Co.

(Klady a vady kazatelů a kázání -> Různé)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Co dělat, když v kostele slyšíme samá prázdná slova? (08).

1)
Modlím se. Ale za co? Aby farář co nejrychleji skončil.
2)
V duchu nadávám jako špaček.
3)
Bezmocně si vyčítám, že jsem dnes šel do kostela.
4)
Uvědomuji si (s nesmírnou lítostí), že to snad není jenom u nás ve sboru.
5)
Mám starost o svou církev.
6)
Přemýšlím, jak uspořádat anketu mezi mládeží na toto téma. Aspoň by pár mladých kvůli této anketě snad jednou víc přišlo do kostela na bohoslužby.
7)
Respekt a porozumění pro ty, kdo dokáží pozorně poslouchat a dokáží si z kázání něco vzít a odnést do života.
8)
Od převládajícího pocitu některých posluchačů, že kazatel unavuje a nemá co říci, by měla vést k veřejnému vyslovení negativní kritiky ještě dlouhá cesta.
9)
Pokud někdo něco řekne (nebo jen naznačí) kazateli, může se setkat s podrážděnou reakcí.
10)
Dotčená sebeobrana kazatele: Přeji všem, aby si udrželi vzájemnou úctu a nepřipustili vystupňování napětí a osobní podrážděnosti.
11)
Doporučit nespokojencům, aby si aspoň zazpívali.

Co chtěl básník říci.

1)
To je někdy velkou hádankou.
2)
To snad (v lepším případě) ví jen on sám.

Co a jak říci.

1)
Správně a přesně myslet.
2)
Lidsky mluvit.
3)
Aktuálně přiblížit do konkrétní situace.

Co kázat.

1)
Jasná představa Boží.
2)
Tužby lidí.
3)
Představy a možnosti kazatele.

Co máme dělat?

1)
Častá řečnická otázka zaznívající s kazatelny.
2)
Otázka, která se zdaleka ne vždy týká pouze a jen pokání.
3)
Mnozí kazatelé rádi předhodí s výšin své kazatelny dolů svým posluchačům ke zvýšení efektu a působivosti a snad někdy i působnosti svého kázání předem připravenou, promyšlenou a propracovanou řečnickou otázku. Potom pohotově vybalí z rukávu tucet nebo aspoň půl tuctu předem připravených odpovědí.
4)
Výsledek (odpovědí) bývá obvykle velmi hubený. Ke spokojenosti posluchačů.
5)
Ubroušenost. Obroušenost v rukavičkách. Co bychom měli dělat. Co by se dalo dělat.

Co mohou posluchači slyšet. (03).

1)
Optimistické akcentování. Potěšování.
2)
Nebát se tzv. Pesimismu.
a)
Skutečnost církve a církví a lidského hříchu je opravdu zlá.
b)
Tzv. Pesimismus na kazatelně je většinou jen slabým odvarem optimistického realismu nebo realistického optimismu.
1.
Většinou se jedná o hodně slabý, ale hodně přislazený čajček.
2.
Nechceme přece lidi zneklidňovat realismem a hlavně pravdou a pravdivostí v plném rozsahu.
3.
Jen ať lidé vesele, radostně, obětavě, štědře a spokojeně platí dál na církev.
3)
Realismus. Nerado se to pod kazatelnou poslouchá.
4)
Hladké optimistické zakončení.
a)
Vhodná zakončovací závěrečná fráze s nádechem lehkého laciného rádo by povzbuzení.
b)
Lidé to mají rádi. Jsou pak spokojeni a odcházejí s dojmem či pocitem, že tohle dnešní kázání bylo do života.
c)
Více myslící posluchači se ovšem trochu ošívají.
5)
Vhodná většinová praxe.
a)
Prakticky ze všeho trochu. Ale ne kaše, čalamáda nebo guláš.
b)
Je třeba servírovat jednotlivosti trochu samostatně.

Co může posluchač všechno čekat (stručný výběr z možností).

1)
Délka 20 - 25 minut, pokud jde o běžného, normálního faráře.
2)
Občas delší pobyt ve starém Izraeli.
3)
Co chtěl autor, básník říci, může zůstat hádankou.
4)
Skok daleký do reformace.
5)
Letmá odbočka do české reformace.
6)
Letmý dotek: Obětavost potolerančních otců.
7)
Pošimrání totality.
8)
Plamenná výzva: Měli bychom. Je třeba.
9)
Decentní důraz: Obětavost, potřebujeme, náklady rostou, plaťte.
10)
Kritika kazatelského kolegy: Co tam je, co tam není, proč to chybí, co by tam mělo být.
11)
Křiklavé ilustrace z dálných světa krajů, z dávné minulosti.
12)
Exegese je většinou přivedena až na samý práh dokonalosti. Není vždy sdělována nudnou formou.
13)
Lidé chtějí slyšet naraci, vyprávění, životní příběhy, svědectví, osobní aspekt.

Co si přejí posluchači slyšet.

Starost kazatele, řečníka. Aby to věděl.

Co přijde na jazyk.

1)
Co slina na jazyk přinese.
2)
Další vlna Ducha svatého.
3)
JK: bude ván v tu chvíli dáno, co byste měli mluvit.

Co říci lidem.

1)
Biblické kázání poví, jak to říká bible a jak to má být.
2)
Konkrétnosti života jednotlivých posluchačů nemohou být v kázání většinou konkretně zapracovány. Ani v náznakovém hávu obecnosti.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.