Izaiáš 16,34. Žalm 85,9.

(Kázání Starý zákon -> 23 Izaiáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Izaiáš 16,34. Žalm 85,9.
Hledejte v knize Hospodinově a čtěte.
Poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin.

Čtení:

Skutky 16.
Žalm 119,1-16.

Píseň:

419.

Varianta 1.

1)
Výzva: Hledejte v knize Hospodinově.
Doba Izaiáše: Ne ještě sbírka knih SZ, tedy kánon. Jednotlivé spisy. Ale jen některých knih, resp. Spíše jejich částí. Nebo se spíše jednalo o materiál k pozdějším knihám SZ v dnešní podobě.
My. Bibli máme většinou i doma.
a)
Někde bibli nemají.
b)
Někde je bible nečtena. Je jen umístěna v knihovně.
c)
Někde je bible čtena z tradice. Jako něco nezáživného. Díky Bohu i za to. Lepší něco než nic.
d)
Mnohé bible rozčilovala. Kniha Jeremiáše: Prorok báruch. Král hodil knihu do ohně.
e)
Zákoníci. Bible se stala předmětem horlivosti. Byla spočítána všechna písmenka, všechny příkazy a zákazy.
f)
Pověrečný vztah k bibli. Posvátný předmět.
1.
Bible není určena k tomu, abychom ji uctívali jako samoúčelný posvátný předmět.
2.
Pohané uctívají modly.
2)
Máme bibli číst, aby k nám mluvil Bůh.
a)
Staré, krásné rukopisy.
b)
Ale to nejcennější je, že k nám mluví bůh.
c)
Touha slyšet.
d)
Žalm 85,9: poslechnu, co říká Hospodin.
e)
Kdy otevíráme knihu s touhou?
1.
Když z ní potřebujeme něco slyšet.
2.
Když na tom závisí náš život a budoucnost. Nemoc. Co dělat. Odpověď na naše obavy a otázky o životě.
f)
Otevíráme bibli dychtivě aa vnímavě.
1.
Hledáme v ní pomoc, které je nám naléhavě třeba.
2.
Nikdo nás k tomu nemusí nutit. Marně by nám to někdo zakazoval. Jistě bychom se nedali odradit.
3)
Naše dějiny.
a)
Zájem o bibli.
1.
Husité.
2.
Doba temna.
3.
Nejvyšší autoritou je JK.
b)
Slavná doba otců.
1.
Už se to ani v církvimoc nezmiňuje a nepřipomíná.
2.
Je tomu tak jednak z nezájmu o historii, jednak v důsledku nezájmu o bibli.
c)
Bible se dnes čte poměrně málo.
1.
I v církvi spíše výjimky čtou ještě bibli.
2.
Nápor života, nedostatek času a zájmu.
4)
Hledání pomoci ve svém osobním životě.
a)
Úzkost. Nemoc. Bolest. Strádání. Bezradnost. Trápení.
b)
Člověk usilovně touží poznat souvislosti a odpověď na dotírající otázky.
c)
Očekávání na Boha. Na jeho slovo. Slova nad námi. Více než lidská slova. Nepomíjivé hodnoty. Dotknout se jich.
5)
Obtížení vinou.
a)
Vnitřní neklid. Úzkost.
b)
Kde jinde najít smíření než u Boha.
c)
Pravý pokoj. Plný. Ne polovičatost.
d)
Netakticky či reklamně upravená pravda. O životě a smrti. Pravda, která se nemění ze dne na den.
e)
Poslechnout, co říká Bůh.
6)
Bůh mluví.
a)
Mnoho lidí uslyšelo SB z bible.
b)
Boží vůle.
1.
SB nemá zůstat jen na papíře, ale má nalézt své místo v praxi života.
2.
Z posluchačů SB se mají stávat činitelé.
3.
Boží vůle se má obrážet, odrážet v životě.
4.
Mezilidské vztahy.
c)
Boží pravda.
1.
Nedá se uzavřít do knihy. Ani do žádného symbolu. Ani v chrámě.
2.
Vstupuje do života.
3.
Mnohé nové podoby Boží pravdy.
4.
Ne neměnná ztrnulost.
A5. Ktuální v každé nové situaci.
5.
Živá pravda.
6.
Ne studeně ztrnulá pravda.
7.
Stále táž pravda, ale přece (vždy) nová.
8.
Živá Boží pravda.
9.
Meč na obě strany broušený.
10.
Boží pravda je i ostrá.
7)
Skutky 16. Pavel a Sílas ve Filipis.
a)
Věštkyně: Jsou to služebníci Boží, zvěstují nám spasení.
1.
Pavel jí bránil, aby to říkala.
2.
Proč? Ona mluvila správně, biblicky. Ani stopy po nějakém bludu. Vlastně zasluhovala pochvalu.
3.
Žena volala o cestě spasení, ale do jejího života to nic nepřineslo, žádnou radost. Ani pokoj, ani uzdravení. Chybí osobní svědectví, ručení,zkušenost. Zůstávala stále v zajetí toho, co těžce narušovalo její nitro, srdce i mysl.
4.
Boží pravdu mohou nést ti, kdo sami našli pravdu a odpuštění. Mohou ji dosvědčit i osobně.
b)
Pohanští a nevěřící věštci mohou brát Boží pravdu do svých úst. Když jim to nějak vyhovuje. Módnost užívání některých obratů, v nichž je třeba slovo Bůh. Nic jim to neříká, přesto tak mluví.
8)
Boží pravda nechce zůstat zavřená (uzavřená) v knize.
a)
Není to jen pouhá věroučná poučka.
1.
Chce vstoupit do života.
2.
Nakonec má být zjevná všem.
b)
Jan 1,14: Slovo se stalo tělem.
9)
Prorocká výzva: Hledat v knize Hospodinově.
a)
Co hledat? Přemožení zla. Odpuštění. Smíření. Pokoj. Naděje. Síla. Radost. Cesta plného, věčného života.
b)
Stojí za to poslechnout, co říká Bůh. Jde o potřebné věci pro život.

