Lukáš9,51-56.

(Kázání Nový zákon -> 3 Lukáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Hněv učedníků na Samaritány.

Text:

56
Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice.

Čtení:

Lukáš 9,51-62. Kolosenským 3,1-17. Ráz nového života. Kolosenským 3,18-4,1. Pravidla vzájemného spolužití. Římanům 12,1-21. Rysy kř. života. 2 Královská 1,6-19. Modrá: Verše 5-18.
Lukáš 9,43-56.
43
Všichni žasli nad velikou Boží mocí. Když se všichni divili, co všechno učinil, řekl svým učedníkům:
44
"Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí."
45
Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstal skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat.
46
Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší.
47
Když Ježíš poznal, čím se v mysli obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe
48
A řekl jim: "Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mě poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký."
49
Jan mu na to řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my."
50
Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás."
51
Když se naplňovali dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma
52
A poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.
53
Ale tam jej nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.
54
Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?"
55
Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha.
56
Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice.

Písně:

441-5. Svatá doba Páně den. 440-4. 383-4. 384-4. 498-6. 419-3.
25-7. 408-11. 394-4. 189-4. 176-4.

Liturgie.

Před modlitbou: Pane, posvěť nás ve své pravdě. Tvé slovo je pravda (pravdivé).
Po čtení: Bůh neposlal na svět svého syna proto, aby odsoudil svět. Ale poslal ho proto, aby zachránil svět.

Před kázáním:

JK: Já jsem ta cesta, pravda a život. Žádný nepřichází k Otci mimo mne.
Zůstanete-li při tom, co říkám, budete opravdu (doopravdy) moji učedníci. Poznáte pravdu. Pravda vás vysvobodí.

Postup:

