Marek 15,34.

(Kázání Nový zákon -> 2 Marek)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Velký pátek.

Text:

Marek 15,34.
34
O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?'

Čtení:

Marek 15,33-41.
33
Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
34
O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?'
35
Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše."
36
Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout."
37
Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.
38
Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.
39
A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží."
40
Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome,
41
Které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.

Písně:

503. 311. 309. 320. 329. 330. VP: 308. 23. 331. 322.

Postup 1:

1)
Podstata Velkého pátku.
a)
Oběť JK. Kvůli nám JK položil život jako mladý. Kvůli našim hříchům.
b)
Hříchy nám znemožňují přístup k Bohu, k pravému a plnému životu na zemi a v KB.
c)
Hluboký rozměr života. Smrtí všecko zde na zemi nenávratně skončí.
d)
JK vzal na sebe naše hříchy, které nás od Boha oddělují. Umožnil nám přístup k Bohu.
e)
Často to v církvi slyšíme. Fičí nám to kolem uší. Dojem samozřejmosti. Skoro fráze. Uvědomit si hloubku pohledu.
2)
Fiasko života JK.
a)
Po lidsku viděno. Mladý na kříži. Kam to dopracoval, i když chtěl dobré pro lidi a konal dobro. Nevyšlo mu to v životě.
b)
U kříže.
1.
Vojáci. Zajišťují, aby byl konec JK nezvratný.
2.
Nepřátelé. Členové synedria.
3.
Nezainteresovaní poutníci.
4.
Posměch, zbožní i bezbožní. Surový výsměch do tváře umírajícímu. Nejvěrnější učedníci u kříže ani nebyli, utekli ze strachu, schovali se.
5.
Ženy z Galileje, jakési sponzorky činnosti JK. Bezmocně se dívají. Nemohou JK pomoci.
c)
Otřesná smrt na kříži. Žádná romantická či pěkná podívaná. Obraz bídy a ubohosti. Nic z romantických obrazových nebo sochařských ztvárnění. Umírající se bolestí kroutil jako červ a nehrdinsky sténal nebo dokonce křičel a řval.
3)
Hrůza opuštěnosti JK.
a)
Konec mladého života. Žalostně sám. Nikdo mu už nemůže pomoci.
b)
Rozumíme tomu rok od roku stále víc. Každé velikonoce nám připomínají, že jsme o rok starší. Umřít musíme všichni. Zamýšlíme se nad otázkami života.
c)
JK na sebe vzal naše hříchy.
1.
Smrt JK je kvalitativně jiná než naše. Hříchy nás oddělují od Boha. To vzal na sebe JK místo nás, za nás. Do nejzazších a nejhořčejších důsledků nese opuštěnost od Boha.
2.
Fakticky to znamená, že JK ztrácí život věčný. Věčná smrt. Zapomenutí. Smrtí nenávratně všecko zde na zemi skončí. Jako by člověk nežil.
d)
Když to na sebe za nás vzal JK, nikdo z nás nemusí umírat v opuštěnosti od Boha. To na štěstí pro nás nemusíme poznat v té hloubce a ostrosti jak to prožíval na kříži JK.
e)
Dílo JK: Za nás vzal na sebe naše hříchy se všemi důsledky: Opuštěnost od Boha. Ztráta života věčného.
f)
Reálná realita opuštěnosti od Boha. Žádná nějaká virtuální realita. JK prožívá realitu odloučenosti od Boha, nikoli pouze pocit odloučenosti od Boha. Moderní pocitologie psychologů a teologů by chtěla tíhu a hrůzu prožitku JK zmírnit, ale tím i oslabit.
g)
Bože můj, proč jsi mne opustil? Najdou se takoví teologové, kteří by se třeba snažili vysvětlovat JK, že neprožívá reálnou opuštěnost, ale jenom pocit opuštěnosti. Ať si takoví teologové jdou k šípku i se svou teologií pocitologie.
4)
Zázrak.
a)
Na první pohled není hned vidět. Pohanský setník. Velitel popravčí a hlídací čety. Otrlý chlap. Už leccos viděl z lidské bídy umírání.
b)
Ve chvíli vnějšího i vnitřního nejhlubšího fiaska JK setník vyznává, že se jedná o Božího syna. Zahanbuje nás to.
c)
Kdybychom pod křížem byli my a viděli žalostný konec JK, možná by nám to bylo nesmírně líto. Asi bychom se nestyděli ani za upřímné slzy.
d)
Ale dokázali bychom vidět v té lidské trosce na kříži božího syna?
5)
Slova JK: bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
a)
Prožitek beznadějné opuštěnosti.
b)
Nepřeslechnout: bože můj. Ke komu se JK obrací v nejtěžší chvíli svého života. Kam jinam nežli k PB.
My. Jediná možnost a šance, když padnou všechny naše lidské možnosti a lidské opory se octnou v troskách. Jediná naděje. Nepřeslechnout tuto možnost.
c)
Znovu si uvědomit: My se pro oběť JK na kříži nemusíme dostávat do tak hluboké krize jako JK.
1.
Opuštěnost od Boha, tu totální opuštěnost, už na sebe vzal JK. Otevřel nám cestu do světla plného života v KB.
2.
Projdeme temnou branou smrti. Není to lehké. Ale smíme mít naději v JK: Pevná šance.
d)
Jan Kalvin: Mým jediným potěšením v životě i ve smrti je to, že nejsem sám svůj. Patřím svému Pánu, JK. JK mne svou drahou krví ze všech mých hříchů vykoupil.