Varianta 2.

0)
Úvod. Začátek roku. První dny.
a)
Už se nedíváme tolik dozadu na uplynulý rok, ale víc dopředu.
b)
Jak půjdeme. Jak prožijeme.
c)
Program. Nevládní, osobní prohlášení. Ale víc než prohlášení.
1.
Papír snese všecko, říká se.
2.
I jazyk dokáže všecko.
1)
Hledejte. Náš sborový sál. Přední stěna. Každou neděli nám připomíná: Hledejte a naleznete. Výzva. Neustále si to připomínat. Podnět nejen pro počátek roku. Celoživotní výzva.
2)
V knize Hospodinově. Člověk hledá kdoví kde všude.
Hledání opor a pomoci pro život.
a)
Druzí lidé.
1.
Známí. Příbuzní. Rodina. Na koho spolehnout. Kam se obrátit, když jsme v tísni.
2.
Nejbližší jsou vposledu nejblíž.
3.
Snad aspoň někdy i společenství sboru, církve. Je však vhodné zde zaujmout pozici realisty, aby člověk nebyl příliš zklamán.
b)
Věci. Dům. Majetek. Peníze.
1.
Důležitá opora. Nepodceňovat tyto věci. Někteří faráři v záchvatu bezmyšlenkovitosti nebo nedomýšlivosti v této oblasti vedou patetické řeči, které by si měli dát za rámeček nejprve oni sami.
- Kdo to má, někdy příliš lehce řekne, že to není všecko.
- Kdo to nemá, mluví jinak.
2.
Jistě to není všecko. Ale to si má člověk víc uvědomovat, když to má. Měl by si to uvědomovat hlouběji nežli pouhými bezmyšlenkovitými frázemi.
- Dobrá opora pro život. Lehčí život. Příjemnější život.
- Pokud člověku mnohé chybí v materielní základně, má život značně nesnadný a v mnoha směrech ochuzený.
c)
Duchovní opory a jistoty.
1.
Různá náboženství.
2.
Duchovní směry a proudy.
3.
Lákavé pokušení dnes: Orientální nauky. Líbivé. Přitažlivé.
4.
Člověk se může jen oddat, poddat. Nemusí moc myslet.
5.
Hledání souvisí s přemýšlením a rozvažováním.
6.
Pohanské nabídky kolem Izraele.
d)
Hospodin.
1.
Osvědčené zakotvení i v našem životě.
2.
Někdy si to uvědomujeme víc, když např. Přicházejí těžší údobí života.
3.
Jindy postupují klidnější léta. Samovolný proud života.
4.
Žalm 46: Pomoc vždycky připravená.
3)
Čtěte.
a)
Bible jako otevřená kniha.
b)
Bůh chce vystoupit z bible a chce vstoupit do života člověka.
c)
Velká část lidí dnes u nás má doma v knihovně bibli.
1.
Literární dílo dávných dob. Vážné ocenění a cenění.
2.
Ale bible většinou bývá jen na polici, v knihovně. A samozřejmě zavřená a neotevíraná.
d)
Bible stojí za čtení. Aspoň za občasné čtení.
