Stylizace dějin v bibli. (85).

(Biblický slovníček)1) Bible je (především) kniha náboženská.
a) A to přesto, že obsahuje mnohé a bohaté rozmanité informace ze své doby.
b) Z bible nebudeme (my v církvi) studovat tehdejší soudobou přírodovědu, zeměpis, astronomii a další, i když i to je v bibli obsaženo.
c) Bible není ani učebnice dějepisu (historie), i když informací k dějinám je v bibli přehršel.
d) Zvěstný charakter bible je na prvním místě.
1. Aspoň pro křesťany.
2. Badatelé z nejrozmanitějších oborů však právem podrobí bibli i dalšímu zkoumání a hodnocení.
2) Pisatelé (redaktoři) biblických spisů (knih) vkládají skutečnosti víry své doby do historických vyprávění a příběhů.
a) Tento narativní přístup zpracování náboženské látky je velmi sugestivní a svým způsobem geniální.
b) Bible zachycuje mnohé zkušenosti a úroveň víry své doby vložením do příběhů v dávných dobách. Jedná se svým způsobem o formu odstupu od sebe sama a o nadhled nad skutečnostmi víry v hodnotícím měřítku světla SB.
3) Zkušenosti víry a úroveň víry (náboženské pochopení života) postupují dál.
a) Nelze mluvit ve vlastním slova smyslu o pokroku či vývoji víry a zkušeností víry.
b) Jedná se o přiměřené prožívání a vyjádření skutečností víry v Boha v rámci dané historické doby a v konkrétních osobních situacích konkrétního člověka.
c) Zdaleka ne vždy lze hodnotit suverénně nadhledovým a odstupovým způsobem. Tedy v nadhledu a v odstupu.
d) Dálo (stalo) by se tak na základě subjektivních měřítek konkrétního člověka (či skupiny lidí, třeba i církve) v rámci dané doby a v určitém osobním nebo soukromém aspektu či zájmu.
e) Zdaleka ne vždy se dá povědět a říci, že to či ono je ve víře lepší či horší.
1. Je to v každém případě jiné.
2. Jen je třeba posuzovat, zda je to úměrné dané době a situaci.
f) Pravdou ovšem je, že se i v dějinách víry vyskytují mnohá kacířstva, hereze, úchylky, záměrná nebo nechtěně omylná zkreslení. Ovšem, žel, i racionálně plánovitá zneužití a zneužívání víry lidí a využívání církevní organizace pro vlastní účely a zájmy.
g) Bible a tradice.
1. Protestanté. Pouze bible. Sola scriptura.
2. Katolíci. Bible a tradice. Bible je první, dominantní, nejdůležitější článek tradice.
3. Rozumný kompromis pro protestanty: Brát trochu vážněji tradici.
- I svou vlastní.
- Tím budou protestanté více a vážněji brát i sebe a svou přítomnost.
- Nebudou pak muset všecko probírat a probádávat od piky, od samého začátku. budou moci více navazovat na to, co i oni sami ve svých protestantských dějinách vytvořili.
4) Formy zpracovávání, upravování, předělávání, utváření, přetváření, interpretování a vůbec jakéhokoliv dalšího stylizování dějin.
a) Aktuální akcentace jemnějšího nebo hrubšího rázu.
b) Přepracovávání dávných příběhů tradovaných většinou ústní tradicí.
c) Doplňování.
d) Leccos se dá jednoduše vymyslet podle potřeby.
1. Samozřejmě v duchu podobnosti k tomu, co se zná.
2. Na dotažení, vyrovnání nebo jako korektura či potřebný protiklad známých zpráv.
3. V zájmu okamžité dobové potřeby či aktuální potřebnosti.
5) Nedostižná pravdivost bible.
a) Bible nemá neprůstřelné hrdiny bez bázně a hany.
1. I ti největší svědkové víry a velikáni dějin Izraele byli jen lidé týmž bídám jako jiní lidé poddáni.
2. Člověčina (lidské slabosti) není biblí u nikoho zatajena.
b) Leckdy vzniká u čtenáře bible dojem, že bible se urputně snaží, aby byla výrazně a důrazně připomenuta a nepřeslechnutelně a nepřehlédnutelně zmíněna nějaká specielní nebo specifická slabost popisovaného svědka víry.
1. Proto pak taková hříšnost i velkého svědka víry výrazně trčí a bije do očí nikoliv jako pověstná sláma, ale přímo jako nepověstná věž.
2. Současně však na druhé straně vyniká velikost biblického svědka, který zápasí o život prožívaný podle Boží vůle.
3. Srovnej. David. Jednou je nahoře, pak zas dole. Z orientálního despoty se postupem času stal nakonec předobraz JK, spasitele, mesiáše.
c) Jedinou stoprocentně kladnou biblickou postavou je JK.
6) Několik příkladů.
a) Žalmy.
1. Zkušenosti víry v průběhu staletí jsou zapracovány.
2. Různé vsuvky či interpolace do historických zkušeností. Narážky. Zmínky.
b) Praotcovské příběhy. Reálná skutečná historie je hodně daleko v nedohlednu.
c) Pobyt Izraele v Egyptě a putování pouští.
1. Vše se událo jinak. V každém případě méně barvitě nežli je to podáváno v bibli.
2. Mnohé příběhy a události z doby soudců a i z doby královské jsou vloženy do minulosti, tedy v tomto případě do putování Izraele pouští.
3. Mnohá tzv. zaslíbení či informace budoucnostního rázu jsou pochopitelně obměnou konkrétního daného současného stavu doby při sepisování daného zaslíbení.
4. Je to vloženo do dávné minulosti, aby se zvýraznily určité aktuální zvěstné akcenty.
d) Obsazování země Kananejské.