Postup 2:

1)
První ale. Příliš obecná řeč o utrpení JK. Není dosah pro konkrétní život posluchače.
2)
Druhé ale. Kazatel obvykle uteče příliš rychle od konkrétního života. Rychlá řešení. Milost Boží. Vzkříšení. Věčný život. Opuštěnost člověka. Člověk se zase plácá sám.
3)
Třetí ale. Dávné příběhy minulosti. Sice tu a tam nějaké obdoby, ale nic současného.
4)
Velký pátek. Konkrétní utrpení JK. Konkrétní člověk. Ne obecnost. Nepřeskočit dlouhé kapitoly o utrpení JK v bibli.
5)
Proč jsi mne opustil?
a)
Tíha. Pak silný hlas. Neartikulovaný. Pak už JK skonal.
b)
Podle podání marka. Konec JK: beznadějná, nejvyšší úzkost. Ne sehrané drama. Zápas o všecko.
c)
JK není neprůstřelný hrdina. Ne typ heroa. Fyzická bolest. Pochybnosti víry. Nezodpovězené otázky. Lidské problémy vztahu ke smrti.
d)
Markovo evangelium je nejstarší evangelium. Časově má nejblíž k historickým událostem na Golgotě.
6)
Způsob kladení otázek k Bohu. Naděje. Proto, že se člověk ptá Boha. Kde se člověk už ani neptá, tam je prázdnota, zdeptanost, nihilismus, beznaděje.
Dvoji nihilismus:
a)
Na výšinách pohodlí a blahobytu.
b)
Hloubka utrpení. Zklamání. Únava.
7)
Proč jsi mne opustil. Prázdné ruce. Vztaženo k Bohu. Ne nihilismus.
8)
Ne minulost.
a)
Přítomnost. Přijmout kříž. Cesta života.
b)
Námitka: O tom káží lidé zdraví, spokojení, v blahobytu a pohodě života. Silní, zabezpečení, bohatí. Bez potíží v životě.
1.
Když se káže o ukřižování s Kristem, pak to z úst některých zní nevěrohodně. Ne pro zvěst samu, ale pro jejich zvěst. Povrchnost. Ani prstíkem se jich utrpení nedotýká.
2.
Obraz. Ukřižovánís Kristem. Vlastní já. Konkretizace: Žít ne ze sebe. Živ je ve mně Kristus. Přítomné prožívání víry. Prosté v prostém životě.
9)
Epištola Židům: JK je svědek a dokonavatel naší víry. Jít cestou života jako JK. JK nás bere vážně. Naše pochybnosti, bezmocnost, slabost.
10)
Velký pátek. Zpřítomnění pozvání JK. Výhled. Vzkříšení. KB.

Poznámky:

1)
Člověk má právo naříkat a mluvit o své situaci.
a)
Svět nerad slyší naříkání. Je uzpůsoben především pro silné, kteří si stačí na všecko sami.
b)
I církvi je mnohdy a mnohde zatěžko táhnout se se slabými. Snaha zbavit se jich. Odložit je jinam, třeba do diakonie.
1.
Tradiční církev: měřítko hodnoty člověka podle placení.
2.
Charismatici.
Pokud má člověk plnou, plnohodnotnou víru, nezůstane nemocný, ale bude uzdraven.
To placení ovšem též hraje svou nepominutelnou roli a důležitost. A většinou v míře daleko větší nežli běžně v tradiční církvi.
c)
Rozdíl mezi fňukotem a nářkem.
2)
Čtvrté ale.
a)
Bez minulosti.
b)
Církev tehdy a dnes.
1.
Dnes na nás dýchne povrchnost myšlení.
2.
Výron přirozené náboženskosti.
3)
Život člověka tváři v tvář smrti.
a)
Poslední otázky.
b)
Netlumit své otázky a pochybnosti. Nestydět se za to, že člověk má otázky a pochybnosti.
1.
To nejhorší: stydět se za to a mlčet.
2.
Křesťanství: jdeme k Bohu takoví, jací jsme. I s pochybnostmi.
4)
Závěr:
a)
Slyšíme silně: Proč jsi mne opustil.
b)
Slyšet ještě silněji: Bože můj.
c)
Kalvin: Jediné potěšení. Mým jediným potěšením v životě i ve smrti je to, že nejsem sám svůj. Jsem svého věrného spasitele JK, který mne ze všech mých hříchů vykoupil svou drahou krví.
d)
Modlitba: bože můj, děkuji ti, že jsi mne neopustil. Díky JK.
5)
Sehrané drama.
a)
Herec je třeba ukřižován. Konec divadla. Uklání se. Ovace.
b)
Ukřižování JK. Na ostro. Skutečný život. Nezvratné. Nelze vrátit zpět . Neopakovatelné. Není možná repríza. Jedinečnost. JK umřel.
6)
První ale. Zkratkovitost kázání. 25 minut. Mnozí kazatelé chtějí být přemrštěně pozitivní. Nadějný závěr. Skoky, přeskoky. Lehce se přehoupnout přes lidská utrpení do světlých výšin KB.
7)
Doplnit čtvrté ale. Chybí minulost. Přesněji: Když chybí minulost.
a)
Charismatici a letniční jsou bez minulosti.
b)
Bez minulosti je církev plytká, nezakotvená. I člověk osobně.
c)
Přijmout svou minulost, i když je v mnohém všelijaká.
d)
JK na to stačí.
e)
Přirozený náboženský výron se obejde bez minulosti.
8)
JK. Plné lidství. Na dně fyzicky i duševně. Konec života. Nezodpovězené otázky. Nedostal odpověď. Hrůza. Ale obrací se cele do rukou Božích.
9)
Mezná situace. Život člověka tváři v tvář smrti.
a)
Netlumit své otázky a obavy. Přiznat si je. Nedělat ze sebe nadměrného hrdinu.
b)
Křesťan ví o tom, že smí k PB se vším všudy.
c)
Žalm 22. Stejná slova. Bože můj, proč jsi mne opustil.
10)
Základní lidské otázky. Pohled na smrt. Můžeme mít jakékoli otázky a pochybnosti. Ale jít s tím na správnou adresu, k Bohu.
11)
Dvoji nihilismus.
a)
Hloubka. Nedostatek. Dole.
b)
Bohatý mládenec. Přišel za JK. Otázka po věčnosti. Kulturní a duchovní nadstavba. Doplnění celkové pohody života. Doplněk k blahobytu.
1.
Dnešní moderní člověk Mnohdy ve vypětí života nestačí dojít k nihilismu.
2.
Nihilismus lze v různé míře spatřovat u části lidí v současném světě. Nihilismus může mít i všelijak různě nevýrazný a na první pohled přehlédnutelný obal či fazónu.
3.
Proč zvěst církve neoslovuje?
4.
V moderním světě nežijí jen bohatí mládenci. Bohatý materielně, duchovně, kulturně. Mnozí chtějí křesťanství jen jako nadstavbu. Parta. Vyžití se. Forma diska.
12)
Zapřít sebe. Spolehnout na JK, že to tak je. VP. Zpřítomnění. Spolehnutí. Ujištění.
13)
Závěr kázání. Text.
a)
Spíše bývá slyšet: Proč jsi mne opustil.
b)
Méně slyšíme: bože můj.
1.
Náš možný konec. Nevíme, co v životě přijde. Zdeptanost. Pochybnost.
2.
Se vším lze jít k Bohu. Ale končit slovy: Bože můj.
3.
Kalvin: Jediné potěšení.
14)
Zmatek v pojmech v naší době.
a)
Pocit opuštěnosti od boha. Můžeme to pochopitelně prožívat.
b)
Realita opuštěnosti. Vzal to na sebe za nás JK. Bůh je s námi, i když máme pocit opuštěnosti.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.