Jonáš 3,6-9.

(Biblický slovníček)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Čekání 40 dní.

1)
Otevřená, nejistá budoucnost.
a)
Jak to dopadne.
b)
Co PB udělá.
2)
Projít hlubinou čekání, nejistoty, touhy a naděje.

Dvoji lítost.

Lidská a Boží.

Hříchy Ninivanů.

1)
Nerozlišují mezi pravicí a levicí.
2)
Rozlišovat, co je pravé a nepravé, mezi právem a spravedlností, pravdou a lží, správným a nesprávným, dobrým a zlým.

Idealisace dějin.

1)
V odstupu tří století po zániku Asyrie se Ninivetští u Jonáše jeví skoro jako mírné holubičky.
2)
Patronkou Ninive byla bohyně lásky Ištar. Byla symbolisována holubicí, jenže s pořádnými drápy.

Izaiáš 1:

Přestaňte zle činiti. Učte se dobře činiti.

Joel a Jonáš.

1)
Prorok Joel: Kající jednání může umožnit projití soudem. Kdo ví, třeba Bůh změní svůj názor a jeho zvěstovaný soud nepřijde.
2)
Prorok Jonáš.
a)
Naruby od Joele.
b)
Ninivetští činí pokání a Hospodin ruší svůj soud.
c)
Ale prorok Jonáš, zvěstovatel Božího soudu, trvá na svém, tedy na původně ohlašovaném Božím soudu. Dlouho mu leccos nedochází.
3)
U Jonáše se projevuje zlost zlostná a k tomu ještě velice veliká.
a)
Ninive. Něco se změnilo. Obrácení se k Bohu. Pokání.
b)
Z Boží strany přichází milost.
c)
Jonáš si myslí, že Bůh je měkota.
d)
Nelze s Bohem spolupracovat ohledně soudu, který by člověk třeba rád na někoho poslal.
4)
Poslední slovo má ale Bůh.

Jonáš.

1)
Téma knihy Jonáš: Obrácený a věřící nepřestává být hříšníkem.
2)
Jonáš má pocit (dojem), že Hospodin nedrží slovo, když změnil své původní rozhodnutí. Dovolil si revoltovat a rebelovat proti Bohu.
3)
Jonáš vede na lodi s námořníky mezináboženský dialog. Každý se modlí ke svému bohu. Nikdo netvrdí, že vposledu mají společného boha nebo dokonce Boha.

Kázání není jen nadčasová zvěst.

I její konkrétní dotažení.

Králem nařízené pokání.

1)
Naše církev: Mohla by si nanejvýš troufnout plamenně nebo neplamenně k nějakému pokání vyzvat.
2)
Nikdo v církvi by si však netroufal vystoupit s doporučováním pokání jako takového.
3)
Nikomu se totiž nechce jít v tomto směru dobrým příkladem. Proč také?

Kulisy.

V Jonášově knize nejsou Ninivané jenom jakási štafáž či křoví.

Modelový přístup biblického příběhu a vyprávění.

Jsou zachyceny lidské zkušenosti v širším rámci a v širším rozsahu a dosahu.

Moralita pryč.

1)
Jonášovská novela je proti všem druhům a formám farizejského moralismu a proti všem tendencím k jakékoliv výlučnosti.
2)
Vzletná a vznosná fráze samozřejmě může zahrnout hlubiny, délky, šíře, dáli, výšky a výšiny lidského života. Člověk to vyposlechne s blahým pocitem, že to přece tak je nebo aspoň, že to tak má být.
3)
Mnozí tzv. Antimoralisté milují bezbřehou neurčitost a rozbředlost.
a)
Omlouvají to širokosrdcatou tolerancí a otevřeností pro všechny.
b)
Hranicí tolerance je pochopitelně, jak známo, mamon (peníze).
4)
Viz: Neosobně.

Musí člověk povinně přijmout od Boha svěřený úkol?

1)
Nemusí. Ale pokud se dá Bohu do služby, např. Jako prorok, pak je samozřejmostí, že přijme svěřené poslání.
2)
Zaměstnanec také plní příkazy a přání svého šéfa.
3)
Farář je zaměstnanec církve. Měl by zcela samozřejmě plnit to, co slibuje např. Při ordinaci a instalaci.

Nastartované myšlení.

1)
SB může být dobrým impulzem.
2)
Vyznavačskost svědka dotvrzená konkrétností jeho života je více než dobrým katalyzátorem.

Naše bezradná či chtěně bezradná otázka.

1)
Za co bychom vlastně měli nebo mohli činit pokání?
2)
Snaha ubrousit a ubrušovat hroty ostrosti pokání, eventuelně výzev či náznaků k pokání.

Navenek vyjádřená lítost.

Král nenařizuje konání dobra, ale jenom pokání.

Nezmarněná příležitost.

1)
Vyhlášené pokání.
2)
Uskutečněné pokání.

Obětní Jonáš.

Obětní beran.

Odbouchnout kritické připomínky.

To je podle názoru řady farářů už nad rámec biblického příběhu.

Odezva zvěsti o soudu.

1)
Slovo soudu má překvapivě překvapivou odezvu.
2)
U pohanských Ninivanů.
3)
Otázky k nezávazné (nikoliv k nezávažné) meditaci.
a)
Dokážeš si představit, že SB by mělo či mohlo mít tak velkou odezvu u dnešních církevníků jako mělo u Ninivetských?
b)
Má u nás větší neodezvu slovo o Božím soudu nebo slovo o Boží milosti?

Odvaha.

1)
Vyznat pravdu.
a)
Ne zatloukání kde čeho a kde všude.
b)
Jde to však do konkrétna.
2)
Bylo by však třeba mít před očima příklady ze života, zvláště z toho dnešního a kolem nás. Především v církvi.