0)
Kontext:
a)
Proměnění na hoře. Petr, Jakub, Jan. Sláva JK. Vytržení mysli. Vhled víry do budoucí slávy JK.
b)
Učedníci dole nemohou uzdravit nemocného chlapce.
c)
JK uzdravuje chlapce. Lidé žasnou. Opět se prokazuje sláva a moc JK.
d)
JK začíná překvapivě mluvit o svém utrpení. Obava učedníků zeptat se na podrobnosti.
e)
Dohady mezi učedníky. Kdo je největší. Tváři v tvář slovům o utrpení JK. Podivné.
f)
JK staví na hlavu lidskou velikost. Dítě. Bezmocnost. Nevýznamnost. Přijímání JK. Nevýznamný JK.
g)
Jan. Informuje JK. Kdosi vyhání démony ve jménu JK. Učedníci mu bránili. JK: Nebraňte mu. Kdo není proti nám, je s námi, pro vás.
1)
Velikonoce. Poutníci z Galileje proudí do Jeruzalema. Vzpomínky. Exodus.
2)
JK. Poslušnost. Sebeoběť. Sebezmaření. Smysl pro budoucnost. Mládí. Jaro. Má život před sebou.
3)
Galilea. Hořela mu půda pod nohama. Herodes. Lze prchnout za Jordán. Záchrana.
4)
Petr. Vyznání. Zachovat život pro JK. Sláva bez utrpení.
5)
Matouš 4. Lukáš 4. 3 cesty:
a)
Chleba. Učinit ho z kamení. Prorok lepších časů. Zaplatit si posluchače. Sociální reformátor.
b)
Zázrak, skočit s věže. Kariéra církevní.
c)
Sláva a moc světská. Zlato a moc. Poklonit se ďáblu. Ježíšovi zůstane firemní značka Boží firmy (církve), ale akcie bude držet v pařátech ďábel.
d)
Čtvrtá cesta: Kříž.
6)
Samaritáni.
a)
Napětí od doby návratu Judských ze zajetí. Samaritáni měli jenom 5 knih Mojžíšových.
b)
Za makabejských válek Židé vypálili Samaritánům chrám na hoře Garizim.
c)
Flavius Josefus. Chuligáni ze Samarie několik desítek let před JK poházeli v jeruzalemském chrámu před velikonocemi lidské kosti. Znesvětili chrám. Ten rok se nekonaly v Jeruzalémě velikonoční svátky.
7)
Setkání JK se Samaritány:
a)
Samařská žena u Sichar.
b)
Milosrdný Samaritán. Podobenství.
c)
Vděčný Samaritán. 10 malomocných. Jediný Ježíšovi poděkoval za uzdravení.
8)
Odmítnutí JK.
a)
Jako svět. Ještě hůř. Ani za peníze nechtějí poskytnout přístřeší pro JK. Svět miluje své věci, lidi, peníze.
b)
Důvod odmítnutí: Jedná se o poutníka do Jeruzaléma. Nikoli proto, že je to JK, ale že je to Žid. Náboženský a rasový podtext.
9)
Učedníci Jakub a Jan.
a)
Dosti intenzivně se nedávno hádali o prvenství v KB.
b)
Návrh: Aby to JK udělal jako kdysi prorok Eliáš za krále Ochoziáše. Aby JK přivolal na samaritánskou vesnici či malé městečko oheň s nebe a aby všecko a všecky zničil.
c)
Prorok Eliáš vytkl Ochoziášovi, že se neobrací na Hospodina, ale na pohanského boha Belzebuba. Ochoziáš pro Eliáše poslal skupiny vojáků, aby ho zatkli a zabili. Eliáš je spálil přivolaným ohněm s nebe. Tehdy se ale jednalo o sebeobranu.
d)
Situace nyní: Samaritáni neudělali přímo nic zlého. Pouze nechtějí poskytnout požadovanou pomoc. Nebyl uzavřen obchod ohledně přenocování. Prostě nevzali na vědomí požadavek či nabídku obchodu.
e)
Otřesný návrh Zebedeovců. Řešení vztahů mezi věřícími a od věřících. Samaritáni byli přece jenom spoluvěřící, i když je Židé nebrali za plnohodnotně věřící.
10)
Zamyšlení:
a)
Samaritáni nebyli ničím povinni vůči JK. Tržnost. Domluva. Obchod se nemusí uzavřít.
b)
Doklad, že JK nebyl v Samaří obecně moc znám.