e)
Rada, jak číst bibli.
1.
Ne hop sem, skok tam.
2.
Systematicky. Vzít si některou biblickou knihu a přečíst ji celou. Pomalu, nespěchat.
3.
Přemýšlet při čtení.
4.
Modlitba. Prosba o porozumění.
5.
Pokud bude někdo číst jednu kapitolu z bible denně, vydrží mu tato četba na 3 roky. To už zapomene, co četl na začátku a může začít číst znova.
4)
Poslechnu.
a)
Ne jen rozumové, intelektuální poznání.
1.
Osobně si slyšené nebo čtené přivlastnit.
2.
Ztotožnit se.
b)
Ne jen poslechnout ušima, ale i srdcem.
1.
Ale i rukama.
2.
Posluchač se stává činitelem, uskutečňovatelem Boží vůle.
5)
Co říká Hospodin, Bůh ten silný.
a)
Osobní vyznání.
b)
Přidat se na stranu Hospodina.
c)
Prožít.
d)
Zkušenost Izaiáše.
e)
Opora pro život.
6)
Závěr. Konkrétní podněty, v čem nám SB pomáhá.
a)
Různé životní situace.
1.
Radost. Plná, hluboká, vnitřní.
2.
Bolest. Posila. Povzbuzení.
3.
Rozhodování na křižovatkách života.
b)
Naděje. Nápor života. Vyšší věk. Nemoci. Problémy. Nezaměstnanost. Bezvýchodnost situací života.
c)
Vina.
1.
Tíží.
2.
Necitlivost vůči vině obecně dnes ve světě.
3.
Být vděčný Bohu, když činí naše srdce citlivým.
4.
Uvědomit si vinu.
5.
Náprava.
6.
Vědomě nehřešit.
d)
Poslední pravda o životě.
1.
Smrt. Konec života.
2.
Vážná věc. Týká se to každého.
3.
Moderní doba: Stále větší otrlost a lhostejnost.
4.
Necitlivost vůči sobě i druhým.
5.
Nestydět se za bolest a zármutek.
6.
Výhled: Jsme v Boží ruce, v Boží moci.

Poznámky.:

1)
Archelaos. Žil kolem 740 ante. Řecký básník a protofilozof. Podle jeho názoru může člověk vposledu spolehnout pouze a jen na dvě věci.
a)
Na peníze.
b)
Na sebe sama.
2)
Podle religionistů je bůh projekcí lidského nitra.
a)
Když člověk spoléhá na boha, pak fakticky spoléhá na sebe.
b)
Podle názoru křesťanské teologie výše zmíněná pravda platí v oblasti přirozené náboženskosti, tedy v pohanství. Biblický Bůh je na rozdíl od pohanských bohů objektivní realita.
1.
Jenže tato výpověď je výpovědí víry.
2.
Bez této premisy víry by biblický Bůh byl jenom lidský bůh.
c)
Podle neutrálních religionistů ovšem není (nemůže být) faktický rozdíl mezi Bohem a bohem.
d)
I pohané totiž věří, že jejich bohové existují objektivně, nezávisle na lidské vůli.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.