Jeremiáš 20,9.

(Kázání Starý zákon -> 24 Jeremiáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Svatodušní.

Text.:

Jeremiáš 20,9.
Jest v srdci mém jako oheň hořící zavřený v kostech mých. Snažím se ho zadržet, ale nemohu.

Čtení:

Jeremiáš 20,7-18.
Skutky 2,1-13.
Skutky 2,37-47.

Osnova.:

1)
Svátky svatodušní.
2)
Letniční proudění v církvi.
3)
Duch svatý působí: Přivlastnění si pravd víry.
4)
Duch svatý v srdci.
a)
Pohané: Duch člověka. Fazona mimočlověčího ducha.
b)
Víra: Duch svatý je v nás, ale ne z nás.
5)
Srdce: myšlení.
a)
Kosti: nejpevnější místo v člověku.
b)
Duch svatý nás zasahuje durch und durch.
6)
Duch svatý. Hoří v nás.
a)
Soud. Obvinění. Svědomí. Hryzající svědomí.
b)
Očištění. Plamen.
c)
Zapálenost pro službu. Pro Boží věc.
7)
Jeremiáš. Příklad pro své okolí. Svědectví. Prorokuje. Nadšení.
8)
My. Zadržování Ducha svatého.
a)
Aby se moc neprojevoval.
b)
Pokušení zbavit se Božího Ducha.
c)
Příklad. Léky: Vyhodit je, když pálí nebo jinak nechutnají.
d)
Otevřít se Duchu svatému, i když nás pálí.

Poznámky:

1)
Pondělí svatodušní.
a)
Podtržení a zdůraznění významu Ducha svatého.
b)
Běžný pracovní den.
1.
Lidé kolem církve nechápou, o jaký svátek jde.
2.
Ani mnozí lidé v církvi už ne.
c)
Svatodušní svátky jsou na okraji i v církvi. Hodně daleko vedle za vánocemi a velikonocemi.
2)
Vánoce a velikonoce se udržely jako svátky.
a)
I díky tzv. Zvykům, které mají málo co společného s křesťanstvím. Folklor.
b)
Letnice hynou i vinou církve.
1.
Malé zdůrazňování v církvi.
2.
Hlavně jsou však málo prožívány.
3.
Souvisí to s celkovou krizí církve.
3)
Dřív. Církev byla dlouho uváděna do rozpaků nad působením a projevy Ducha svatého.
a)
Dnes. Letniční hnutí.
1.
Duch, který hýbe lidmi a projevuje se i navenek. Extaze. Jazyky. Glosolalie.
2.
Odrazuje to mnohé.
b)
Projevy a způsoby víry jedněch nemusejí zaujmout jiné.
c)
Lidský duch si také mnohdy přisadí a přihřeje svou polívčičku.
d)
Je samozřejmě třeba brát vážně projevy víry jiných, ale totéž chceme očekávat od nich, aby i oni brali naše projevy víry vážně.
e)
Největší problém: Rozlišit a odlišit skutečného Ducha svatého od různých duchů jiných, od duchů lidských.
4)
Duch svatý.
a)
Označení důležité skutečnosti z oblasti víry v Boha.
b)
Co o něm víme.
1.
Vede ke SB.
2.
Dává člověku radost, naději, výhled.
3.
Posila ve zkouškách.
4.
Poučit se o něm v bibli.
c)
Často neprožité poučky u mnohých propagátorů Ducha svatého.
1.
Pociťujeme někdy při sobě působení Ducha svatého?
2.
Jak to prožíváme.
3.
Mnozí neodpoví kladně.
4.
Mnozí to však ani nedokáží konkretizovat.
5)
Boží (Božská) trojice.
a)
Bůh Otec. Bůh Syn. Bůh Duch svatý.
b)
Duch svatý je v nás, ale ne z nás.
c)
Teozofie: Bůh je v člověku.
6)
Text. Duch svatý je v nás, v srdci. Působí jako oheň.
a)
Bůh v nás.
1.
Mystikové. Mít oheň v srdci.
2.
Riziko: Scestné učení.
3.
I v křesťanství je to občas u některých značné pokušení.
b)
Jeremiáš. Ne vytržení mysli, našeho já. Ne splývání s Bohem. Bůh je jako oheň. Boží iniciativa. Jako elektrický proud.
c)
Dotek s Duchem svatým.
1.
Rána, uder, spálenina.
2.
Nezahrávat si. Jsou i falešné způsoby, jak jednat s Duchem svatým.
d)
Duch svatý pálí v kostech. Ne kostižer.
1.
Drsné slovo. Zvykli jsme si naslouchat z bible příjemným a libě znějícím a ukolébávajícím slovům. Milé, harmonické akordy.
2.
Bůh působí i bolest v srdci, v kostech.
e)
Srdce v bibli: sídlo ne citu, ale rozumu.
1.
Myšlení bolí.
2.
Myšlení Ducha svatého bolí mnohem víc.
f)
Kosti. Nejpevnější část těla, lidské bytosti.
1.
Až do morku kosti pronikne Bůh.
2.
Člověk je zasažen. Bolest či radost.
3.
Nejhlubší podstata lidské bytosti.
7)
Účinek božského ohně v kostech.
a)
Pálí nejvíc, když obviňuje a zahanbuje.
1.
Palčivost Boží svatosti. Stud, zahanbení. Výčitky svědomí.
2.
Vina pálí nejen v kostech, ale i na tváři. Člověk zrudne hanbou. Člověk hoří v obličeji, navenek.
3.
Je dobré, když je na to člověk citlivý. Aspoň v nitru to žere a pálí.
b)
Očištění. Žár Boží svatosti. Odstranění nečistoty. Očištění k novosti života. Spálení hříchů. Milost JK.
c)
Oheň Ducha svatého nás pálí, aby nás popohnal k činnosti.
1.
Oheň bolesti či radosti.
2.
Člověk nemá klid. Ani stání. Nedokáže ležet. Pod proudem injekce Ducha svatého.
3.
Člověk pro Boha něco dělá.
4.
Jeremiáš. Nechtěl dál prorokovat. Bůh jej nutil k prorocké službě.
8)
Tento oheň v nás není oheň náš.
a)
Rozdíl křesťanské víry a lidských přirozených náboženství. Filozofie může být též roznícena lidským zápalem.
b)
Boží oheň není lidská zanícená zbožnost. Ne planoucí lidská horlivost a nadšení či nadšenectví.
c)
Oheň Ducha svatého přichází na člověka zvenčí. Ne my jsme jej roznítili.
9)
Otázka. Je oheň Ducha svatého znát také na nás?
a)
Jednání a život sboru a církve.
1.
Se zármutkem musíme říci: Mluvíme o Duchu svatém
- v minulém čase. Vzpomínka na minulé události. Zápal např. Při konfirmaci.
- že se projevuje někde, kdesi jinde.
2.
V nás to nehoří.
b)
Jeruzalem. Viděli tolidé kolem. Dojem: Apoštolé jsou opilí.
c)
My: přílišná střízlivost. Nic nás nepálí, nezapaluje. Ani nedopaluje, ani v církvi ne. Pro nic se nerozpálíme, nenadchneme. Jen abychom se nepopálili.
1.
Místo ohně je z nás spíše cítit chlad.
2.
Riziko: Lidé kolem se od nás asi nepopálí, ale mohou nastydnout. Ledovost.
3.
Teplo a žár lásky Ducha svatého ve sborech chybí. Na tom se ku podivu (či ku nepodivu) shodne většina lidí v církvi.
d)
Proč oheň Ducha svatého není mezi námi.
1.
Snažíme se tento oheň zadržet. Zadusit. V nitru. Utlumit.
2.
Přirozená lidská reakce na