c)
Trest.
a)
Neúměrnost vůči tzv. Malému provinění. Je otázka, zda se vůbec jedná o nějaké provinění.
b)
Jakub a jan jsou už delší dobu jaksi v ráži. Viz: kontext. Jakási křeč mezi učedníky. Pravdivost bible. Nepřikrašluje situaci mezi učedníky. Mají se toho ještě hodně od JK co učit.
11)
My. Na koho my pošleme oheň s nebe?
a)
Na nejbližší, s nimiž se nepohodneme? Na svět? Na lhostejné? Kdo má jiný pohled víry, jinou liturgii. Jiná zbožnost a jiný křesťanský styl. Likvidovat fyzicky.
b)
Ztrpčovat mu život, když nechce být třeba ve zbožnosti jako my. Když nechce skákat, jak se mu píská. Když nechce fungovat podle lidských představ nějaké skupiny a neodpovídá něčímu obrazu.
12)
Nemisijní pohled.
a)
Ne spasení, ale zkáza. Ďábelskost nabídky Jakuba a Jana. Pomsta. Vylít si vztek, zlost. Pomstí se oba učedníci, ale na JK svalí odpovědnost. Na JK spadne stín. Oni budou ve světle horlivosti.
b)
Učedníci svým počínáním udělají ostudu JK.
13)
My. Svémocně mnohdy jednáme v Božím jménu. Z našeho nepředloženého jednání padá stín na JK, na církev, na evangelium. Imunizace lidí vůči evangeliu.
14)
JK: Nevíte, čího jste ducha. Jakého máte v sobě ducha. Nemají Kristova ducha. JK se ujal Samaritánů. Spasitel všech.
15)
Náš duch. Často je zakryt zbožnými argumenty a slovy. Podobáme se Jakubovi a Janovi. Mnohdy. Často.
16)
Duch JK. Ne záhuba jiných. Sebeoběť.
17)
My. Podstrčit svého ducha za Ducha JK. Vydávat svého ducha za ducha Kristova.
18)
Možný závěr:
a)
Rozvíjet dál bohatství myšlenek v textu.
b)
Patetická kazatelská výzva: Nebýt jako Jakub a Jan. Být jako JK.
c)
Jemný náznak. Pohladit sebe. Nejsme jako Jakub a Jan.
d)
Trochu se poškrábat ve svědomí, ale jinak je to s námi v pořádku, v podstatě dobré.
e)
Zneklidňující závěr. Etické dotažení. Další praktické přemýšlení.
19)
Podněty k přemýšlení.
a)
Zkušenost bratra s církevním zařízením.
1.
Venkovan ze sboru přijel do Prahy a hledal nocleh. Církevní zařízení však bylo plné. Ani jinde v církvi se mu nepodařilo nic sehnat. Nenašel se pro něho nocleh. Nikde neměli místo.
2.
Prospal noc na nádraží. Jinde v nějakém hotelu bylo sice místo, ale to bylo velmi (pro něj neúměrně) drahé.
b)
Jiný příklad. Octl se v tísni života. Hledal pomoc v církvi a u církevníků. Mohli mu pomoci. Nepomohli.
c)
Nejsme vždy ti, kdo přicházejí s JK.
Přichází k nám JK v podobě potřebných. Něco potřebují.
20)
Oheň s nebe v církvi. Mezi věřícími. Ne vždy na svět. Problém sardinek. Ponorková nemoc. Jiný životní styl, dogmatika, formy zbožnosti.
Všeobjímající láska. Otevřená náruč dokořán. Nepravá solidarita. Mnohé nepovažuji za bratry v JK. I když jsou v církvi.
a)
Otrokáři. Ti teologové, kteří zdůvodňovali nebo zdůvodňují z bible otroctví. Otroctví bylo zrušeno v Americe až 1861.
b)
Rasismus. Jižní Afrika. Aparteid.
c)
Nádhera a bohatství církve. Vlastní zájmy. Využívání církve pro sebe. Přiživit se. Zakrýváno zbožností a řečmi o víře.
d)
Nechtěl bych být počítán k těmto tzv. Křesťanům.
21)
JK šel dál. Nikoho nezatratil. Sebeoběť. Následování JK je někdy hodně těžké. Krásná slova o následování. Praxe života.

