrazných sou-hlásek: krs. Ejhle, to je přec v němčině zkratka pro okres: Krs.
3. Inu, jazykovědnou exegesí můžeme dosáhnout lecčehos zajímavého.
c) Ale postoupíme dál. K tomu kruhu, do geometrie.
1. Kružnice je dokonalá křivka souměrná kolem jednoho bodu. Kruh je kružnicí uzavřený prostor. Jedná se o množinu bodů v rozsahu dané kružnice, uvnitř ní.
2. Ale někdy (zvláště v běžném lajckém pojetí) označení kruh znamená tu kružnici. Na to si bude muset pozdější badatel dávat moc velký pozor, aby zde někde neuklouzl. Ono je někdy velmi lidové pojetí něčeho, co je v odborné mluvě chápáno i docela jinak.
3. Může být ovšem i kruh všelijak zpložštělý, jakási elipsa se dvěma středy. I z toho by se dalo hodně vyvodit. Kdo ten kruh zmáčkl nebo přimáčkl? A proč?
4. Lze matematicky propočítávat vzdálenosti. Na kružnici má každý bod stejnou vzdálenost od středu. Na elipse má každý bod dokonce stejný součet vzdáleností od obou ohnisek.
5. Možná, že nám něco napoví délka kružnice a obsah kruhu. Mocninou se jistě dostaneme do jiné dimense, nejen matematické, že ano? Stačí k tomu jen trochu dobré nefantastické vůle.
6. Chodili lidé v chrámech v kruhu? Nebo do kruhu? nebo stáli v kruhu či aspoň v polokruhu, půlkruhu? Kružnice uzavírá kruh a je nekonečná. Není to něco jako neuzavřená křížová cesta?
7. Zanechme však matematiku a zvláště geometrii. Lze předpokládat, že i v 31. století budou teologičtí exegetové ne-silní (malomocní) v oblasti matematiky a matematického myšlení jako v současnosti. Zdůvodnění předpokladu nalezne čtenář na jiném místě.
d) Různá uzavřenost a násilná či nenásilná uvězněnost v různých kruzích a okruzích bohatě rozmanité a rozvité provenience a nejrozmanitějšího náboženského a nenáboženského kruhu či okruhu je rovněž vděčným tématem k rozvinutí.
e) Jeden zkrachovaný (zkrachovalý) teolog si posteskl, dokonce písemně na stránkách Koster, že se na teologické fakultě nedělá příliš teologická exegese a že si tam leckdy připadal spíše více jako na ČVUT nežli jako na bohoslovecké fakultě.
1. Inu, technicky dokonalé a nápadité.
2. Jen to fantazírování mohlo nebýt příliš technické.
3. A tak byla aspoň zachována teologická identita bohoslovecké fakulty. VUB (Vysoké učení bohoslovecké) se tedy nemusí zapřít.
f) A tak se pohybujeme pořád a neustále v kruhu. Vědecký pracovník však ve svém tlustospise dokáže, že to není v kruhu, ale v kruzích. Možná i okruzích.
g) Na rozdíl od německého pilňase nám anglický bádající fachman předestře krásnou čirou (čirovodnou) lesní studánku uprostřed tichého šumění lesního háje. Běda však, když do ni někdo schválně nebo omylem stoupne. to se pak na nás vyvalí smrduté bahno.
h) Francouzský eseista nám zase předloží líbivou esej.
1. Jednoradličným pluhem projede veliké pole neorané a neznámé sem a tam, cik cak. Nabudeme dojmu velikosti problému a jeho lehké zvládnutí punkturelní (nebo pásovou) metodou ve výběru.
2. Jenže z takového pole nesklidíme příliš velkou úrodu.
4) Spi sladce.
a) Budoucí badatel nepohrdne ani drobnými literárními zmínkami, neboť vědátorů bude tolik, že už všechno zmapovali, propracovali, prokopali a zkopali. Krátký nápis na dávném pomníku z přelomu DKT a TKT zní: Spi sladce.
b) Náš jinak milý exeget má širší záběr i v oblasti medicíny, a tak disertačně vydedukuje: Ejhle, diabetik.
5) Náš nejdražší. Mezi budoucími exegety v časích budoucích budou i odborníci na sport. A tak náš badatel na slovo vzatý (nikoli za slovo vzatý) oprávněně vydedukuje z nápisu na hřbitovním pomníku: Ejhle, fotbalista nebo hokejista.
6) I budoucí exeget bude vědět něco o interpretaci a aplikaci, zvláště pokud se bude živit jako farář na konkrétním sboru.
a) Jistě bude provádět interpretační a aplikační dotažení především v nekonkrétních a životně neosobních oblastech obecného a všeobecného světodějného rázu. Vlastně už dokonce rázu kosmického. Bude jistě pohrdat plytkým a povrchním pozemským regionalismem.
b) A tak bude náš teolog-exegeta dotahovat, vztahovat, natahovat, přitahovat, utahovat, stahovat, tahat atd.
c) Budeme tedy mít v hojné míře: Dotažení. Vztažení. Natažení. Přitažení. Utažení. Stažení. Tažení. Protažení. Roztažení. Přetažení.
7) Lze předpokládat, že ani budoucí (příští) posluchači se příliš nezmění ve srovnání s dnešními, i když jich bude podstatně méně nežli jich je stále ještě dnes. Souhlasné klimbání při kázání jistě nebude vadit.
a) Problematická je ta bezmyšlenkovitost, se kterou se jako SB přijímá to, co úředně otalárovaný farář pronese v moci (či z moci) svého úřadu a s Božím pověřením s kazatelny.
b) Lidé to všecko sblajznou a dokonce někdy i schlamstnou. Je ovšem pravda, že mnozí kazatelé se snaží zaobalit SB do stravitelnější podoby.
c) Např. se hutné maso SB upravuje do různých klobás a hlavně párků.
d) Některé druhy teologických párků maso SB skoro neviděly. Je to pouze tím SB přivoněno. Když se to okoření, má konsument těchto párků SB blahý pocit, že mu to chutná. Hlavně, že mu to chutná. Jinak by to lidé nekupovali a nežrali.
8) Viz: Neosobně. 9)