- Boží působení.
- zkušenosti s extrémními letničními. Hlava nehlava fedrovali svého ducha a vydávali ho za Ducha svatého.
e)
Zbavit se palčivosti Božího ohně. Pálí v nitru, v kostech.
1.
Je to nerozumné. Jako když nemocný zahazuje léky, které by ho mohly uzdravit. Zahazuje je proto, protože třeba pálí nebo jinak nechutnají.
2.
Náš přirozeně lidský odpor či vzdor vůči Duchu svatému. Bráníme se zuby nehty.
10)
Jeremiáš. Marně se brání. Nechtěl prorokovat.
a)
My též klademe překážky vlivu Ducha svatého. Nechceme o své víře ani mluvit.
b)
Jiskry Ducha svatého mají vycházet z nás.
1.
Uvědomit si ale, že v nás není Duch svatý.
2.
Pak ovšem žádné jiskry Ducha svatého z nás nemohou vycházet.
3.
Pak to nejiskří.
11)
Naděje naše není v nás.
a)
Boží dění nemůžeme zadržet nebo zastavit.
b)
Duch svatý působí od Boha, zvenčí.
1.
Bude nás měnit.
2.
Kéž tento div PB s námi udělá.
12)
Vánoční a velikonoční Zvyky.
a)
První fáze totalitní proticírkevní ideologie. Ateizace. Odstranit vánoce a velikonoce.
b)
Nezdařilo se. Tedy apel na zvyky. Folklor. Svátky pokoje. Svátky jara.
c)
Zvyky pomáhají naopak držet svátky.
1.
Přirozeně náboženská berlička, které se křesťanství nemusí obávat.
2.
Je však třeba dát pozor, aby se nesklouzlo příliš jenom na rovinu přirozené religiozity, i když třeba hluboce lidsky a existenciálně fundované.
13)
Letniční výbuch v církvi koncem 80tých a začátkem 90tých let. Postupné uklidňování a zvládání situace.
a)
Tradiční církev už není tak křečovitá.
b)
Letniční a charismatické skupiny zmírnily ostří.
1.
Mají otevřené dveře do sborů, pokud chtějí budovat společně církev.
2.
Někteří se nechtějí za každou cenu trhnout.
3.
Někteří se trhli.
4.
Někteří zůstali z taktických důvodů, aby dál rozkližovali sbory.
c)
Lze mluvit o letničních a charismatických proudech ve zbožnosti.
1.
Dříve působily v církvi pietistické prvky.
2.
Zbohacení šíře zbožnosti a víry.
3.
Církev je živý organizmus, tělo JK.
4.
Odstup doby. Lepší zvládnutí situace vnějšně a vnitřně.
5.
Nezbytný předpoklad pro otevřenost církve pro charismatické skupiny a jednotlivce: Očekává se čestnost a tolerance z jejich strany a ochota společně budovat církev a utvářet společenství sborů tak, aby církev rostla v JK, který je hlavou církve.
d)
Letniční už tolik nekladou jednostranný důraz na extatické a extrémní projevy ve zbožnosti.
1.
Obroušení nevyhraněných a nedomyšlených a nedomýšlených projevů ve zbožnosti. Běžný chod normálního života totiž uzemňuje mnohé dočasné extrémní projevy a výstřelky.
2.
Letniční a charismatici prošli pubertou víry.
3.
Pokud Charismatici a letniční odešli z tradičních církví, mají co dělat s každodenními starostmi života svých sborů stejně jako tradiční církve.
- Musí respektovat realitu běžného každodenního života.
- Právě toto respektování této reality předtím vyčítali právě hlavně tradičním církvím.
4.
V každém hnutí s počátečním enthusiastickým charismatickým prvopočátečním zanícením a zápalem se postupně projevují vývojové tendence ke ztradičňování, usazování a zabydlování se.
- Včetně občasné (či velmi časté) tendence k zesílenému důrazu na materielní složku života, která byla v charismatických prvopočátcích podceňována nebo dokonce odmítána.
- Jedná se o obecně platné sociologické a historické zákonitosti.
14)
Zkušenosti s některými letničními a charismatickými projevy.
a)
Odrazují.
b)
Tříštivé tendence. Rozbíjení a rozkližování sborů.
c)
Tradiční církev není samozřejmě dokonalá, ale některé mouchy už vychytala.
d)
Atraktivnost charismatického zápalu. Vůně koření netušených ideálů a občas i minulých nostalgických dálek.
e)
Cizí učení. Přehánějí se okrajové zmínky v bibli na úkor základní zvěsti bible.
f)
Extatické projevy. Vytržení mysli. Bez sebekontroly. Extremicita v řadě projevů.
g)
Jazyky. Glosolalie. Dva vykladači (nikoliv překladači) mohou nesrozumitelné drmolení vykládat nezávisle na sobě různě. Prý to může svědčit o bohatství projevů Ducha. Nebo spíše duchů lidských?
h)
Uzdravování.
1.
V extrémních případech se projevovalo většinou nepřímé (ale důrazné) doporučování: Nebrat léky jako projev spolehnutí na Boha a výraz víry.
2.
Někdy se doporučovalo i nechození k lékaři v případě onemocnění nebo trvalé nemoci.
3.
Na štěstí pro naprostou většinu nemocných s charismatickým nátěrem se už nekoukalo na to, že si lidé zajdou k lékaři třeba na zapřenou nebo s nečistým svědomím a že léky přece jenom snědí.
4.