Postup 2:

1)
Předchozí oddíly.
a)
Řeč o utrpení. Reakce učedníků. Jistá křeč. Nervosita.
b)
Otázky po velikosti. Lukáš nejmenuje Jakuba a Jana.
c)
Kdo chce být první, i tváři v tvář utrpení JK, je schopen šlapat na slabé a nevinné. Něco z toho trhnout, urvat, mít. Později Jidáš: aspoň 30 stříbrných. Jakub a Jan: jiná podoba. Obdoba.
2)
Nepřátelství mezi Samaritány a Židy.
3)
Ochoziáš. 2 Královská 1,6-19. Sebeobrana Eliáše. Pohanstvím štrejchnutý Ochoziáš. Výsměch padesátníka: Muži Boží, král rozkázal. Nepomůže ti už ani Bůh. 50 vojáků na jednoho proroka.
4)
Samaritáni. Nic zlého Ježíšovi neudělali. Jen ho nechtějí přijmout. Ovšem proto, že šel do chrámu do Jeruzalema.
5)
Přehorlivost Zebedeovců.
a)
S dovolením JK chtějí dát průchod svým vášním. V posmívání pak bude ale JK. Ve jménu JK: Hranice. Křížové výpravy.
b)
Jasně a nahlas povědět: Nebylo to v duchu JK.
6)
JK nepřišel zahubit, ale dát život.
a)
Je to něco jiného, než co by z něho chtěli udělat i někteří jeho tzv. Horliví následovníci.
b)
Sekularizovaná podoba: Poslat do pekla, do Prahy, do Písku, kamsi jinam. Odepsat. Zatratit.
7)
Eliáš zachraňuje sebe. Oprávněně. Ale i majestát Boží. Majestát Božího jména. JK jde do Jeruzalema, aby se dal ukřižovat i za své nepřátele. Za Samaritány, i za Zebedeovce.
8)
Nevíte, čího jste ducha.
a)
Není to v žádném případě duch JK. Naše pochopení bible může být slovně správné. Ale to naše pochopení SB nemusí být vždy v duchu JK. Volání k pokoře.
b)
Matouš 7,21: Ne každý, kdo mi říká, Pane, Pane, vejde do KB. Do KB vejde ten, kdo činí mou vůli.
c)
Žít v duchu JK. Duch obživuje, litera zabíjí. Otázka interpretace bible, ne jen slov.
9)
Praktické řešení JK: Jde jinam. Čas milosti pro Samaritány. Nepřehlédnout: JK jde do jiné samaritánské vesnice. Tam byl přijat. Je rozdíl i mezi Samaritány.
10)
My. Nám je dáván čas milosti. Přát čas milosti jiným. V duchu JK. Ne lidský duch Zebedeovců.