Plytkost a pohodlnost člověka.

1)
Člověku vyhovuje obecně širokosrdcatý k ničemu nezavazující a nic nežádající přístup.
2)
Nerozlišená beztvará břečka v mravní i náboženské oblasti.
3)
Gulášová a salátová směska se pohybuje na hranici smrti, ale směrem od života.

Podivuhodné vysvětlení.

1)
Jonášova kniha je nereálná novela pro skleníkové prostředí církve.
a)
Církevní skleník to bezduše, nekriticky a dychtivě přijímá bez ohledu na to, že se Jonášův příběh historicky nikdy nestal a stát nemohl.
b)
Kazatelský farářský poetismus si neklade normální otázky, které si klade normální člověk, kterému záleží na realitě události.
c)
Mnohý (spíše přemnohý) reálný církevní posluchač si přestal klást mnohé normální otázky po realitě a fakticitě.
2)
Asyřané (hlavní město bylo Ninive) byli kdysi násilníky proti Izraeli.
a)
722 zničili Asyřané Severoizraelskou říši.
b)
Juda platil Asyřanům tribut, zatím co Asurbanipal, král Míru, budoval svou pověstnou knihovnu a vůbec podporoval kulturu Asyrie na úrovni.
3)
Ninive bylo zničeno Babyloňany 612 ante.
a)
Poslední Asyrské armády byly rozprášeny v horách 606.
b)
Jonášova kniha byla sepsána kolem roku 300 ante.
c)
To již po Asyřanech jako vládnoucí velmoci prošli babyloňané a Peršané. V Judsku zrovna vládli Řekové.
4)
Jde o povzbuzující novelu pro misijní aktivitu v malém izraelském (judském) prostředí. Vznik Jonášovské novely: Kolem 300 ante.
5)
Jde o dobu sepsání knihy Rut. Její děj je rovněž antedatován do daleké (vzdálené) minulosti v předkrálovské době soudců.
6)
Novela je svým způsobem něco jako pohádka.
a)
Ale i pohádka může povzbudit v určité chvíli života.
b)
Nejde totiž jenom o dětské pohádky, ale i o utopie dospělých.
c)
Není totiž utopie jako utopie.
d)
Platonův ideální stát je něco jiného nežli prorocké izaiášovské vize.
7)
Novelu lze chápat nebo vykládat jako podobenství.
a)
Přetechnisovaný postmoderní člověk rád otevře své ucho a oko pro vnímání alegorie, ilustrace nebo symbolu.
b)
Bez ohledu na realitu pozadí té alegorie či toho symbolu.
8)
Farář musí kázat.
a)
Nikoli však na historickou či jinou kritiku. Na co ale vlastně? Na novelu? Nebo má farář před posluchači sklouznout do mírného distinkvovaného fundamentalismu?
b)
Má se farář tvářit, že se to v podobenství (na rovině podobenství) s Jonášem všecko vlastně stalo, včetně třeba i té velryby?

Zařadit.

Pokání.
1)
Lítost. Uvědomit si hříchy.
2)
Předpoklady k nápravě a k lepšímu, resp. Pravému, správnému životu.

Politické nezmatenosti v Ninive.

Král a lid tvoří jednotu. V hříchu i v pokání. I když je to pokání nařízené.

Rázný Jonášův čin vůči Bohu.

Útěk.

Realita života.

1)
Tehdy i dnes.
2)
Jak dotáhnout do praxe života to, co v praxi života nikdy nebylo?
3)
Krásná novelová pohádka nám přece má co říci, že ano?
a)
Nejde přece o dotahování do života, ale o to, co nám to říká, že ano?
b)
Oč vlastně jde, milý faráři, když budeš o Jonášovi kázat?

Strach evangelíků z dobrých skutků.

1)
Mají před nimi hrůzu. Prý by mohly být někým zneužity jako náplast k zaplácnutí Božích očí. Někdo by si jimi prý mohl chtít u PB něco zasloužit.
2)
Evangelíci se bojí dobrých skutků jako čert kříže. Pro jistotu je raději ani moc nezdůrazňují a nedělají. Je to mimo jiné moderní. Na všechno jsou přece placené instituce s pracovními příležitostmi.

Tendence k praktickému fundamentalismu.

1)
Proč v kázání lidi zatěžovat nějakým vysvětlováním, jak to vlastně všechno bylo?
2)
Kážeme přece na Jonášovskou novelu, nikoli na historickou kritiku.
3)
Tvařme se, jako že to tak nějak bylo. Tu velrybu raději moc nezmiňujme nebo se jí nějak vyhneme.

Učit se vnímat svou identitu.

1)
Ninivetští se to naučili.
2)
Jonáše to PB učil, ale nenaučil.
a)
Jonášova kniha končí Božím vysvětlením, nikoliv Jonášovým souhlasem.
b)
Inu, ani PB nemusí mít vždycky pedagogický úspěch.

Veřejné pokání.

Pokání je vyznáním navenek.

Výmluvy proti konkrétnímu dotahování.

Byl by to příliš složitý zapletenec.

Vyrovnávat se s minulostí.

Nevyhlašuje se hned nová, povrchní, plytká a nic moc neříkající velkoústá doktrina.

Zapomenutá nebo opominutá absoluce vůči Ninivanům.

1)
Vždy není nutná přespřílišná či přehorlivá překotnost ve vyhlašování milosti plnými hrsťěmi.
2)
Ninivetští byli jistě spokojeni s tím, že nedopadli špatně podle Jonášových slov o (Božím) soudu.

Zarytost Boží lásky.

Díky za to.

Zkrat přitažený za vlasy.

Ninivetský král nevyzývá k dobrým skutkům. Proto by ani farář neměl vyzývat k dobrým skutkům.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.