Letničním a charismatikům s bouřlivou propagací uzdravování všech nemocí se nepodařilo ohrozit lékaře v tom smyslu, že by jim hrozila nezaměstnanost.
i)
Proroctví.
1.
Nadšenecké konkrétní prvopočáteční vize seukázaly po čase jako neuskutečněné.
2.
Příklad takové jedné vize: Praha bude do roku 2000 křesťanská. Samozřejmě, že se mělo jednat o charismatické křesťanství.
3.
Proto se raději mlčky preferovalo nepřipomínání dřívějších proroctví, zapomínání a ztráta paměti v tomto směru.
4.
Postupně se proroctví stávala stále méně konkrétní. Nastupovala nekonkrétní obecnost, která byla předtím vytýkána a vyčítána tradičním církvím.
15)
Duch svatý není jen doména letničních a charismatiků.
a)
Darem Ducha svatého je i střízlivost, rozlišování duchů.
b)
Letniční a charismatičtí nadšenci jsou překvapivě střízlivý v oblasti finanční.
c)
Letniční. Občas jsou s nimi i dobré zkušenosti.
1.
To špatné se ale víc vidí a pamatuje.
2.
Mnozí reprezentanti letničních mnohdy diskreditují své hnutí.
16)
1995. Vývoj letničních.
a)
Extrémnost a superextrémnost. Nové projevy. Křeč. Zaujmmout. Montreal. Toronto. Smích a pláč z Ducha svatého. Mluvení ve zvířecích jazycích. Napodobování zvířat. Válení se pod stolem na zemi. Extatický výlev. Někdy obdoba epileptického záchvatu.
b)
Tradičnění. Usazování se.
1.
1993 zdůrazňovali antimaterializmus. Vyčítali nám tradičním, že se staráme o údržbu budov a o provoz sboru. Organizujeme sbor, zajímáme se o staré a nemocné. Oni přece uzdravují.
2.
Dnes u nich: Pevná organizace, řády, poslušnost, desátky.
3.
Dělají mnohé to, co nám tradičním vyčítali, jen daleko pevněji.
17)
Bez Ducha svatého člověk nemá poznání hříchu.
a)
Jde o oblast vztahu k PB.
b)
Oheň pálí. Boží soud, posouzení.
c)
Uvědomit si vinu.
d)
Moderní člověk nemá pocit viny. Uzná jen drobné chyby.
e)
Obvinění. Skutky 2,37. Dotaz posluchačů: Co máme činit.
18)
Duch svatý vede k práci.
a)
Ne pohodlné hovění si a starost jen o své nitro a zbožnost.
b)
Sebeláska, i se zbožností, je dokladem, že jde o lidského ducha.
c)
Věrohodná pravidelná práce v církvi, ve sboru.
19)
Projevy Ducha svatého.
a)
Působí lítost nad minulostí. Hříchy.
b)
Lidské nadšenectví a jeho projevy nelze vydávat za projevy Ducha svatého.
c)
Věrnost církvi a sboru.
1.
Vytrvalost.
2.
Falešnost.
- Chceme se cítit dobře.
- Uhýbáme Duchu svatému a projevy lidských duchů podsouváme za ducha svatého.
20)
Jak poznáme, že Duch svatý při nás začne působit. Pálení. Necítíme se dobře. Bůh nás obviňuje. Poznáváme svůj hřích.
21)
Vánoce a velikonoce.
a)
Svatodušní svátky.
1.
Přivlastnit si zvěst předchozích svátků.
2.
Vznik církve. Narozeniny církve.
b)
Duch svatý je v církvi 2 000 let.
1.
60 nedělí a svátků v roce. Dva dny z toho se připomíná specielně Duch svatý.
2.
Pronásledování církve. Církev vydržela. Bez Ducha svatého to není možné.
3.
Vnitřní rozklad církve, krize, zlořády.
- V průběhu dějin církve mnohokrát.
- Lidé prosazovali i v církvi své vlastní zájmy.
- Lidský duch rozkladu, ješitnosti, ziskuchtivosti. Pýcha v nejrůznější formě.
22)
Snahy letničních v Jablůnce.
a)
První fáze.
1.
Zmocnit se vedení sboru.
2.
Předělat sbor na letnično.
3.
Mít svého kazatele od letničních vedle dosavadního faráře. Mít samostatná shromáždění.
4.
Zachovat firemní značku evangelické církve.
b)
Když se to nepovedlo.
1.
Rozbít sbor.
2.
Oslabit sbor.
3.
Z trosek vybrat pro sebe, co se dá.
4.
Odtahovat členy sboru k letničním. Několik výstupů ze sboru a přestup k Apoštolské církvi.
5.
Lákat. Lanařit.
6.
Narušovat práci. Došlo ke zrušení tří pravidelných sborových aktivit.
7.
Obcházení vytypovaných členů sboru a zvaní k sobě.
c)
Aktivní lidský duch se mohl usmívat a mnout si ruce, že oblafl i Ducha svatého.
23)
Dílo Ducha svatého: Když člověk věří v JK.
24)
Licoměrnost. Konkrétní případ po destruktivním náletu letničních ve sboru v Jablůnce. (95).
a)
Nejsou si vědomi ničeho zlého. Ohánějí se tím.
1.
Doklad jejich neobráceného srdce.
2.
Nepoznali dosud svůj hřích.
b)
Slouží nám prý k pravé víře. Do letnična.
c)
Jejich řeči o lásce působí jako pepř.
1.
Jsme prý mrtvý sbor. Ve víře.
2.
Chtějí nám prý pomoci k pravé víře. Z lásky.
d)
Sbory postižené misií letničních. Místo oživení se dostavily ztráty. Zvláště v oblasti mládeže a dětí.
25)
Naděje pro církev.
a)
Podle Jeremiáše 20 by měl Boží Duch proniknout do našich kostí, až do nejvnitřnějšího nitra člověka.
b)
Potřebujeme to všichni. Tradiční i letniční a charismatici.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.