Poznámky:

1)
Příklady v historii.
a)
Albigenští. Zplundrování jižní Francie začátkem 13. Století.
b)
Křižácké války. Svatá země. Pohanské Prusko. České země. Jinde.
c)
Irsko. Náboženské války. Resp.: Náboženské prapory.
d)
Otroctví v Americe. Zrušeno až 1861. Zdůvodňováno z bible. Oprávněnost otroctví prý je podložena Písmem svatým.
e)
Rasismus. Jižní Afrika. Tamní církev tomu přitakala.
f)
99. Bombardování Jugoslavie.
1.
ČCE jako jediná církev ve světě schvalovala a doporučovala bombardování Jugoslavie jako nejlepší a jedině možný způsob řešení kosovské krize.
2.
Schvalováno a doporučováno na základě argumentace z bible.
2)
Učedníci chodili s JK už 3 roky. Musí se ale stále učit. Po celý život. Na konci tříleté výuky se stále klube ke slovu lidský duch. Zápas o Božího ducha.
3)
Riziko: Překroucený výklad bible. Pokroucený.
4)
Fiala: Cesta života. Příběhy. Otřesné příběhy z dávnější doby. Bůh nebude posmíván.
a)
5 mladíků. Jsou na loďce a vesele popíjejí kořalku. Výsměch Bohu. Veselý povyk a poskakování na lodičce. Utopili se. Zřejmý a zřetelný Boží trest.
b)
Sedlák. Výsměch Bohu. Rouhal se. Má své ruce a majetek. Nic od Boha nepotřebuje. Noc. Bouře. Blesk. Vše zapálil.
c)
Sedlák. Posměch a výsměch Bohu. Dal ultimatum Bohu, aby se hora vrhla do moře, jestli to dokáže.
1.
Hráz proti moři jako hora. Noc. Bouře. Bouřící se moře. Rozbití hráze. Valila se voda. Modlitba sedláka. Střecha se šikovně postavila proti vodě. Uvěřil.
2.
Trest v povídkách následuje bezprostředně hned po posměchu. Není nutno hned tlačit Boha do přírodních živlů, alkoholu a pod. Ani do rakoviny ne. Jak k tomu pak přijde upřímně věřící člověk, který se nerouhá a také onemocní smrtelnou chorobou?
3.
Jsou i trpící věřící, které postihnou i přírodní katastrofy a různá neštěstí.
5)
JK šel dál.
a)
Nerozřešil vše na místě a okamžitě.
b)
My. Tendence: Vše nutně rozřešit hned a třeba násilím. Vše hned aspoň vysvětlit. Riziko zkratkovitosti. JK má čas.
6)
Závěr.
a)
Duch svatý. Náš dojem mnohdy: Vznášet se v nadzemských nebeských oblacích. Výšiny. Krása. Lehkost. Nezávaznost. Duch JK: Pro tuto zemi. Ne útěk ze světa.
b)
Hora proměnění. JK umožnil učedníkům nahlédnout do své nebeské slávy. JK se ale vrátil na zem. Oběma nohama na zemi. Mezi trpícími, nemocnými lidmi.
7)
Úvod. Cesta JK. Vzhůru, k Bohu. Přes Jeruzalem. Přes kříž. Velikonoce. Utrpení. Jiná než lidská cesta.
8)
Podobenství. Koukol a pšenice. Ilustrace. JK nesoudí. Jde dál. Milosrdenství. Nesoudí. Jde dál. Škoda, že jde dál. I pro nás mnohdy. Ale jde dál, když o něj lidé nestojí. Jde k těm, kdo jsou ochotni ho přijmout.
9)
85. Venkovský lajk. Hledal nocleh v Praze.
a)
Církevní vedení jedné církve má možnost ubytování. Nepomohli ani s doporučením do nějakého sboru. Neudělali mu laskavost. Jistě to nebylo v jejich pracovní náplni.
b)
Ale způsob odmítnutí: viděl otrávenost a do nebe volající neochotu. Připadal si jako obtížná obtěžující štěnice.
c)
Spal na nádraží. Vyprávěl, jaké myšlenky ho napadaly.Stydí prý se to stydí opakovat. I já se stydím to říkat.
10)
Kdo přichází:
a)
JK k nám.
b)
Učedníci JK k nám. Jak se mohou chovat.
c)
My k jiným. Potřebujeme nějakou pomoc.
d)
Bezdomovec. Žebrák.
1.
Může to být někdy aktuální. Posuďme sami. Kolik jich chce využít dobrotu lidí. Někteří se octli v tísni bez vlastní viny.
2.
Kdyby lidé uvažovali jako Jakub a Jan po každém odmítnutí. Hasiči by měli co dělat.
11)
Sardinky. Ponorková nemoc. Církev se umenšuje. Zůstává víc práce na zůstávajících.
12)
Řešení vztahů mezi lidmi.
a)
Oheň s nebe. Zatratit. Různé formy.
1.
Poslat do péčka: prdel, Praha, Písek. Tramtarie. Kamsi. Atd. Však dobře víme, kam v duchu posíláme některé lidi, své bližní. Za určitých okolností.
2.
