Osud.

(Biblický slovníček)Srovnání Jobovy knihy s řeckými mýty.
1) Látka Jobovy knihy: Obecné problémy lidského života. Hledání odpovědí na základní nevyřešené a vpodstatě neřešitelné problémy života.
a) Řekové. Vše má vyřešit zlaté rouno, do kterého se vkládá naděje obdobně jako do mávnutí kouzelným proutkem.
b) Babylonie. Epos o Gilgamešovi. Rostlina nesmrtelnosti, kterou nakonec sežral Gilgamešovi had u studánky.
c) Job: Neklesat na mysli. Mít naději.
1. Naděje může existovat i absolutně, bez konkrétní vazby na něco či někoho velmi pomůže.
2. U Joba se však naděje váže pevně k Bohu.
3. Job 13,15: Byť mne i zabil, proč bych v něj nevěřil, nedoufal.
d) Genesis 1-11. Mimo dějiny. Jsou předestřeny základní možnosti člověka v jeho přístupu k životu. Jobova kniha hodně navazuje na stvoření.
2) Kontakt Izraele a řecké kultury.
a) David měl cizineckou legii. Peletejští a Keretejští. Kréťané, Dorové.
b) Obchodní styky. Od 8. století ante Řekové postupně (pomalu) pronikají do obchodní sféry Féničanů.
c) alexandr Veliký. 333 ante. Dobyl Perskou říši a otevřel cestu pronikání řeckého světa do Orientu. Počátek helenisace, helenismu.
d) Kniha Jobova se ve své základní současné podobě formovala (formulovala) kolem roku 300 ante. Jedná se o zpracování starší a staré látky (Orient, až i Sumer) s reakční (přesněji: reagující) akcentací na řecké představy.
3) Mýtus o Argonautech.
a) Zápletky mezi bohy na Olympu mají svůj dopad a odraz na zemi mezi lidmi.
1. Bohové si vyřizují své spory přes lidi, které občas tahají skoro jako loutky.
2. Někteří bohové fedrují své milé a potírají milé lidi svých božských kolegů a kolegyň.
3. Ti druzí božští vejlupkové to dělají zase naopak.
b) Mýtus o argonautech.
1. Cesta do Kolchidy pro zlaté rouno. Jáson.
2. Vznik mýtu: 5. století ante. V době značné obchodní expanse Řeků ve Středomoří.
3. Děj je však přenesen (umístěn) hodně dozadu do minulosti, do dávné mýtické doby.
4. Jedná se o ideologický projekt výhodný a vhodný pro tehdejší danou chvíli.
c) Řečtí hrdinové bojují proti dosavadním archetypům. Současně však vytvářejí předpoklady pro archetypy nové. Aniž si to ovšem sami nutně uvědomují.
d) V řeckých mýtech se řeší otázka, jak jednat za určité situace, která je fakticky vytvořena nahoře, v božské sféře.
1. Jde o rozhodování a jednání bohů v minulosti a přítomnosti, s dopadem do lidského dění na zemi.
2. Hrdinové bojují za pomoci jiných božských složek.
3. Hrdina se musí jaksi vecpat mezi soukolí božských vztahů.
4. Malý člověk dole to vůbec nemá lehké.
e) Job se rovněž dostává do soukolí zápletky nahoře.
1. Hospodin tvrdí rýpavému pokušiteli a osočovateli Satanovi, mimochodem jmenovanému jako bytost přítomná mezi Božími syny, že věrný Job osvědčí svou věrnost a víru v Boha.
2. Job o zápletce nahoře neví. Ve svém životním postoji věrnosti Bohu je sám, bez přímého kontaktu s Hospodinem.
f) Řečtí hrdinové se pohybují (aspoň ve sféře mýtu) v různě odstupňovaném kontaktu s bohy. Roli hrají různí celkem dobře informovaní věštci, zázračné okolnosti a události.
g) Řečtí hrdinové dokáží skvělé lidské výkony hrdinství.
1. Zvládají a překonávají vnější překážky. Mění situace.
2. Naproti tomu se Job pohybuje na rovině životní vytrvalosti v dané situaci utrpení.
h) Reakce malého člověka na osud, na realitu mimo něho, nad ním. To, co člověk nemůže ovlivnit. Jak zvládat situaci života tváři v tvář mocné objektivní realitě společenských a přírodních zákonitostí.
1. Jak se vyrovnat a vypořádat s tím, co nelze změnit. Člověk je vposledu hříčka osudu. Jinak vyjádřeno: Dostane se třeba do tenat božských zápletek. Nějak si pak musí poradit.
2. Týká se to i lidí s dobrým sociálním pozadím a zajištěním. Nejedná se jen o ty, kdo se zmítají v sociálních a jiných nejistotách. Obecné prožívání lidské životní situace.
i) Některé typy reakcí na osud:
1. Egypt: Sensualismus. Užít si.
2. Babylonie: Fatum, osud, rezignace.
3. Řecko: Nějak se vpravit, vloudit, vetřít do božského režírování, do božských zápletek nahoře.
- Osud však pochopitelně vládne i nad bohy. Zůstává ale aspoň částečný pocit svobody a samostatnosti.
- Postavit se proti zaběhnutým tradicím, proti panujícím archetypům.
- Když člověk postupně vyroste z nadměrných představ o možnostech příliš měnit a změnit svět a chod dějin, přijme za vděk některými pozdějšími nabídkami řecké filosofie, např.: Stoicismus. Epikurejismus. Hedonismus.
- Modifikované moderní nabídky: Kultivovaný konsum. Praktický materialismus.
4. Cesta bible: Job. Neklesat na mysli. Vnitřní vyrovnání se. Spoléhání na boha. JK: Výhled do KB. JK je nejvyšším Pánem.
j) Modlitba.
1. Ora et labora. Modli se a pracuj.
2. Člověk nemá klesat na mysli. V modlitbě se mohou otevřít nové pohledy na situaci. Nové nápady, poznání. Vnitřní síla.
3. V krajním případě je velkým uměním přijmout a vyrovnat se s tím, co není v silách a možnostech člověka změnit, ovlivnit.
4. Výsledkem modlitby není božské mávnutí kouzelným proutkem a diametrální změna vnější okolní situace.
5. Odpovědná modlitba: PB, dej mi sílu měnit to, co je v mých možnostech to měnit. PB, prosím o trpělivost a vytrvalost snášet a zvládat to, co není v mé moci měnit to. PB, prosím tě o moudrost to obé od sebe odlišit, rozlišit.
6. Riziko křesťanské modlitby. Pohybuje se na ostré hraně. Snadno lze stoupnout, sklouznout vedle, do pohanské oblasti.