Glosolalie.

(Biblický slovníček)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
1) Jedná se nejen o praktické, psychologické a historické, ale i o teologické složitosti.
2) Mluvení jazyky v extazi, ve vytržení mysli. Tento jev mnozí připisují Duchu svatému.
3) Nejen v době první církve, ale i dnes se glosolalie vyskytuje a projevuje i v mimokřesťanské oblasti.

Hýbnout jazykem.

1)
Hýbat jazykem. Pohnout jazykem.
2)
Přimluvit se. Ze¨ptat se.
3)
Pomluvit.

Chlupatý jazyk.

1)
Mlsný jazýček. Jen tak něco by nejedl. Jen tak by se do něčeho nepustil. Jen tak by něco nežral.
2)
Hledá extra zbožnost a subtilní náboženské projevy, aby mu vyhovovaly a odpovídaly jeho nátuře.

Jazyk.

1)
Malý úd, ale zapálí i velký požár. Nadělá dosti velkou paseku a neplechu.
2)
Pozitivně: Vynikající nástroj pro komunikaci mezi lidmi. Nejen bodne, ale i pohladí.
3)
Upadl jazykem. Klopýtl jazykem. Je na jazyk. Za jazyk přibitý. Hýbnout, pohnout jazykem. Kopnout jazykem.
4)
Jakubova epištola. Malý jazýček dokáže zapálit i velký oheň.
5)
Klevetník dokáže nadělat na dlouho moc paseky.

Jazyk církevní.

1)
Bylo to bez Daniela nebo bez Daniele? Církev dává přednost tomu druhému.
2)
Jeho slovy jsme byli zbohaceni. Přesto, že slovo zbohaceni nenalezneme ve slovníku jazyka českého.

Jazyk těch dole.

Mnohdy se jedná o značný rozdíl od jazyka těch nahoře. Někdy i docela zjevný a zřejmý rozpor. Nejde jen o vnější strukturu vyjadřování. Jde i o obsahy.

Jazyk. Držet na uzdě.

1)
JK: Z každého slova marného bude člověk vydávat počet. Bude to muset vysvětlovat, dát vyúčtování. Bude za to posuzován, souzen.
2)
Jakub 3,5: Jazyk je sice malý úd, ale dokáže zapálit velký oheň. Může způsobit i pořádný zničující požár. Ovšem, může vykonat i mnoho dobrého.
3)
Vytvářet dobré vztahy mezi lidmi. Povzbuzovat, potěšovat.
4)
Pomluvy. Ponižování a poškozování bližních. Utrhání. Na cti utrhání.
5)
Píseň: Umět říci pravé slovo v pravý čas. Na pravém místě. Správně používat svého jazyka k dobrému.
6)
Slovo může pozvednout, dát naději. Potěší a zachrání. Ale i srazí, dorazí, ublíží, uškodí, ušlápne.
7)
Hřích: Nesprávně mluvit. Nesprávně mlčet. Zamlčet.
8)
Falešný prorok. Na objednávku. Má za své falešné proroctví dobře v nějaké podobě zaplaceno. Žije si v pohodě života.
9)
Slovo na kazatelně. Mělo by být přiměřené pro posluchače, ale podle měřítek Boží pravdy.
10)
Specielní křesťanský církevnický hřích: Kádrování lidí ve víře. Posuzování, odsuzování. Rozdělování lidí na lepší a horší ve víře. Podle vlastních měřítek. Sudičství. Pýcha. Nadnesenost.
11)
Kralické poznámky: Nevalchovat jiné.
12)
Valašsky: Potípať.
13)
Falšování SB. Přitesávání. Vybírat si podle svých měřítek, potřeb a zájmů. Vytrhnout ze souvislosti, z kontextu.
14)
Řeč vedená pýchou. Člověk se cítí být něco víc než druhý např. V důsledku lepší ekonomické zajištěnosti.
15)
Pomluvy. Nenápadné vstřikování jedu do mezilidských vztahů.
16)
Píseň: Ó, kdybych ústa tisícerá měl. Od rána až do večera bych chválil Boha. Kéž by aspoň jedněmi ústy.

Jazykový svět.

Nemusí se vždy shodovat s reálnou skutečností. Lze totiž bez uzardění mluvit i o něčem, co není, jako by to reálně bylo.

Jazykové varianty.

1)
Rozplizlá slova. Sulc. Nic se nedrží. Rozmělňující slova.
2)
Lichotivá slova. Vlichocovat se.
3)
Slovo, které potěší, podrží a je pomocí.
4)
Sametově hebká slova.
5)
Vážné slovo. Varování. Napomenutí. Dobré a potřebné slovo.

Jazyky v církvi.

1)
Kraličtina. Podle bible kralické.
2)
Kananejština. Zastaralý jazyk užívaný v církvi. Jakási starobylá církevničtina. Občas, už velmi zřídka, něco z toho ještě zazní i s kazatelny.
3)
Kultivovaná Březinovská čeština. Velmi zřídka se ještě vyskytuje.
4)
Srozumitelno. Velmi řídce, občas, málokdy, někde, někdy.
5)
Nejde jen o slova, ale i o vazby a myšlenkové obraty, představy a způsob myšlení, tématiku a pod.
6)
Bohatě rozvitá a předlouhá souvětí kazateli umožní, aby posluchač již zapomněl, co bylo na začátku. Imitace Komenského je jistě historicky relevantní. Jenže v církvi už Komenského prakticky nikdo nečte. Jeho sáhodlouhá precisní vypulerovaností se vyznačující souvětí připomínají krásnou klasickou humanistickou latinu.
7)
Leckdy má posluchač dojem (většinou ne neoprávněný), že s kazatelny slyší napsaný článek a ne živé mluvené slovo.
8)
Užívání cizích slov a učených teologických pojmů je dokladem vzdělanosti či nedovzdělanosti kazatele. Posluchači se v každém případě tváří, že rozumí.
9)
Běžně se však v církvi mluví většinou běžně.

Světová církevní řeč.

1)
Latina ve středověku.
2)
Donedávna němčina v Evropě.
3)
Angličtina dnes.

Za jazyk přibitý.

1)
V českých dějinách jsou dvě postavy, o nichž bylo řečeno: za jazyk přibitý.
2)
Autor podepsaný by nerad následoval jako třetí, proto píše tak obezřetně a opatrnicky. Autor nepodepsaný se raději schovává a nevystrkuje moc nos a hlavně ani ten jazyk.
3)
Mezi 27mi popravenými na Staroměstském náměstí 21. června 1621 (první letní den) byl i jeden, kterému před zkrácením těla o hlavu přibili na několik hodin jazyk hřebíkem na potupné dřevo.
4)
V době totality jeden farář (senior) si dovolil psát trochu ostřeji nežli bylo tehdy zdrávo. Klepli ho přes prsty. Dopadl lépe než jeho předchůdce. Pouze musel schovat jazyk i pero. Vlastně jen pero, resp. Psací stroj, na kterém se tehdy psalo. Kázat ho nechali.
5)
Viz: Neosobně.

Zlí jazykové.

1)
Jsou někdy rychlejší než pravda.
2)
Někdy dokonce předčí v rychlosti i peníze.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.