Genesis 34. Sichem. Simeon. Lévi. Dina. Ve skutečnosti se Sichemští neprovinili. Dina jako slušná a věřící dívka neměla chodit na pohanskou slavnost. Když jde slušné děvče do nějakého pajzlu, může se jí obdobně přihodit všelicos.
b)
Odchod JK. Jít jinam. Prosté. Jednoduché. Obyčejné. Rozchod v dobrém. Abraham a Lot. Pavel a Barnabáš. Dnes: Mnoho církví. Každý najde tu svou. Bohatý výběr. Proč se kousat v jedné církvi, když je to na kousání?
13)
Úvod. Komplikovaná doba JK. Nervozita. Napětí. Vypětí. Nápor života. Leccos se lidem rozplývá pod rukama. Naše doba. Blízké pocity jako tehdy. Jiné odstíny. Podstata je stejná. Problémy doby, života.
a)
Do naší složité doby přichází JK svým duchem. Jeho duch má být v nás. Zlepšení kvality života. Různá vyjádření: Duch Kristův. Duch Boží. Duch svatý. Co to znamená pro nás? Věříme-li v JK, pak žijeme z jeho ducha.
b)
Duch svatý. Shůry sestupující. Pro tuto zemi. Prosvětlit, zlepšit náš život. Nechme se ve svém uvažování vést textem. Co to znamená pro nás.
14)
Jakub a Jan žádají od JK svolení k zákroku.
a)
Vyznavači JK chtějí jednat po svém za JK. Stín padne na JK. My se ani neptáme JK na svolení a bohorovně své jednání vydáváme za jeho Ducha. Bombardování Jugoslavie 99. Zdůvodněno biblicky.
b)
Vydáváme své názory a odhady situace za Kristovy. Hřích proti Duchu svatému. Jsme horší než Jakub a Jan. Ti se JK aspoň ptají.
15)
Jak se zeptat JK.
a)
Dějiny. Písmo. Život z víry. Etika. Nevíme si rady. Upřímný pohled na situaci. Ptáme se proto, že nevíme. Nestydět se za to. Nestydět se, že mnohé nevíme. Ani velmi studovaní teologové mnohé nevědí.
b)
Nikdo nemůže vědět všechno. Radit se. Hovořit o Božích věcech. Berienští: takli by ty věci byly.
16)
Rozumět Jakubovi a Janovi.
a)
Hledají pro JK nocleh. Riziko, že budou spát pod širákem a že se ráno budou drkotat zimou. Prázdný žalůdek. Láska k JK. Byl to pro ně někdo. Proč by měl takto strádat? Cítili jednání Samaritánů jako urážku samotného JK.
b)
Týká se to ovšem i učedníků. Oni se s ním vezou.
c)
JK šel jinam a spal v domě. Dopadl lépe než onen bratr v Praze, který poloprobděl noc na lavičce na nádraží.
17)
Nádhera biskupů ve středověku.
a)
Kontrast, hrozná bída nevolníků. Někteří biskupové neuměli držet pero v ruce, ale meč ano. Uměli se udržet na koni. Jiní: jemnější podoba. Vlastní kariéra. Vyznali se víc ve financích než v bibli.
b)
Nechtěl bych být počítán k takovým tzv. Křesťanům. Bojím se totiž Boha. Poslední soud. Zneužití křesťanství: Hřích proti Duchu svatému. Jiný duch než Kristův. Více než hřích proti třetímu přikázání Desatera. Vědomé zneužití pro vlastní prospěch a zájmy.
18)
JK má čas. Záměr: spasit. Misie: bez křeče a křečovitosti.
a)
JK přijde, odejde, vrátí se nebo pošle své učedníky. Vyrovnanost, klid.
b)
Marek 5. Gadarenský ďábelník. Splašení vepři se utopili v moři. JK musí odejít. Nemůže pokračovat v kázání. Zůstane uzdravený. Ten bude aspoň svědčit, jak se setkal s JK.
c)
Později přišel konat misii mezi Samaritány diakon Filip. Byl úspěšným misionářem.
19)
Církev se umenšuje. Kdo věrně zůstává, doléhá na něj větší břemeno. Lajci. Zaměstnanost. Nápory života. Unavenost. Koncentrace života sboru na neděli.
20)
Oheň s nebe. Ne nutně doslova. Zatracení. Izolace. Distance od potřebných.
21)
Ptát se. Faráře.
a)
Farář studoval teologii. Mluví se vůbec s farářem o věcech víry? Nebo se s ním mluví jen o běžných věcech, v lepším případě o stescích na dnešní církev?
b)
Biblická hodina. Měla by tam být živá diskuse. Starosti o kázání. Kázání je vážná věc. SB. Ne slovo lidské. Do života. Pro život.
c)
Vyposlechnout SB pro nás, pro naši situaci. Vděčnost, když se kázání dotkne našich srdcí. PB zasahuje. Oslovuje nás.
d)