1. Kniha Jozue. Přehledné vítězné tažení Izraelských do Kanánu a v Kanánu. Vše jde prakticky hladce. Potíže se řeší a vyřeší. Oficielně je vše dobré, i když jsou dílčí problémy, které se však zvládaly a zvládají.
2. Kniha Soudců. Více je zachycena každodenní realita života Izraelských v době soudců, která trvala přibližně čtvrt tisíciletí. Včetně selhávání Izraele v oblasti víry.
e) První králové Saul a David.
1. Záměrmě se ze Saula dělá záporný typ krále a z Davida roste kladný královský typ.
2. Některé klady Saula se přilepí na Davida.
3. Leckteré davidovy vady se přišijí Saulovi.
4. Rozdíly posuzování. Quod licet Jovi non licet bovi. co je dovoleno Davidovi (nebo jeho synu Šalomounovi), to není dovoleno Saulovi. Např. obětovat Hospodinu.
f) Králové v Izraeli.
1. Jsou posuzováni a hodnoceni podle schematu: Činil, co je dobrého před očima Hospodinovýma. Činil, co je zlé před očima Hospodinovýma.
2. Určité orientální či jiné záměrné přehánění se tu a tam objeví. Např. popis bohatství krále Davida a jeho syna Šalomouna a jejich bohatýrů (šlechta) je takový, že by mohl blednout závistí i moderní český stát.
g) Z proroků uvedeme aspoň jedno jméno: Daniel.
1. Neuvěřitelné zážitky Daniele a jeho tří přátel přesahují rámec běžných lidských bohatýrských (i zázračných) možností. Aspoň co se literárního popisu týče.
2. Danielovské příběhy byly literárně dopracovány a dovymýšleny v době Makabejských válek (od 165 ante). Podle potřeby dané doby. Povzbudit lidi k hrdinství i v mezných a po lidsku neřešitelných vyznavačských situacích.
h) Z NZ opět aspoň jeden příklad. Skutky. Popis první (začínající) církve.
1. Jedná se o idealizaci. Jak by to mělo být.
2. Záměrná idealizace. Cíl, k němuž se má směřovat.
3. Realita ovšem prosvítá z literárního podání.
7) Stylizace budoucnosti.
a) Starý zákon.
1. Budoucnost Izraele jako národa i jako společenství Božího lidu.
- Zaslíbená země. Je líčena v přitažlivých barvách.
Informace o slíbené zemi Kananejské v době putování na poušti naznačují mírnou idealizaci života v současné době literárního ztvárňování zaslíbení imputovaných do minulosti. Znovu neopomeňme zmínit: V mírně zidealizované podobě.
Zaslíbení či příkaz (řád) o milostivém létě je ovšem ideál nesplnitelný v podmínkách tohoto světa.
- Eschatologický výhled na zemi.
Izaiáš 2. Micheáš 4. Začátky kapitol.
Pohané kolem Izraele uvěří v Hospodina.
Pohané budou respektovat jeruzalemský chrám na hoře Sionu. Pohrnou se tam.
Přitom pohané nutně neopustí své dosavadní bohy.
Nepřátelé Izraele složí zbraně a promění je na nástroje pokojného života. Nebudou se ani učit boji.
Totéž není řečeno o Izraeli.
Tento jednostranně ozbrojený mír připomíná pax romana. Mír je tam, kde vše pacifikuje bota římského vojáka.
Je nutno pochopit, že Izrael měl po celou dobu svých dějin kolem sebe rozmanité nepřátele, kteří mu neustále vydatně ztrpčovali život. A tak by Izraelští chtěli mít konečně jednou pro vždy pokoj.
Touha po šťastném a klidném životě v míru a aspoň v základním zajištění.
2. Co bude po smrti.
- SZ klade důraz na život zde na zemi. Jde o pravý a plný život zde na tomto světě.
- Po smrti následuje prostor stínů v prachu. Není to moc lákavé.
b) Nový zákon.
1. Zde na zemi.
- Důraz je položen na budování církve.
- Církev má obrážet a odrážet řády KB.
- Žít v paprscích světla KB.
- Pak bude člověku dobře.
2. Po smrti.
- KB.
Tato Boží budoucnost připravená pro člověka (pro věřící) je v NZ různě popisována a přibližována. V obrazech, v náznacích. Např.:
Stát s nejlepším a nejspravedlivějším zřízením. Dobrý Bůh bude vládnout jako král. Lidé mu nebudou do ničeho kecat.
- Tisíciletá říše Kristova na zemi.
- Nový Jeruzalem. Bohaté město uprostřed nehostinné pustiny.
Bůh bude všecko ve všem.
Nebude tam už ani církev, nebude jí potřebí.
Připomíná to Marxův výhled ke komunismu. V komunismu už nebude dělnická třída, a tedy ani ne její avantgarda, komunistická strana.
- Doplňkové pojmy.
Vzkříšení. Těla. Jedná se o celého člověka.
Nesmrtelnost duše. I když to není přímo obsaženo v NZ.
Být s Kristem.
- Cudnost popisu budoucnosti. Nejstřízlivější a nejvýraznější popis zároveň: Čeho oko nevídalo, ucho neslýchalo a na srdce lidské nevstoupilo. Co člověku nepřišlo na mysl ani v nejbujnějším rozběhu jeho fantazie.
8) Několik pojmů k dalšímu domýšlení a domyšlení: Geschichte. Geschichtlichkeit. Geschichten. Historie. Heilsgeschichte. Heilsgeschen. Existenciální pohled a přístup k dějinám a k lidskému životu.
9) Viz: Neosobně.

Stylizovaný příběh.