Hlas nespokojeného kritika faráře: Farář zasej do nás rýpal. Nevážnost k SB, k faráři. Nebo opravdu ten farář do lidí jen rýpal? Občas by lidé měli zaslechnout s kazatelny, od faráře, ze SB jasné, přímé a varovné slovo pro život.
e)
Někdy do nás rýpe sám PB. Jen to umět slyšet a přijmout. Díky PB za to, když se dotýká našich srdcí a když nás vede k pokání. Vděčně za to chválit PB.
f)
Mnohdy slyšíme kázání a neděje se s námi nic. Zůstaneme v poklidu a lhostejnosti. Nevzruší nás to. Nezaujme nás to. Farářovi řekneme frázi při odchodu: Bylo to pěkné. Po straně řekneme: Za nic to (zase) nestálo.
g)
Kolikrát jsme o kázání ještě mluvili nebo aspoň přemýšleli? Mezi sebou. Cestou domů. U oběda. Biblická hodina. S farářem.
h)
Zkušenosti faráře v tomto směru. Ne moc časté hovory lidí s farářem o kázání.
i)
Poznámka: Žádný učený nespadl s nebe. Blbci padají ale asi požehnaně.
22)
Zkušenost faráře.
a)
Občas se o kázání mluví spíše po straně. Společné hledání pravdy. Kritika po straně. Pomluvy. Ne s očí do očí.
b)
Učedníci šli aspoň za JK. Sice mají nesprávný názor, ale je tu šance předkládané názory korigovat.
23)
Heslo: Hřích. Kolektivní vina. Samaritáni. Oheň s nebe. Kolektivní soud a trest za vinu jednotlivců. Učedníci nemluvili se všemi vesničany. Ale oheň by spálil všechny, vinné i nevinné. Byli v tomto případě ale vůbec nějací vinní?
24)
Jakub a Jan.
a)
Celou dobu od počátku chodí s JK. 3 roky. Kruh 12ti. Nejužší kruh. Trojice učedníků: Petr, Jakub a Jan.
b)
Hora proměnění. Je tam Petr, Jakub a Jan. Jak se to může v člověku zvrtnout. Duch JK je rázem ten tam.
c)
Naše zkušenost. Mnohdy. Jsme překvapeni, co najednou uděláme, i když jsme měli ta nejlepší předsevzetí. Blízký styk s JK. Někdy to nezabrání tomu, že se prosadí náš lidský duch.
d)
Nevíte čího jste ducha. Varování pro nás. Hledat ducha JK.
25)
My. Jsme vyznavači JK. Hlásíme se k němu. Jak děláme čest JK?
26)
My jsme mnohdy horší než Jakub a Jan.
a)
Oni se aspoň ptali, i když chtěli JK vmanipulovat do svých představ a plánů. My se mnohdy snažíme přímo vydávat své názory a projevy za vůli JK.
b)
Berienští. Diskuse u oběda. Hledání Boží vůle. Takli by ty věci byly. Kdy naposledy jsme mluvili o kázání?
c)
Rozhovor s farářem o duchovních věcech. Biblická hodina. Diskutuje se o otázkách víry?
27)
Sardinky. Ponorková nemoc.
a)
Mnozí opouštějí církev. Případně práci v ní. Pod různými záminkami. Pozadí: Pohodlí. Pryč od práce, odpovědnosti, námahy.
b)
Faráři ale často nedostatečně vidí nápory života na lajky. Přepětí lajků. Lajci si potřebují vydechnout, odpočinout a regenerovat svou pracovní sílu, aby mohli zajistit s dalším vypětím sebe a své rodiny.
c)
Obecné bezbožné výmluvy horlivých zamaskované zbožným hávem a fazónou: Pryč od mrtvého sboru. Hodit přes palubu ty, kdo pomohli k víře a dali základy. Krysy utíkají z potápějící se lodi.
d)
Jít tam, kde se člověk cítí lépe. Kdo by tam nechtěl? Vpodstatě odhodit odpovědnost za své spolubratry a spolusestry. Najít si lepší. Odhodit odpovvědnost, práci, službu, kříž. Kam nás PB postavil?
28)
Římanům 12. V dobrém vycházet se všemi. Pokud na vás je, se všemi lidmi pokoj mějte. Aspoň, minimum: Aspoň nezavdávat sami příčinu. Odlišnost názorů, stanovisek, postojů. V dobrém vycházet neznamená kompromisnictví, ve všem souhlas.
29)
Závěr. Zneklidňující oddíl.
a)
JK neřeší: Čího jste ducha. Nevysvětluje. Pouze se ptá. Tuto otázku si musíme zodpovědět my, každý sám osobně. Každý ať si to dotáhne dál k sobě. Můžeme o tom ale hovořit a společně v církvi, ve sboru hledat odpověď.
b)
Cestou z kostela. U oběda. S farářem. Biblická. Se členy sboru.
c)
Duch JK či náš, třeba vydávaný za ducha Kristova? Ptáme se aspoň na svolení JK, aby nás korigoval? Či se jen naoko optáme, aby se neřeklo, ale stejně si to zařídíme po svém?
30)
Naděje. Obracet se na JK. Slyšet jeho slovo, názor. JK je pravdivý. Umí i pokárat, třeba jen otázkou k zamyšlení. Díky za to. Taktní připomínka, kterým směrem se obrátit. Jde o spasení světa, Samaritánů, nás.
31)
Řešení vztahů.
a)
Odejít od sebe. Rozdělit se. Třeba na čas. Abraham pak dvakrát Lotovi pomohl: Genesis 14. Vysvobození. Modlitba za Sodomu. Myslína Lota.
b)
JK jde jinam. Jiná vesnice. Jákob a Ezau. Každý v jiné zemi. Pavel a Barnabáš. Otázka misie.
32)
Učedníci jdou za JK. Hovořit s ním. Iniciativa. Členové církve: za farářem. I mezi sebou. Vyvíjet iniciativu. Boží duch pro náš život.
33)
Učedníci jsou s JK už celé 3 roky. Každodenně se od něj učí. Přesto se u nich občas projevuje lidský duch. Jakub a Jan dokonce s Petrem měli mimořádnou příležitost nahlédnout do Ježíšovy budoucí slávy. Srovnej: Proměnění na hoře.
a)
JK mluví o utrpení.
1.
Jakub a Jan z toho chtějí něco trhnout. Ježíš též připomíná budoucí slávu, a tak si to chtějí posichrovat už před jeho smrtí. Usilují o přední místa v KB.
2.
Nesolidarita s lidmi kolem JK. Nesolidarita i s kamarády učedníky. Na jejich úkor.
b)
Trochu později. Jidáš. Jiný typ. Když už to krachne, tak aspoň těch 30 stříbrných za zradu.
c)
My. Pocit ochablosti církve. Kořistit z vraku. Využít pro sebe. Něco z toho mít. Okusovat svou církev. Vybrakovat ji pro sebe. Nejen materielní hodnoty, ale i hodnoty duchovní. Využít, pak odhodit jako vymačkaný citron.
34)
Samaritáni. Vztahy k Židům a naopak.
a)
722 ante. Asyřané zničili Severoizraelskou říši. Deportace aktivní části obyvatelstva do jiných zplundrovaných krajin. Přivedení cizích obyvatel z jiných dobytých území. Smíchání obyvatel. Přijali víru v Hospodina.
1.
Samaritáni měli jenom 5 knih Mojžíšových.
2.
Judští měli celý Starý zákon.
b)
Návrat Judských ze zajetí. Stavba chrámu. Samaritáni nabízeli pomoc. Odmítnutí. Židé postřehli vedlejší zájmy a úmysly Samaritánů.
c)
Makabejské války. Židé vypálili Samaritánům jejich chrám na hoře Garizim.
d)
Flavius Josefus. Několik desítek let před JK. Samaritánští chuligáni poházeli těsně před velikonocemi lidské kosti v jeruzalemském chrámě. Znesvětili ho. Ten rok se nekonaly velikonoční svátky.
35)
Vztah JK k Samaritánům. Kladný, jako ke všem lidem.
a)
Podobenství. Milosrdný Samaritán.
b)
Vděčný Samaritán. Jeden z deseti uzdravených malomocných. Jediný se vrátil, aby JK poděkoval za uzdravení.
c)
Samaritánka u Sichar.
36)
Diakon Filip o několik let později koná mezi Samaritány misii. úspěšně.
a)
Kdyby JK seslal na Samaritány oheň s nebe (třeba v podobě řečí, proklínání a pod.), bylo by to špatné předznamenání pro budoucnost. Imunizovalo by to lidi vůči evangeliu JK.
b)
Takové věci se dlouho pamatují. I po celé generace.
37)
Dnešní misie.
a)
Mít lidi rád. Neimunizovat je proti evangeliu. Dobropověstnost. Pavel to v epištolách připomíná. Trpělivost. Solidní život. Lidé berou člověka vážně. Není to křivák. Přímý. Rovný. Rovná páteř. Je na něj spolehnutí.
b)
Lidé pak berou vážně i to, co řekne o církvi a z bible.
38)
Nevhodné způsoby misie. Tlouct lidi po hlavě tím, že jsou hříšní, že se dostanou do pekla. Že musí okamžitě uvěřit. Imunizace lidí vůči křesťanské zvěsti. Odradí to lidi na dlouho.
39)
JK. Mít lidi rád. Trpělivost s lidmi. Misie v rodině. Blízcí. Mít je rád. Prarodiče pak mohou vzít vnuky občas do kostela. Vánoční dětská slavnost. Malé děti něco uslyší. Šance, že si třeba později vzpomenou. Možnost rozpomenout se.
40)
Jaký duch je v učednících? Neřešeno. Jisté však je, že to není duch JK. Lidští duchové mají různé podoby, ale mají jedno společné: Není to duch JK.
41)


Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.